MŽP se rozhodlo v programu pokračovat, a to vyčleněním dvojnásobně vyšších dotačních prostředků, než tomu bylo v pilotním prvním kole žádostí. Na první pohled se zdá být záměr využívat dešťovou vodu logický a jako nástroj k předcházení jejímu nedostatku správný. Bylo by tomu tak v případě, kdyby MŽP podporovalo systémy k zachycování dešťové vody výhradně pro potřeby zalévání a zasakování. Bohužel podpora tímto směrem jde jen v jedné části programu. Další dvě části se zabývají podporou využití dešťové vody pro splachování WC a zálivku, nebo pro splachování v kombinaci s využitím tzv. šedé vody. Dopad této podpory je zcela nedomyšlený a přinese více problémů než užitku. Proč? Více ZDE

Zdroj: www.nase-voda.cz

Každý Holanďan vyhodí ročně v průměru deset kilogramů chleba, který posléze skončí v žaludku potkanů. Zabránit rozmnožení hlodavců a zároveň smysluplně recyklovat má projekt speciálních kontejnerů na chléb. Ten se pak může přeměnit na hnojivo nebo bioplyn a vyrábět elektřinu. Vzniklý metan z jednoho bochníku může vydržet pro plynový hořák na hodinu vaření. Odpůrci této „zelené“ recyklace hovoří o eticky sporném projektu. Více ZDE

Zdroj: Euro

Inspektoři z České inspekce životního prostředí (ČIŽP) v Brně uložili pokutu 200 tisíc korun společnosti za to, že chybně nakládala s odpadem pocházejícím ze znečištěného železničního svršku.

Společnost přijala k biodegradaci (odbourání ropného a organického znečištění) do svého zařízení více než 10 tisíc tun štěrku ze železničního svršku, který spadá do kategorie nebezpečného odpadu. „Po provedené biodegradaci předala tento upravený odpad dalšímu subjektu jako materiál, který údajně splňoval limity dané vyhláškou pro využití na povrchu terénu. Ve skutečnosti ovšem byl v odpadu například devítinásobně překročen limit pro polychlorované bifenyly (PCB), trojnásobně byl překročen limit pro uhlovodíky (C10 – C40) a dvojnásobně limit pro arsen a polyaromatické uhlovodíky (PAU). Firma se tak dopustila porušení zákona o integrované prevenci,“ uvedl Jindřich Mikeš, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Brně.

Společnost se proti pokutě ČIŽP odvolala, Ministerstvo životního prostředí však odvolání zamítlo a rozhodnutí ČIŽP potvrdilo.

Výškové budovy v Česku jsou podle odborníků na zateplování budov dobře zabezpečeny, nicméně slabinou je správná aplikace hořlavých materiálů při realizaci zateplení. Kvalita realizace zateplení totiž často neodpovídá požadovaným standardům. Rovněž testování stavebních výrobků často neodpovídá podmínkám skutečného požáru a je třeba jej přiblížit realitě. Lidé by při volbě stavebních materiálů měli kromě užitných vlastností brát v potaz i třídu reakce na oheň a vybírat jen nehořlavé, tedy třídu A1 a A2. Při využití nehořlavých materiálů je totiž riziko plynoucí z chybné realizace mnohem menší.

Protipožární předpisy podle odborníků na zateplování budov v Česku jsou ve srovnání s většinou evropských zemí na velmi dobré úrovni. Typickým příkladem je norma upravující využití hořlavých materiálů na výškových budovách, která byla v ČR zpřísněna loni v létě. Pokud by opláštění londýnského obytného domu Grenfell Tower bylo zhotoveno podle současné české protipožární normy, tak by k takové tragédii pravděpodobně nedošlo.

Od 1. srpna loňského roku musí být výškové budovy lépe zabezpečeny a to díky revizi normy ČSN 73 0810 o požární bezpečnosti staveb. Revize normy platí pro nově i dodatečně zateplované budovy. Nově jsou podmínky pro zateplování obytných budov stanoveny tak, aby se snížila pravděpodobnost šíření ohně přes venkovní tepelnou izolaci. Cílem je zabránit takovým tragédiím jako v případě Grenfell Tower. (viz infobox o revizi normy níže)

Byť jsou tuzemské protipožární v mezinárodním srovnání na dobré úrovni, i v ČR chybí praktické zkušenosti při hašení zateplovacích materiálů. Testování zateplovacích systémů totiž probíhá v ideálních podmínkách zkušebny a navíc na malém vzorku s malým výkonem ohně. Vyšší bezpečnosti by pomohlo, pokud by se zkoušky přiblížily reálným požárům, konkrétně by se zvětšil výkon simulovaného požáru a rozměr testovaného vzorku.

