Kam s ním? Tuto nerudovskou otázku dnes řeší nejedna čistírna odpadních vod. Problémem je kal, který vzniká při čištění odpadních vod.

I když se mezi odbornou veřejností dvě desetiletí mluvilo o tom, že způsoby nakládání s kalem nejsou v souladu s ochranou zdraví a životního prostředí a že v tomto směru je nutné zpřísnit legislativu a zavést nové technologie zpracování kalů, mnohdy se na tuto skutečnost při rekonstrukcích čistíren odpadních vod (ČOV) vědomě či nevědomě, zapomínalo. Většinou se kalové linky nových technologií nedočkaly.

Tyto ČOV dnes nejsou připraveny na nová pravidla nakládání s kalem, která přinesla vyhláška č. 437/2016 Sb., o podmínkách použití upravených kalů na zemědělské půdě a dnes opětovně čistírny řeší otázku, jak s kalem nakládat. Jedním z největších problémů kalového hospodářství je dodržení legislativních mikrobiologických parametrů pro hodnocení účinnosti technologie hygienizace, při které kal vzniká anebo je jí upravován, a dodržení limitních koncentrací polutantů v kalu na výstupu ze zařízení. Samozřejmě se naskýtá otázka, zda limity mikrobiologických parametrů pro účinnost hygienizace a výstup z technologie, které nastavuje vyhláška, jsou dostatečné, anebo zda nejsou zbytečně přísné.

Přes jasně prokázaný prospěšný vliv organické hmoty kalů a živin v nich obsažených při využití na zemědělské půdě, se v posledních desetiletích velmi diskutuje i její negativní vliv na životní prostředí v důsledku jejich znečištění, a to jak patogenními mikroorganismy, tak mikropolutanty (MP). Problematika kontaminace patogenními a zejména mikroorganismy rezistentními na antibiotika úzce souvisí s výskytem některých organických mikropolutantů (OMP) v odpadních vodách (farmak a dezinfekčních prostředků). Mezi MP se řadí jak anorganické sloučeniny, například těžké kovy, tak organické sloučeniny, jako jsou endokrinní disruptory, čisticí prostředky a léčiva. Anorganické polutanty jsou lépe prostudované a povědomí o jejich existenci, toxicitě a možnostech omezení šíření do životního prostředí jsou obecně známé. Oproti tomu OMP jsou velmi širokou skupinou, neustále se rozšiřující o další sloučeniny, které jsou mezi ně řazeny v souvislosti s hlubším zkoumáním této skupiny. Jejich osud v odpadních vodách, ČOV a následně v životním prostředí je velmi rozmanitý z důvodu rozdílných fyzikálně-chemických vlastností. Obě skupiny jsou zohledněny v evropské i české legislativě týkající se aplikace kalů na zemědělskou půdu. Přesto OMP představují nebezpečí pro svou různorodost a omezenou prostudovanost. Více ZDE

Poslanci dnes projednali ve druhém čtení novelu zákona o vodách. Pozměňovací návrh Výboru pro životní prostředí obsahuje i návrh (bod č. 4), aby komunální čističky odpadních vod nemohly přijímat vody s obsahem nebezpečných látek, což se pochopitelně zásadně dotkne živnostníků a průmyslu. Níže uvádí vyjádření poslance Antonína Staňka, který vystopil v obecné rozpravě. Připomínáme, že novela zákona o vodách přináší například změny v kontrolách vypouštění odpadních vod do kanalizací, přenáší poplatkovou agendu spojenou s poplatky za vypouštění odpadních vod z České inspekce životního prostředí (ČIŽP) na Státní fond životního prostředí nebo zpřesňuje definice odpadních vod a vyjasňuje způsob jejich likvidace.

Poslanec Antonín Staněk: Děkuji, pane předsedající. Vážené paní poslankyně a páni poslanci, přihlásil jsem se do obecné rozpravy ze dvou, respektive tří důvodů. Nicméně impulsem se pro mne stal ve výboru pro životní prostředí předložený pozměňovací návrh pana poslance Schillera. Předložený návrh zdánlivě pod environmentálním zájmem zajišťuje, aby komunální čističky odpadních vod nemohly přijímat vody s obsahem nebezpečných látek. V odůvodnění nazývá návrh navážené odpadní vody záměrně průmyslovými odpady s cílem vyvolat dojem, že tyto odpadní vody na komunální čističky odpadních vod skutečně nepatří.

