Obsah:

1) Úvod

2) Vliv dopravy na kvalitu životního prostředí

3) Můžeme něco změnit a tím něco ovlivnit? Určitě ano, jen musíme chtít!

4) Co může každý řidič změnit aneb jak ušetřit a zároveň se chovat „EKO“logicky?

5) Jiné (moderní) trendy využívání vozidla

6) Doprava a zdraví

7) Ochrana životního prostředí

1) Úvod

Rozvoj společnosti byl vždy úzce spojený s obchodem, schopností směny zboží a tedy i s rozvojem dopravy. Rozvoj dopravy v posledních letech výrazně ovlivnil způsob a kvalitu života člověka. Umožnil výrazně zkrátit vzdálenosti, osidlovat cizí světy a poznávat nové kultury. V dnešní době spočívá význam dopravy zejména v jeho ekonomickém přínosu, tedy v rozvoji mezinárodního obchodu, ale také v sociálním přínosu, a ve snazším přístupu ke službám, zdravotnické péči anebo i volnočasovým aktivitám.

Za posledních 500 let zaznamenala doprava neuvěřitelný rozvoj. Hlavní rozvoj dopravy souvisí s obdobím 18 - 19. století, tedy s obdobím tzv. průmyslové revoluce, jejímž symbolem je zejména parní stroj, který se zasadil o rychlý technologický rozvoj v průmyslové výrobě, ale i v zemědělství a těžbě. Kolem roku 1500 patřily mezi nejrychlejší dopravní prostředky lodě, které dosahovaly rychlosti kolem 16 km/hod. Kolem roku 1850 vlaky dosahují již rychlosti 100 km/hod. a v roce 1970 proudová letadla 800 - 1 120 km/hod. Dnes díky letecké dopravě není problém, abychom obletěli Zemi za necelé dva dny. 

[Zpět na obsah]

2) Vliv dopravy na kvalitu životního prostředí

Doprava nám pomáhá zvyšovat standard životní úrovně a možná proto častěji vnímáme její pozitivní stránku a už méně si uvědomujeme stránku škodlivou. Musíme si však uvědomit i její negativa, např. že na silnicích končí nemalé množství lidských životů a nejen těch. Mezi hlavní negativa dopravy řadíme především hluk a vliv na kvalitu ovzduší, což se plíživým způsobem projevuje i na našem zdraví.

2.1) Hluk

Dlouhodobé vystavení hluku může způsobovat vysoký krevní tlak a s ním spojené další komplikace kardiovaskulárního systému. Častokrát se na nás hluk projevuje nespavostí, chronickou únavou a z toho vyplývajícím snížení imunity.

Míru hluku, nebo-li tzv. hygienické hlukové limity jsou stanoveny legislativně, konkrétně nařízením vlády č. 148/2006 Sb. o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací. Například limit pro tzv. chráněné vnitřní prostory staveb 40dB (uvažováno bez korekcí). Tato hladina hluku odpovídá např. tikotu budíku, přičemž pro běžný hovor se udává úroveň 60dB, sbíječka dokáže produkovat hluk i 100 dB a hluk nad úrovní 130dB je již na úrovni prahu bolesti.

Uvádí se, že 95 % hluku z dopravy pochází ze silniční dopravy, a to zejména kvůli její dominanci (https://www.eps.cz/resime/pripad/zdravi-vs-hluk-z-dopravy-0 ). Pokud uvažujeme o opatřeních na snížení hluku z dopravy, je důležité vědět, že při nižších rychlostech vozidel, cca do 50 km/hod., se na hluku podílí více hluk z motoru, a při vyšších rychlostech naopak hluk z pneumatik (https://hluk.eps.cz/hluk/hluk-z-motoru-a-pneumatik/). Proto v centrech měst bude účinnější snižovat hluk instalací speciálních protihlukových oken, a pokud to půjde, lze se bránit i protihlukovými stěnami. Na dálnicích se projeví více hluk z pneumatik, a proto se kromě protihlukových stěn zkouší nové tlumící materiály v povrchu vozovek. „Protihlukový“ povrch vozovky může teoreticky snížit hluk vznikající na vozovce o polovinu až tři čtvrtiny oproti běžnému asfaltovému povrchu. Optimálního snížení hluku je pak dosaženo použitím tichých pneumatik na protihlukové vozovce.

Dvouvrstvý porézní povrch vozovky (který může být vyroben z recyklovaných pneumatik) může dosáhnout snížení hluku o 12 dB oproti běžnému povrchu. (https://hluk.eps.cz/hluk/hluk-vznikajici-na-povrchu-komunikace/). Bydlíte-li však nedaleko letiště, pak je situace trošku odlišná, a jediným účinným řešením je instalace speciálních protihlukových oken. Pro získání nejvyšších hodnot zvukové izolace se používají vrstvená skla, tedy laicky řečeno 2 tabule skla slepené přes speciální "protihlukovou" folii. Pokud potřebujete venkovní hluk výrazně snížit, něco vás to bude stát: Např. dvojsklo s útlumem 40dB je oproti normálnímu dražší o cca 1.700 Kč na m². Protože problematika protihlukových oken je poněkud složitější a ne každé řešení může být účinné, raději se poraďte s odborníky.

Pokud máte pocit, že u Vás dochází k překračování povolených hlukových limitů, obraťte se na Krajské hygienické stanice, které provádí kontrolu dodržování limitů. Limity hluku jsou stanoveny nařízením vlády č.148/2006 Sb. (https://hluk.eps.cz/hluk/limity/#limity). Rovněž doporučujeme se seznámit s příručkou, kterou k této problematice vypracoval Ekologický právní servis, o.s. https://www.eps.cz/sites/default/files/publikace/podrobny_hlukovy_pravni_radce_obcana.pdf).

2.2) Znečištění ovzduší

Možná ještě markantnějším problémem spojeným s dopravou, zejména s tou silniční, jsou exhalace látek z výfuků, které mají negativní vliv na naše zdraví a zatěžují i samotné životní prostředí. Exhalace vznikají při spalování pohonných hmot a jsou uvolňovány ve formě výfukových plynů. Mezi sledovanými parametry jsou emise NOx (oxidy dusíku), CO (oxid uhelnatý, PM (pevné částice), VOC (těkavé organické látky, jejichž vůni máme spojenou s čerpacími stanicemi), ale také i komplexní směsi obsahující stovky chemických látek, bohužel s většinou negativním vlivem na naše zdraví, např. s tzv. karcinogenními (látky napomáhající rakovinnému bujení buněk) a mutagenními (látky napomáhající mutaci buněk) účinky, které se uvádí například pod zkratkami PAH, PCDD anebo PCDF.

Dopady emisí ze silniční dopravy, jsou nejproblematičtější zejména v hustě obydlených městech, proto pro automobily byly zavedeny tzv. Evropské emisní normy, které známe pod označením EURO. Tyto normy definují limity pro složení výfukových plynů u všech automobilů prodávaných na území celé Evropské unie. Jejich cílem je postupné snižování (zpřísňování norem) emisí NOx, CO, PM a uhlovodíků. První norma EURO 1 vstoupila v platnost již v roce 1993, přičemž její restrikce se dotýkaly zejména pevných částic dieselových motorů a v případě benzínových motorů se přecházelo na bezolovnatý benzín. EURO 2 již striktně odděluje požadavky na dieselové a benzínové motory. Naftové motory mají větší benevolenci v emisích NOx a uhlovodíků, naopak benzínové motory mají povolen vyšší obsah CO. Od roku 2000 vstupuje v platnost norma EURO 3, která opětovně snižuje obsah PM o 50 % a CO o 36 % u dieselových motorů.

EU avizuje požadavky nové normy vždy 3 roky dopředu tak, aby se výrobci mohli na tuto normu včas připravit, jelikož se nařízení vztahuje pouze na nově vyrobená auta, registrovaná od data platnosti nařízení. V současné době se mohou prodávat pouze nové automobily, které plní normu EURO 5, přičemž od roku 2014 by měla začít platit nová norma EURO 6. Cílem EURO 5 je přiblížit vyšší emise dieselových motorů k motorům benzínovým. V USA mají naftové motory na trhu pouze 5% podíl, ale v EU je to téměř 50% podíl. Většina vozidel veřejné dopravy a nákladní automobily využívá naftové motory.

Všichni si jistě uvědomujeme, že nic není zadarmo a tedy ani toto snižování emisí. Bylo vyčísleno, že v případě dieselových motorů vzrostly náklady na výrobu jednoho automobilu v případě EURO 5 o 377 EUR, avšak v případě EURO 6 by se náklady měly zvýšit již pouze o 213 EUR. Zároveň bylo studiemi zjištěno, že snížení emisních limitů v EURO 6 zvýší přínosy pro zdraví přibližně o 60 – 90 % ve srovnání s EURO 5, což je jistě nezanedbatelný přínos (https://ec.europa.eu/enterprise/index_en.htm).

Při koupi vozidla nezapomeňme na emise CO₂, tedy tzv. oxidu uhličitého o kterém se neustále hovoří zejména ve spojitosti s globálním oteplováním. Pro nás má význam, že jeho vyprodukované množství vozidlem signalizuje účinnost spalování paliva v motoru a promítá se do spotřeby energie ve formě paliva. Liší se u jednotlivých typů a konstrukcí vozidel a jejich motorů (typ a výkon motoru, osobní, nákladní, tzv. čtyřkolky, off roady atd.). Hodnota se zpravidla pohybuje v rozsahu od 80 g CO₂/km do 160g CO₂/km (nad/pod těmito limitními hodnotami se pohybují některá specificky upravená anebo vozidla se speciálním určením). U osobních vozidel je tato hodnota cca 120 g CO₂/km. Pokud Vás zajímá, jak je na tom vaše vozidlo, podívejte se do technického průkazu.

Tip:To neznamená, že když už vlastníte vozidlo, že nemůžete s produkcí CO₂ již nic dělat. Můžete přistoupit k jeho racionálnímu využívání a upravit styl jízdy (viz. dále k úsporám.)