Velkorozměrové zkoušky fasád se provádí na vzorku ve tvaru L, jehož výška je 5,7 m, délka hlavního ramene 3 m a vedlejšího 1,2 m, při výkonu hořáku 3 MW. Současně povinná středněrozměrová zkouška probíhá na vzorku o výšce 2,4 m a výkon hořáku je pouhých 100 kW. Reálný požár přitom může dosahovat 4 MW i více, proto by bylo vhodné testovat materiály i v náročnějších podmínkách.

Požár se totiž může šířit po budově nejen vnitřkem, ale i po fasádě respektive zateplení budovy. Zatímco budovy do 12 metrů lze hasit ze země, u vyšších budov musí záchranáři obvykle zasahovat zvnitřku budovy. Při požáru výškových budov dokonce ani fasádu téměř nelze hasit zvenčí – pokud je z hořlavého materiálu, oheň se šíří velmi rychle.

Co může veřejnost pro větší bezpečí bydlení udělat? Lidé mohou při volbě stavebních materiálů kromě užitných vlastností brát v potaz i třídu reakce na oheň a vybírat jen nehořlavé, tedy třídu A1 a A2. Tyto materiály, nepřispívají k růstu požáru a vývoji kouře. Nemůže se stát, že by se pak oheň lavinovitě šířil po fasádě jako v případě Greenfell Tower či jiných obdobných požárech.

Pokud je obložení budovy nehořlavé, oheň se šíří budovou mnohem pomaleji. U staveb, na kterých se kombinují hořlavé a nehořlavé materiály, může být problematické dodržení všech normových projektových požadavků. Zateplit výškovou budovu hořlavým materiálem při dodržení všech protipožárních předpisů je technicky velmi náročné.

INFOBOX: Největší změnou, kterou revize normy přináší, je lepší ochrana před šířením ohně po fasádě patrových domů. Nově se musí u zateplovaných budov aplikovat širší požární pásy z minerální izolace, které jsou rozšířeny z 0,5 na 0,9 metru. Pásy musí být umístěny nad soklem, okny a atikou domu, a to včetně nejvyššího podlaží kvůli eliminaci rizika vzplanutí střech. Výjimku tvoří rodinné domy a jednopodlažní budovy, u kterých nejsou protipožární pásy nutné. Budovy do 12 m požární výšky musí mít zabezpečený pouze sokl zateplovacího systému.Rozsah požadavků se nově dělí do čtyř různých kategorií podle požární výšky (viz příloha níže.)

Čím je dům vyšší, tím přísnější protipožární požadavky musí splnit

Zásadní vliv na to, jakým způsobem má být obytný dům nově zateplen, je výška budovy, respektive její požární výška, což není totéž (viz definice níže).

Rozsah požadavků se nově dělí do čtyř různých kategorií podle požární výšky. Požadavky jsou různé pro specificky řešené jednopodlažní objekty, objekty s požární výškou 0,0 až 12,0 m, dále 12,0 až 22,5 m a objekty s požární výškou nad 22,5 m.

Norma ČSN 73 0810 budovy rozděluje do čtyř kategorií:

• do 0 metrů požární výšky, což jsou jednopodlažní budovy. U těchto budov může být na celé fasádě použitý polystyren, který má třídu reakce na oheň E (viz tabulku).

• 0 až 12 metrů požární výšky, což odpovídá zhruba třípatrovým až čtyřpatrovým bytovým domům, kterých je v České republice většina (67 procent). Nad soklem musí být instalován průběžný protipožární pás z minerální izolace o šířce nejméně 0,9 metru. Výjimku tvoří rodinné domy, u kterých není tento pás nutný.

• 12 až 22,5 metru požární výšky, což odpovídá běžným sedmipatrovým bytovým domům, kterých je přibližně pětina (20 procent). Protipožární pásy o šířce 0,9 metru musí být povinně umístěny nejen nad soklem, ale také nad okny, a to včetně nejvyššího podlaží – kvůli eliminaci rizika vzplanutí střechy – a v úrovni atiky.