Tím však zcela opomíjí fakt, že ke klasifikaci odpadních vod dochází u živnostníků a producentů s konkrétním typem výroby dle § 5 zákona o odpadech a cílená kontrolní činnost v této oblasti dle § 6 zákona o odpadech přináleží České inspekci životního prostředí podléhající Ministerstvu životního prostředí, a tak opomíjí i fakt, že příjem těchto vod je regulován na komunálních čističkách odpadních vod v rámci provozních řádů, které musí být v plném souladu s vydanými vodoprávními rozhodnutími. Fakticky návrh dopadá na tři základní skupiny odpadních vod, u nichž neexistuje v současnosti jakákoliv alternativa, jak s nimi nakládat, pokud nepočítáme přímé spalování.

Za prvé jde o přímo produkované odpadní vody živnostníky či průmyslovými podniky, obsahující nebezpečné závadné látky, které díky nadlimitnímu znečištění nemohou být vypouštěny do kanalizace. Jedná se o odpadní vody z různých průmyslových výrob, které nesplňují charakter kapalných odpadů, kdy podnik či živnostník nemá, nevlastní či neprovozuje konkrétní průmyslovou čistírnu odpadních vod a dostupné průmyslové čističky odpadních vod nemají kapacitu či odpovídající úroveň čištění konkrétních odpadních vod. Ve všech těchto případech je jednoznačně vhodnější vodu odvést ke zpracování do komunální čističky odpadních vod.

Za druhé jde o odpadní vody ze zařízení na úpravu odpadů, kde odpadní vody se zbytkovým obsahem vznikají při zpracování kapalných odpadů dle stávajícího povolení, nejčastěji jde o integrované povolení. Tyto odpadní vody ve většině případů není možno přímo vypouštět do kanalizace a je nutné jejich dočištění řízeným dávkováním do procesu komunální čistírny odpadních vod tak, aby nedošlo k narušení procesu čištění a zároveň i kvalitnímu dočištění, a to v souladu s platným vodoprávním povolením pro konkrétní čističku odpadních vod.

A za třetí jde o skládkové vody. Většinou se jedná o vody ze sanací starých ekologických zátěží, které jsou čištěny na lokalitě mobilní sanační stanicí a pak dále vypouštěny na komunální čističky odpadních vod k dočištění. Mezi nejexponovanější komunální čističky odpadních vod, kterých se návrh dotkne, patří zejména čističky odpadních vod Pardubice, Praha, Otrokovice, Ústí nad Labem, Ostrava a dále čističky odpadních vod Plzeň, Havlíčkův Brod či Brno. Předložený pozměňovací návrh pana poslance se stává nástrojem, který způsobí absolutní kolaps v oblasti externího zpracování odpadních vod. Pokud by i pouze jediná výše vyjmenovaná čistička dostala zákaz tyto odpadní vody přijímat, reálně neexistuje alternativa. Podniky by musely vody vypouštět opět do kanalizace s návazným porušováním limitu a byl by narušen ustálený systém, který je funkční a kdy jsou vody kontrolovány, přebírány a odváženy ke zpracování přímo do čističek odpadních vod s návazným hodnocením kvality vypouštěných odpadních vod.

Tento návrh s dalšími souběžnými zatíženími v oblasti environmentální legislativy se může stát dalším pomyslným hřebíčkem do rakve českého průmyslu a odvětví odpadového hospodářství. Namátkou: nejvyšší poplatky za skladování nebezpečných odpadů, brzký zákaz skladování ostatních komunálních odpadů v roce 2024 a spalovny či recyklační zařízení, která se nebudují a není dopracována legislativa.

Dále klesající ceny recyklace plastů související s embargy do Číny a více a více vyvstávající problém, co s nimi. Dále aktuální emisní limity, přísnější a přísnější pro energetiku, což jsou další náklady a navíc návrh tohoto opatření v oblasti odpadních vod. Je možné, aby bylo osobním zájmem předkladatele takto závazně zatížit již tak zkoušený průmyslový sektor v České republice, nebo je zájmem donutit průmyslové podniky pod tlakem takovýchto pseudokoncepčních změn, aby své odpadní vody či kapalné odpady, které jsou dále upravené díky neúnosným poplatkům, zaorávaly za podniky, zalévaly je odpadními vodami, které nebude kam dávat a překrývaly je plasty, které nebude mít kdo recyklovat?

