Pojem REACH
REACH neboli nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky.
REACH je akronymem vytvořeným z prvních písmen několika anglických výrazů vystihující jeho podstatu - Registration (registrace), Evaluation (hodnocení) and Authorisation (autorizace) of Chemicals (chemikálií). Toto nařízení tedy zahrnuje veškeré povinnosti registrace, hodnocení, povolování a omezovaní chemických látek a přípravků v rámci Evropské unie. Jedná se o zcela novou evropskou strategii v oblasti chemických látek a přípravků.
Cílem nařízení je zajištění vysoké úrovně ochrany lidského zdraví a životního prostředí, volného pohybu látek samotných, obsažených v přípravcích anebo v předmětech, a současně zvýšení konkurenceschopnosti a inovací. Toto nařízení by rovněž mělo podpořit rozvoj alternativních metod hodnocení rizik látek.
Nařízení by do roku 2020 mělo zajistit, aby se na území evropského společenství vyráběly a dovážely pouze takové chemické látky a přípravky, u nichž jsou známy jejich nebezpečné vlastnosti a dále aby se vyráběly, používaly a odstraňovaly bezpečným způsobem.
Nařízení vešlo v platnost 1.6.2007.
Proč vznikl REACH:
V únoru 2001 vydala Komise, na základě přezkoumání stávajícího systému regulace bezpečného používání chemických látek v EU, bílou knihu o "Strategii pro budoucí politiku týkající se chemikálií". Komise dospěla k názoru, že je nutná reforma stávající legislativy, aby mohly být splněny následující cíle:
-
ochrana lidského zdraví a životního prostředí;
-
eliminace rizik vyplývající z výroby a užívání chemických látek;
-
udržení a zvýšení konkurenceschopnosti chemického průmyslu EU;
-
udržitelný rozvoj;
-
podpora zkoušek bez použití zvířat;
-
soulad s mezinárodními závazky EU v rámci Světové obchodní organizace.
Do dnes byla situace taková, kdy museli být tzv. "nové" chemikálie před uvedením na trh vyzkoušeny, avšak pro již tzv. "existující" chemikálie žádná taková ustanovení neplatila. Přestože panoval všeobecně nedostatek veřejně dostupných informací pro účely efektivního posouzení a kontroly těchto látek. Tzv. "existující" a "nové" chemikálie rozlišuje nařízení (ES) 793/93, z něhož vyplývá, že všechny chemikálie, které byly na trhu Evropského společenství zaznamenány v období od 1. ledna 1971 do 18. září 1981 (uvedeny na Evropském seznamu existujících obchodovaných chemických látek (EINECS)), se nazývají "existující" chemikálie. Tzv. "existujících" chemikálií se odhaduje na 100 000 a "nových" pouze něco přes 3800.
Dalším důvodem zavedení nařízení REACH je to, že platné právní předpisy nevyžadovaly po tzv. "následných uživatelích" (průmyslový uživatelé a výrobci přípravků) poskytování těch samých informací ohledně chemikálií jako od samotných výrobců a dovozců chemikálií v případě, že látka nemusela být klasifikována a v dodavatelském řetězci k ní nemusí být přiložen bezpečnostní list. Informace o použití látek se tak získávali obtížně a informace o expozici vznikající z následného použití byly všeobecně vzácné.
Oblast působnosti nařízení REACH:
Nařízení REACH se týká všech chemických látek, pokud nejsou z jeho oblasti působnosti výslovně vyňaty. Jedná se o velmi rozsáhlý systém, který zahrnuje všechny látky bez ohledu na to, zda jsou vyráběny, dováženy, používány jako meziprodukty nebo uváděny na trh samostatně, v přípravcích nebo v předmětech.
Nařízení REACH se zcela netýká: odpadů, radioaktivních látek, neizolovaných meziproduktů, dále potravin (jelikož se nejedná o látku, přípravek ani předmět), látek na které se nevztahuje celní dohled. Dále se nařízení netýká přepravy nebezpečných látek samotných nebo obsažených v nebezpečných přípravcích.
Dále jsou některé látky vyjmuty z povinnosti registrace, jedná se o:
- Humánní a veterinární léčiva;
- Potraviny a krmiva (včetně přidaných látek do potravin, příchutí, přídavných látek do krmiv);
- Polymery (avšak příslušné monomery se musí registrovat);
- Účinné látky biocidů a přípravků na ochranu rostlin;
- Látky uvedené v příloze IV a V nařízení (např. Voda, cukr, vápenec, přírodní látky, atd…);
- Látky pro aplikovaný výzkum a vývoj;
- Látky získané recyklací např. z přípravků nebo výrobků, to platí jen pro látky, které již byly dříve registrovány;
- Reimport registrovaných látek v dodavatelském řetězci.