Na začátku odstavce jsme zmínili emise tzv. těkavých organických látek (VOC), které jsou úzce spojené s čerpacími stanicemi. Při čerpání je z nádrže vytlačován vzduch nasycený parami s obsahem i těchto látek, které jsou karcinogenní a podílí se na vzniku přízemního ozonu. Evropská unie si plně uvědomovala tento problém a schválila směrnici, která zavádí povinnost rekuperace výparů těchto látek. Čerpací stanice, tak musejí mít instalované zařízení, které při tankování zachycuje (odsává min. 85 %) výpary pohonných hmot a vrací je zpět do nádrže čerpací stanice, což vede k úsporám paliv a ochraně lidského zdraví.

K odpařování paliva u čerpacích stanic tedy již dochází minimálně, ale čemu bychom měli my řidiči věnovat zvýšenou pozornost, je na dobře utáhnuté víčko od nádrže, aby nedocházelo k nechtěnému odpařování paliva. Některé novější modely aut jsou již vybaveny hermetickým uzávěrem, díky kterému se o to jejich majitelé nemusí starat, bohužel ale převážná většina vozidel nic takového nemá. Uzávěr nádrže se navíc může časem opotřebovat a způsobovat tak odpařování paliva. Podle odhadů kanadské společnosti Air Pur Ontario může nedoléhající víčko od nádrže způsobit ztrátu asi 50 až 100 litrů benzínu za rok.

2.3) Havárie a ostatní vlivy na životní prostředí

Možná si to ani nemusíme přímo uvědomovat, ale s negativními vlivy dopravy také souvisí havárie a s nimi spojenými úniky provozních kapalin, zejména pohonných látek (benzinu, nafty). Například dálnice jsou na tyto situace připraveny a mají vybudován systém odvádění znečištěných vod z jejího povrchu přes systém lapolů a usazovacích nádrží, kde dojde k záchytu škodlivých látek. Problémem však zůstávají silnice nižších tříd, případně události, kdy dojde k rozsáhlým únikům do podzemních vod anebo půdy v důsledku havárie nákladního auta plně naloženého nebezpečnými látkami.

Prevence předcházení rizik z přepravy nebezpečných věcí je zabezpečena Evropskou dohodou o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR), která je publikována v českém překladu ve Sbírce mezinárodních smluv, částce 9, jako sdělení Ministerstva zahraničních věcí 17/2011 Sb. m.s., naleznete ji na stránkách Ministerstva dopravy (https://www.mdcr.cz/cs/Silnicni_doprava/Nakladni_doprava/adr/). Za pozornost stojí i směrnice 67/548/EHS ve znění směrnice 93/72/EHS, týkající se klasifikace, balení a označování nebezpečných  látek - látky ohrožující životní prostředí.

Dalším negativem husté silniční sítě je její vliv na faunu a flóru, kdy dochází k tzv. fragmentaci krajiny na menší izolované segmenty, což může mít za následek snížení biologické rozmanitosti, tzv. biodiverzity (snížení počtu druhů flory a fauny). V tomto případě jsou asi nejproblematičtějšími dálnice, které mohou působit jako fyzická překážka pro migraci živočichů a je tedy často nutné, ale bohužel i nákladné, budovat speciální přemostění dálnic.

Nárůst zpevněných ploch dopravní infrastruktury znamená často i ztrátu zemědělské a lesní půdy. Tato infrastruktura významně urychluje odtok dešťových srážek z krajiny a tím se zvětšuje riziko tzv. bleskových povodní.

Negativní vliv na životní prostředí v zimě mohou mít i posypové materiály a také rozmrazovací látky (letecká doprava). Vliv dopravy na životní prostředí naleznete v Ročenkách dopravy. (https://www.sydos.cz/cs/rocenka-2011/rocenka/htm_cz/index.html).

Za příčinami dopravních nehod se skrývá nepozornost, nepřiměřená rychlost, nedání přednosti v jízdě, jízda pod vlivem alkoholu nebo jiných psychotropních látek, neznalost pravidel provozu, nezkušenost, únava, bezohlednost atd. Příčinou může být také závada vozidla (často v důsledku jeho zanedbaného technického stavu). Nehody jsou také více či méně ovlivněny stavem komunikace a dalšími vlivy okolí, například pádem předmětu (kámen, strom, most), počasím (mlha, déšť, blesk, sníh, náledí) atd. Ze statistiky dopravních nehod vyplývá, že na příčinách dopravních nehod především podílí člověk! Nejčastější příčiny dopravních nehod naleznete na stránkách české policie (https://www.policie-cr.cz/index.php?hlaska=1 ).

[Zpět na obsah]

3) Můžeme něco změnit a tím něco ovlivnit? Určitě ano, jen musíme chtít!

Často si neuvědomujeme, nebo si ani nechceme uvědomovat výše uvedené negativní vlivy na naše zdraví a naše okolní životní prostředí, které plynou z dopravy. Hluk nebo právě exhalace souvisí s civilizačními chorobami, což se nám jistě nelíbí, zvláště když tak činí ti druzí, a nejsme si ochotni přiznat i svůj vlastní podíl. Častokrát o volbě dopravního prostředku příliš nepřemýšlíme a vítězí naše vlastní pohodlí nad vším ostatním. Říkáme si, vždyť je to jen kapka v moři, která přeci nic neznamená! Ale bohužel, kapka ke kapce dokáže i skálu rozmělnit. Pláčeme nad svým zdravím a nedýchatelným ovzduším, ale nemůžeme si za to sami? Za haváriemi se skrývá vědomé či nevědomé nezodpovědné jednání. Neobklopili jsme se více svým pohodlím, než bylo zdrávo, nepodlehli jsme klamu svého ega? Jednali jsme vždy tak, abychom druhým nezpůsobovali to, co si sami nepřejeme?

3.1) Základní strategií reagující na stoupající ceny energií a paliv je především změna našich návyků

Jistě se shodneme na tom, že doprava je běžnou součástí našeho života. Vždyť chceme a potřebujeme být dopravováni, potřebujeme být informováni, zásobováni. Chceme se seznámit s cizími, exotickými kraji. Chceme poznávat jinou kulturu, sdílet své poznatky s druhými. Nic proti tomu za to bychom se neměli stydět. Na místě jsou však tyto otázky: můžeme při tom všem být ohleduplnější k sobě a ke svému okolí? Můžeme si dovolit zbytečně nevyhazovat své prostředky, např. tím, že v sobě odhalíme tak trochu toho snoba anebo hňupa, který si neuvědomuje škodlivost svého jednání?

Pro většinu současné populace v každodenním životě platí: když doprava, tak vlastní auto. Půjčovny u nás nemají na růžích ustláno, autobazary však ano, a tak jsou auta pro nás stále dostupnější. Zlom v dopravě v ČR nastal po roce 1990, kdy jsme zaznamenali prudký nárůst automobilové dopravy a naopak pokles zájmu o železniční a autobusovou dopravu. V případě nákladní dopravy byl tento trend obdobný, tedy snížil se zájem o železniční přepravu a bohužel se zvýšil zájem o silniční nákladní dopravu.

Rozvoj automobilové dopravy souvisí se zvyšováním naší životní úrovně, přičemž v dnešní době připadá téměř jeden osobní automobil na dva obyvatele ČR. Bylo by naivní doufat, že se tento trend změní, a proto je nutné na řidiče (nás všechny) apelovat, aby se chovali ohleduplně a to zejména k vlastní kapse.

Co nás vlastně nejčastěji motivuje k tomu, abychom se zabývali úsporami energie v oblasti dopravy? Bohužel se ukazuje, že rozhodujícím obvykle není životní prostředí, ale finance a kvalita života. Na druhou stranu finance a ochrana životního prostředí spolu úzce souvisí. Pokud se zaměříme na úsporu financí, pak bude vedlejším efektem i snížení dopadu na životní prostředí. Významnou roli při rozhodování o tom, jaký způsob dopravy zvolíme, hrají zejména následující aspekty:

• Náklady na dopravu
• Vzdálenost
• Volba typu vozidla
• Způsob využívání vozidla
• Ochrana životního prostředí

3.2) Náklady na dopravu

Jak se říká, peníze pro nás budou vždy až na prvním místě, a tak logicky právě náklady na dopravu jsou těmi, které nejčastěji rozhodují. Pokud patříte mezi ty, kteří často využívají osobní automobil, pak vás v souvislosti s náklady, jako první napadnou ceny pohonných hmot, tedy benzínu a nafty, případně ceny plynu nebo elektřiny. Dá se předpokládat, že tyto náklady budou mít stále rostoucí trend a budou při našem rozhodování hrát stále větší roli.

V souvislosti s automobilovou dopravou málokdy myslíme na pořizovací náklady automobilu a všechny tzv. fixní náklady, které jsou s provozem motorového vozidla nutně spojeny. Měla by nás zajímat nejen pořizovací cena, ale i povinné ručení a havarijní pojištění vozidla, náklady na nutnou údržbu. Zatěžuje nás i čas, který strávíme v servisu, nebo který strávíme v dopravní zácpě.

Pokud naopak využíváte spíše služeb hromadné dopravy, pak budou pro vás důležité ceny jízdného. Bohužel těmito cenami to pro nás nekončí. Jelikož každý očekáváme určitý komfort a pohodlí, bude pro nás rozhodující i spolehlivost dané dopravy a provázanost jízdních řádů atd.

Tip: Pokud se někdo z nás rozhodne jezdit denně do práce automobilem, přičemž budeme uvažovat, že do práce a z práce to má 20km, průměrná spotřeba auta bude kolem 7l/100km a palivem bude Natural 95 o průměrné ceně 35Kč/l, vyjde nám, že pouze samotné roční náklady na benzín jsou cca 11 760 Kč. V Praze anebo Brně stojí roční kupón na MHD 4 750Kč, opravdu se nám auto vyplatí?

3.3) Na počátku všech těchto úvah je však volba bydliště – správnou volbou místa bydliště se můžeme vyhnout závislosti na individuální motorové dopravě, tedy zejména na osobním automobilu. Při volbě bydliště bychom proto měli zvážit:

• je vyvolené místo dostupné veřejnou dopravou, nebo bude nutné všude jezdit autem,
• jaké budou naše každodenní cesty (četnost, vzdálenost atd.),
• jak se bude každý člen rodiny dopravovat do práce, školy, za kulturou, sportem a jinak relaxovat,
• kde se dá nakupovat,
• kde bydlí další členové patřící do širšího okruhu rodiny a také nezapomeňte na přátele,
• kam budeme chodit k lékaři a jak jsou dostupné další užitečné služby.

