Dvacet dva ekologických organizací z devatenácti zemí EU otevřeným dopisem vyzvalo ministra životního prostředí Richarda Brabce, aby formulovaným zákazem skládkování odpadů od roku 2024 nepřesouval odpady ze skládek do spaloven. Podle nich funkční zákaz skládkování by měl být založen na biologické stabilitě odpadu, který by zároveň neblokoval nárůst recyklace. Organizace navrhují řešení, které spočívá v přetřídění, kompostování a využití bioplynových stanic a nevylučují spalování malého množství zbytkového nerecyklovatelného odpadu. Takto stanovený zákaz skládkování odpadů je možné upravit (nastavit dle parametru biologické stability) už v právě projednávané novele zákona o odpadech, která je nyní v připomínkovém řízení.

Dokument ke stažení:

dopis_evropských NNO_MZP_24_1_2018.pdf (941673)

V rámci 6. schůze PSP ČR poslanci dne 24.1. projednali Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České republiky, ve znění pozdějších předpisů v prvním čtení. Návrh zákona byl přikázán k projednání výboru pro životní prostředí jako garančnímu výboru a zemědělskému výbor. Poslanci dále schválili návrh na zkrácení lhůty k projednání ve výborech v délce třiceti dnů. Podrobnosti k novele vodního zákona čtěte ZDE.

Poslanci také v prvním čtení dne 18.1. projednali novelu zákona o ochraně ovzduší. Tento návrh byl přikázán k projednání výboru pro životní prostředí jako výboru garančnímu, hospodářskému výboru a zemědělskému. Podrobnosti k novele čtěte ZDE.

V Česku se rozvíjí internetová služba SharyGo, která za úplatu zprostředkovává půjčování sportovního vybavení či nářadí mezi lidmi. Start-up starý půl roku má zatím jen pět tisíc uživatelů. Díky menším desítkám milionů od dvojice investorů teď ale expanduje do regionů a rozjíždí spolupráci s kamennými půjčovnami. Podle šéfa firmy Dana Erlebacha může být pro lidi výhodnější si sezonní sportovní vybavení jako lyže raději za pár stokorun půjčit než platit vyšší částky za jejich pořízení. Rozhovor čtěte ZDE

Zdroj: iHNED.cz

Evropská komise schválila 16. 1. 2018 tzv. balík oběhového hospodářství, který zahrnuje „Evropskou strategii pro plasty v oběhovém hospodářství" a související materiály, mezi které patří Sdělení o provádění oběhového hospodářského balíčku: možnosti, jak řešit rozhraní mezi právními předpisy týkajícími se chemických látek, výrobků a odpadů a příbuzných oblastí;  Zpráva o dopadu používání na vzduchu rozložitelných plastů (působením vzdušného kyslíku) na životní prostředí, včetně takto rozložitelných plastových tašek a sáčků. Z pohledu SOVAK ČR je důležitá ta část strategie v oblasti plastů, kde je v materiálu uvedeno, že regulace mikroplastů spadá jak do Směrnice o čištění městských odpadních vod, tak zároveň i do Směrnice o jakosti vody určené k lidské spotřebě. Více ZDE

Zdroj: SOVAK ČR

Od začátku roku přestala Čína dovážet ze světa čtyřiadvacet druhů odpadu. Rozhodnutí dopadá i na Česko, které má problém s odbytem některých plastů. Podle šéfa České asociace odpadového hospodářství Petra Havelky to může být příležitost pro rozvoj recyklačního průmyslu. „Firmám pomůže daňové zvýhodnění,“ říká v rozhovoru pro iDNES.cz. Rozhovor čtěte ZDE

Čtěte také:

• Odpad snů: Zázračné plasty, které samy zmizí? Pravda je jinde (24.1.2018, rozhlas.cz)

• Plasty jako záchranný kruh pro ropné společnosti a pohroma pro nás (24.1.2018, kurzy.cz)

• Coca-Cola se chce zasadit o recyklaci všech svých obalů (24.1.2018, mediaguru.cz)

• POLEMIKA: Zákaz importu odpadů do Číny (3.11.2017)

Zdroj: iDNES.cz

Ztráty vody v pražské vodovodní síti se i v loňském roce udržely na hranici patnácti procent. Přitom ještě v roce 2000 ztráty přesahovaly jednu třetinu a v roce 1996 dokonce více než 43 procent.

