Jeden zákon pro národní parky se všem úředníkům nezamlouvá

Ministerstvo životního prostředí vypořádalo připomínky k návrhu novely zákona o ochraně přírody a krajiny. Novela předpokládá komplexní změnu právní úpravy národních parků. Snahou je nově vyhlásit zákonem národní parky zřízené v roce 1991 nařízením vlády tj. Národní park Šumava, Krkonošský národní park a Národní park Podyjí resp. v roce 1999 zákonem Národní park České Švýcarsko. Ne všechny rozpory se však podařilo vypořádat a tak norma bude vládě předložena s rozporem Ministerstvem zemědělství, Ministerstvem dopravy, Plzeňským krajem a Jihočeským krajem.

Navrhuje se jednotná úpravu pravidel pro všechny národní parky, při zachování hierarchie a kontinuity právních předpisů v této oblasti i při respektování specifických přírodních podmínek jednotlivých národních parků, uvádí ministerstvo ve zprávě. Podle ministerstva jde o řešení systémové, které zároveň zohledňuje vazby na související právní předpisy, zejména lesní zákon, zákon o myslivosti, zákon o rybářství a stavební zákon. Cílem je tak zajistit maximální účelnost při procesu vyhlašování národních parků, tj. předejít administrativně náročnému procesu vyhlašování národních parků samostatnými zákony.

Ministerstvo zemědělství požaduje vyhlašovat národní parky samostatnými zákony a nesouhlasí se stanovením bližších ochranných podmínek všech NP v jednom zákoně. Podle názoru MZe je stávající stav, kdy je každý jednotlivý národní park vyhlašován jednotlivým zákonem, vyhovující, protože je v rámci legislativního procesu zřejmé, koho se navržená právní úprava má dotknout a umožňuje zcela cíleně projednat jednotlivá omezení v každém parku zvlášť. Každý národní park je vyhlášen z jiných důvodů (odlišné předměty ochrany), a proto se logicky musí u jednotlivých národních parků lišit jejich ochranné podmínky a omezení vztahující se k území příslušného národního parku.

Ministerstvo životního prostředí k tomuto rozporu uvádí, že naopak považuje za racionální a efektivní stanovit jednotný režim pro všechny NP. Specifické přírodní podmínky jednotlivých NP jsou postihnuty bližšími ochrannými podmínkami (§ 16a až 16d návrhu). V případě nově vyhlašovaného národního bude možné bližší ochranné podmínky rovněž specifikovat bez ohledu na to, zda dojde k vyhlášení samostatným zákonem, nebo novelou tohoto zákona.

Ministerstvo dopravy nesouhlasí se změnou § 43 odst. 1 a 2 návrhu a požaduje ponechat schvalování výjimek ze zákazů u zvláště chráněných území v případě, kdy veřejný zájem výrazně převažuje nad zájmem ochrany přírody, na vládě. Požadavek na vypuštění těchto ustanovení uplatnilo v rámci meziresortního připomínkového řízení především Ministerstvo obrany a Úřad vlády.

Ministerstvo životního prostředí souhlasí s požadavkem na vypuštění dosavadní ingerence vlády do rozhodování o povolování výjimek ze zákazů u zvláště chráněných území v případech, kdy veřejný zájem výrazně převažuje nad zájmem ochrany přírody. Tato ustanovení jsou předmětem dlouhodobé kritiky pro jejich nesystémovost, rozpornost s principy správního řízení a ústavní nekonformitu z důvodu negace procesních práv účastníků řízení. Nadto praxe ukázala, že role vlády je pouze formální, z věcného hlediska nešlo o konfliktní případy.

Ohledně výše uvedených rozporů s Ministerstvem zemědělství a Ministerstvem dopravy nicméně nadále probíhají intenzivní jednání tak, aby byly rozpory do doby projednání návrhu zákona na schůzi vlády vyřešeny.

Plzeňský kraj požaduje vyhlašovat NP samostatnými zákony. Dále nesouhlasí s novým institutem klidového území, podle jeho názoru stačí stávající možnost omezení vstupu z důvodu ochrany přírody (§ 64 ZOPK). Dalším předmětem rozporu je požadavek, aby rada NP byla poradním orgánem ředitele NP a požadavek upravit v zákoně podrobná procesní pravidla pro jmenování členů rady, jejich zastoupení a maximální počet.