• nad 22,5 metru požární výšky, což jsou ostatní výškové budovy, obvykle nad sedm pater. Celá fasáda musí u nejvyšších budov být zateplena nehořlavým materiálem s třídou hořlavosti A1, tedy minerální izolací (vatou).

Až do 20. října mohou hejtmani a starostové dvou stovek obcí žádat o finanční podporu na urychlení protismogových opatření. Ministerstvo životního prostředí prodlužuje platnost dotační výzvy na zpracování akčních plánů, které pomohou zlepšit nevyhovující stav ovzduší ve městech a obcích.

Až 50procentní dotace je určená krajům a obcím s rozšířenou působností. Pokryje jim sestavení plánu aktivit, které povedou ke snížení znečištění ovzduší, a polovinu mzdových nákladů jednoho koordinačního pracovníka. Akční plán má být uveden do praxe do konce roku 2020, nicméně může obsahovat i aktivity, s kterými se počítá i po tomto termínu.

Rezort na tuto dotační výzvu (8/2017) vyhradil 100 milionů korun z Národního programu Životní prostředí a zařadil do balíčku protismogových dotací, které obcím aktuálně nabízí. Mezi ně patří také výzva na zpracování podkladových dopravních studií (9/2017), které pomohou k zavedení nízkoemisních zón, nebo ke zpracování regulačních řádů dopravy, či dotace na snižování zápachu a emisí těžkých kovů.

Finančních prostředků je zatím dostatek, většina z alokovaných 100 milionů na tuto výzvu je stále k dispozici, šance na získání podpory mají zastupitelstva veliké. Žadatelům se vyplatí dotace zkombinovat a podat žádost o dotaci současně na 8. i 9 výzvu, neboť spolu úzce souvisí.

Bližší informace naleznou zájemci na webových stránkách, se svými dotazy se mohou obracet na pracovníky call centra SFŽP ČR na bezplatném telefonním čísle 800 260 500 nebo prostřednictvím e-mailové adresy: dotazy@sfzp.cz.

Výzva 8/2017 - Implementace programů zlepšování kvality ovzduší (PZKO)

• Žádosti je možno podat do 20. 10. 2017.

• Podpořené projekty budou realizovány nejpozději do 31. 12. 2020.

• Výše podpory na jeden projekt je 50 % z celkových způsobilých výdajů.

• Alokace 100 mil. Kč

• Dokumenty

Výzva 9/2017 - Zavádění nízkoemisních zón v obcích

• Žádosti je možné podat do 27. 9. 2017.

• Podpořené projekty budou realizovány nejpozději do 31. 12. 2019.

• Min. výše dotace na jeden projekt je 100 tis. Kč, max. výše dotace - 1 mil. Kč.

• Výše podpory na jeden projekt je 80 % z celkových způsobilých výdajů.

• Alokace 10 mil. Kč

• Dokumenty

Vědci si pořád ještě myslí, že kdyby lidé věděli, co se děje, začali by něco dělat. Jenže to je omyl. Roky už se nesnažím nikomu nic říkat. Nemá to smysl, říká v rozhovoru geolog a ekolog Václav Cílek. Pokud podle něj lidé přestanou brát klimatickou změnu a sucho na lehkou váhu, pak to bude z náboženských nebo citových popudů. Současné sucho není ani tak důsledkem oteplování, jako spíš celé řady faktorů, které se kumulativně sčítají, říká mimo jiné Václav Cílek. Rozhovor čtěte ZDE

Zdroj: lidovky.cz

Velice často se setkáváme s dotazy na vysvětlení pojmů „základní popis odpadu„ a „písemné informace o předávaném odpadu“, kdy se daný dokument vypracovává a komu se vlastně předává. Pokusíme se tedy na tyto otázky postupně odpovědět a nasměrovat původce odpadů a oprávněné osoby ke správnému řešení a použití uvedených dokumentů.

Základní popis odpadu (ZPO)

Základní popis odpadu je definován ustanovením § 2 písm. q) vyhlášky č. 294/2005 Sb. o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu. Základním popisem odpadu je průvodní dokumentace odpadu vypracovaná původcem odpadu nebo oprávněnou osobou v rozsahu stanoveném v bodě 2 přílohy č. 1 této vyhlášky na základě všech dostupných informací o odpadu, za jehož úplnost a pravdivost odpovídá původce nebo oprávněná osoba, která základní popis odpadu předává s každou jednorázovou nebo první z řady opakovaných dodávek odpadu do zařízení.