Kvalifikace uvedeného problému představuje na základě výše vyjmenovaných skupin více než 1 000 tun za den, tedy 400 000 metrů krychlových za rok, což z množství odpadních vod vyčištěných na komunálních čističkách odpadních vod představuje pouze čtyři setiny procenta z celkového množství čištěných odpadních vod. Na druhou stranu by v případě například termální likvidace těchto odpadních vod představoval nárůst nákladovosti pro průmysl ročně o jednu miliardu korun. Dopady návrhů jsou nepředstavitelné, předkladatel totiž vůbec nezvážil, kam by se odpadní vody namísto komunálních čističek odpadních vod vozily. Neexistují pro ně žádné alternativní provozy, technologie ani průmyslové či chemické čistírny odpadních vod, které jsou naopak častým producentem a potřebují samy dočišťovat. A právě ve snaze zabránit těmto nepředstavitelným dopadům či jejich důsledky eliminovat, budu v případě přijetí pozměňovacího návrhu pana Schillera předkládat svůj pozměňovací návrh, nicméně věřím, že bude bezpředmětný, neboť zvítězí zdravý rozum a návrh pana kolegy poslance nebude přijat, ale co víme o cestách zdravého rozumu, kudy ty se zrovna vedou.

Další informace:

• Stenozáznam a audiozáznam z jednání PSP ČR k novele vodního zákona ZDE.

• Přehled pozměňovacích návrhů - ZDE

Klíčové body a cíle novely:

• Novelizace správy poplatků: Dochází k přenesení správy poplatku za odebrané množství podzemní vody a poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových z České inspekce životního prostředí (ČIŽP) na Státní fond životního prostředí České republiky (Fond) a ke změně systému administrace ze správního na daňový řád. Fond se tak stává správcem poplatku ve smyslu daňového řádu. Mimo zjednodušení systému, které plyne z aplikace daňového řádu namísto dosavadního správního řádu a z centralizace celého procesu, je pozitivem tohoto řešení také snížení administrativní zátěže ČIŽP, která je a měla by být primárně orgánem kontrolním. Vzhledem k této úpravě je navrhována i odpovídající změna zákona o Státním fondu životního prostředí České republiky, jež stanoví, že MŽP je vůči Fondu v oblasti správy poplatků nadřízeným správcem daně.

• Implementace Rámcové směrnice o vodách: Návrh napravuje nedostatečnou implementaci Rámcové směrnice o vodách: (čl. 4.7.) tím, že zakotvuje způsob udělování výjimek vodoprávním úřadem v případě, že realizací záměru dojde ke zhoršení stavu vodního útvaru povrchové nebo podzemní vody. Návrh umožňuje dotčeným vodoprávním úřadům dvoufázově zhodnotit, zda posuzovaným záměrem nedojde ke zhoršení stavu dotčeného vodního útvaru. Přijetím navržené změny by mělo dojít ke zhojení výtek Evropské komise ke způsobu implementace.

• Odpadní vody: Jsou novelizována některá ustanovení týkajících se odpadních vod, především upřesněna definice pojmu odpadní voda a způsoby likvidace odpadních vod podle vodního zákona, včetně vyjasnění způsobu likvidace odpadních vod akumulovaných v bezodtokových jímkách jako reakce na novelu zákona o odpadech, která na základě požadavku Evropské komise zavádí zbytkovou kompetenci tohoto zákona nad nakládáním s odpadní vodou. Rozšiřuje se možnost vypouštění odpadních vod do vod podzemních i pro soubory staveb (např. část obce), v případech, kde je tento způsob z hlediska ochrany vod vhodnější než vypouštění do vod povrchových jako reakce na existující problémy s vypouštěním odpadních vod z čistíren odpadních vod v některých oblastech bez vhodného recipientu povrchových vod. Upravuje se znění vodního zákona ve vztahu k odlehčovacím komorám a z nich vypouštěných odpadních vod, které významně ovlivňují jakost povrchových vod.

• Ekoaudit: Předloženým návrhem dochází též k naplnění některých požadavků plynoucích z usnesení vlády č. 72 ze dne 30. ledna 2013 (tzv. ekoaudit). Dochází k významnému omezení administrativy v oblasti poplatků, kdy je v návrhu novely upuštěno od povinnosti podávat poplatková hlášení u obou typů poplatků (zrušení záloh). Dále byla omezena povinnost ohlašování údajů přes elektronický systém plnění ohlašovacích povinností (ISPOP) až na zdroje s povoleným vypouštěním větším než 6000 m3 odpadních vod za kalendářní rok, což se zásadním způsobem projeví na snížení administrativy u desítek tisíc malých zdrojů znečištění (obce pod 100 obyvatel a malé domovní ČOV).