„Výrazně k tomu pomohly pravidelné kontroly sítě a odhalování skrytých úniků vody, kterým se dlouhodobě velmi intenzivně věnujeme. Tyto činnosti jsou jednou z hlavních cest, jak snížit procento ztrát vody,“ zdůraznil tiskový mluvčí Pražských vodovodů a kanalizací Tomáš Mrázek a dodal: „Při průzkumu a měření na vodovodní síti se lokalizují úniky vody, monitorují tlaky a šumy na síti, měří a analyzují průtoky vody, kontroluje se funkčnost měřidel a redukčních ventilů.“

Výrazně, o padesát minut, v uplynulém roce poklesla průměrná doba přerušení dodávky pitné vody při havárii, a to na 9 hodin a 32 minut. „Tím byl minimalizován přímý dopad havárií na odběratele,“ podotkl Mrázek.

Celkově na pražské vodovodní síti došlo loni k 4 959 haváriím, což je o 459 událostí více než v roce předchozím. Havárií I. kategorie, kdy je bez vody více než tisíc odběratelů či strategické, zdravotnické a sociální objekty, bylo 48.  „Nejčastější příčinou byla koroze materiálu a pohyb půdy. Tyto dva důvody zavinily 94 procent všech havárií,“ uvedl Mrázek.

Na stokové v uplynulém roce PVK zaznamenaly 3 643 havárií, což je meziroční pokles o 270 událostí.

Pražské vodovody a kanalizace zaplatí městu v letošním roce na nájemném 2 373 252 000 korun. Tyto finanční prostředky budou prostřednictvím Pražské vodohospodářské společnosti, firmy stoprocentně vlastněné Prahou, směřovány do investic do vodohospodářského majetku. Více než miliardu korun PVK vynaloží na opravy sítí a dalších zařízení a do údržby infrastruktury. Do vodohospodářské infrastruktury tak letos půjde více než 3,4 miliardy korun.

Od roku 2002, kdy společnost Veolia vstoupila do PVK, na nájemném PVK zaplatily téměř třicet miliard korun, které byly užity na investice a obnovu do vodohospodářského majetku. Veolia zaplatila za stoprocentní podíl v PVK zhruba sedm miliard korun. Téměř 6,1 miliardy korun směřovalo do státního rozpočtu a stát je použila na dopravu a fond bydlení, přes 800 miliónů korun pak zamířilo do rozpočtu hlavního města Prahy.

Ztráty vody v %

2017 – 15,09

2016 – 14,20

2015 – 17,60

2014 – 17,27

2013 – 20,42

2012 – 21,43

2005 – 25,78

2000 – 34,17

1996 – 43,13

Česká asociace odpadového hospodářství, Spolek veřejně prospěšných služeb a Sdružení komunálních služeb představují Desatero moderního odpadového hospodářství – soubor opatření, která zajistí účinnější recyklaci a separaci odpadu a zároveň povedou ke snížení jeho množství na skládkách. Zástupci českého odpadového hospodářství zároveň apelují na zákonodárce, aby změny v české odpadové legislativě činili pouze na základě systémového vládního návrhu s otevřeným veřejným připomínkováním.

Desatero vyjadřuje postoj více než 90 % firem, které se v České republice zabývají odpadovým hospodářstvím. Plně podporuje cíle Evropské unie usilující o redukci skládkování směsných komunálních odpadů a posilující roli třídění. Coby členská země Evropské unie by Česká republika měla v roce 2030 (případně 2035) separovat a recyklovat 65 % komunálních odpadů. Na skládky by mělo být v roce 2030 (2035) odkládáno maximálně 10 % odpadů. Navrhovaná opatření mohou zajistit, aby Česká republika cíle splnila.