Písemné informace o odpadu (PIO)

Vyhláška č. 383/2001 Sb. o podrobnostech nakládání s odpady v ustanovení § 4, který definuje obecné požadavky na zařízení k využívání a odstraňování, sběru a výkupu odpadů a v odst. 3 stanovuje, že při přejímce odpadů do zařízení postupuje provozovatel zařízení a dodavatel odpadů způsobem uvedeným v příloze č. 2. Tato příloha v odst. 2 definuje požadavek na dodavatele odpadu, který musí poskytnout osobě oprávněné k provozování příslušného zařízení k nakládání s odpady v případě jednorázové nebo první z řady dodávek následující písemné informace:

1. IČO, bylo-li přiděleno, obchodní firmu/název/jméno a příjmení dodavatele odpadu, identifikační číslo zařízení, pokud je dodavatelem oprávněná osoba, identifikační číslo provozovny, pokud je dodavatelem původce odpadu, název, adresu a identifikační číslo základní územní jednotky (dále jen „IČZUJ“) provozovny. V případě vzniku odpadu mimo provozovnu se uvede kód ORP/SOP z číselníků správních obvodů vydaných Českým statistickým úřadem podle místa vzniku odpadu a stručné označení činnosti, při které odpad vznikl, adresa a IČZUJ podle místa vzniku odpadu; v tomto případě se identifikační číslo provozovny a název provozovny neuvádí,
2. kód odpadu, kategorie a při dodávkách nebezpečného odpadu také údaje o jeho nebezpečných vlastnostech,
3. další údaje o vlastnostech odpadu nezbytné pro zjištění, zda je možné v příslušném zařízení s daným odpadem nakládat, včetně protokolů o zkouškách a k nim příslušné protokoly o odběru vzorků, pokud to vyplývá ze souhlasu k provozování zařízení nebo z jeho provozního řádu.

Rozdíl mezi ZPO a PIO

Rozdíl mezi dokumenty je zřejmý. Základní popis odpadu vyžaduje provozovatel skládek a dalších zařízení vyjmenovaných v § 2 písm. n) vyhlášky č. 294/2005 Sb., tedy skládky, lomy, odkaliště a další místa na povrchu terénu, kde jsou odpady využívány k zasypávání, rekultivacím a jiným povrchovým úpravám, a to vždy při předávání každé jednorázové nebo první z řady opakovaných dodávek odpadu do těchto zařízení.

Pokud je odpad přijímán do jiných, než výše uvedených zařízení, dodavatel odpadu předává provozovateli zařízení k nakládání s odpady v případě jednorázové nebo první z řady dodávek odpadu písemné informace, stanovené v bodě 2 přílohy č. 2 vyhlášky č. 383/2001 Sb. Písemné informace o odpadu nahrazují ZPO. Cílem tohoto dokumentu je jednoduchost a získání základních údajů o vlastnostech odpadu, které jsou nezbytné pro zjištění, zda je možné do příslušného zařízení uvedený odpad přijmout a nakládat s ním.

Cesta správným směrem

Snažili jsme se krátce objasnit oba tyto pojmy. A naše doporučení? Při předání odpadu do zařízení oprávněné osoby, vždy používejme tu správnou dokumentaci v podobě ZPO a PIO, ušetříme si čas a také zbytečné „papírování“.

Tyto dokumenty jsou Vám k dispozici i v námi dodávaném SW EVI 8 i SKLAD Odpadů 8. Bližší informace najdete na našich webových stránkách u modulů k produktům EVI 8 (https://www.inisoft.cz/software/evi-8#modules) a SKLAD Odpadů 8 (https://www.inisoft.cz/software/sklad-odpadu-8#modules).

Autor/zdroj:

Ing. Michal Horník, Bc. Jiří Tichý
oddělení poradenství a legislativa,  INISOFT s.r.o.

Zákon o obalech patří z pohledu jeho výkladu i jeho aplikace do praxe ve firmách k těm komplikovanějším. A důvodů je zde hned několik. Tak třeba dva různé způsoby plnění povinností vyplývajících z legislativy zákona o obalech, tedy dva rozdílné systémy a tedy i dva různé způsoby vedení evidence, rozdílné technické termíny, které ve svých evidencích používají, různá četnost výkaznictví a také složitost zavedení evidence.