Bohužel je život plný kompromisů a v případě bydlení toto platí nadmíru. Většinou jsme při nákupu nemovitosti limitovány cenou, ale tento parametr by při rozhodování neměl být jediný! Měli bychom rovněž zvážit veškeré související náklady a umět si spočítat, zda nás nemovitost v satelitním městečku nakonec nebude stát na souvisejících nákladech více, než dražší rodinný dům uprostřed zástavby s mnohaletou infrastrukturou.

Obyvatelé nových „sídlišť naplacato“ musejí za vším dojíždět – do práce, do školy, na nákup, za kulturou, mnohdy i sportem a přáteli. Jen omezeně mohou využít energeticky nenáročné druhy dopravy. V místech vzdálených od centra nejsou vozidla veřejné dopravy dostatečně vytížena a obsluha takových oblastí je neekonomická. V místech s malou hustotou obyvatel omezují provozovatelé dopravy četnost spojů. O víkendech bývá spojení často ještě horší. Z příměstských oblastí je pak nutné jezdit vlastním autem a často si pořídit do domácnosti i druhý vůz.

Proto i pro vás je důležité, aby město podporovalo místní centra, tj. místa v obcích i v městských částech, kde jsou dostupné obchody, školy, lékaři, malá kulturní zařízení, dostupná místa zeleně pro každodenní odpočinek a rekreaci o víkendech, včetně hřišť a jiných zařízení pro volný čas. Pokud mají obyvatelé každodenní potřeby na dosah, snižuje se počet kilometrů, které musí urazit a tím i jejich ztráty (finanční a časové).

Spotřebu energie významně ovlivňuje sídelní struktura a z ní vyplývající dopravní chování. V hustě obydlených oblastech mohou být cesty za každodenními potřebami kratší než v oblastech zasažených tzv. suburbanizací, tedy v místech neobsloužených veřejnou dopravou, v nichž vzniká nová obytná výstavba bez dostatečné občanské vybavenosti. V klasické městské zástavbě bylo možné dostat se do práce veřejnou dopravou, děti mohly chodit do blízké školy samy pěšky a později na kole, na nákup se šlo naproti přes ulici nebo za roh, speciální obchody byly dostupné většinou v centru.

Tip: Už jste se setkali s pojmem „management mobility“? Výstupem je plán mobility, a systém opatření na podporu udržitelných druhů dopravy, které umožní dětem a učitelům dostat se do školy pěšky, na kole a veřejnou dopravou. Chcete se podívat, jak na to? Návod najdete na https://www.prazskematky.cz/bezpecne-cesty-do-skoly/skolni-plan-mobility/index.html

Tip.: Zajímejte se u svých zastupitelů, jak Vaše obec podporuje rozvoj pěší, cyklistické a veřejné dopravy. Kolik obec věnovala investičních prostředků na zřizování pěších zón, obytných zón, zón 30, tj. oblastí s rychlostí omezenou na 30 km/h, cyklistických stezek a cyklistických tras. Pokud víc lidí bude při pohybu po městě využívat environmentálně šetrné způsoby dopravy, tedy chodit pěšky, jezdit na kole, na bruslích, či využívat veřejnou dopravu, budou z toho mít užitek i ti, co autem musejí nezbytně jet: méně aut, méně dopravních kolapsů, méně hluku i znečištěného ovzduší a nakonec i snazší hledání místa k zaparkování.

3.4) Vliv vzdálenosti na volbu dopravního prostředku

3.4.1) Doprava na větší vzdálenost

Mimo samotné náklady je pro nás rozhodující i vzdálenost míst, kam se potřebujeme dopravovat a tudíž doba, kterou trávíme v dopravním prostředku. Čím je delší, rozhodujeme se přirozeně ve prospěch pohodlí, a to i na úkor ceny.

Porovnání výhod a nevýhod jednotlivých druhů dopravy:

Pokud se na cestování podíváme jen z pohledu produkce CO2, do 30 km je nejvýhodnější cestovat vlakem. Na delší vzdálenost je už nejvýhodnější cestovat autobusem, méně výhodný je vlak, až poté auto, a nejhůře na tom je větší auto. Pokud začne být, vzhledem ke vzdálenosti, relevantní použití letadla (cca od 150 km), je na tom nejhůře letadlo. Alespoň toto tvrdí kalkulačka CO2: https://www.transportdirect.info/Web2/JourneyPlanning/JourneyEmissionsCompare.aspx).

Ovšem každý druh dopravy má své přednosti a nedostatky: na kole asi těžko vyrazíte na služební cestu do Paříže. Ve vlaku si sice můžete číst a projít se, ale musíte myslet na jízdní řády. Autem můžete vyrazit kdykoli, ale musíte rozmyslet, kde zaparkujete, jestli neuvíznete v dopravní zácpě a na svůj odpočinek v průběhu cesty. Z výše uvedené tabulky je zřejmé, že naše preference budou pravděpodobně odlišné, než doporučuje kalkulátor CO₂. Do 200 km bychom asi preferovali auto a autobus. Na vzdálenost od 200 km do 500 km bychom se asi rozhodovali mezi vlakem a letadlem. Nad 500 km by pravděpodobně zvítězilo letadlo. To znamená, že naše rozhodování není zpravidla v souladu s environmentálními prioritami.

Problémem letecké dopravy není ani tak množství emisí CO₂, jelikož nejsou toxické. Jejich podíl z letecké dopravy v celkových emisích CO₂ je zatím jen 12 %. Problém je v tom, že stále dynamicky roste, např. v Evropské unii podíl CO₂ z letecké dopravy stoupl za posledních 15 let cca o 70 %. Nicméně hlavním problémem jsou škodliviny vznikající při spalování paliva – kerosinu (NOx, CO, PM a uhlovodíky). Dále to, že letadla tvoří ve velkých výškách tzv. kondenzační stopy, které mohou přispívat k tzv. globálnímu oteplování (jejich vliv není ještě dostatečně prozkoumán). Letiště se také musejí vypořádat se znečišťováním vod rozmrazovacími látkami a dalšími problémy, které provozování letiště způsobuje. Kromě emisí škodlivin a vlivu na klima přináší letecký provoz i velké hlukové zatížení zejména pro obyvatele, kteří bydlí v blízkosti letiště.

Poctivé je říci, že co se týče spotřeby paliva u letadel, tak tato díky novým technologiím stále klesá. Dnes představuje v přepočtu na jednoho cestujícího cca 3,5 litru na 100 km (tento trend zřejmě kalkulátor nezohlednil).

Tip: Pokud není možné vyhnout se cestování letadlem, můžeme si špatné ekologické svědomí ukonejšit poplatky na kompenzační opatření, tedy jakýmisi „environmentálními odpustky“ - tzv. Carbon offsetting. Carbon offsetting znamená odvést malé procento z ceny letu nebo své cesty do fondu, z něhož se platí kompenzační opatření. Shromážděné prostředky jsou využívány na projekty, které snižují emise skleníkových plynů (oxidu uhličitého, metanu, oxidu dusičitého a dalších) do atmosféry a zmírňují dopady jejich emisí na atmosféru (např. na výsadbu stromů, obnovu pralesa, nákup solárních panelů nebo jsou použity v sociálních a zdravotních programech zemí třetího světa. Zde se můžete dozvědět víc:  https://cs.wikipedia.org/wiki/Karbonov%C3%BD_offset

Tip:

• na vzdálenost do 700 km dejte přednost vlaku,
• berte si do letadla co nejméně zavazadel, pomůžete tak ušetřit pohonné hmoty,
• na letiště jeďte veřejnou dopravou,
• přispějte na opatření, která snižují dopady na životní prostředí, tzv. Carbon offset.

3.4.2) Doprava po městě

Pokud se soustředíme na zatížení životního prostředí a porovnání nejběžnějších cest, tedy většinou krátkých vzdáleností po městě, vychází z hlediska času, nákladů, emisí, hluku a kvality ovzduší nejvýhodněji chůze a jízdní kolo. Přitom kolo svým dojezdovým časem docela dobře konkuruje veřejné dopravě a osobnímu autu:

Zdroj: www.VCD.org

Pozn.: K době potřebné pro veřejnou dopravu je připočtena cesta na stanici a od ní, k cestě autem přístup k zaparkovanému vozidlu. Spotřeba auta je počítána při spotřebě 6,5 l/100 km při ceně benzínu 35 Kč/l, amortizace vozidla je započtena podle sazebníku pro rok 2012 3,7 Kč/km). 

Podle firmy Volkswagen spotřebovává vůz střední třídy krátce po startu kolem 30 až 40 litrů paliva na 100 km. Zhruba po jednom kilometru se odtokový vír v nádrži zmírňuje na zhruba 20 litrů. Teprve po čtyřech kilometrech dosáhne motor provozní teploty a spotřeba se normalizuje.

Tip: Vyhýbejte se jízdě autem na krátké vzdálenosti, preferujte jízdu kolem a pěší chůzi.

3.5) Volba typu vozidla

Obvykle volba vozidla se odvíjí od zcela jiných parametrů, než by měla. Ušetřili jste si peníze na nový vůz, zamilovali jste se do konkrétní značky, konkrétního typu a pak se stejně necháte prodejcem přesvědčit o ještě lepší, silnější a „vychytanější“ verzi? Přitom se také dovíte, že jste původně chtěli téměř nepoužitelný vůz. Kolikrát jsme tuto hru hráli a jak snadno podlehli svodům. Že na to nemáme, že to bude výrazný zásah do rodinného rozpočtu? Riziko nesplacení úvěru nás náhle nepálí. Jsou všechny nezbytnosti, které jsou nám nabízeny  k užitku, potřebujeme je? Zpravidla se za nimi skrývá vyšší spotřeba vozu, a když to zjistíme, často se jejich používání začneme vyhýbat.