• Geologické práce a ochrana před povodněmi: Je navrhována úprava ustanovení týkající se geologických prací spojených se zásahem do pozemku, která dává vodoprávnímu úřadu možnost posoudit nebezpečí případného ovlivnění vodních poměrů před realizací geologických prací. Tato úprava je naplněním požadavku veřejného ochránce práv.Navržená změna ustanovení týkajících se ochrany před povodněmi a záplavových území by měla zabránit opětovnému nebo novému zastavění záplavových území a tím omezit požadavky na náhradu povodňových škod, uplatňované majiteli nemovitostí umístěných v záplavovém území vůči státu.

• Sankční ustanovení: Dochází k upřesnění sankčních ustanovení a vodoprávního dozoru ve vodním zákoně. Byla upravena některá sankční a legislativně technická ustanovení, která se z hlediska praktického výkladu a kontroly dodržování ustanovení vodního zákona ukázala jako problematická či nepřiměřená.

Přehled programu:

• St 28. 2., 1. bod ve 14.30 hodin - Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České republiky, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 45/

• Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změn přílohy III Rotterdamské úmluvy o postupu předchozího souhlasu pro určité nebezpečné chemické látky a pesticidy v mezinárodním obchodu, přijaté v Ženevě dne 5. května 2017 /sněmovní tisk 11/ - druhé čtení  

• Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změny příloh A a C Stockholmské úmluvy o perzistentních organických polutantech, přijaté v Ženevě dne 5. května 2017 /sněmovní tisk 96/ - prvé čtení 
  
   

Spolek Odpady Olomouckého kraje vznikl v roce 2015, aby se mohly obce v Olomouckém kraji připravit na plánovaný zákaz skládkování v roce 2024. Před časem inicioval spolek vznik akciové společnosti, která by se o zpracování komunálního odpadu starala. Návrh na její zřízení byl už ale dvakrát stažen z jednání krajského zastupitelstva. Více ZDE

Zdroj: hlidacipes.org

Od roku 2020 nebude možno využívat upravené odpadní kaly v zemědělství jako dosud. Jak ale informuje ekonomický deník, přísná národní legislativa však není dopadem „bruselské direktivy“, ale národní iniciativy.

Na Dni starostů na to upozornil tento týden zástupce Sdružení oboru vodovodů a kanalizací České republiky (SOVAK) Ondřej Beneš. Ten upozornil na skutečnost, že nová vyhláška 437/2016, která nabyde platnosti od 1. 1. 2020, prakticky znemožňuje využívat upravené odpadní kaly v zemědělství jako dosud. „Dosud cca 160 čistíren odpadních vod produkuje takové množství kalů, které musí být centrálně řešeny. Hlavní způsob likvidace je aplikace do zemědělství přes komposty apod. Je to stejné, jako ve většině evropských států. Jenže od roku 2020 nám vyhláška znemožní kaly dále tímto způsobem zpracovávat,“ řekl na konferenci Beneš.

Upozornil také na to, že SOVAK byl jedním z míst, kde se připomínkovala nová legislativa a jeho zástupci se ptali, kdo na zpřísňování limitů trvá. „Pak jsme se dozvěděli, že nějaké dvě dámy na Státním zdravotním ústavu, jejichž jména jsou Zimová a Matějů, mají představu, že kaly jsou něco, co vůbec do zemědělství nepatří a to se jim nakonec podařilo prosadit. Ono se tady sice mluví o tom, že je to transpozice evropské legislativy, ale to vůbec není pravda. Ty limity, které jsou u nás velmi, nízké nejsou v evropské směrnici stanoveny. Když jsme zjišťovali, jak jsou na tom ostatní státy, tak jsme zjistili, že přísnější normy si zavedli jen v Německu a Rakousku. Ostatní evropské státy kaly dál budou využívat,“ upozornil Beneš.

Čtěte také:

Rizika a výhody při využití čistírenských kalů na zemědělské půdě (1.3.2018)

Zdroj: nase-voda.cz (https://ekonomicky-denik.cz)

Dne 27. února 2018 se uskutečnil speciální Den starostů. Šlo o setkání představitelů samospráv z celé České republiky ke třem klíčovým tématům: voda - energetika - odpady. Dne starostů se konal během veletrhu Aquatherm Praha, a to v úterý 27. února 2018 v Kongresovém sále pražského výstaviště PVA EXPO Letňany. Níže si můžete stáhnout prezentace, které zveřejnil Svaz měst a obcí ČR.