Příliš srozumitelným není ani způsob, kterým je sám zákon napsán. Tolik negací, které si musí čtenář převést do srozumitelného a jednoznačného výkladu textu, to dá práci i zdatnému matematikovi. Příliš nepomůže ani metodický návod vypracovaný Ministerstvem životního prostředí, který nese příznačný název „Stručný průvodce podnikatele labyrintem zákona o obalech“.

Pojďme tedy společně poodkrýt některá z úskalí zákona o obalech.

Pokud hovoříme o dvou organizacích, potom je to MŽP a AOS (autorizovaná obalová společnost), kterou je v ČR společnost EKO-KOM, a.s. Osoba povinná přihlásit se k systému si za určitých podmínek může vybrat, u koho se zaeviduje. Buď u MŽP nebo u AOS. Jsou ale případy, kdy není možné přihlásit se jako samostatně plnící osoba k MŽP (prodej koncovému spotřebiteli), ale pouze k AOS. Abychom to definovali správně, taková společnost se nutně nemusí přihlásit k AOS, pokud si zajistí sama a výlučně na své náklady systém zpětného odběru na území ČR. To je však technicky a finančně věc prakticky nemožná. Taková osoba proto uzavírá s AOS smlouvu o sdruženém plnění povinností zákona o obalech s tím, že touto smlouvou přechází odpovědnost za plnění povinností §10 a § 12 zákona o obalech právě na AOS. Osoba zároveň nemusí plnit povinnosti stanovené v § 14, 15 a § 30 odst. 1 zákona o obalech.

A nyní k obalové terminologii. Obaly v obou systémech dělíme podle druhu materiálu, podle použití a podle místa jeho nákupu. Bavíme se také o tom, zda obal uvedeme na trh nebo do oběhu v rámci České republiky, exportujeme ho do zahraničí, případně, že se jedná o dovoz baleného výrobku ze zahraničí, který se uvede na trh nebo do oběhu v České republice.

Evidence MŽP pracuje s pojmy jako:

• jednocestný nebo vícecestný obal

• druh – plast, papír, kov, sklo …
  • plast dále na druhy
  • papír a karton dohromady
• nákup v tuzemsku nebo zahraničí

• uvedení na trh nebo do oběhu v ČR

• export do zahraničí

• osoba povinná

• způsobem využití, odstranění obalu apod.

Evidence u AOS je podstatně složitější a pracuje s pojmy jako:

• jednocestný nebo vícecestný obal
  • průmyslový
  • přepravní
  • skupinový
  • prodejní
• u druhů – plast, papír, kov, sklo … používá podskupiny
  • Plast na PE, PP, PS ..
  • Plasty na měkké, duté do 5 litrů duté nad 5 litrů papír
    • papír, karton
• evidence v rámci vratných obalů

• evidence palet jak EUR tak prostých

Zejména tady pak tápeme, nejsme si jisti správností evidence, nevíme, z čeho má vycházet, jak získat relevantní data, jestli neděláme chyby. Nepomáhají nám ani terminologie odběratelů, kterým dodáváme výrobky.

Konečný uživatel, to je ten podnikatelský subjekt, který nakupuje zboží přímo od výrobce, od distributora do svých výrobních procesů.

Koncový spotřebitel, to je většinou občan, který nakupuje své zboží na pultě, koncový zákazník, pro kterého výrobek není vstupní položka v procesu výroby.

Proto je většina firem odkázána nikoliv na nejednoznačné znění zákona, ale na školení AOS, MŽP, odborníka na danou legislativu, popřípadě si nechat obalovou evidenci vést.

Mnohá firma nevede evidenci správně a není si jistá daty, která do ní uvádí, a oprávněně se pak obává kontroly. Kontrola evidence MŽP je vedena ČIŽP, kontrola AOS je vedena auditorskou společnost, která má právo vstupu do účetnictví, evidence a způsobů zjišťování toků obalů a provozní části, kde měří a váží obalové prostředky. Zjišťuje, zda jsou veškeré uvedené skutečnosti v souladu s hlášením.

Pojďme se nyní pokusit definovat základní pojmy při vedení evidence obalů, které Vám mohou pomoci při vedené obalové evidence.