Při nákupu bychom měli zvážit, zda opravdu potřebujeme do města čtyřkolku nebo offroad a zda opravdu využijeme někdy až nadbytečný výkon. V zásadě bychom měli nákup zvážit po všech stránkách a vyhýbat se pokušení ukázat např. svým sousedům a kamarádům, že prostě na to máme. V době zvyšování cen pohonných hmot bychom měli zvážit, zda není na čase začít používat alternativní typy paliva? Možná, že neztratíme nic na komfortu, ale uspoříme na nákladech! Na tuto úvahu nikdy není pozdě, týká se jak koupě nového, tak i stávajícího vozu (více kap. 3.6).

Volba typu vozidla by měla rovněž zahrnovat způsob používání vozidla.  Např. počet přepravovaných osob, pravděpodobná hmotnost nákladů, které budeme přepravovat. Avšak pokud řidič nemá možnost pokaždé si vybírat mezi různými vozidly, obvykle si pořizuje auto podle své největší potřeby. Zvažujme opatrně a důsledně, zda se nám vyplatí pořízení prostorného kombíku, který naplno využijeme např. jen při dovolené s celou rodinou k moři, kterou absolvujeme pouze jedenkrát ročně a někdy ani to ne. Zda opravdu využijeme pohon všech čtyř kol, když nebydlíme na horách anebo nemáme chalupu ve špatně přístupné oblasti.

Musíme si uvědomit, že s rostoucí hmotností automobilu a objemu motoru, spotřeba paliva a emise narůstají. Pokud si kladete největší důraz na náklady, pak volte raději menší a méně výkonný automobil, který má nižší spotřebu paliva a nižší emise. Novější automobily díky tzv. downsizingu dosahují při nižším objemu motoru výkon odpovídající objemu většímu, a tak majitelé šetří palivo a také za povinné ručení. Nevýhodou těchto řešení, ale může být paradoxně vyšší pořizovací cena. V každém případě je potřeba nákup nového vozu zvážit po všech stránkách. Pokud patříte mezi řidiče, kteří vyhledávají sportovnější jízdu a rádi předjíždí, pak se vyhněte základním, často nejlevnějším motorizacím s malým objemem a výkonem. Předjíždění s takovýmito vozidly je daleko víc nebezpečné a jediné, co se po sešlápnutí plynu až na podlahu projeví, je vyšší spotřeba, ale zrychlení se nedočkáte.

Pokud auto potřebujete pro každodenní život, zkuste si vybrat aspoň takové, jehož provoz je vůči životnímu prostředí ohleduplný. Žebříčky zahraničních hodnocení sledují celou řadu kritérií, jež se týkají výroby, likvidace a zejména provozu různých značek automobilů. A boduje i výrobce u nás nejprodávanější značky Škoda: Některé typy Fabií a Oktávií se opakovaně umístily mezi desítkou nejlepších vozů. Více se dozvíte například z hodnocení německého dopravního klubu VCD „Autoumweltliste“ https://www.vcd.org/auli_2012_2013.html,  nebo z obdobné práce jejich švýcarských kolegů: https://www.verkehrsclub.ch/de/vcs/auto/auto-umweltliste.html.

3.6) Využívat alternativní paliva

Pokud chceme prospět vlastní kapse a současně přispět k zmírnění dopadů na životní prostředí z provozu automobilu, měli bychom zvážit využití alternativních paliv. Uvážíme-li, že v ČR je provozováno celkem 150 tisíc až 200 tisíc vozidel, byla by takováto změna významným přínosem pro životní prostředí.

Mezi nejvýznamnější alternativy ke klasickým palivům a pohonům v současné době patří:

• LPG (Liquefied Petroleum Gas) – kapalný propan-butan,
• CNG (Compressed Natural Gas) – stlačený zemní plyn,
• Bioplyn, Bioetanol, Bionafta,
• Elektromobil,
• Hybridní pohon,
• Vodík, Palivové články.

LPG (Liquified Petroleum Gas – kapalný propan-butan)

V současné době nejoblíbenější a nejrozšířenější alternativní palivo, v Evropě využívá LPG cca 2,5 mil. automobilů. S ohledem na fosilní původ se však nejedná o klasické alternativní palivo. LPG se získává jako vedlejší produkt při těžbě zemního plynu (60 %) a při rafinaci ropy (40 %). Jeho předností jsou kromě nižší ceny i nižší emise většiny škodlivin. Ve srovnání s naftou, nebo benzinem je prodejní cena plynového paliva LPG cca poloviční. V ČR je k dispozici cca 600 čerpacích stanic LPG, což je zhruba třetina všech čerpacích stanic. Síť čerpacích stanic LPG najdete na: https://www.lpg.cz/cerpaci_st/cerpacky.php. 

Vliv na životní prostředí: Při spalování plynu uvolňuje méně škodlivých látek (CO, HC, NOx a dalších znečišťujících látek) než při pohonu na benzín nebo naftu. Plyn neobsahuje olovo ani síru. Je netoxický a v případě úniku paliva se odpaří, takže nehrozí znečištění půdy a vodních zdrojů. Např. jedno vozidlo na LPG vyprodukuje 120x méně rakovinotvorných prachových částic než srovnatelné vozidlo jezdící na diesel a 20x méně oxidů dusíku (NOx).
 

• Výhody

o snížení nákladů na palivo (pokud budeme počítat průměrnou cenu za palivo 3 Kč na km, pak je možné ušetřit necelou polovinu cca 1,20 Kč. Návratnost záleží na počtu ujetých kilometrů.),

o možnost využívat oba palivové systémy,

o zvětšení dojezdu vozidla,

o tišší a měkčí chod motoru,

o ochrana životního prostředí.

• Nevýhody

o Počáteční investice do přestavby palivového systému (cca od 15 tis. Kč u Škody Felície, 65 tis. Kč u motorů s 10 až 12 válci,

o zmenšení zavazadlového prostoru při použití válcové nádrže,

o při použití toroidní (kruhové) nádrže místo rezervního kola je třeba najít pro rezervu jiné umístění,

o hmotnost vozidla se zvýší o 50 až 60 kg,

o výkon vozidla se sníží v průměru o 5 % dle typu motoru a použitého zařízení LPG,

o zákaz zajíždění do podzemních garáží (požární nebezpečí, LPG je těžší vzduchu a tudíž má tendenci „zatékat“ do proláklin, kde se může poměrně dlouho udržet)

o povinné prohlídky palivového systému po roce anebo ujetí 10 tis. km (cena cca 2 tis. Kč).

CNG (Compressed Natural Gas – stlačený zemní plyn)

Zemní plyn má poměrně velký potenciál jako motorové palivo, jedná se o čisté palivo a jeho použití je v současnosti již technologicky zvládnuto. Po určitých technických úpravách (zásobník plynu, vstřikovací systém) je možné ho využívat v klasických spalovacích motorech. Zemní plyn je tvořen z cca 98 % metanem s příznivým poměrem uhlík/vodík v molekule. Vozidla na zemní plyn tak produkují výrazně méně škodlivin než vozidla s klasickým pohonem. Jde nejen o dnes sledované škodliviny (oxidy dusíku, oxid uhelnatý, uhličitý, pevné částice), ale také o karcinogenní látky - polyaromatické uhlovodíky, aldehydy a aromáty včetně benzenu.

Vliv na životní prostředí: Provozování vozidel na CNG vykazuje ve srovnání s benzínovými či naftovými motory především následující výhody:

• Výrazně snižuje emise pevných částic (PM - Particulate Matters),
• plynové pohony prakticky eliminují kouřivost vznětových motorů,
• snižují emise dalších sledovaných škodlivin, jako jsou oxidy dusíku a oxid uhelnatý,
• cca o 10 až15 % snižují emise skleníkových plynů,
• vytvářejí menší množství ozónu, který způsobuje tzv. "letní smog",
• provoz motoru je tišší, úroveň hluku je nižší o 50 % vně, o 60 -70 % uvnitř vozidla,
• při tankování nevznikají žádné ztráty paliva.

Ve světě jezdí na zemní plyn asi 4,6 mil. vozidel ve více než 50 zemích. V ČR toto palivo není zatím příliš rozšířeno. Podle posledních údajů je k dispozici jen 40 čerpacích stanic. Chybějící infrastruktura čerpacích stanic tak patří mezi hlavní nevýhody používání tohoto paliva. Chcete si systém vyzkoušet? Umožňuje to například půjčovna automobilů Pražské plynárenské a.s. na https://www.cng-autopujcovna.cz/

Tip: Více informací o dopravě využívající stlačený zemní plyn najdete na: https://www.cng.cz/, kde také najdete přehled čerpacích stanic u nás i v Evropě https://www.cng.cz/cs/interaktivni-mapa/.

Srovnání výhod a nevýhody přestavby na CNG (zdroj: https://www.nazeleno.cz/technologie-1/lpg-a-cng/cng-kolik-stoji-prestavba-vozu-vyplati-se.aspx):

• Výhody:

o Levný provoz – nízká cena paliva,

o minimální znečištění - spalování CNG (zkapalněného methanu) se uvolňuje zejména CO₂ a voda,

o větší bezpečnost - systémy CNG podléhají přísným standardům,

o vyšší oktanové číslo – chod motoru je plynulejší a kultivovanější,

o nemožnost krádeže paliva.

• Nevýhody:

o Vysoké pořizovací náklady přestavba stojí v průměru 60 000 Kč (návratnost investice se tak počítá při intenzivním ježdění na několik let),

o krátký dojezd okolo 200 – 250 km. (Pozn.: tento nedostatek nemají vozy s dvoupalivovým systémem),

o velmi řídká síť plnících stanic,

o menší užitná hodnota vozu - nádrž zabírá značnou část úložného prostoru a zvyšuje hmotnost vozidla,

o přísnější bezpečnostní kritéria pro garážování a servis,

o vyšší servisní náklady na údržbu a servis nádrže a palivového systému.