Firmy působící v odpadovém hospodářství navrhují dále zefektivnit sběrný systém na třídění odpadu do barevných popelnic, umožnit fungování třídicích linek, a také vytvořit lepší podmínky pro odbyt recyklovaných materiálů a výrobků. „Česká republika by měla ideál oběhového hospodářství, ke kterému se hlásí, podpořit také konkrétními činy. Recyklované produkty by měly být daňově zvýhodněny a také by měly mít své místo ve veřejných zakázkách a nákupech státu. Velmi dobře se mohou uplatnit například při výrobě protihlukových bariér, které lemují dálnice,“ říká Petr Havelka, výkonný ředitel České asociace odpadového hospodářství.

Zároveň se odpadové firmy spolu s obcemi a městy staví proti navrhovanému čtyřnásobnému zvyšování poplatku za skládkování, který platí obce a města. Zdražení ano, ale v rozumné míře. Poplatek za skládku se za posledních osm let nezvýšil, a přesto míra skládkování odpadu v České republice od roku 2009 každoročně klesá. Ke čtyřnásobnému zvýšení poplatku, které opakovaně prosazují zastánci spalování odpadů, není žádný důvod. „Jsme pro jeho mírné navýšení. Případný nárůst poplatků však musí být podložen pečlivou ekonomickou analýzou a musí odpovídat evropskému cíli omezení skládkování. EU podporuje třídění a recyklaci, podporu spaloven odmítla. Separace a recyklace čtyřnásobné zdražení nepotřebují. Pro obce, města a peněženky občanů je Evropou doporučovaná cesta levnější a dává větší smysl,“ uvádí Petr Havelka.

Čtěte také:

Jak může stát podpořit recyklaci? Firmy navrhly odpadové desatero (24.1.2018, iDNES.cz)

Dopis odpadového sektoru na obce a města (23.1.2018)

Obce odmítají zvýšení poplatků za odpad (19.1.2018)

Hnutí Duha vyzvalo ministra Brabce ke zvýšení poplatků za skládkování odpadů (18.1.2018)

DESATERO MODERNÍHO ODPADOVÉHO HOSPODÁŘSTVÍ

Česká asociace odpadového hospodářství, Spolek veřejně prospěšných služeb a Sdružení komunálních služeb plně podporují cíle Evropské unie, které usilují o redukci skládkování komunálních odpadů a posilují roli třídění. Jmenované subjekty reprezentují téměř 90 % trhu služeb nakládání s komunálními odpady v České republice. Coby členská země Evropské unie by měla Česká republika v roce 2030 (případně 2035) recyklovat a separovat 65 % komunálních odpadů. Na skládky by mělo být v roce 2030 (2035) odkládáno maximálně 10 % odpadů.

Česká asociace odpadového hospodářství, Spolek veřejně prospěšných služeb a Sdružení komunálních služeb přicházejí jako první s uceleným souborem opatření, která zajistí, že Česká republika dokáže splnit cíle navrhované v evropském balíčku oběhového hospodářství. Mezi tato opatření patří:

