Novela zákona o ochraně ovzduší má umožnit lepší flexibilitu výměny emisních stropů

Výměna emisních stropů v rámci několika zdrojů u jednoho provozovatele je stávajícím platným zněním zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší umožněna. Navržená úprava umožní využít této flexibility i menším výrobcům elektřiny a tepla, kteří neprovozují více zdrojů a jsou nemožností výměn určitým způsobem diskriminováni, uvádí poslanci ve svém návrhu. Novela dále odstraňuje další nedostatky současné podoby zákona, které vyplývající ze zkušeností s jeho aplikací.

Provozovatelé menších stacionárních zdrojů zahrnutých do přechodného národního plánu jsou stávajícím zněním zákona podstatně znevýhodněni. Zatímco velcí provozovatelé s velkým množstvím zdrojů mohou v rámci portfolia jimi provozovaných zdrojů optimálně rozložit připravované investice ke snižování vlivu na životní prostředí a zvyšování účinnosti výroby energií, menší provozovatelé (často pouze s jedním zdrojem) tuto možnost nemají, což vede ke zbytečnému zvyšování nákladů bez efektu pro životní prostředí. Novelizační bod směřuje k umožnění výměny části emisních stropů mezi provozovateli s vyloučením možnosti zvýšení emisí za Českou republiku i v rámci nejzatíženějších oblastí. Rychlé přijetí této změny je zásadní pro přípravu investic a odstranění nejistoty spojené s provozem stacionárních zdrojů menších provozovatelů.

Novelizační bod týkající se kompenzačních opatření odstraňuje rozdíl jejich aplikace mezi stacionárními zdroji a pozemními komunikacemi, což ušetří náklady na jejich realizaci na straně ředitelství silnic a dálnic příp. měst. Zbývající novelizační body sníží administrativní zátěž na straně podniků i státních institucí a vyjasní včas některé povinnosti.

Další návrhy na úpravu zákona snižují administrativní zátěž provozovatelů, čímž dojde při plnění stejných environmentálních požadavků ke snížení nákladů. V některých případech se jedná o nedostatky resp. nepřesnosti, které se ukázaly při aplikaci zákona, a jejichž změnu je potřeba provést neprodleně.

Navrhovaná úprava je tedy velmi důležitá především pro zajištění bezpečnosti dodávek energií, snižuje administrativní náklady provozovatelů, ale nijak nesnižuje environmentální nároky v oblasti ochrany ovzduší.

Přehled novelizačních bodů:

1. V § 11 odst. 5 se ve větě třetí slova „u stacionárního zdroje, jehož“ nahrazují slovy „u stacionárního zdroje nebo pozemní komunikace, jejichž“.

K bodu 1 - viz bod 4

2. V § 12 odst. 1 nahradit slova „ministerstvo a krajský úřad“ slovy „ministerstvo, krajský úřad a obecní úřad obce z rozšířenou působností“

3. V § 12 odst. 3 nahradit slova „§ 11 odst. 1 písm. b) nebo § 11 odst. 2 písm. b)“ slovy „§ 11 odst. 1 písm. b), § 11 odst. 2 písm. b) nebo § 11 odst. 3“

K bodům 2. a 3.

Dojde k legislativnímu upřesnění kompetencí již současně platného zákona.

Současný zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší (dále jen „zákon o ochraně ovzduší“), ve svém § 12 odst. 1 a 3 výslovně umožňuje ministerstvu a krajskému úřadu stanovovat podmínky při vydávání závazných stanovisek nebo povolení provozu z hlediska ochrany a při stanovování těchto podmínek vycházet z programů ke zlepšení kvality ovzduší. Je vhodné, aby obecní úřady obcí s rozšířenou působností při vydávání závazných stanovisek z hlediska ochrany ovzduší rovněž mohly na základě výslovného ustanovení zákona stanovovat takové podmínky, jak je to umožněno ministerstvu a krajskému úřadu. Jde tedy o změny, které lze považovat za legislativní zkvalitnění zákonné úpravy ochrany ovzduší.

4. V § 12 odst. 8 se za slova „stacionárního zdroje“ doplňují slova „a pozemní komunikace“.

K bodům 1. a 4.

Ustanovení § 11 odst. 5 je doplněno o výjimku z povinnosti realizovat kompenzační opatření u plánovaných pozemních komunikací, jejichž příspěvek k úrovni znečištění nepřesahuje úroveň stanovenou vyhláškou č. 415/2012 Sb.  (§ 27 odst. 1) o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší. Za současného znění ustanovení (výjimka vztažená pouze ke stacionárním zdrojům) by byl investor povinen realizovat kompenzační opatření již při zcela minimálním imisním příspěvku dopravní stavby splňující podmínky uvedené v § 11 odst. 1 písm. b). Musel by tedy navrhnout dostatečná kompenzační opatření vždy, když je stavba umisťovaná do oblasti s překročenými ročními imisními limity nebo by jejím umístěním k překročení těchto limitů došlo.

Ustanovení zároveň zajistí soulad § 11 odst. 5 se zněním § 27 odst. 1 vyhlášky č. 415/2012 Sb., ve kterém je uvedeno, že kompenzační opatření se uloží u stacionárního zdroje a pozemní komunikace uvedené v § 11 odst. 1 písm. b) zákona v případě, že by jejich umístěním došlo k nárůstu úrovně znečištění o více než 1 % imisního limitu pro znečišťující látku s dobou průměrkování 1 kalendářní rok.

Zároveň s touto změnou je nutné provést obdobnou úpravu zmocnění v § 12 odst. 8, které stanovuje, že minimální hodnoty příspěvku stacionárního zdroje k úrovni znečištění dle § 11 odst. 5 budou stanoveny vyhláškou. I zde musí být v souladu s předchozí úpravou doplněny vedle stacionárních zdrojů i dopravní stavby.

5. V § 15 odst. 8 se slova „méně než 5 000 Kč“ nahrazují slovy „méně než 50 000 Kč“.

K bodu 5.

V průběhu projednávání návrhu zákona č. 201/2012 Sb. v Parlamentu ČR došlo k přijetí pozměňovacího návrhu, který navýšil částku, od které se platí poplatek za znečišťování ovzduší z původně navrhovaných 5 000 Kč na 50 000 Kč. Současně však již nedošlo ke stejnému navýšení částky, od které je nutné podat poplatkové přiznání. V tuto chvíli tak existuje zcela zbytečná povinnost pro tisíce provozovatelů, kteří oznámí výši svých poplatků, ale krajský úřad toto oznámení, po jeho prověření, založí bez vyměření poplatku. Předložený návrh tento nedostatek odstraňuje a tím významně snižuje značnou administrativní zátěž provozovatelů i krajských úřadů.

6. V § 17 odst. 3 písm. c) se slova „každoročně ohlašovat údaje souhrnné provozní evidence“ nahrazují slovy „každoročně do 31. března ohlašovat údaje souhrnné provozní evidence za předchozí kalendářní rok“.

K bodu 6.

S ohledem na odklad novely zákona o integrovaném registru znečišťování životního prostředí a integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí, který stanovoval termín pro ohlašování souhrnné provozní evidence podle zákona o ochraně ovzduší je navrženo tento termín stanovit přímo zákonem o ochraně ovzduší. Toto doplnění je nezbytné k zajištění vymahatelnosti ohlášení souhrnné provozní evidence, která je nezbytná pro plnění mezinárodních závazků ČR (vykazování emisních inventur). Nejedná se o stanovení nové povinnosti, pouze se jedná o nápravu zákonem o ochraně ovzduší již zavedené povinnosti, která je v tuto chvíli imperfektní, protože neobsahuje termín, kdy je každoročně potřeba oznamovací povinnost splnit.

7. V § 37 se na konci odstavce 2 doplňuje věta „Provozovatelé spalovacích stacionárních zdrojů podle věty první mohou mezi sebou vyměňovat části emisních stropů, pokud přitom nedojde k navýšení součtu emisních stropů těchto spalovacích stacionárních zdrojů oproti stavu před výměnou, k vyřazení těchto spalovacích stacionárních zdrojů z přechodného národního plánu anebo nedojde k navýšení emisního stropu spalovacího stacionárního zdroje v aglomeraci.“

K bodu 7 - viz bod 9

8. V § 39 odst. 1 se slova „využitelného vyrobeného“ zrušují a za slovo „tepla“ se vkládají slova „dodávaného k využití ze stacionárního zdroje“.

K bodu 8.

Platný zákon používá nejasný pojem „využitelné vyrobené teplo“, který není nijak blíže definován a umožňuje různé interpretace, což vytváří nejistotu ohledně nároku konkrétních provozovatelů účastnit se přechodného režimu pro výrobce tepla. Návrh proto zpřesňuje jednu z podmínek, za kterých mají konkrétní provozovatelé nárok účastnit se přechodného režimu pro výrobce tepla. Navržený text je v souladu s obsahem, smyslem a cílem směrnice 2010/75/EU. Přechodný režim se má týkat výrobců tepla, kteří vyrábějí teplo a dodávají jej převážně do veřejné sítě, tedy do soustavy zásobování tepelnou energií. Tyto výrobce je potřeba jasně odlišit od provozovatelů, kteří se nemohou přechodného režimu účastnit, protože většina jimi dodávaného tepla není dodávána do soustavy zásobování tepelnou energií. Jedná se například o přímé dodávky tepla k využití pro technologické ohřevy v průmyslových procesech.

9. V § 41 se na konci odstavce 9 doplňuje věta „Provozovatelé spalovacích stacionárních zdrojů podle věty první mohou mezi sebou vyměňovat části emisních stropů, pokud přitom nedojde k navýšení součtu emisních stropů těchto spalovacích stacionárních zdrojů oproti stavu před výměnou, ke snížení jejich celkového jmenovitého tepelného příkonu pod 50 MW anebo nedojde k navýšení emisního stropu spalovacího stacionárního zdroje v aglomeraci.“

K bodům 7. a 9.

Zákonem č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší byla mimo jiné do českého právního řádu částečně transponována směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU ze dne 24. listopadu 2010 o průmyslových emisích, konkrétně povinnost plnit přísné emisní limity a možnost využití přechodného národního plánu snižování emisí. V souladu se zákonem o využití tohoto flexibilního mechanismu v závěru loňského roku požádalo 41 provozovatelů provozujících 100 spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší.

Stávající zákon umožňuje v rámci zdrojů zařazených do přechodného národního plánu přesouvání emisních stropů mezi stacionárními zdroji jednoho provozovatele. Tím je na jedné straně umožněna větší flexibilita a optimální rozložení připravované investice ke snižování vlivu na životní prostředí a zvyšování účinnosti výroby energií, na druhé straně ovšem dochází k neodůvodněné diskriminaci menších provozovatelů provozujících v mnoha případech pouze jediný spalovací stacionární zdroj emisí zahrnutý do přechodného národního plánu, kteří tuto flexibilitu nemají možnosti využít.

Omezení možnosti výměny části emisních stropů pouze na zdroje jednoho provozovatele jde nad rámec požadavků evropské legislativy. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU ze dne 24. listopadu 2010 o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění) sleduje celkové emisní stropy pro jednotlivé členské státy a stanovení emisních stropů pro jednotlivé spalovací stacionární zdroje nechává zcela na jednotlivých členských státech, přičemž předpokládá a umožňuje využití flexibilních prvků, pokud tyto povedou k co největšímu snížení emisí v co nejkratším čase s vynaložením co nejnižších nákladů.

S ohledem na zajištění rovného přístupu k menším provozovatelům spalovacích stacionárních zdrojů a plné využití možností k co nejrychlejšímu snižování emisí při optimalizaci nákladů je nezbytné umožnit výměnu části emisních stropů mezi spalovacími stacionárními zdroji různých provozovatelů.

Celkové množství emisí vypuštěných ze zdrojů, kde dochází k výměně, nemůže narůst, ale naopak dosavadní výměny emisních stropů vedly obvykle ke snížení emisí, protože výroba byla přesouvána na ekologičtější a efektivnější zdroje. Přesouvání emisních stropů není možné do aglomerací, kde dochází k překračování imisních limitů. Opačný směr možný je a návrh tak může přispět ke snížení emisí v nejhůře postižených oblastech. Emisní stropy uložené v rámci přechodného národního plánu budou součástí integrovaného povolení stacionárního zdroje a jejich změna (výměna) probíhá formou změny tohoto povolení a je tedy plně pod kontrolou Krajských úřadů.

Navržená změna obsahuje rovněž pojistky proti tomu, aby spalovací zdroj odešel ze systému emisních stropů se sníženými stropy a zanechal v systému stropů část svých stropů, což by nebylo v souladu s legislativou EU. Pokud tedy poklesne celkový jmenovitý příkon spalovacího stacionárního zdroje pod 50 MW nebo poklesne až na 0 a dojde k úplnému ukončení provozu zdroje, nelze výměnu z tohoto zdroje při opuštění systému emisních stropů realizovat.

10. V příloze č. 4 části B se za bod 1. vkládá nový bod 2., který zní:

„2. Kontinuální měření emisí podle bodu 1.1. se nevztahuje na spalovací stacionární zdroje o jmenovitém tepelném příkonu 50 MW a vyšším, jejichž celkový jmenovitý tepelný příkon nedosahuje 100 MW, a které slouží jako záložní zdroje energie, a jejichž provozní hodiny, stanovené postupem podle prováděcího právního předpisu, v daném kalendářním roce nepřekročí 300 hodin.".

Dosavadní body 2. až 5. se označují jako body 3. až 6.

K bodu 10.

Povinnost kontinuálního emisního monitoringu pro vybrané znečišťující látky je ukládána provozovatelům emisně významných zdrojů s vyššími ročními hmotnostními toky znečišťujících látek a nutnou trvalou kontrolou řádné funkce emise snižujících zařízení. Instalace kontinuálního monitoringu emisí na záložní zdroje energie, které jsou provozovány pouze po omezenou dobou (max. 12 dní v kalendářním roce), je vzhledem k požadavkům na vyhodnocování kontinuálního měření a vyhodnocování plnění emisních limitů, stanovených prováděcí vyhláškou k zákonu, problematicky proveditelná, postrádá smysl kontroly funkce zařízení snižujících emise a vytváří neúčelné náklady. Proto je navrženo záložní zdroje energie, které nedosahují celkového jmenovitého tepelného příkonu 100 MW v souladu s textem směrnice 2010/75/EU o průmyslových emisích, z této povinnosti vyloučit. U těchto zdrojů se stejně jako podle předchozí právní úpravy bude nadále provádět jednorázové měření emisí.

Dokumenty ke stažení a odkazy:

Platné znění s vyznačením změn

Sněmovní tisk 1114 Novela z. o ochraně ovzduší