Elektromobily

Vozidla na elektrický pohon využívají jako zdroj energie elektrický akumulátor, který je třeba před jízdou dobíjet. Na jeho kapacitě záleží dojezd vozidla. K hlavním výhodám vozidel poháněným elektromotory patří jejich snadné spouštění, tichý chod, jednoduchá konstrukce a skutečnost, že v místě provozu neznečišťuje ovzduší. Proto v posledních letech mnoho měst podporuje jejich využívání. Nevýhodou je dosud ne zcela vyřešené ukládání elektrické energie v bateriích různého typu a způsob dobíjení. Elektromobily mají tedy zatím poměrně malý dojezd. Proto se v současné době využívají automobily s hybridním pohonem, které kombinují výhody elektromobilu (úspory rekuperací při brždění) a spalovacího motoru (malá měrná hmotnost pohonné jednotky).

Hybridní vozidla

Hybridní vozidla využívají elektrickou energii většinou při pomalé jízdě a při jízdě po městě a spalovací motor při vyšších rychlostech, případně při nedostatečné kapacitě akumulátorů. Baterie se při jízdě na jiný pohon dobíjejí. Ve většině států Evropy jsou hybridní vozidla daňově nebo jinak zvýhodňována. I hybridní vozidla mají už svou webovou stránku v češtině, kde můžete najít více informací o vlastnostech a provozu různých typů hybridních vozidel: https://www.hybrid.cz/.

• Výhody:

o Je možné kombinovat výhody obou typů pohonu,

o elektromotor má nízkou hlučnost a vysokou účinnost (cca 90 %),

o spalovací motor zajišťuje velký dojezd, v střední a vyšší oblasti otáček vysoký točivý moment a možnost jízdy vysokou rychlostí a dynamické akcelerace,

o nízká spotřeba,

o několikanásobně menší ekologická zátěž životního prostředí oproti spalovacím motorům.

• Nevýhody:

o Vysoké pořizovací náklady,

o zvýšení hmotnosti vozidla,

o zmenšení úložných prostor.

Vodíkový pohon

Energie obsažená ve vodíku může být uvolněna ve dvou formách, buď přímo ve spalovacím motoru anebo ve „studené“ formě v palivovém článku přímou přeměnou v elektrický proud.

Při prvním řešení je palivový systém motoru přizpůsoben pomocí elektronického směšovacího systému, který určuje směšovací poměr vodíku a vzduchu. Spalování probíhá s přebytkem vzduchu. Přídavný vzduch ve spalovacím prostoru odnímá teplo, a tím klesá teplota plamene pod kritickou mez, nad níž by se směs mohla sama vznítit. Nízká teplota spalování současně brání vzniku oxidů dusíku (NOx), které jsou v redukčním katalyzátoru zážehových motorů neutralizovány. Bez dalších přídavných zařízení pracují vodíkové motory prakticky bez emisí, oproti benzinu jsou všechny emisní komponenty sníženy až o 99,9 %.

Druhý systém využívá akumulátor pro zásobování palubní sítě elektrickou energií. Palivový článek přebírá funkci konvenčního akumulátoru, má výkon 5 kW, účinnost téměř 50 % a je neustále v provozu. Palivové články jsou zařízení, v nichž na základě elektrochemických procesů dochází k přímé přeměně vnitřní energie paliva na energii elektrickou.

• Výhody:

o Provoz je šetrnější k životnímu prostředí (výroba vodíku a jeho přeprava však bezemisní není – například jaderné elektrárny, spalování uhlí či biomasy, solární či větrná energie),

o nižší hlučnost,

o velký dojezd (na jednu nádrž je možné ujet 400 až 450 km),

o zásoby vodíku jsou neomezené.

• Nevýhody:

o Problémy se skladováním vodíku a jeho výrobou – skladuje se při vysokém tlaku a nízké teplotě, uchovává se v kapalné nebo plynné formě,

o problematická  návratnost investice při koupi vozidla (vodík působí na materiál nádrže, potrubí a motoru, způsobuje jeho křehnutí a tak jsou pro tento systém používány speciální materiály a náročná konstrukční řešení)

o nedostatečná síť čerpacích stanic (v Evropě pouze několik desítek).

[Zpět na obsah]

4) Co může každý řidič změnit aneb jak ušetřit a zároveň se chovat „EKO“logicky?

Položme si sami pár následujících otázek:

4.1) Známe skutečné náklady na provoz svého auta?

Málokdy totiž myslíme na pořizovací náklady automobilu a všechny tzv. fixní náklady. Projděte si všechny účty související s vašim autem (pojištění, servis, údržba apod.) a všechny náklady sečtěte, možná se budete divit, kolik vás váš mazlíček měsíčně stojí.

4.2) Ušetřili jsme skutečně, když jsme si koupili starší auto?

Víme a využíváme toho, že cena vozu se stářím rychlé klesá (uvádí se, že když auto vyjede z autosalonu, ztratí cca 1/3 své hodnoty), ale co spotřeba a provozní náklady?

Dneska nám kutilství při opravě vozů moc nepomůže, náhradní díly a servis jsou drahé. Způsob jízdy předchozího majitele Vás tedy může stát nějakou tu korunu navíc.

Víte, že s některými staršími vozy se nedostanete do center evropských měst? Už jste slyšeli i u nás o nízkoemisních zónách?

4.3) Zvolil jste si typy vozidla, který odpovídá Vašim potřebám?

Obecně platí, že je třeba preferovat menší vozy, vozy s nižším výkonem. Při vyšším zatížení však toto pravidlo neplatí, slabší vůz musíte vytáčet do vyšších obrátek s následkem vyšší spotřeby a také hluku atd.

4.4) Vybral jste si vozidlo s odpovídající spotřebou?

Podívejte se pro inspiraci například na: https://de.wikipedia.org/wiki/Niedrigenergiefahrzeug,  nebo třeba na https://www.energysavingsecrets.co.uk/lowcarbonvehicles.html

4.5) Používám auto racionálně?

Nejezdíme zbytečně na krátkou vzdálenost? Na krátké vzdálenosti se motor nestačí ohřát, tzn., nejsou ohřáté provozní kapaliny, a tudíž spotřeba je větší než průměrná spotřeba.

Nejezdíme zbytečně sami v autě? Nemůžeme ušetřit i tím, že nabídneme svezení svým sousedům, kamarádům anebo spolupracovníkům?

Nevozíme naopak v autě předměty, které v autě mít nemusíme a které jsou těžké? Na úspory myslete dřív, než vyjedete. Spotřebu zvyšuje každý kilogram zátěže.

Hrubé odhady říkají, že na 100 kg zbytečné zátěže spotřebujete navíc asi půl litru paliva.

Zavazadla na střeše vozu jsou obzvlášť žíznivá. Tři jízdní kola na střeše mají takový aerodynamický odpor, že při rychlosti 100 km/h zvýší spotřebu až o 4 litry na 100 km.

Aerodynamický odpor je ovlivněn tvarem karoserie vozu, zejména jeho čelní plochou. I prázdný držák na lyže zvyšuje spotřebu vozu střední kategorie přibližně o litr. Takže pokud jej zrovna nevyužíváte, je lepší ho nechat ve sklepě.

Jezděte - pokud možno - s vytaženými bočními okénky, jízda se staženými okýnky zvyšuje odpor vzduchu a tím pádem má negativní vliv na spotřebu.

4.6) Kdy naposledy jsme si změřili tlak pneumatik?

Nevhodně nahuštěná pneumatika zvyšuje spotřebu auta a snižuje svou životnost. Možná by vás mohlo přesvědčit i to, že se zhoršuje brzdná dráha a zvyšuje nebezpečí pro vás a vaše nejbližší!

Je doporučováno kontrolovat tlak v pneumatikách min. 1x měsíčně v letním období a min. 2x měsíčně v zimním období. Pokud patříte mezi ty, kteří nevědí jaký má být správný tlak v pneumatikách, pak se zkuste podívat při tankování na víko od nádrže, anebo zkuste hledat odpovídající údaj na rámu u dveří na straně řidiče.

4.7) Mám správný dezén a vhodný typ pneumatiky v daném ročním období?

To vše má vliv na bezpečnost, životnost pneumatik a finálně i na spotřebu. Pro úplnost se hodí dodat, že ze zákona musí být výška dezénu u letních pneumatik min. 1,6 mm a u zimních pneumatik 4 mm. Uvažte jak je auto těžké, jaké síly na něj mohou působit, a přitom se dotýká země čtyřmi malými ploškami o velikosti dlaně. Vyplatí se nám na pneumatikách opravdu šetřit?

4.8) Víte, co znamená tzv. nízký valivý odpor a řídím se jim při výběru nových pneumatik?

Podle norem EU se od listopadu 2012 povinně označují pneumatiky osobních i nákladních vozidel energetickými štítky, které hodnotí valivý odpor, hlučnost a přilnavost za mokra. Valivý odpor se hodnotí na škále A až G a označuje sílu působící proti směru jízdy při valení pneumatiky. Rozdíl mezi nejlepším hodnocením "A" a každým následujícím znamená zvýšení spotřeby paliva o 2,5 - 4,5 %, tedy cca 0,1 až 0,15 litrů paliva na 100 ujetých kilometrů navíc. Například firma Michelin nabízí značku Energy Saver, která zaručuje snížení spotřeby až o 0,2 l/100 km v kombinovaném provozu a inzeruje emise CO2  nižší o 4 g/km. Zároveň prý takové obutí pro auto má delší životnost a zkracuje brzdnou dráhu na mokré vozovce až o 3 metry. Chcete vědět, jak energetické štítky vypadají? Podívejte se na: https://www.novinky.cz/auto/281734-jak-cist-energeticke-stitky-na-pneumatikach.html

4.9) Co takhle servis?

Kdy naposled jste si nechali seřídit motor, zkontrolovat/vyměnit provozní kapaliny? Zadření vozu se může přijít velmi rychle! Staré provozní kapaliny přispívají k rychlejšímu opotřebení motoru a to vždy znamená větší spotřebu. Špatně nastavená geometrie vozu zvyšuje opotřebení pneumatik a rovněž valivý odpor a tudíž i spotřebu. Totéž platí i o tlumičích a nejde jen o nepříjemný pocit při vymetání děr, ale ve svém výsledku i o bezpečnou a úspornou jízdu.