1. Četnější a lépe dostupné popelnice na tříděný odpad. Abychom dosáhli vyšší míry třídění a úbytku směsného komunálního odpadu, je potřeba zlepšit primární separaci u původců. Přimět lidi více třídit přitom není tak těžké. Praxe firem ukázala, že dostane-li rodinný dům vlastní popelnici na plast, papír a biologický odpad, jím vyprodukované množství směsného komunálního odpadu může klesnout až o polovinu.
2. Daňové zvýhodnění recyklovaných materiálů a výrobků z odpadů. Účinnou cestou, jak posílit materiálové využití odpadů, je nastavit nižší DPH nebo menší zatížení ceny práce v recyklačním průmyslu. Tato opatření doporučuje i Evropská komise.
3. Upřednostnění recyklovaných výrobků ve veřejných zakázkách. Česká republika by měla ideál oběhového hospodářství, ke kterému se hlásí, také podpořit činy. Při hromadných nákupech pro státní správu, výstavbě dálnic i dalších veřejných zakázkách by měly mít přednost recyklované výrobky nebo materiály.
4. Rovný přístup, technologická neutralita, tržní prostředí. Česká legislativa nesmí podléhat tlaku silných lobbistických skupin – není možné zvýhodnit jednu technologii (např. spalovny) před ostatními (třídění, recyklace) účelovým nastavením povinností v zákoně. (Výjimku představují skládky, které mají být zákonem omezeny.) Chceme-li se vyhnout opakování trpké zkušenosti s fotovoltaikou, technologické přístupy si musejí být v legislativě rovny a volně mezi sebou soutěžit, a to v intencích evropské hierarchie nakládání s odpady.
5. Zpracování odpadu na třídicích linkách. Technologické třídění směsného komunálního odpadu je významným krokem na cestě k budoucnosti, v níž bude skládkování hrát minimální roli. Směsný odpad stále obsahuje řadu surovin pro možné materiálové využití a také energii. Naopak inertní a nevyužitelné složky mají být vytříděny a odstraněny.
6. Povinné třídění biologického odpadu. Separace biologicky rozložitelného odpadu (BRKO) do speciálních hnědých popelnic se postupně zavádí v řadě obcí, což je velmi pozitivní. Důsledné třídění BRKO umožní lepší využití odpadů k výrobě kompostu nebo bioplynu a také povede ke snížení objemu směsného odpadu ukládaného na skládky či spalovaného ve spalovnách.
7. Rozvoj výroby a využití paliv z vytříděných odpadů po vzoru EU. Co nemůže být po separaci na třídicí lince materiálově využito, může posloužit jako palivo odpovídající evropské normě. Tato paliva mohou být v souladu s legislativou EU využívána v cementárnách, teplárnách či elektrárnách. Na skládku patří pouze odpad, který se nehodí k výrobě dalšího materiálu ani nemá energetický potenciál.
8. Stabilnější právní prostředí pro trh s palivy z odpadů. Česká republika na rozdíl od Rakouska, Německa nebo Itálie postrádá vyhlášku k palivům z odpadů, která je předpokladem úspěšného rozvoje trhu s touto komoditou. Paliva z odpadů je potřeba, podobně jako v jiných státech, vyrábět také z části materiálově nevyužitelného směsného odpadu. Přispěje to k vyššímu energetickému využití odpadů.
9. Lepší legislativa pro provoz třídicích linek. Mají-li v České republice fungovat technologie na třídění odpadů a výrobu paliv z odpadů, je nutné upravit vyhlášku 294/2005 Sb. Ta v současné době de facto nutí provozovatele linek, aby vozili do spalovny i zbytkový nevyužitelný odpad po vytřídění, který prakticky nehoří. Naopak směsné odpady bez jakékoli úpravy je možno nově volně skládkovat. To je podle nás závažná chyba a je třeba ji opravit. Parametr výhřevnosti by měl být nastaven na 6 MJ/kg ve standardním vzorku odpadu, nikoliv v sušině. Následně by se v ČR postavila řada třídicích linek, což by vedlo k redukci odpadů ukládaných na skládky a k důkladnějšímu vytěžení využitelných složek směsného odpadu.
10. Navýšení skládkovacího poplatku ano, ovšem nikoli dle potřeb spaloven, ale úměrně dle objektivní potřeby ke splnění Evropského cíle k omezení skládkování. Vývoj českého odpadového hospodářství od roku 2009 ukazuje, že evropský cíl ohledně omezení skládkování na 10 % k roku 2030/35 může Česká republika splnit při zachování stávajícího trendu. Výše poplatku od roku 2009 nevzrostla, a přesto objem komunálního odpadu odloženého na skládky každoročně klesá. Ke čtyřnásobnému zvýšení poplatku, které navrhují zastánci spalování odpadů, proto není objektivní důvod. Jsme pro mírné navýšení poplatku, kdy nárůst musí být podložen pečlivou ekonomickou analýzou a nesmí neúměrně zvýšit cenu, kterou za svoz a zpracování odpadů platí obce či občané.

V rámci posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) dostaly od Rady Středočeského kraje zelenou dva projekty, které řeší nakládání s odpadem. Jeden se týká spalovny v Kralupech, druhým je Zařízení pro energetické využití odpadu v Mělníce (ZEVO Mělník).

„Oba projekty představují moderní způsoby nakládání s odpadem, které by v konečném výsledku měly mít příznivý vliv na životní prostředí,“ uvedl náměstek hejtmanky Středočeského kraje pro oblast životního prostředí a zemědělství Miloš Petera (ČSSD). Středočeský kraj vyslovil souhlas s mělnickým projektem, který počítá s instalací nové linky pro úpravu a dávkování zdravotnického odpadu do rotační pece. Kapacita spalování bude díky tomu navýšena o 3 tisíce tun za rok. Toto zařízení se nachází v rozsáhlém průmyslovém areálu společnosti Synthos Kralupy.