Jihočeský kraj trvá na většině připomínek jím uplatněných v rámci připomínkového řízení. Kraj například nesouhlasí s vyhlašováním národních parků jedním zákonem, požaduje zpracování samostatných zákonů zohledňujících specifika jednotlivých NP. JČK dále požaduje, aby byl trvale udržitelný rozvoj obcí zahrnut mezi dlouhodobé cíle NP, a nesouhlasí se vztažením dlouhodobých cílů NP k převažující ploše území NP. JČK též požaduje, aby stavby dopravní a infrastruktury umisťované ve volné krajině nepodléhaly výjimce správy NP a dále nesouhlasí s ochrannou podmínkou, která zakazuje ve volné krajině používat na pozemcích mimo zahrady umělá hnojiva, kejdu, silážní šťávy nebo pozemky vápnit. JČK dál požaduje bezvýjimečný vjezd cyklistů a jezdců na koni i na veřejně přístupné účelové komunikace ve volné krajině. 

Předmětem rozporu je i nová koncepce zonace nevázaná na základní ochranné podmínky. JČK trvá určení proporcionality zastoupení jednotlivých subjektů v Radě NP. Dalším předmětem rozporu je nesouhlas JČK s rozšiřování bezzásahových zón (§ 22a). JČK také vyslovil nesouhlas s akceptováním připomínky Jihomoravského kraje (předběžná ochrana budoucích zvláště chráněných území - § 40 odst. 7).

Obsahem předkládaného návrhu zákona je především:

• změna ustanovení zákona č. 114/1992 Sb., která jsou v účinnosti od počátku 90. let, v návaznosti na zkušenosti s jejich aplikací a v reakci na nezbytnost sladit zákon
  č. 114/1992 Sb. s mezinárodními předpisy na úseku péče o národní parky,

• stanovení dlouhodobých cílů ochrany národních parků a poslání národních parků (včetně trvale udržitelného rozvoje či turistického využívání šetrného k přírodě),

• nové vyhlášení národních parků, které byly vyhlášeny nařízením vlády (Krkonošský národní park, Národní park Podyjí a Národní park Šumava) a samostatným zákonem (Národní park České Švýcarsko),

• revize a zjednodušení základních ochranných podmínek a jejich účelné rozlišení pro celé území národního parku a pro území mimo zastavěná území a zastavitelné plochy obcí,

• využití institutu opatření obecné povahy jakožto nejvhodnější formy pro regulaci konkrétních činností pro obecně vymezený okruh adresátů (klidová území, vyhrazování cest a tras, vyhrazování míst pro táboření, splouvání vodních toků atd.)

• nové pojetí zonace národních parků s tím, že zóny budou děleny podle cílů ochrany a způsobů péče ve vazbě na aktuální míru pozměnění ekosystémů činností člověka (zóna přírodní, zóna přírodě blízká, zóna soustředěné péče o přírodu a zóna kulturní krajiny),

• zavedení nového institutu pro nezbytnou regulaci pohybu osob na území národního parku – klidových území. Stávající omezení vstupu na celé území I. zóny NP bez ohledu na skutečnou potřebu regulace pohybu osob se ukázalo pro zajištění cílů ochrany přírody národních parků jako nadbytečné,

• nové pojetí návštěvního řádu jakožto praktického informačního dokumentu pro návštěvníky parku i pro další osoby působící na území národního parku,

• zavedení nového odborného dokumentu - zásad péče o národní parky, který bude určovat priority a zásady péče o jednotlivé skupiny ekosystémů, biotopy druhů, druhy a zásady využívání těchto ekosystémů tak, aby byly plněny cíle ochrany NP,

• posílení role obcí v rozhodovacích procesech – obce budou nadále moci prosazovat své zájmy v radách národních parků a nadto budou moci ovlivnit podobu opatření obecné povahy (klidová území, vyhrazování míst pro jednotlivé aktivity) z pozice dotčených orgánů podle správního řádu,

• otevření všech národních parků šetrnému turismu.

Zdroj: Podkladový materiál k Návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny