10 stupňů k ničemu

Dne 26. 1. 2015 obdržela společnost Interseroh Czech zamítavé rozhodnutí MŽP k žádosti působit jako autorizovaná obalová společnost. Od té chvíle plynula patnáctidenní lhůta, kdy se může společnost odvolat. To také učinila. Odvolání podali 10. 2. 2015. Dokument je rozkladem putujícím k ministrovi životního prostředí. Jeho rozkladová komise pak posoudí, zda je odvolání oprávněné nebo ne.

„Jsme přesvědčeni, že MŽP své rozhodnutí vydalo v rozporu se zákonem. Jsme 100% přesvědčeni, že jsme všechny zákonné podmínky splnili a k zamítavému stanovisku nebyl důvod,“ říká ředitel společnosti Interseroh Czech, Ivan Václavek a dodává: „Došlo k pochybení ministerských úředníků a na základě tohoto pochybení bylo vydáno nesprávné rozhodnutí.“

Správní řízení musí probíhat dle zákona tak, že úředník se musí snažit vyjít žadateli vstříc, aby splnil všechny požadavky stanovené zákonem.  Toto je stanovené správním řádem. Správní řád také úředníkovi ukládá dávat žadateli pouze zákonem stanovené požadavky. Definice je jasná. Úředník je povinen kontrolovat, zda žadatel předložil vše, dle požadavků. V případě, že má pochybnosti, vyzve žadatele k vysvětlení, nebo si je ověří z vlastní úřední činnosti.

Zkrátka správní řízení musí být vedeno tak, aby bylo žadateli vyhověno a při splnění všech zákonných požadavků byla autorizace udělena.

„Toto řízení takto bohužel vedeno nebylo,“ konstatuje Ivan Václavek. „Přizvání monopolního hráče na trhu Eko-komu k účasti na řízení nemá oporu ani v zákoně o obalech a ani správní řád nedává Eko-komu právo nebo povinnost být účastníkem tohoto řízení. MŽP tedy svévolně přizvalo tento subjekt k řízení, což zásadně ovlivnilo celé správní řízení,“ dodává Ivan Václavek.

Záporné rozhodnutí bylo ministerstvem shrnuto do zhruba 10 bodů. Zeptali jsme se pana Václavka:

Jaké byly důvody MŽP k zamítavému stanovisku?

Bylo nám vytčeno, že nemáme zabezpečenou sběrnou síť. V ČR je cca 6200 obcí a každá má svou sběrnou síť. Takže sběrná síť existuje a nemusí se dělat další. Obce mají zákonnou povinnost tuto síť zabezpečit. Předložili jsme všechny možné dokumenty, přestože si myslíme, že za normálních tržních podmínek nakontaktujeme starostu nějaké obce a ten se svobodně rozhodne na základě předložených podmínek, zda bude využívat služeb Eko-komu nebo Interserohu.

Se SMS ČR jsme uzavřeli smlouvu o smlouvě budoucí. V té jsme garantovali, že se všemi členy SMS ČR budeme jednat a nabídneme jim lepší podmínky, než mají v současné době. Autorizovaná obalová společnost nemůže dělat rozdíly mezi jednotlivými smlouvami. Proto když jsme něco garantovali 1200 obcím – členům SMS ČR, garantujeme to všem. Zákon nám to ukládá. Stejné podmínky pro všechny – všem obcím.

Sběrná síť musí být dle principu tzv. essential facility přístupná každé společnosti, která má autorizaci. Nemůže se tedy stát, že jedna obec umožní přístup Eko-komu a nepustí tam Interseroh. Jedny koleje také využívá více společností. Je to princip EU, toto zabezpečuje směrnice EK. A sběrné sítě do této směrnice patří.

Zákon o obalech stanovuje jednoznačné podmínky na autorizovanou společnost, respektive její akcionáře. Jedna z podmínek je, že akcionář nemůže podnikat v oboru nakládání s odpady. Společnost Profitara, která je naším akcionářem, měla v jednom z předmětů činnosti služby v oblasti odpadů. Tuto činnost jsme z živnostenského oprávnění na žádost MŽP odstranili. Stoprocentním vlastníkem  Profitary je rakouská firma Interseroh Austria. Také ta odstranila z předmětu svého podnikání služby v oblasti nakládání s odpady. Já žasnu, když vidím živnostenský list Eko-komu, kde je jednou z jeho činností nakládání s odpady. Opravdu nevím, zda jde o stejný metr.