Podobně vydala Rada souhlasné stanovisko k projektu zařízení pro energetické využití odpadu v Mělníce (ZEVO Mělník). To je určené především k využití směsného komunálního odpadu v rámci Středočeského kraje. Koncepce jeho provozu je založena na útlumu výroby elektrické energie při zachování zásobování teplem jak Prahy, tak i dalších lokalit. „Koncepce předpokládá v první fázi výstavbu dvou nových spalovacích jednotek, z nichž jedna bude uvedena do provozu v roce 2021 a další v roce 2022. Stávající spalovací bloky by se měly naopak postupně utlumovány,“ upřesnil náměstek Miloš Petera (ČSSD). Podle něj by v roce 2024 měla v ZEVO Mělník vzniknout ještě jedna zcela nová spalovací jednotka využívající místo fosilních paliv převážně směsný komunální odpad.

Hutě varují, že je vyšší náklady na emisní povolenky připraví o všechen zisk. Pak by nemělo smysl vyrábět v Česku surové železo a ocel.

Ocelárny čeká po roce 2020 boj o přežití. Dopadne na ně reforma obchodování s emisními povolenkami, která jim výrazně zkrátí příděl bezplatných povolenek. Reformní opatření zároveň povedou k růstu cen povolenek. Dva největší tuzemské podniky, ostravský ArcelorMittal a Třinecké železárny, spočítaly, že v příštích deseti letech utratí za povolenky kvůli reformě přes šestnáct miliard korun.

Vyšší náklady dopadnou nejdříve na třineckého výrobce, který se dokázal po fi nanční krizi z let 2008 a 2009 dostat zpět na plnou výrobní kapacitu. Nezbudou mu proto povolenky, které dostával v letech 2013 až 2020.

Ostravský ArcelorMittal má z minulosti zásobu povolenek, která mu vytvoří nákladový polštář do roku 2025. „V roce 2030 při odhadované ceně povolenky 39 eur bude stát nákup povolenek 3,8 miliardy korun. Přitom součet zisků obou společností za rok 2016 byl 2,7 miliardy korun,“ říká generální ředitel Třineckých železáren Jan Czudek.

V roce 2030 by v tuně oceli vyrobené v Česku byly obsaženy náklady na povolenky ve výši 31 eur. V případě Třince tato částka představuje téměř šest procent průměrné ceny, za kterou železárny prodávaly loni své výrobky. U Arcelor- Mittalu by byl tento podíl ještě vyšší. „Takový nárůst nedokážeme vykompenzovat úsporami v jiných nákladových položkách,“ dodává Czudek.

Na vyšší náklady kvůli povolenkám upozornila také evropská ocelářská asociace Eurofer. „Dokonce i ty nejlepší ocelárny budou čelit výraznému zvýšení nákladů. Výrobci v jiných částech světa je do svých cen započítávat nemusejí,“ uvádí generální ředitel Eurofer Axel Eggert. Evropská pravidla by přitom měla ochránit před dodatečnými náklady desetinu oceláren s nejnižšími emisemi.

Oceláři požádají vládu, aby firmám vrátila část peněz za povolenky v rámci kompenzačních mechanismů. Pro své podniky je vytvořilo Německo, Nizozemsko, ale i Slovensko. „Česko je jednou z mála zemí, která tento mechanismus dorovnání nákladů za povolenky nemá,“ upozorňuje Daniel Urban, ředitel Ocelářské unie.

Zdroj: E15

Národní technická knihovna (NTK) rozšířila veřejně přístupný fond odborné literatury k šetrnému stavebnictví. Knihy pokrývají celou řadu témat energeticky úsporné výstavby včetně těch nejaktuálnějších, mezi která patří digitalizace ve stavebním průmyslu, cirkulární ekonomika či problematika Smart Cities.

