Malá vodní elektrárna na řece Ohři dostane dvě nová srdce

Více než stoletá malá vodní elektrárna Želina se po dvaceti letech od svého znovuzprovoznění dočkala další rekonstrukce. Tentokráte se jedná o výměnu obou generátorů a převodovek, které po dvaceti letech provozu mají své odslouženo. V současné době jsou tak obě turbosoustrojí zastaralé, přičemž se vyznačovaly častější poruchovostí. Práce na Želině začaly již koncem září, proto nyní malá vodní elektrárna stojí. Její dvě Francisovy turbíny by se měly znovu rozjet na začátku příštího roku v rámci devadesátidenního zkušebního provozu.

„Než každý rok, lidově řečeno, flikovat jejich další provoz stále častějšími opravami, rozhodli jsme se pro jejich kompletní výměnu. Nové generátory a převodovky budou přitom nejmodernější svého typu, takže by měly vydržet v provozu minimálně další dvacet, možná i třicet let,“ konstatoval Antonín Volák, vedoucí oddělení zabezpečení ETU I a provozu malé vodní elektrárny Želina. Podle jeho dalších slov půjde o moderní jednostupňovou převodovku s čelním šikmým ozubením německo-finské výroby. Generátor bude vyrobený v českém dceřiném závodě firmy Siemens. „Nově namontované zařízení bude mít nižší otáčky, čímž dojde ke snížení hlučnosti a chvění objektu elektrárny. Její genius loci narušen pochopitelně nebude, takže po skončení rekonstrukce budou návštěvníci moci i nadále obdivovat historický ráz celé stavby a dvě původní Francisovy turbíny,“ podotkl ještě Antonín Volák.

Faktické práce v rámci výměny zařízení se rozběhly počátkem října. Nejdříve bylo zapotřebí přizpůsobit jedno z vysokých oken tak, aby se skrz něj mohly obě staré převodovky a generátory dostat ven. Další nutností bylo zakrýt zbývající zařízení strojovny protiprašnými fóliemi, neboť pak přišly na řadu bourací práce. „Jakmile totiž bylo vše naloženo a odvezeno, nastoupili dělníci dodavatelské firmy a začali odstraňovat betonové stolice. Obě lože jsou odstraňována mechanicky pomocí sbíječky, vzniklá suť se pak nakládá klasicky lopatou do kýblů a opět skrz okno vynáší ven do přistaveného velkoobjemového kontejneru. Tím pochopitelně vzniká veliká prašnost, takže bylo nutné vše ostatní zabalit do neprodyšného igelitu,“ vysvětlil Antonín Volák.

Po vyčištění původních základů přijde na řadu položení rámů a betonáž nových stolic. Delší čas si pak vyžádá nezbytné zrání betonů, po němž bude následovat instalace nových turbosoustrojí, individuální zkoušky a dokončení montáže. „Poté přijde na řadu třídenní komplexní odzkoušení a devadesátidenní zkušební provoz. Pokud půjde vše podle harmonogramu, do normálního režimu by se tak měla malá vodní elektrárna Želina se dvěma novými srdci vrátit v dubnu 2014,“ uzavřel Antonín Volák.  

Po dobu rekonstrukce je malá vodní elektrárna Želina z bezpečnostních důvodů pro návštěvníky uzavřena.

Z historie malé vodné elektrárny Želina:

Malou vodní elektrárnu Želina nechalo vybudovat město Kadaň, zprovozněna byla 6. dubna 1908.  Ve dvou horizontálních kašnách byly umístěny dvojité Francisovy vodní turbíny, každá o výkonu 294 kW, které poháněly dva generátory. Vodu na turbíny přiváděl 166 metrů dlouhý tunel od želinského jezu.  Brzy však nestačila uspokojit vzrůstající požadavky města a okolních obcí na odběr elektřiny. I když každoročně přinášela slušný zisk, začali Kadaňští uvažovat o výstavbě nové vodní elektrárny v nedalekých Lomazicích. Ta byla zprovozněna v roce 1925. „Stará“ vodní elektrárna v Želině tak přestala sloužit svému účelu a stala se jen jakýmsi vstupním a čistícím objektem pro lomazickou elektrárnu, k níž vedl od Želiny téměř sedmikilometrový vodní tunel. Lomazická elektrárna dnes neexistuje. V roce 1965 musela ustoupit Nechranické přehradě.

Malá vodní elektrárna Želina ale mezitím chátrala, byla totiž ponechána svému osudu, a to jak samotná stavba, tak i její technické vybavení. Prakticky se tak znovu narodila v roce 1991, kdy bylo rozhodnuto o její obnově.  Znovuzprovoznění se dočkala v roce 1994, přičemž nejdříve proběhla rekonstrukce jezu Želina a poté celé malé vodní elektrárny. Obě původní dvojité Francisovy turbíny byly repasovány a nově instalovány na původní místo. Celkové náklady vynaložené na stavbu nového jezu, jezové klapky, stavidel na vtoku do kanálu a rekonstrukci vlastní elektrárny, včetně jejího vybavení činily na 55 milionů korun.

Původně městskou elektrárnu později vlastnily Severočeské rozvodné závody Děčín, poté podnik Elektrárny SSM Tušimice a následně zase město Kadaň. To nakonec Želinu opět svěřilo do trvalého užívání Elektrárnám Tušimice. Dnešní Skupina ČEZ tak vlastní jednu z unikátních technicko-historických památek na vodních tocích v Česku.