Ke stažení:

• Drahovzal_nakladani s odpady (605 kB) 

• Benes-Mýty kaly Beneš 2018 Den starostů (817 kB) 

• Wanner - Benchmark (4 674 kB) 

• Sochor-Den starostu_180227_MPO_Sochor (428 kB) 

• Zezulkova-27022018_NCEU_prezentace_ DEN STAROSTŮ_final (1 531 kB) 

• Valdman,SFZP-SMO CR_prezentace_2018_ES (7 795 kB) 

Ministerstvo životního prostředí pravděpodobně nepodá kasační stížnost proti soudním rozhodnutím, kterými byly zrušeny části programů zlepšování kvality ovzduší v některých regionech. Změny vyžadované soudem zapracuje do aktualizace programů, která již začala a bude hotová do poloviny roku 2019. Uvedla to na dotaz ČTK mluvčí ministerstva Petra Roubíčková.

Programy pro čtyři regiony, konkrétně pro Prahu, Ostravsko, Brno a Ústecko, napadli u soudu právníci z kanceláře Frank Bold, která se zaměřuje na životní prostředí. Vadilo jim, že nejsou dostatečné a obyvatelům těchto regionů nezaručují skutečné zlepšení prostředí, ve kterém žijí. Městský soud v Praze nedávno zrušil podstatnou část programu pro Prahu. Držel se přitom argumentace, kterou koncem loňského roku použil Nejvyšší správní soud (NSS) v případě Ostravska. Ostatní případy ještě tak daleko nedospěly, ministerstvo ale očekává obdobné závěry. "Ministerstvo životního prostředí kasační stížnost s největší pravděpodobností nepodá, městský soud zcela převzal závěry NSS, nelze proto očekávat, že by se NSS v tomto případě od svých závěrů nějak odchýlil," sdělila mluvčí Roubíčková.

Soud programu vytkl nekonkrétní formulace a nemožnost kontroly, zda se vytčené cíle daří plnit. Program pro Prahu podle něj navíc počítal i s nereálnými opatřeními, například s dostavbou Pražského okruhu do roku 2020. Podle Roubíčkové soud nezrušil samotné programy, ale část právního aktu, kterými byly vydány, to je opatření obecné povahy. "Nic tedy nebrání jejich dalšímu plnění," sdělila mluvčí.

Závěr soudu nicméně pro ministerstvo znamená, že bude muset programy přepracovat tak, aby jejich plnění bylo vymahatelné a aby zpřesnily časový harmonogram pro jednotlivá opatření. "Na změny v obou oblastech se ministerstvo životního prostředí zaměří v rámci aktualizace programů zlepšování kvality ovzduší, která již začala a měla by být dokončena nejpozději během první poloviny roku 2019," uvedla Roubíčková.

Program bude platit do konce roku 2020. Petra Giňová z Frank Bold věří, že přes nedlouhou dobu působnosti bude mít program pozitivní efekt. "Navíc povinnost ministerstva vydat programy pro nadlimitně znečištěné lokality bude trvat i po roce 2020, lze tedy očekávat, že na současné programy budou navazovat programy nové," sdělila.

Zdroj: ČTK



Zprávy o životním prostředí v krajích ČR jsou počínaje rokem 2015 každoročně zpracovávány na základě zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů.
 Zprávy se zabývají charakteristikou stavu a vývoje životního prostředí v jednotlivých krajích ČR, jejich aktuálními problémy a aktivitami. Představují významný podklad informací pro politické činitele, odborné pracovníky státní a veřejné správy, i pro širokou veřejnost na národní a regionální úrovni.
 Zpracováním zpráv je pověřena CENIA, česká informační agentura životního prostředí.


Kraje ČR jsou výrazně diverzifikované, a to zejména s ohledem na různorodost přírodních podmínek (především rozdílnosti klimatu, charakteru reliéfu a ložisek nerostných surovin), které jsou hlavním faktorem ovlivňujícím hospodářské zaměření krajů a jejich územní rozvoj.
Stav jednotlivých složek životního prostředí v jednotlivých krajích tak dlouhodobě ovlivňuje především průmyslová činnost, doprava, spotřeba domácností a také zemědělství. Tyto faktory představují zátěže životního prostředí v daných regionech.


V průmyslově zaměřených krajích, kterými je především kraj Moravskoslezský, Ústecký a Středočeský, tak dochází ke zvýšené produkci znečišťujících látek do ovzduší, k vyšší produkci odpadů a také k ovlivnění jakosti povrchových vod. Dlouhodobý nárůst přepravních výkonů způsobuje emisní zátěž v kraji Hl. m. Praha a v kraji Středočeském. Zemědělská činnost je rozšířena po celém území ČR, environmentálně příznivý způsob hospodaření v režimu ekologického zemědělství je však nejvíce rozvinut v horských a podhorských oblastech, především tedy v kraji Karlovarském a Libereckém. Tam, kde se nacházejí specifické přírodní podmínky, zejména podél vodních toků, v horských a podhorských oblastech, jsou vyhlašována chráněná území, která v roce 2016 byla navíc rozšířena o nově vymezené evropsky významné lokality soustavy Natura 2000.

Dokument ke stažení:

• Hlavní město Praha

• Jihočeský kraj

• Jihomoravský kraj

• Karlovarský kraj

• Královéhradecký kraj

• Liberecký kraj

• Moravskoslezský kraj

• Olomoucký kraj

• Pardubický kraj

• Plzeňský kraj

• Středočeský kraj

• Ústecký kraj

• Kraj Vysočina

• Zlínský kraj

• Souhrnná zpráva o životním prostředí v krajích ČR

Rada hl. m. Prahy schválila nového provozovatele sběru, svozu a nakládání s objemným odpadem a provozování mobilních sběrných dvorů. Byl vybrán na základě veřejné zakázky a je jím společnost „Pražské VOK a MSD“ - sdružení Pražských služeb, a.s., a AVE CZ odpadové hospodářství s.r.o. - která podala ekonomicky nejvýhodnější nabídku 87 680 244 korun bez DPH.

„Velkoobjemové kontejnery umožňují lidem rychle a jednoduše se zbavit nepotřebného harampádí. Díky nim se omezuje množství zakládaných černých skládek. A mobilní sběr nebezpečných odpadů zase usnadňuje občanům legálně se zbavit těchto odpadů, takže je neházejí do popelnic na komunální odpad,“ uvedla radní hl. m. Prahy Jana Plamínková.

Město zajišťuje do ulic po celém území hl. m. Prahy ročně cca 5 500 velkoobjemových kontejnerů (minimální objem 10 m3), do kterých mohou občané odložit objemný odpad z domácností.

Mobilní sběrné dvory slouží zejména v městských částech hl. m. Prahy, které na svém území nemají stabilní sběrný dvůr. Jedná se o dočasná stanoviště několika velkoobjemových kontejnerů, během roku jich je zřizováno zhruba 110.

Smlouva bude podepsána na 36 měsíců (dosavadní provozovatel má smlouvu do 22. července 2018).
 

Rada na včerejším jednání formálně schválila reformu systému EU pro obchodování s emisemi (EU ETS) pro období po roce 2020. Rada potvrdila, že množství povolenek uváděných na trh se bude od roku 2021 snižovat  o 2,2 % ročně (tzv. lineární redukční faktor). Kromě toho se zdvojnásobí množství povolenek, které bude do konce roku 2023 ukládat do tzv. rezervy tržní stability. Schválení ze strany Rady byl poslední krok v legislativním procesu a směrnice vstoupí v platnost 20 dní od zveřejnění v oficiálním věstníku EU.

V Česku se staví nejvíce průmyslových hal za posledních 10 let. Investoři se předhánějí v tom, která z nich nabídne nájemcům nižší spotřebu energií, a tím pádem i menší provozní náklady. V objektech se běžně instalují úspornější žárovky i armatury, v zahraničí se pro jejich provoz využívají obnovitelné zdroje energie. Nájemci čím dál více vyžadují, aby měly haly mezinárodní environmentální certifikaci. Více ZDE

Zákaz olova a dalších nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních, který v Česku začal platit před 12 lety, donutil výrobní firmy, aby se na tuto změnu adaptovaly. Menší elektronické dílny, nadšenci pro elektroniku i školy se musely spokojit se složitějším pájením. Bezolovnaté pájky jsou totiž náročnější na přesné udržení teploty a přítomnost vhodného taviva. Také proto si do dílen i škol stále častěji hledají cestu digitální pájecí stanice.