Například inspirativní poznatky ve vztahu k udržitelným řešením přináší titul s názvem Building Revolutions: Applying the Circular Economy to the Built Environment, který poukazuje na množství odpadu produkovaného stavebním průmyslem, jehož podíl činí v rámci Evropské unie kolem jedné třetiny celkového objemu. Publikace se zaměřuje na způsoby, jak je možné opětovně využívat zdroje či prodloužit jejich životnost.

Tématický fond NTK ve spoluráci s Českou radou pro šetrné budovy vznikl v roce 2015 a v současné době čítá již 95 vědeckých titulů. Do roku 2020 by měl obsahovat přibližně 200 nejaktuálnějších a nejrelevantnějších zahraničních publikací.

Seznam nových titulů:

V jeden čas, na jednom místě máte příležitost konzultovat své záměry či jen načerpat informace o dotačních titulech z nejžádanějších operačních programů a jiných zdrojů dotací v České republice. Zástupci organizací administrujících příslušné dotační tituly na Vás budou připraveni u jednotlivých konzultačních stolků. Veletrh dotačních příležitostí se uskuteční dne 19. února 2018 v Českých Budějovicích. Další informace naleznete v tomto letáku.

Na základě údajů členů Sdružení oboru vodovodů a kanalizací, z.s. (SOVAK ČR) bude průměrná výše plateb za vodné a stočné v roce 2018 v České republice na úrovni 86–88 Kč za m3. Tento meziroční nárůst je nižší, než predikovaná inflace 2,9 % a to i přes významný tlak na mzdové náklady, který se ani oboru vodárenství nevyhýbá. V některých lokalitách ovšem bude výše plateb zcela stagnovat.

Stejnou cenu jako v roce 2017 tak budou platit například obyvatelé Brna, Kladna, Olomouce či Plzně, jen k nepatrnému navýšení v řádu desetin procenta pak došlo na Táborsku či v Libereckém a Ústeckém kraji. Řada vlastníků vodohospodářské infrastruktury pak odsouhlasila navýšení plateb za vodné a stočné prakticky jen na úrovni inflace, která podle údajů ČNB ke konci roku 2017 činila 2,5 %. Případné vyšší nárůsty byly v některých případech vyvolány čerpáním dotací a podmínkou čerpání ze strany Operačního programu Životní prostředí na finanční udržitelnost realizovaných projektů výstavby a rekonstrukce vodohospodářské infrastruktury.

Z aktuálních údajů Ministerstva zemědělství (MZe) také vyplývá, že v roce 2016 činila celková suma prostředků určených na opravu, obnovu a budování nové infrastruktury částku cca 13,7 mld. Kč, což představovalo více jak 38% podíl v platbách za vodné a stočné. Za potěšující lze označit skutečnost, že objem těchto prostředků u odpovědných vlastníků veřejných vodovodů a kanalizací každoročně roste. Výjimkou jsou podle aktuálních informací MZe některé malé lokality s uměle udržovanými nízkými cenami, které jsou často dosahovány právě z důvodu tvorby minimálních prostředků na obnovu či dotacemi z rozpočtů obcí.

SOVAK ČR v souvislosti s problematikou „cen vody“ musí upozornit na skutečnost, že vodné a stočné není „platbou za vodu“, jak je mnohdy nepřesně interpretováno, ale platbou za službu spočívající v neomezených dodávkách kvalitní pitné vody až k samotnému spotřebiteli a odvádění a čištění odpadních vod od spotřebitele. Samotný zákon č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích definuje vodné jako „úplatu za pitnou vodu a za službu spojenou s jejím dodáním“, stočné pak definuje jako „úplatu za službu spojenou s odváděním, čištěním, nebo jiným zneškodňováním odpadních vod“. Zajištění této služby pak s sebou nese řadu fixních nákladů nesouvisejících se skutečným objemem dodaných pitných vod či produkovaných vod odpadních, které se podle místních podmínek a velikosti zásobovaného území pohybují mezi 70–90 % celkových nákladů.