Jednocestné obaly

V rámci tuzemského pohybu obalů je jasné, že povinnosti padají především na vrub plniče, pokud nejsou převedeny na výrobce obalového prostředku nebo na příjemce, ale to není častý případ. Proto ten, kdo si zakoupí produkt na tuzemském trhu, kde obal již zpoplatnil plnič, nevede o obalu evidenci, ale pouze jej zaznamená v evidenci odpadů.

U přeshraničního pohybu je to již jiné. Ten kdo výrobek s obalem přiveze, musí obal zaevidovat jako ten, kdo jej uvedl na český trh. Jedná se samozřejmě o firmy, které splnili povinnost přihlášení se do systému nakládání s obaly. Tuto povinnost evidence má i ta firma, která si výrobek přivezla pro svou potřebu a dále jej nedistribuuje.

Vícecestné obaly

V rámci vícecestných obalů na tuzemském trhu je to obdobné. Povinnost si na sebe bere plnič obalu, který jej uvádí do oběhu. Předá plný obal spotřebiteli a převezme zpět prázdný, nebo s upraveným, jiným výrobkem. Je zkrátka majitelem obalu.

Při přeshraničním pohybu vícecestného obalu je situace složitější. Problematika není jasně popsaná a jedná se o to, že odpovědnost za obal přebírá přechodem přes hranice svým převzetím příjemce. Ten obal zaeviduje jako svůj obal a exportuje ho zpět. Ještě větší zmatek nastane, pokud příjemce přijatý výrobek pouze upraví a pošle jej dále. A je jedno, jestli je další příjemce v tuzemsku nebo v zahraničí. Jedná se o klasické případy v automobilovém průmyslu, např.: přijmu ze zahraničí kovový díl, ten povrchově upravím (třeba „oplastuji“) a odešlu zabalený v původním vícecestném obalu dál. Druhá firma na něho namontuje součástky a pošle v originálním balení dál, třetí provede finální montáž. Potom je evidence velice složitá a pro někoho se jedná spíše o noční můru. Způsoby pohybu popisuje následující blokové schéma:

Máte-li pocit, že se v tomto článku jako firma vidíte, že si vůbec nejste jisti, zda si správně zákon vykládáte, že správně své obaly evidujete a že odvádíte poplatky ve správné výši, tak nezoufejte. Každý problém má své řešení.

V rámci poradenství Vám i v této složce životního prostředí dokážeme poradit, tedy revidovat současně nastavený systém, případně pomoci nastavit ten správný, výhodný pro Vás a takový, který je ve shodě s obalovou legislativou. 

Jsme softwarovou firmou a v portfoliu produktů, které nabízíme, máme také program OBAL 8, který vychází ze zákona č. 477/2001 Sb. (o obalech, v platném znění) a k němu příslušných prováděcích vyhlášek č. 116/2002 Sb. a 641/2004 Sb. Ten Vám umožňuje vytvářet evidenci obalů uvedených na trh nebo do oběhu a zaznamenávat množství zpětně odebraných obalů včetně vratných a opakovaně použitelných.

Firmy, které spolupracují při nakládání s obaly s autorizovanou obalovou společností EKO-KOM, a.s., mohou v programu též využít export určený pro generování čtvrtletního výkazu.

Zdroj/autor: INISOFT s.r.o., Ing. Václav Kuncl

Ministerstvo pro místní rozvoj připravilo publikaci Evropské dotace pro malé a střední podniky. Publikace má pomoci čtenářům se zorientovat v evropských dotacích pro podnikatele. Celá publikace je řazena dle typových aktivit, ze kterých mohou malé střední podniky žádat prostředky z evropských zdrojů. Představuje tak ucelený přehled všech evropských programů vhodných pro financování projektů pro podnikatelský sektor. Publikace v elektronické podobě je ke stažení ZDE (další publikace a informační materiály MMR najdete ZDE).

Minulý týden byl v médiích věnován problematice sucha a nedostatku vody. Vzhledem k izraelské zkušenosti v boji se suchem a klimatickou změnou, je zvláště zajímavá publikace, která se koncem minulého roku dostala na pulty českých knihkupectví. Jedná se o překlad knihy amerického podnikatele a spisovatele Setha M. Siegela s výřečným názvem „Budiž voda“ a podtitulem „Izraelská inspirace pro svět ohrožený nedostatkem vody“. Kniha popisuje trnitou cestu mladého státu v boji s nepříznivými přírodními podmínkami a nedostatkem vody, nepřátelskými okolními státy a vnitropolitickými překážkami. Více ZDE

Ministerstvo zemědělství organizuje v rámci dlouhodobých bilaterálních vztahů s Izraelem v září 2017 v pořadí již šestou vodohospodářskou misi do této země u příležitosti světové vodohospodářské výstavy a konference WATEC (www.watec-israel.com). Na organizaci akce se dále podílí Svaz vodního hospodářství ČR, Velvyslanectví ČR v Tel Avivu a zastřešuje ji Česko-izraelská smíšená obchodní komora.