Od začátku tvrdíme, že nejen přinášíme možnost volby a chceme systém zlevnit, ale chceme do systému dát více peněz. Udělali jsme si tedy business plán a vycházeli jsme u jeho tvorby z činnosti Eko-komu. Vyšlo nám, že můžeme méně vybírat od povinných osob a více dávat obcím. Spočítali jsme, že pokud nebudeme mít žádné příjmy, bude nám prvních 6 měsíců k pokrytí provozních nákladů stačit zhruba 12 milionů korun.

MŽP s tímto rozpočtem nesouhlasilo. Požadovalo několikanásobně více. Doporučilo nám, abychom si otevřeli účet, kde by byla záruka. Vznikla tedy smlouva s Unicredit bank přesně na sumu požadovanou ministerstvem. Tím jsme splnili zákonnou podmínku a přesvědčili úředníky, že záruky máme, přestože je několikanásobně vyšší, než jakou jsme spočítali. Přesto jako jeden z důvodů neudělení autorizace bylo nedostatečné finanční zabezpečení projektu. To považuji za absurdní. Splnili jsme jejich představu, přesto jsme neobstáli.

Na základě výzvy jsme měli předložit vzorové smlouvy s obcemi, s povinnými osobami, s recyklátory a se sběrovými společnostmi, aby ministerstvo vidělo, jaké smlouvy budeme používat. Toto je nad rámec požadavků zákona, přesto jsme tyto dokumenty dodali. Chci zde říci, že u některých bodů jsme využili stávajících smluv společnosti Eko-kom. Chtěli jsme tam mít vše, co tam být má. Bylo nám vytknuto, že ty smlouvy nejsou pro všechny účastníky stejné. Podotýkám, že podmínky jsme měli úplně stejné, jako Eko-kom. Opět zde vidím účelově vymyšlený důvod, proč souhlas nedat. Ale i přesto je standardním postupem dát kladné rozhodnutí s tím, abychom tuto podmínku splnili. Prostě to není důvod na zamítnutí.

Paragraf č. 20 zákona o obalech říká, že autorizovaná obalová společnost nemůže podepsat jinou smlouvu, než smlouvu o sdruženém plnění s akcionářem, s osobou, která ovládá akcionáře, nebo s osobou, která je ovládána akcionářem. Úředníci MŽP po celou dobu řízení řešili problém, který by mohl v budoucnosti hypoteticky nastat – střet zájmů. Ptali se nás, jak tomu chceme zabránit. Nevidím smysl tohoto požadavku. Vždyť přeci pokud bychom v budoucnosti podepsali něco, co je v rozporu se zákonem, tak nám seberou licenci a končíme.

Úředník má nástroj na to, jak tomu zabránit. Má dokonce nejen nástroj, ale i povinnost to udělat! Zdá se mi to opravdu neuvěřitelné. A to rezonovalo po celou dobu řízení. Stále nám z MŽP tvrdili, že můžeme ovlivňovat trh s  druhotnými surovinami. Já se ptám: Jak? Jak může autorizovaná společnost ovlivňovat tento trh? Jak můžeme ovlivňovat odpadářské společnosti? Buď nijak, protože to nelze, nebo – pokud to nějak jde, tak stejně jako konkurence, tedy jako Eko-kom.

Myslel jsem si, že úředníci MŽP jsou odborníci. Každá vytříděná materiálová skupina má určené procento tzv. obalové složky. Je to logické. V kontejnerech nejsou jen třeba papírové kartony, ale i noviny, nebo časopisy, což není obal. Dnes Eko-kom stanovuje procento obalové složky v nádobě sám. Např. v materiálové skupině plasty dosud bylo 81 % obalů, nyní určil Eko-kom nově 77 %. Ze 100 kg tedy je 77 kg obalů. Obec dostává tedy zaplaceno pouze za 77 %. Snažili jsme se vysvětlit MŽP, že procento obalové složky musí být jednotné pro všechny  AOS. Všechny případné autorizované společnosti musí platit obcím stejnou část. Nejlépe stanovenou MŽP. Taktéž evidence musí být jednotná. Nemůže přeci v jednom kontejneru být různý podíl obalové složky pro shodnou materiálovou skupinu.

Podíl obalů je určen na základě výzkumu, jehož náklady hradil Eko-kom. Nabídli jsme, že se budeme na nákladech v budoucnosti podílet. V současné době Eko-kom posílá starostům dokument, kde se mění čtvrtletní výkaz a struktura odměn a mění se výše obalové složky. Na jedné straně zvyšují odměnu za obalovou složku, zároveň ale snižují procento obalové složky. V současné době je to tedy v kompetenci Eko-komu, ale náš názor je, že by toto mělo řídit MŽP. Podíl obalů by měl být určen MŽP. Pokud by byly na trhu dva různé procentuální obalové podíly, byl by to opravdu velký problém. Kdyby Interseroh určil obalovou složku třeba jen 50 % a Eko-kom 77 % tak jedna obec by hlásila něco jiného, než obec druhá. To je naprosto nelogické.