Při posuzování výše plateb za vodné a stočné je podle SOVAK ČR důležitá především celková roční suma (tedy součet fixní platby a variabilní složky), kterou domácnosti zaplatí, a jejich poměr k celkovým čistým příjmům domácností. Ze zpráv Českého statistického úřadu „Vydání a spotřeba domácností statistiky rodinných účtů“ vyplývá, že v roce 2016 činil průměrný roční náklad domácnosti za vodné a stočné přepočtený na osobu 2 023 Kč. Tato částka představuje 1,24 % z celkových čistých příjmů domácnosti a poklesla oproti dvěma předchozím letům, kdy byla na úrovni 1,26 %. Ze srovnání s ostatními síťovými službami podléhající regulaci rovněž vyplývá, že domácnosti v ČR zaplatí za vodné a stočné třetinu výdajů za elektrickou energii a zhruba polovinu toho, co za dodávky plynu, teplo či mobilní telefon.

Vydání a spotřeba domácností v roce 2016

SOVAK ČR rovněž považuje za neobjektivní porovnávat jednotlivé provozovatele a vlastníky vodohospodářské infrastruktury čistě a pouze podle výše plateb za vodné a stočné vyjádřené v Kč za m3. Srovnání, založené výhradně na jednotkové ceně, nezahrnuje podíl fixní složky či objem prostředků na opravy a obnovu, který se zásadně v lokalitách liší, např. v Praze už přesahuje 3 % z hodnoty majetku, zatímco v některých případech je to jen necelé jedno procento. Toto srovnání rovněž nemůže zohlednit místní podmínky, velikost spravovaného území, objem dodávaných pitných vod a odváděných odpadních vod. Bez zohlednění všech výše uvedených kritérií je takový výsledek cenového srovnání značně neobjektivní a vede k nesprávným závěrům.

V souvislosti s aktuální výší plateb za vodné a stočné je nutné upozornit na zveřejněné programové prohlášení Vlády ČR, které obsahuje pozitivní návrh přeřadit vodné a stočné z první snížené sazby 15 % do druhé snížené sazby 10 %. SOVAK ČR tento krok vítá a konstatuje, že při uvažované výši vodného a stočného na úrovni 88 Kč za m3 včetně DPH činí aktuální DPH 11,48 Kč. Pokud by skutečně došlo ke snížení DPH na 10 %, pak by došlo ke snížení plateb za vodné a stočné o téměř 4 Kč za m3. O tuto částku lze prakticky ze dne na den snížit výši plateb za vodné a stočné pro koncového zákazníka. Do budoucna se pak především pro ty vlastníky vodohospodářské infrastruktury, jejichž cenová politika neumožnuje generování dostatečné sumy prostředků na obnovu vodohospodářské infrastruktury, otevírá částečně prostor pro zvýšení investic bez nutnosti razantního navýšení výše plateb za vodné a stočné.



Ing. Oldřich Vlasák
ředitel SOVAK ČR
 

Integrovaný regionální operační program (IROP), který spravuje Ministerstvo pro místní rozvoj, v těchto dnech vyhlásil novou výzvu Energetické úspory v bytových domech III. Pro žadatele je připraveno celkem 3,5 miliardy na zateplování, výměnu oken a dveří nebo výměnu zdroje tepla pro bytové domy mimo Prahu. Žádosti bude možné podávat od 2. února 2018. Více informací o 78. výzvě IROP naleznete ZDE.

Změny v programu:
Mezi změny patří například „nižší počet ukazatelů povinných k výběru a k naplnění“. Některé tyto ukazatele bude IROP sledovat a vyhodnocovat pouze interně, což nově znamená, že jejich nesplnění nebude postihováno. Dále může být oprávněným příjemcem bytové družstvo jako správce budovy. Tedy nikoli pouze jako výlučný vlastník, jak tomu bylo v předchozí výzvě. Další změnou je zmírnění definice bytového domu - nově je definice v souladu s vyhláškou o obecných požadavcích na využívání území a limitem tedy již nebudou tři bytové jednotky. Nadále ale platí, že dům musí být určen k užívání jako bytový dům a zapsán v katastru nemovitostí jako bytový dům nebo objekt k bydlení. Nadále nebudou podporovány objekty zapsané v katastru nemovitosti jako např. rodinné domy nebo víceúčelová stavba.