4.10) Kolik času věnujete čistotě svého vozu?

Čistota vozu není jen snobským přáním. Nečistoty, které ulpí na karoserii a podvozku zhoršují aerodynamický odpor a rovněž zvyšují jeho váhu. To vše se promítá do vyšší spotřeby vozidla.

4.11) Rozjíždíte se plynule a jezdíte v nízkých otáčkách?

Neváhejte se zařazením druhé rychlosti. Na jedničku jeďte jen na vzdálenost délky vozidla. Doporučuje se přidat na dvojku plyn a nejpozději při otáčkách 2000/min. přeřadit na trojku, a totéž při přechodu na další vyšší stupeň. Pokud se s přidaným plynem zrychlí z nízkých otáček a přeřadí, dosáhne se dokonalejšího spalování, které je příznivější z hlediska emisí i spotřeby než když se jemně zrychluje ve středních otáčkách. Mít zařazen co nejvyšší možný převodový stupeň je základní podmínkou pro úsporu paliva.

Přeřaďte na vyšší rychlostní stupeň nejpozději při otáčkách 2500 ot./min. Příliš vysoké otáčky zvyšují spotřebu paliva a emise hluku. Nízké otáčky pod optimem mají také nepříznivý vliv na spotřebu, ale v případě vysokých otáček je rozdíl ještě vyšší. Moderní motory to už celkem zvládají. Optimální otáčky jsou u zážehových (benzínových) motorů zpravidla vyšší než už vznětových (dieselové motory). České zdroje uvádějí jako optimální otáčky u benzínových motorů rozmezí od 2700 až 4500, zahraniční doporučení se pohybují kolem 2000 - 3000 ot./min. U vznětových jsou doporučené otáčky českých zdrojů kolem 2000 ot./min., v zahraničí se mluví již o 1500 ot./min.

Jezděte tedy na co nejvyšší možný převodový stupeň, který Vaše auto zvládá. Tedy kdy motor běží klidně, bez cukání, vcelku tiše. V optimálních otáčkách můžeme na rovině přidáním plynu dostat motor celkem snadno do vyšších otáček, čili motor má dostatečný točivý moment a zároveň i dostatečnou rezervu výkonu a odezva na akceleraci je pružná.

Pokud často jezdíte po dálnici, raději než malé auto volte auto s vyšším výkonem. Malá auta určená do měst mají sice nízkou spotřebu díky malému objemu motoru, ale při rychlosti nad 90 km/hod. jejich motor začíná ztrácet výkon a spotřeba paliva radikálně vzroste. Proto velkoobjemová auta při povolené rychlosti na dálnici jsou ekonomičtější i ekologičtější.

4.12) Jezdíte plynule a s rozmyslem?

Zbrklé předjíždění, kličkování rádoby řidičů, sešláplý plyn i když před sebou vidí červenou a pak brzda a zase akcelerace, to je styl věčných „pospíchálků“, kteří jsou odsouzeni k vyšším provozním nákladům.

Spotřeba paliva je vysoká vždycky, když se rozjíždíte a přidáváte plyn. Snažte se předvídat situaci a soustřeďte se na stejnoměrnou jízdu. Jeďte uvolněně a snažte se málo přeřazovat. Udržujte si dostatečný odstup od vozidel před vámi - zpravidla tři sekundy. Pomáhá to vyrovnat nerovnoměrnosti v plynulé dopravě a zvyšuje to dopravní bezpečnost.

4.13) Šetříte motor?

Motor se nejvíce opotřebovává při startu. Vůbec ale nepomáhá nastartovat a nechat motor běžet při volnoběhu. Nejšetrněji a nejrychleji dosáhne motor provozní teplotu, když se hned po startu rozjedete a pojedete úsporně. Při výměně oleje si vybírejte syntetické motorové oleje pro lehký chod, které mají i lepší mazací vlastnosti, což snižuje opotřebení a spotřebu.

4.14) Hlídáte si tzv. žrouty energie?

Většina doplňků v automobilu odněkud čerpá energii. Je to jednoduché, čím víc zatěžujete generátor, tím větší je spotřeba benzínu nebo nafty. Jedná se zejména o zařízení typu: rozmrazovač zadního skla, klimatizace, ventilace a další přístroje jako jsou třeba autorádio, CD přehrávač atd.

Největším žroutem energie je klimatizace, která při provozu ve městě dokáže zvýšit spotřebu až o 1,8 litru na 100 kilometrů. Jednoduché typy klimatizace zchladí přiváděný vzduch a žádané teploty dosahují příměsí vzduchu z vytápění. Není to ani ekonomické, natož ekologické. Lépe se osvědčují elektronicky automatické klimatizace řídící výkon kompresoru, který zajišťuje chlazení. Spotřeba se pohybuje mezi 0,36 až 0,49 l na 100 km. Často se zapomíná na vytápění zadního skla. Za hodinu může spolykat deci paliva, což je při jízdě ve městě v přepočtu také ca 0,3 až 0,4 litru na 100 kilometrů. Zdroj: ADAC

4.15) Volíte optimální rychlost při jízdě mimo město?

Při rychlé jízdě mimo město, v rychlých jízdních pruzích a při předjíždění vám 2000 otáček za minutu nebude stačit. Ale samozřejmě i tady platí: Čím nižší otáčky a čím blíže rychlost jízdnímu optimu, tím nižší spotřeba. Automobilka Ford například uvádí, že při maximální rychlosti je spotřeba dvakrát tak velká jako když auto jede na maximální výkon. Orientačně platí, že na silnicích 1. třídy se vyplatí jezdit kolem 80 km/h, na dálnicích je z hlediska spotřeby rozumná rychlost 120 km/h.

4.16) Vypínáte motor?

Pokud vidíte, že budete muset čekat na semaforech, u závor, nebo v dopravní zácpě déle než 10 sekund, měli byste vypnout motor. Při následném startování nepřidávejte plyn.

4.17) Už jste někdy využili k efektivní jízdě aplikaci pro váš chytrý telefon?

Existuje množství aplikací pomáhající efektivně a úsporně řídit automobil a ušetřit tak na palivu (pro Android, iPhone, Windows Phone a telefony Nokia).

[Zpět na obsah]

5) Jiné (moderní) trendy využívání vozidla

Rozhodování o koupi auta ovlivňuje, jestli řidič jezdí sám, jak často jezdí, jestli hradí náklady z rodinné kasy, zda náklady na cesty zahrne do firemních nákladů, nebo zda mu náklady na provoz proplácí zaměstnavatel. V zahraničí je už poměrně běžné využívat služeb umožňujících přístup k automobilu, aniž by bylo nutné uzavírat stále znovu smlouvu s půjčovnou vozidel. Jak říká reklamní slogan: Nemusíte vlastnit krávu, abyste si mohli dopřát hrnek mléka. Stejně tak je možné mít auto k dispozici a přitom se vyhnout starostem a nákladům, které jsou s jeho vlastnictvím spojené. V České republice je poměrně běžné půjčovat si auto v rodině, méně už mezi přáteli. V začátcích jsou u nás různé systémy sdílení aut (car-sharing) nebo sdílení jízd při cestách do práce (car-pooling), nebo při cestách na větší vzdálenosti (spolujízda). Někdy jsou organizovány zaměstnavatelem anebo městem.

Car-sharing u nás teprve začíná, ale v zahraničí je sdílení vozidel už naprosto běžnou službou, která doplňuje veřejnou dopravu. Jak to funguje? Zákazník si vybere auto, jaké zrovna potřebuje, vybere si co nejbližší stanoviště a auto si zamluví přes mobil, nebo na internetu. Kdykoliv po dobu rezervace si je může vyzvednout a jezdit, jak potřebuje. Vozidlo odblokuje kartou a zadáním svého osobního čísla (PIN) a jede. Po skončení svých cest vrátí vozidlo na stanoviště. Benzín je v ceně. Vyúčtování dostává každý měsíc.

Pokud ve vašem okolí nikdo nenabízí služby car-sharingu, pak můžete na společnou cestu do práce sdílet auto s kolegy či sousedy. Domluvte se, že se třeba vystřídáte a budete aspoň občas jezdit společně. Šetříte tím nejen vlastní kapsu, což se v době rostoucích cen pohonných hmot určitě hodí, ale šetříte i životní prostředí všech, kteří bydlí poblíž trasy vaší cesty.

Už jste někdy slyšeli o tzv. spolujízdě? Dnes máte možnost využít cesty nevytíženým vozem někoho jiného. Organizovaný autostop, který jízdu zprostředkovává, odstraňuje anonymitu i nedůstojné postávání u silnice a dává záruky jak cestujícímu, tak i řidiči. V České republice jej organizuje např. Centrum pro spolujízdu. www.centrumprospolujizdu.cz. Řidič dostává část nákladů na cestu, které by stejně platil, a spolujezdec možnost dopravit se kam potřebuje levněji než autobusem, vlakem nebo vlastním či vypůjčeným vozem.

[Zpět na obsah]

6) Doprava a zdraví

Co takhle něco udělat také pro své zdraví? Kdy naposled jste potrápili své údy sportem? Třeba ještě není pozdě a některé neduhy se dají řešit tím, že se projdete, občas si sednete na kolo a zkusíte si několik desítek kilometrů.

Jaký typ dovolené vyhledáváte? Jste polykači slunečních paprsků, anebo se necháváte vozit po památkách? Nic proti gustu, ale alespoň to proložte vycházkou, anebo ještě lépe vyzkoušejte příště dovolenou na horách. Vyzkoušejte horskou turistiku a přitom si půjčte horské kolo. I naše hory poskytují komfortní ubytování a krásnou přírodu, a to vše za přijatelné ceny.

A co zkusit jezdit do práce na kole? Říkáte: ani nápad, že to vaše zdraví neumožňuje? Nevzdávejte se předem a nehledejte na všem hned samá negativa. Pozeptejte se zaměstnavatele, jestli vám neumožní odložit si někde kolo a případně se i osprchovat. Nebojte se spojit se s více kolegy, vaše vyjednávací pozice bude silnější. A pokud se zdráháte, kvůli tomu že se obáváte o své zdraví, raději se poraďte se svým ošetřujícím lékařem.

Pro dobrou kondici potřebuje tělo pravidelnou fyzickou aktivitu. Doporučuje se ujít denně cca sedm kilometrů, ale již pouhá půlhodina se na zdraví příznivě projeví. Chůze je přitom aktivita dostupná pro všechny věkové i příjmové skupiny – od dětí po seniory.  I jízda na kole spojuje významné atributy zdravého a příjemného životního stylu. Jelikož je dostupná (téměř) pro každého, nezatěžuje okolí emisemi, nabízí všem dostupnou sportovní aktivitu a umožňuje poznávat okolí.

Výlety pro vaše ratolesti nemusí být jen nuda, zkuste nějaké trasy označené QR kódy. Inspiraci najdete na internetu dohaje.cz nebo navýlet.net. Navíc je tu celá řada aplikací pro chytré telefony, které vám mohou být na cestách k užitku. Např.: informace o kvalitě ovzduší (SmogAlarm pro Aneroid, Kvalita ovzduší a aplikace Čistota ovzduší pro operační systém Windows Phone). K dispozici jsou aplikace, která umí zaznamenat vaše sportovní výkony (Turistická navigace pro Android). Kde se koupat zase prozradí aplikace pro iPhone i iPod, tak Android: Kde se koupat. Pro houbaře, kteří potřebují poradit je k dispozici: iHoubař.

[Zpět na obsah]

7) Ochrana životního prostředí

Asi se všichni shodneme na tom, že nejekonomičtější a nejekologičtější druh dopravy je doprava pěší anebo na jízdním kole. Bohužel tento způsob dopravy nemusí vždy vyhovovat našim požadavkům a i ti uvědomělí se někdy neobejdou bez osobního vozu, např. práce v odlehlých místech špatně dostupných veřejnou dopravou, doprava velkých a těžkých nákladů, doprava nemohoucích členů rodiny apod. Avšak i při všech těchto překážkách je možné najít cestu, jak spotřebu fosilní energie snižovat. Některá opatření jsou jednoduchá a přitom šetří naší kapsu.

Většina lidí se domnívá, že negativní dopady spotřeby energie na stav životního prostředí a zdraví zvládnout zlepšováním technických parametrů vozidel a budováním nové kvalitnější infrastruktury. Bohužel některá opatření zaměřená na zlepšení některých parametrů životního prostředí naopak spotřebu energie nesnižují, ale zvyšují. Příkladem je zavedení bezolovnatého benzínu nebo katalyzátorů. Filtry dieselových motorů pak naopak mohou spotřebu zvyšovat, a to až o 10 %. Např. při velmi krátkých jízdách z pohledu emisí není přínos těchto technologií žádný.

Ke zlepšování ekonomiky provozu vozidla vede i zlepšování jízdních vlastností vozidel a zvyšování účinnosti jejich pohonných systémů. Ne každý chce (a může) držet krok s dobou a kupovat si stále nové technické novinky. Nové trendy ukazují, že je technicky a ekonomicky možné dosáhnout spotřeby 1 – 1,5 litru na 100 km, ale taková nízkoenergetická vozidla zatím nejsou běžně na trhu. Buď chybí investoři, nebo vozidla nevyhovují potřebám uživatelů. Trendem poslední doby je tzv. downsizing motorů. Downsizing znamená použití technologií, jako je například přeplňování či přímý vstřik paliva k získání stejného výkonu z objemově menších motorů. Toto zvýšení efektivity motoru přináší zároveň snížení emisí.

U atmosférických motorů je objem synonymem množství směsi, kterou dokáže motor nasát během každého sacího zdvihu. Tento problém pomáhá řešit turbodmychadlo. Zvýšení tlaku vzduchu na vstupu do motoru umožní nasání většího množství směsi. Přímé vstřikování paliva zase umožní přesné řízení spalování ve válci. Díky tomu může být motor s objemem 2,5 litru nahrazen přeplňovaným motorem s objemem 2 litry. Při srovnatelných výkonových parametrech klesne spotřeba o cca 9 %.

7.1 Jak my můžeme ušetřit a přispět k zlepšení životního prostředí

V celkové spotřebě energie každého z nás podíl energie potřebné na dopravu stále roste. Uvědomit si tento podíl usnadňuje výpočet ekologické stopy.  Nejčastěji se to týká osob, které musejí každodenně dojíždět osobním autem na dlouhé vzdálenosti za prací, do školy nebo i za sportem a dalšími aktivitami. Hrubým výpočtem znamená každodenní cesta kolem 100 km přibližně 100 kWh denně, při dvou stovkách pracovních dnů ročně by to bylo až 20 000 kWh. Pokud uvážíme, že průměrný byt v činžovním domě potřebuje ročně 60 - 90 GJ (17 000 až 25 000 kWh)), nebo rodinný dům 90 -120 GJ (25 000 až 33 400 kWh) vidíme, že spotřeba energie při dojíždění vůbec není zanedbatelná a to jak pro životní prostředí, tak i pro rodinný rozpočet!

7.2) Jak mohu částečně přispět ke snížení počtu nákladní dopravy

Všeobecně se dá říci, že jsme konzumní společností, náš životní standard v porovnání s předchozími generacemi je vysoký. Jsme zvyklí na zboží ze zahraničí, vždyť zpestřuje dostupný sortiment zboží. Obvykle tento trend vnímáme pozitivně. Když se nad tím zamyslíme hlouběji, třeba najdeme odpověď na to, proč zmizely krámky z Vaší ulice, proč určitá řemesla a profese vymizely. Proč už možná děti a děti našich dětí nikdy neuvidí domácí dobytek, proč je na vesnici spousta nevyužitých stavení, které dříve sloužily pro živočišnou a rostlinnou výrobu. Můžeme takto postupovat v uvažování dál a dál až se dostaneme ke katastrofickým scénářům, co když se dodavatelský řetězec zastaví? Budeme umět vypěstovat obilí a z něj upéct chléb? Nebo nás napadne otázka, jak to vlastně může fungovat? Může za to bída v jiných regionech anebo příliš laciná energie? Je to pro nás, ale i pro planetu dlouhodobě přínosné? Nikdo z nás neumí číst v budoucnosti, tj. co jsme udělali dobře a co bylo špatně. Budoucí generace to vědět určitě budou, ale ty nám neporadí. Můžeme však pomoci přibrzdit trendy, které kolem sebe vnímáme:  

• Nekupovat zboží, které bylo dopraveno z velké dálky a které je možné získat z domácích zdrojů (například minerálky z Francie, obkládačky z Jižní Ameriky, jablka z Nového Zélandu, víno z Jižní Afriky apod.),

Např.: Víte, jakou cestu má za sebou láhev vody, kterou jste si koupili? Každý výrobek, který pochází z velké dálky, se musel do vašeho obchodu nějak dostat. Spotřebu paliva je možné celkem jasně odhadnout podle váhy, vzdálenosti a případně dopravního prostředku. Například každá tuna zboží, která je k nám dopravena letecky, přispěla letecká doprava emituje cca 0,5 kg CO2 na 1 km, tuna převážená kamionem cca 0,1 kg CO2, vlakem jen 0,056 kg a a tuna která cestovala zaoceánskou lodí jen 0,065 na 1 kilometr. Pokud chceme snižovat objem celosvětové dopravy, poměrně účinné je vyhýbat se nákupu zboží, které bylo – často zbytečně – dopraveno z velké dálky a které je možné získat z domácích zdrojů. Minerálku z Poděbrad místo pitné vody z Francie, obkládačky z Rakovníka, jablka od Litoměřic místo jablek z Nového Zélandu, víno z Moravy nebo možná z Itálie místo lahví dovážených z Jižní Afriky. Chcete si to spočítat? Podívejte se na  https://hnutiduha.cz/temata/uhlikova-kalkulacka-

Tip: Zajímejte se o zemi původu výrobků (alespoň u zboží denní spotřeby)

• Vyhýbat se zboží, které se při zpracování vozí sem tam. Například vyveze se surovina nebo polotovar, v zahraničí se dále, třeba i na různých místech, zpracovává a hotový výrobek se dováží zpět do země (Například bio mléko se z nějaké země vyveze ke zpracování a zpátky se dovezou biojogurty, nebo vepři chovaní v jedné zemi se převezou na jatka do jiné země, maso z porážky se odveze ke zpracování zase jinam a výrobek se prodává po celé Evropě.)

Tip: Jednoduchý recept – kupujte výrobky místní produkce a od lidí, kde je výroba pod kontrolou. Nejlepší na dnes módních farmářských prodejnách je to, že se můžete podívat, jak rostly brambory, které si kupujete, nebo jak se vede kravám, jejichž mléko si kupujete.

• Zvýšit trvanlivost výrobků. Pokud mají delší trvanlivost, snižuje se spotřeba energie při výrobě, nezkazí se jich tolik, proto není třeba tolik vyrábět, při dopravě znamená zvýšená trvanlivost i nižší ztráty, pokud výrobky déle vydrží, není jich třeba tolik likvidovat.

Např.: Dobrý chléb neztvrdne do druhého dne a chutná i starší, kvalitní zelenina vydrží déle. Dnešní prodlužování trvanlivosti neznamená „naprat“ do výrobku co nejvíce různých konzervantů, ale kvalitní potraviny. Podobné je to s jinými výrobky. Boty na tržišti můžete koupit levně, ale nedivte se, když vám po třech měsících upadne podrážka. Jak to souvisí s životním prostředím a spotřebou energie? Menší spotřeba surovin, méně nákladů na dopravu a méně odpadu na skládkách. Jak to říkaly naše babičky: Nejsme tak bohatí, abychom si mohli kupovat levné věci.

Tip: Kupujete-li lacinou věc, dobře zvažte, zda to není na úkor vlastní kapsy anebo nepodporujete zlodějinu?

• Nahradit některé služební cesty a dojíždění do práce videokonferencemi nebo prací doma.
• Usilovat o zkracování cest. Např. realizovat nákupy v blízkosti bydliště, volba bytu nedaleko práce apod.

Náklady na dopravu a energetickou náročnost nejsou spojeny jen se spotřebou pohonných hmot. K nákladům je třeba započíst i výstavbu dopravní infrastruktury a výkupy potřebných pozemků, výstavbu dopravní cesty, sanace území, kterým silnice nebo železnice vede. Doprava vyvolává náklady i v sociální a zdravotní oblasti.

7.3) Nízkoemisní zóny

Nízkoemisní zóna bude přesně vyznačené místo v obci, kam v případě překročení imisního limitu, nebude povolen vjezd motorovému vozidlu, pokud nebude vybaveno emisní plaketou zaručující, že vozidlo splňuje emisní požadavky. Vyhlášení nízkoemisní zóny bude mít svá pravidla. Nízkoemisní zónu bude možné vyhlásit pouze v obcích, které:

• leží ve zvláště chráněných územích,
• jsou lázeňským místem,
• leží na území, kde došlo k překročení některého z imisních limitů.

Další podmínkou je, že pro dané místo (nízkoemisní zónu) existuje objízdná trasa, komunikace, která je stejné či vyšší třídy. Pokud tedy taková trasa není, nelze nízkoemisní zónu pro danou obec stanovit.

Forma tvorby nízkoemisní zóny by měla mít formu vyhlášky obce. Platnost této vyhlášky je stanovena od 12 měsíců vyhlášení této obecní vyhlášky, a to z důvodu vyznačení nízkoemisní zóny či dostatku času pro řidiče si zajistit emisní plaketu dokládající technické parametry vozidla.

Zákon samozřejmě umožňuje určité výjimky pro vozidla

• se speciálním vybavením, například nákladní dopravníky, zábavní zařízení, vozidla užívaná jako pracoviště,

• určená k přepravě věcí na kulturní a společenské akce, včetně akcí rekreačních, vzdělávacích a výchovných, například dětské tábory, nebo

•  určená k přepravě tuhých, tekutých a plynných paliv pro zajištění provozu nemocnic, sociálních ústavů a školských zařízení.

Obecní úřad může dále na základě žádosti povolit dočasnou nebo trvalou individuální výjimku z důvodu

• nemoci, bezmoci nebo jiného postižení osoby, která nesplňuje podmínky pro přiznání označení pro osobu těžce zdravotně postiženou,

• pracovní doby žadatele o výjimku neumožňující přepravovat se hromadnou dopravou, nebo

• zásadního významu pro podnikání, kde by omezení provozu v nízkoemisní zóně mohlo výrazně ohrozit nebo znemožnit podnikání.

Ve všech nízkoemisních zónách dále platí výjimky pro, vozidla integrovaného záchranného systému, vozidla určená k přepravě komunálního odpadu a poštovních zásilek, vozidla přepravující osoby zdravotně postižené, historická vozidla apod.

Cena emisní plakety by se měla pohybovat kolem 80 Kč (v době zpracování tohoto textu se o ceně stále jedná). Platnost plakety by měla být neomezená. Vydání emisní plakety bude prováděno na základě předložení velkého technického průkazu (např. zaslání naskenovaného originálu). Distribuci plaket by měly zajišťovat obce s rozšířenou působností a Státní fond životního prostředí (v budoucnu i další subjekty). Po ověření technických parametrů vozidla bude žadateli zaslána emisní plaketa.

Tip: Kupujete-li starší auto, zajímejte se o jeho emise a zvažte, zda se nebudete muset dopravovat do anebo přes nízkoemisní zónu.

7.4) Veřejná doprava a samospráva

Veřejná doprava má svůj nezanedbatelný význam a často nám šetří právě naší kapsu, avšak jsou tu i její jistá negativa:

• jízdní řády nevyhovují vašemu životnímu stylu,
• dopravní prostředky jsou často přeplněné, v létě se v nich nedá dýchat a v zimě vám naopak znepříjemňuje cestování průvan,
• ceny jízdného jsou v poslední době příliš vysoké.

Tip: Nevzdávejte to, možná se s tím dá něco dělat. Třeba si stačí postěžovat na tom správném místě, jen to chce si najít čas, přesvědčit své sousedy, protože ty se trápí tímtéž. Kdy to bylo naposled, když jste se angažovali? Že je vše marné, a není to spíše pohodlná póza? Koho jste při posledních volbách do zastupitelstva volili, navrhoval změny v dopravě? Zastavte se v tom každodenním spěchu a dříve, než usednete zpět do svého vozu, ještě jednou se zamyslete. Nedá se opravdu změnit jízdní řád, změnit frekvenci dopravy, posílit spoje, neuzavřeli zastupitelé nevýhodné smlouvy s dopravci?

7.5) Zlepšování podmínek pro pěší

Chůze je tím nejlepším způsobem dopravy. Utužuje vaše zdraví, navíc je nenáročná jak z hlediska spotřeby neobnovitelných druhů energie, tak i z hlediska nároků na infrastrukturu. Chůze nezpůsobuje téměř žádné emise, měli bychom ji provozovat téměř v každém věku. Nezanedbatelná je i společenská role – poskytuje možnost sociálních kontaktů i potřebnou kontrolu veřejného prostoru. Místa, kudy lidé rádi chodí a kde se rádi zdržují, jsou vnímána jako příjemná a zajímavá – a naopak. Aby lidé rádi chodili, je potřeba zajistit nejen bezpečné cesty, ale vytvářet pro chodce příjemné a schůdné prostředí. 

• Vytvářet souvislé trasy, dostatečně vybavené infrastrukturou – lavičky, pítka, stromy zajišťující ochranu před slunečním žárem. Velmi užitečné jsou stromy, jsou přirozenou klimatizační jednotkou, která pomáhá zvlhčovat a tím i ochlazovat ovzduší v bezprostředním okolí. V létě pomáhají snižovat hluk z městské dopravy. V době svého maximálního růstu redukují CO_2, který je pro ně hnojivem,
• Bezpečné cesty pro pěší umožňují aktivní pohyb ve městě. Nejde jen o samotnou chůzi – pohyb po městě může být i zábava. Parkem a po málo frekventovaných cestách mohou vést stezky pro jogging.
• Zřizovat zelené vlny pro chodce. Stejně jako řidiči jedoucí ve městě žádoucí rychlostí nemusí čekat na semaforech, i chodci uvítají, když se zbaví dlouhých čekání na zelenou a mohou křižovatkou projít plynule. Města v zahraničí, která podporují pohyb pěších po městě, už testují nejen světla, která chodcům signalizují, kolik vteřin budou ještě čekat a kolik času mají na přecházení ulice, ale i křižovatky, které v jedné „zelené“ fázi umožňují pěším přecházet ve všech směrech, tedy i diagonálně.

Pro zajímavost: Pohyb po městě může být ale i zábava. Už jste slyšeli slovo parcour? Rychlý, efektivní gymnastický pohyb v prostředí ulice, který hledá nové cesty městem přes nejrůznější překážky. Netradiční způsob přepravy zapojuje do cestování akrobatické dovednosti, jako jsou salta, přemety, skoky přes zábradlí, výšvihy na zdi a seskoky. Podobný je freerun – ten tolik nezdůrazňuje rychlost, ale klade důraz na kreativitu a sebevyjádření pohybem. Podívejte se, jak to může vypadat na https://www.youtube.com/watch?v=-_VHsi6BWrg. Radost z pohybu ale můžete získat i při obyčejné svižné chůzi.

Tip: Chcete-li si vyzkoušet parcour a další kreativní pohyby, využijte k tomu raději některé z tělocvičných zařízení anebo rekreační prostory. Hrozí totiž nebezpečí úrazu anebo poškozování cizí věci. Věřte nám, obojí je nepříjemné!

7.6) Zlepšování podmínek pro cyklisty

Kolo může významně přispět při snižování závislosti na osobním automobilu. Většina cest po městě se pohybuje mezi 2 – 5 km, tedy ve vzdálenosti, kterou i méně trénovaný cyklista bez problémů zvládne.

Není třeba všude budovat cyklostezky, většinou stačí dobře provedené dopravní zklidnění. Ušetříte veřejný prostor, náklady na budování a značení cyklostezky, snížení rychlosti v obci významně zvyšuje bezpečnost všech účastníků provozu.

Např.: Málo známé jsou u nás zatím automatické půjčovny kol. V Praze jedna existuje už delší dobu https://www.homeport.cz/cze/ Možná se dočkáme i v Čechách stejného rozšíření sdílených kol jako můžeme vidět v Paříži, v Berlíně, v Lundu, Kodani či na mnoha dalších místech Evropy.

Tip: Bezpečné odstavení jízdních kol, dostupný servis, dopravní zklidňování, zóny s rychlostí sníženou a 30 km/h apod. dává cyklistům najevo, že jsou vítáni.

Cyklostezky a cyklotrasy mohou dobře využít segwaye, bruslaři a vozíčkáři.

Tip: Na cyklostezce a cyklotrasách respektujte ostatní, buďte ohleduplní! 

7.7) Zlepšování podmínek veřejné dopravy

Veřejná doprava je veřejnou službou, dotovanou z našich daní. Občané jsou zákazníci a měli by dávat najevo svou spokojenost, nespokojenost i návrhy. Zhoršilo se něco ve veřejné dopravě? Máte nějakou špatnou zkušenost, nebo byste chtěli navrhnout nějaké zlepšení? Nebrblejte jen v hospodě, poskytněte zpětnou vazbu i dopravnímu podniku nebo samosprávě.

Za veřejnou dopravu platíme nejen cenou jízdenky, ale i ze státních peněz. Není to věc jen lidí, kteří nemají přístup k automobilu. Cestující MHD nejsou občané druhé kategorie. Zejména řidiči by si je měli předcházet. Každý, kdo zvolil vlak, tramvaj, autobus nebo trolejbus usnadňuje cestování těm, kteří se z různých důvodů bez auta neobejdou.

Požadujte kvalitní služby – dostatečně četné a kapacitní spoje jsou základ, ale celkovou úroveň cestování zajišťuje i jejich čistota, kvalita přístupu a zastávek, dobré a dostupné informace i ochota a vstřícnost personálu. Nejste-li spokojeni, dejte kultivovaně vědět provozovateli.

[Zpět na obsah]