MŽP nám vytknulo chyby a nedopatření, které vznikly vývojem trhu v době konání řízení. Když jsme podávali žádost, příloha č. 3 – rozsah recyklace jednotlivých komodit byla stanovena na určité procento v době podání žádosti. V průběhu řízení se legislativně požadované procento zvýšilo. My jsme použili čísla z tehdy platného zákona. Není to důvod k zamítnutí. Rozhodnutí mohlo být vydáno kladné s tím, abychom do našeho modelu vložili nová čísla.

Součástí projektu byla struktura ceníku. V tomto ceníku jsme jasně uvedli poznámku, že ceny jsou uvedeny bez DPH. Takže subjektům, které platí DPH, budeme účtovat s DPH, neplátcům bez. Byli jsme obviněni, že bychom tím porušovali zákon o daních. To jsme opravdu nepochopili. Je to velká absurdita.

Z projektu nám technicky vypadlo PVC, protože jsme ho měli zahrnuté ve skupině “jiné”. Opět to stačilo řešit vydáním kladeného rozhodnutí s tím, že musíme evidovat PVC samostatně. Opět nepochopitelný důvod.

Měli jsme v projektu, že budou probíhat 2 audity. Jeden si budeme dělat sami, druhý bude probíhat prostřednictvím externí společnosti. Podmínkou bylo, aby audit dělala externí společnost. Tu jsme splnili tím, že jsme ji do projektu zařadili. Přesto jsme chtěli průběžně dělat svůj audit. Bylo nám vyčteno, že na jedné straně chceme dělat svůj a pak ještě prostřednictvím auditorské společnosti a že je to nejasné.

MŽP nás požádalo o předložení struktury zaměstnanců. Tu jsme předložili. Byla rozdělena na management a další oddělení. Garantovali jsme jim, že máme připravený tým a v okamžiku udělení licence můžeme druhý den začít pracovat. Z MŽP přišel požadavek na jmenný seznam vedoucích pracovníků. To je další z absurdit, dokonce bych to označil za aroganci. Všechny tyto materiály dostávali všichni účastníci řízení, tedy i konkurenční Eko-kom. Nemohu přece dávat jména managementu společnosti, která ještě de facto nepracuje, do rukou konkurenta! Nemůžeme mít na výplatních listinách tým, když nemáme jistotu, že dostaneme kladné vyjádření.

Jak si myslíte, že dopadne rozklad?

Pokud proběhne vše podle zákona, jsem přesvědčen, že rozhodnutí bude kladné. Celé řízení byla hra, kdy byla ze strany úředníků několikrát porušena povinnost vyjít žadateli vstříc. Bohužel. Je tady ale dle našeho názoru velká neochota ke vstupu druhého hráče na trh.

Eko-kom má nyní tržby cca 1,6 mld. korun. Tuto sumu vybírají od povinných osob. Povinné osoby v současné době nemají jinou možnost, než akceptovat podmínky Eko-komu. V roce 2009 Eko-kom výrazně zvýšil ceny. Obrat této společnosti od roku 2007 do 2013 stoupl z 1,07 mld. na 1,63 mld. Při zachování resp. mírném snížení počtu povinných osob. Množství obalů na jedno použití se drží na úrovni 900 tis. tun a recyklační kvóta se drží na úrovni 600 tis. tun.

Do systému nyní vrací Eko-kom 1,2 mld. korun, tzn. o 400 milionů méně, než vybere na poplatcích! Za uplynulých 10 let má průměrný roční zisk 60 mil. korun, v posledních letech 90 milionů. Na provoz má Eko-kom 190 mil. korun, což je obrovské číslo, které nese mzdové náklady, variabilní a fixní náklady. Dalších 100 mil. vydá na blíže nespecifikované služby. Eko-kom má kolem 64 zaměstnanců. Sedm členů vedení se na mzdových nákladech podílí 40 %. V roce 2013 to bylo 20 milionů korun. Stále tedy tvrdím, že jsme schopni provozovat autorizovanou společnost daleko efektivněji.

Pokud rozkladová komise potvrdí zamítavé stanovisko úředníků MŽP, budeme řešit problém právní cestou a budeme bojovat. Zákon umožňuje působení více AOS v ČR a není důvod blokovat tento trh proti vstupu konkurence.

Mohlo by vás zajímat:

Chcemne za třídění více peněz, vzepřeli se obce

Obec Němčovice podala podnět k ÚOHS kvůli monopolu společnosti EKO­-KOM (1.3.2015)

Autor: Pavel Mohrmann

Zdroj: Odpadové fórum (3/2015)