Jaké povinnosti se na mě vztahují?
REACH je velice komplikované nařízení, které zahrnuje řadu rozmanitých povinností, které jsou závislé především na roli uživatele chemických látek v dodavatelském řetězci. V prvé řadě je tedy stěžejní vaše identifikace, od které se následně budou odvíjet související povinnosti. Důležité je si tedy uvědomit, zda spadáte mezi následné uživatele anebo mezi subjekty, které jsou povinny sami registrovat své látky (registranté). V jednoduchosti lze konstatovat, že povinnost registrovat látky mají výrobci a dovozci látek (pozn. přesný výklad definic dle REACH nalezte ve slovníčku pojmů) nad 1 tunu za rok. Následný uživatelé látky neregistrují. Pro tyto účely připravila agentura ECHA speciální interaktivní nástroj, který vám v několika krocích, na základě vašich odpovědí, vyhodnotí jaké je vaše postavení v dodavatelském řetězci a jaké povinnosti musíte plnit. Tento nástroj - "navigátor" naleznete zde.
REGISTRACE
Žádost o registraci je povinen podat agentuře ECHA (Evropská chemická agentura) každý výrobce nebo dovozce látky samotné nebo obsažené v jednom či více přípravcích v množství 1 tuny nebo větším za rok. V případě registrace látek obsažených v předmětech musejí být zároveň splněny obě následující podmínky, a to že látka je v těchto předmětech přítomna v celkovém množství větším než 1 tuna na výrobce nebo dovozce za rok a zároveň se počítá s jejím uvolňováním za běžných nebo důvodně předpokládaných podmínek. Výrobce nebo dovozce předmětu podá žádost o registraci pro každou látku, která je schopna během používání předmětu se z něho uvolňovat. V otázce polymerů, se musí zažádat o registraci jednotlivých monomerů v případě, že polymer obsahuje nejméně 2 % hm. těchto monomerních látek nebo jiných látek ve formě monomerních jednotek a chemicky vázaných látek a zároveň musí představovat celkové množství těchto monomerních látek nebo jiných látek 1 tunu nebo více za rok.
Pro registraci musí výrobci a dovozci chemických látek získat příslušné informace o svých látkách a používat tyto údaje tak, aby s látkami nakládali bezpečně.
Pokud látka nebude zaregistrována, znamená to, že se nesmí vyrábět ani dovážet!
NÁSLEDNÍ UŽIVATELÉ
Následní uživatelé tvoří nejpočetnější skupinu. Mezi následné uživatele může patřit jakýkoli průmyslový uživatel chemických látek. Následné uživatele lze rozdělit na dvě základní skupiny, a to na zpracovatele a konečné spotřebitele. V každém případě, tzv. následný uživatel je taková osoba, která není výrobcem ani dovozcem. Může se například jednat o takovou společnost, která nakupuje registrované látky, a tyto látky pouze spolu mísí, aniž by došlo k chemické reakci a vzniku nové chemické látky. Upozorňujeme, že jedna společnost může vystupovat ve vícero rolích, např. jako dovozce, výrobce ale zároveň i jako následný uživatel. Pro každou z rolí je povinen plnit specifické požadavky nařízení REACH.
Nejpodstatnější povinností následných uživatelů je jejich efektivní komunikace se svými dodavateli tak, aby docházelo k potřebné výměně informací. Zásadní je výměna informací potřených k posouzení nebezpečnosti látek a hodnocení rizik. Každý následný uživatel si musí uvědomit, že může používat danou chemickou látku pouze takovým způsobem, který je uveden v bezpečnostním listu (BL). Je tedy na následném uživateli, aby maximálně spolupracoval se svými dodavateli a sdělil jim, dle předepsaného způsobu, jakým způsobem s danými látkami nakládá. Registrant získané informace zapracuje do zprávy o chemické bezpečnosti a pro daný způsob použití látky posoudí možná rizika.
Následný uživatel se ale také může rozhodnout, že způsob svého použití bude držet v tajnosti, nebo se rozhodne, že látku bude používat mimo rámec podmínek popsaných ve scénářích expozice, které mu byly sděleny. V těchto případech bude muset provést posouzení chemické bezpečnosti svépomocí. Tato povinnost neplatí, pokud následný uživatel používá méně, než 1 tunu látky za rok (Zpráva o chemické bezpečnosti se vypracovává u látek nad 10t/r).
Mimo zmíněná fakta musí následný uživatel sám o sobě zvážit použití dané látky, identifikovat, používat a doporučit vhodná opatření pro řízení rizik. Ve vzácných případech může navrhnout další zkoušky, a to pokud se domnívá, že jsou potřebné pro doplnění zprávy o chemické bezpečnosti.