Zanalyzovat, vyhodnotit a zefektivnit systém sběru a recyklace PET lahví. To je hlavní cíl nového společného projektu společnosti Karlovarské minerální vody a.s., Institutu Cirkulární Ekonomiky z.ú. (INCIEN) a Fakulty technologie ochrany prostředí VŠCHT Praha. V rámci České republiky se jedná o vůbec první aktivitu směřující ke zhodnocení současného systému a nastavení dílčích akčních kroků vedoucích k naplnění principů cirkulární ekonomiky v této oblasti.

Karlovarské minerální vody a.s. jsou největším producentem minerálních a pramenitých vod na českém trhu. Jejich proaktivní přístup k problematice PET obalů, informovanost a příprava na novou koncepci EU „Plastic Strategy“, která byla představena v lednu 2018, daly vzniknout nové pracovní skupině pro zálohové obaly. Jedním z vytyčených úkolů je zlepšení stavu životního prostředí a sběru PET obalů. „Ke společné práci jsme záměrně přizvali INCIEN a VŠCHT, protože jsme si dobře vědomi, že na akademické půdě je možné vyřešit tuto otázku nestranně a k všeobecné prospěšnosti. Současně samozřejmě víme, že je třeba hledat cesty, které budou co nejméně bolet stávající systém a vyjdou vstříc všem v něm zúčastněným stranám,“ uvedl Alessandro Pasquale, generální ředitel společnosti Karlovarské minerální vody a.s.

Současný systém třídění a recyklace plastových odpadů v ČR se ukázal jako dobrý, nicméně již dosáhl svého limitu a i přes zdánlivé pozitivní výsledky z mnoha perspektiv je v tuto chvíli nezbytně nutné ho pečlivě zanalyzovat a navrhnout nové řešení. “Češi jsou v Evropě jedni z nejlepších v třídění odpadu, přesto z 10 PET nápojových obalů uvedených na trh končí přibližně “jen” 7 ve žlutých kontejnerech dále, směřujících k dotřídění a recyklaci. Jedním z perspektivních a obecně kladně hodnocených řešení, jak toto zlepšit z ekonomického i environmentálního hlediska, je depositní systém. Tedy zpětný výkup PET obalů od spotřebitele. Výzkumy ukazují, že právě díky němu dosáhly země jako Švédsko, Německo a další členské státy EU až 98% míry zpětného odběru nápojových PET lahví,” vysvětlila Soňa Jonášová, ředitelka INCIEN.

Velkým problémem současnosti, na který reaguje již zmiňovaná Plastic Strategy, je také únik plastů do přírody. V oceánu každý rok končí nejméně 8 milionů tun plastů a prognóza je taková, že do roku 2050 může být v oceánech více plastu než ryb. Plasty také představují 85 % odpadu na pobřeží a plážích, z toho celých 61 % jsou plasty na jedno použití. „Jde o skutečný problém, který je potřeba řešit. Návrhem řešení, které budeme zkoumat, je depozitní systém. Jeho nesporná přednost spočívá v tom, že spotřebitele ekonomicky motivuje k navrácení vybraných výrobků do systému recyklace. Jeho úspěšné fungování je navíc možné si prakticky ověřit u zhruba 120 miliónů občanů EU, kteří ho aktivně využívají. Výzvou současnosti je tedy zvážit vhodnost obdobného systému také v České republice a to ať už jako náhrady nebo jako doplňku k systému stávajícímu,“ dodal Alessandro Pasquale.

Hlavní roli při přezkoumávání celého procesu recyklace plastového odpadu hrají environmentální aspekty. Nové i doposud používané procesy budou proto srovnány vědeckou metodikou LCA tak, aby bylo jasné, jaký systém je z pohledu hodnocení vlivu na životní prostředí nejvhodnější. „Metoda LCA je komplexní nástroj hodnocení potenciálních environmentálních dopadů výrobků, ale i technických řešení či služeb. Z tohoto důvodu se velmi hodí i pro tento výzkum. Na základě výsledků LCA bude možné doporučit environmentálně šetrnější variantu,“ objasnil Vladimír Kočí. Pracovní skupina se bude scházet na měsíční bázi a výsledky analýzy bude pravidelně komunikovat a konzultovat s veřejností. První výsledky studie lze očekávat v květnu tohoto roku.