Směrnice EU o omezení některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních (RoHS), přinesla mimo jiné téměř úplný zákaz používání olova v pájecích materiálech. Mnohým výrobcům i amatérským elektronikům tato legislativa zamotala hlavu. „Pro životní prostředí je sice olovo škodlivé, ale pro pájení představuje technologicky nejvhodnější materiál. Dosud používaná slitina cínu s 37 % olova nabízela výborné mechanické i elektrické vlastnosti a nízký bod tání okolo 180 °C. Jeho ekologická náhrada – v podstatě čistý cín s malým přídavkem stříbra – se olovnaté pájce po této stránce rovnat nemůže a pájení spojů v elektronice je tak mnohem náročnější,“ říká Petr Rabiňák ze společnosti Conrad Business Supplies, která prodává elektronické součástky i nářadí.

Bezolovnaté pájky jsou náročnější na technologii

Firmy se s novou legislativou postupně vyrovnaly. Odborníci si však dodnes stěžují na větší křehkost bezolovnatých pájek a vyšší pravděpodobnost vzniku studených spojů. Bezolovnatá pájka je totiž mnohem méně plastická a má horší přilnavost jak k součástce samotné, tak ke spoji na desce.

Současné bezolovnaté pájení klade větší důraz na dodržování přesné teploty a času pájení. „Pájka bez olova má zhruba o 40 °C vyšší bod tání, což může být problém hlavně u méně výkonných páječek,“ uvádí Rabiňák. „Důležité je také přesně dodržovat pájecí teplotu a délku samotného pájení, která by neměla překročit 3 sekundy,“ doplnil Rabiňák.

Pájecí stanice zaručí stálou teplotu a kvalitnější spoje

S dodržením nejvhodnějších parametrů pro bezolovnaté pájení pomáhají digitální pájecí stanice. Na rozdíl od běžné páječky totiž umožňují dokonalou kontrolu pájecí teploty. Nejde přitom jen o pouhou předvolbu teploty pájecího hrotu, ale o vyšší teplotní stabilitu v průběhu celého procesu. „Pokud je hrot pájky zahřátý na určitou hodnotu, dochází při dotyku s pájenou plochou k jeho ochlazení. Díky transformátoru v kombinaci s řídicí jednotkou je pájecí stanice schopná pohotověji kompenzovat vzniklé tepelné ztráty. Výsledkem je kvalitnější a přesný spoj,“ popisuje jednu ze základních vlastností digitálních pájecích stanic Rabiňák. Společnost Conrad Business Supplies předvede tato zařízení na březnovém odborném veletrhu Amper 2018 na brněnském výstavišti.

Digitální pájecí stanice kromě profesionálních i amatérských elektro konstruktérů využijí také školy, neboť studentům umožňuje pohodlně vyzkoušet, jakým způsobem cín reaguje na různé teploty pájecího hrotu. Součástí většiny pájecích stanic je navíc stojánek na pájecí pero a houbička či drátěnka pro očištění hrotu pájky. Ty usnadňují celý proces pájení a zmenšují riziko popálení při neopatrném odložení pájecího pera.

Zdroj: veletrh Amper 2018

Dokument přináší návod, jak má zadavatel, zejména zadavatel podle zákona o zadávání veřejných zakázek, postupovat při realizaci výstavbových projektů metodou dodávky Design & Build (& Operate).

Návod zahrnuje popis jednotlivých fází procesu, které mají vliv na výběr metody dodávky, dále obsahuje přehled procesu přípravy, realizace a provozování projektů metodou Design & Build (& Operate). Výhod metody DB lze využít i při realizaci a dosahování cílů prioritní osy 5 – energetické úspory Operačního programu Životní prostředí.

Design & Build (& Operate) (dále DB) je metodou dodávky výstavbových projektů, která je charakteristická tím, že odpovědnost za zpracování projektové dokumentace projektu a tím i za celkovou kvalitu provedení je přenesena na zhotovitele stavby. Objednatel obvykle specifikuje ve svém zadání pouze účel, standardy, rozsah a výkonová kritéria plnění. Projekty DB jsou vhodné jak pro novostavby, tak pro komplexní rekonstrukci a modernizaci budov (administrativní budovy, sportovní nebo kulturní zařízení, školy, nemocnice, obchodní centra, hotely, průmyslové haly a objekty). U projektů DB je vyšší jistota dodržení nabídkové ceny, která nebude ovlivněna změnami v projektové dokumentaci provedené zhotovitelem při realizaci díla. S ohledem na zvýšené nároky na přípravu zadání projektu DB se bude jednat nejčastěji o projekty o velikosti investice 50 milionů Kč a více.