Ministerstvo zemědělství zahájilo spolupráci s Izraelem v oblasti vodního hospodářství již v roce 2002, a to jak s ohledem na historické vztahy a vazby mezi oběma státy, tak především kvůli izraelským zkušenostem a inovacím v oboru vodního hospodářství, v němž patří mezi světovou špičku. Od té doby probíhá intenzivní spolupráce a sdílení know-how. Ministerstvem zemědělství byly v uplynulých letech zorganizovány čtyři odborné semináře v České republice (v letech 2003, 2006, 2014 a 2016) s účastí českých a izraelských expertů a pět misí českých vodohospodářů do Izraele (v letech 2007, 2009, 2011, 2013 a 2015).

S ohledem na izraelskou zkušenost s bojem proti suchu a klimatické změně jsou tato témata integrální součástí programů společných akcí. Kromě vlastní výstavy dojde během vodohospodářské mise k návštěvě odborných pracovišť a institucí s důrazem na úsporné kapkové závlahy, využívání čištěných odpadních vod, úpravu pitné vody, bezvýkopové opravy vodovodních potrubí a chov ryb. Vodohospodářská mise je určena zástupcům soukromé sféry, výzkumných ústavů a akademických pracovišť, státní správy a samosprávy a širší odborné veřejnosti. Přihlášky je možné zasílat na e-mailovou adresu tours@alea.cz.

Zdroj: MZe

Nebo je vládní rozhodnutí limity zachovat definitivní? A kdo má rozhodující vliv na budoucnost české energetiky? Jana Klímová se dnes krátce po 17 hodině ve Dvaceti minutách Radiožurnálu zeptá spolumajitele těžební společnosti Czech Coal Jana Dienstla. Záznam rozhovoru - ZDE.

Ve dnech 20. - 21. září 2017 proběhne mezinárodní vědecká konference "Povodně 1997 a 2002 (20 a 15 let poté), 10 let od přijetí Povodňové směrnice". Tématy jsou: minulost a zkušenosti s povodněmi - ohlédnutí za významnými povodněmi na území České republiky, připravenost České republiky na povodně velkého rozsahu v současných podmínkách, povodně optikou místních záležitostí veřejného pořádku, Implementace Povodňové směrnice v České republice, ochrana před povodněmi v České republice, obnova území po povodni a finanční, mezinárodní a humanitární rozměr povodní. Součástí konference bude i představení nové publikace o povodňové ochraně v České republice. Konferenci pořádá Policejní akademie České republiky v Praze, ve spolupráci s Ministerstvem vnitra - generálním ředitelstvím Hasičského záchranného sboru České republiky, Ministerstvem životního prostředí České republiky a Svazem vodního hospodářství České republiky, z. s. Více ZDE

Stanovením limitů pro karcinogeny a mutageny bychom mohli v EU ušetřit až sto tisíc životů v příštích padesáti letech. Evropská rada učinila ve středu další pokrok v přijetí směrnice zaměřené na ochranu pracovníků před vystavením se karcinogenům a mutagenům při práci. Směrnice navrhuje stanovit limity pro dalších 11 karcinogenů jako prach dýchatelného krystalického křemene, 1,2 - epoxypropan, 1,3-butadien, 2-nitropropan, akrylamid, některé sloučeniny chromu, ethylenoxid, o-toluidin, žárovzdorné keramické vlákno, bromoethylen a hydrazin. Směrnice rovněž reviduje limity pro monomery vinylchloridu a prachu z tvrdého dřeva s ohledem na nejnovější vědecké údaje. Zavádí minimální požadavky na odstranění a snížení všech karcinogenů a mutagenů. Zaměstnavatelé budou muset také identifikovat a posoudit rizika pro pracovníky, kteří jsou spojeni s expozicí specifickým karcinogenům (a mutagenům), a musí zabránit expozici tam, kde existují rizika.

Zdroj: CEBRE