Dokument ke stažení:

Metodika Design and Build

Zdroj: SFŽP

Inspektoři České inspekce životního prostředí (ČIŽP) z oddělení ochrany vod v Ostravě uložili pokutu 280 tisíc korun společnosti Mayr-Melnhof Holz Paskov s.r.o., která provozuje pilu v Paskově na Frýdecko-Místecku. Firma neohlásila havárii, nedovoleně nakládala se závadnými látkami a neprováděla zkoušky těsnosti potrubí a nádrží na skladování ropných látek.

Při havárii v listopadu 2016 z firmy unikly ropné látky z mechanismu pro manipulaci se dřevem a dešťovou kanalizací se dostaly do levostranného přítoku říčky Olešná. Firma však havárii neohlásila. Udělali to zástupci sousední společnosti Biocel Paskov, kteří si havárie všimli a ihned spustili norné stěny. Díky jejich rychlému zásahu nedošlo k úhynu ryb.

Po havárii provedli inspektoři ČIŽP v areálu společnosti Mayr-Melnhof Holz Paskov komplexní kontrolu nakládání se závadnými látkami. „Zjistili jsme, že firma neplnila své povinnosti provádět zkoušky těsnosti potrubí a nádrží na skladování ropných látek,“ řekl Karel Kozubek, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Ostravě.

Provozovatel pily přitom způsobil havárii už potřetí během tří let. V listopadu 2013 došlo jeho vinou ke znečištění říčky Olešná i úhynu ryb. Za to dostal od Magistrátu města Frýdek-Místek (MMFM) pokutu 17 tisíc korun. Další havárii způsobil v dubnu 2016, sankce od MMFM byla 27 tisíc korun.

„Vzhledem k tomu, že už se jednalo o třetí havárii způsobenou společností Mayr-Melnhof Holz Paskov, byli inspektoři ČIŽP podstatně přísnější a za tato porušení vodního zákona uložili pokutu ve výši desetinásobku, tedy 280 tisíc korun,“ konstatoval Kozubek.

Provozovatel pily se proti pokutě uložené inspektory ČIŽP neodvolal a sankce tak nabyla právní moci.

The share of municipal waste to be recycled will rise to 55% by 2025, from 44% today, under legislation on circular economy backed by Environment MEPs on Tuesday.

By 2025, at least 55% of municipal waste (from households and businesses) should be recycled, says the text. The target will rise to 60% by 2030 and 65% by 2035. 65% of packaging materials will have to be recycled by 2025, and 70% by 2030. Separate targets are set for specific packaging materials, such as paper and cardboard, plastics, glass, metal and wood.

Member states should endeavour to ensure that as of 2030, all waste suitable for recycling is not accepted in a landfill. The draft law also limits the share of municipal waste to be landfilled to a maximum of 10% by 2035.

“After lengthy negotiations with the Council, we have succeeded in bringing home a great result that lays new foundations for sustainable European economic and social development. Member states will be obliged to follow clear and common measures on the life cycle of raw materials and waste disposal”, said lead MEP Simona Bonafè (S&D, IT).

"The package, in line with the UN's sustainable development objectives, also reduces food waste by 50% and aims for a 65% recycling threshold by all member states. A battle that will make the economy of the Old Continent one of the most virtuous in the world" she added.

The full House is to vote during the 16-18 April plenary session in Strasbourg. The draft has already been informally agreed with the Council of Ministers.

Statistics for 2014 suggest that 44% of all municipal waste in the EU is recycled or composted. This compares to just 31% in 2004, and by 2020 EU member states should be recycling or composting over 50% of waste.

In 2014, Austria, Belgium, Denmark, Germany, the Netherlands and Sweden sent virtually no municipal waste to landfill, whereas Cyprus, Croatia, Greece, Latvia and Malta still landfill more than three quarters of their municipal waste.

Although waste management in the EU has improved considerably in recent decades, almost a third of municipal waste is still landfilled and less than half is recycled or composted, with wide variations between member states.

Improving waste management could deliver benefits for the environment, climate, human health and the economy. As part of a shift in EU policy towards a circular economy, the European Commission made four legislative proposals introducing new waste-management targets regarding reuse, recycling and landfilling.

The proposals also strengthen EU provisions on waste prevention and extended producer responsibility, and streamline definitions, reporting obligations and calculation methods for targets.