Studie stavu teplárenství

Ministerstvo průmyslu a obchodu poskytlo Studie stavu teplárenství, zpracované VŠB — TU Ostrava a VŠE Praha.

Cílem „Studie stavu teplárenství“ je vytvoření dostatečných podkladů pro aktualizaci Státní energetické koncepce, která je ve své – v současnosti platné – podobě z roku 2004 beznadějně zastaralá. Kritickým místem všech diskusí o české energetice je neustále odkládané rozhodnutí státu, jak řešit otázku tzv. územních ekologických limitů těžby hnědého uhlí (ÚEL) v podkrušnohorských pánvích v souladu s reálnými potřebami české energetiky na období let 2010-2035, případně dále. Do dnešního dne k žádnému zásadnímu rozhodnutí nedošlo. ÚEL byly vytvořeny soustavou vládních usnesení ve zcela jiné době a za okolností, které jsou oproti současnosti dramaticky odlišné. Po dvou dekádách již nazrál čas k přehodnocení minimálně části tehdejších rozhodnutí.
Studie hodnotila stav zajištění palivové základny pro sektor českého teplárenství a elektroenergetiky – tj. zajištění hnědého uhlí (HU), zemního plynu (ZP), černého uhlí (ČU) a alternativních paliv včetně jejich případné substituovatelnosti. Základním závěrem je fakt, že rokem 2013 dojde k poklesu těžby HU v množství více jak 6 mil. tun/rok. Faktem také je, že pokud nedojde k okamžitému rozhodnutí o posunu ÚEL do 2. etapy na lomech ČSA a Bílina, bude se celý proces těžby v následných letech ještě rychleji a nenávratněji utlumovat. V důsledku nemožnosti vytěžit dostatečné množství HU nejsou hnědouhelné společnosti s teplárnami ochotny uzavírat žádné dlouhodobé kontrakty, neboť pro ně uhlí odpovídající kvality (zejména výhřevnosti a sirnatosti) uvnitř ÚEL není k dispozici. Problém kulminuje v letech 2016 a 2020. Za rok 2021 má již kontrakty jen několik teplárenských subjektů. Situace se oproti roku 2009 výrazně zhoršila omezováním těžby v SUAS v důsledku závalu na lomu Družba, díky kterému bylo nutné odepsat cca 30 mil. tun HU. Některým teplárenským subjektům skončily dlouhodobé kontrakty již v letech 2009 a 2010 a jsou bez možnosti je obnovit. Přestavba na substituční paliva, která by nahradila HU, tzn. dřevní štěpka (DŠ), ZP nebo ČU je časově i ekonomicky nereálná a znamenala by vytvoření takových produktů (elektřiny a tepla), které jsou na trhu cenově nekonkurenceschopné. V konečném důsledku by to znamenalo rozpad většiny soustav CZT a likvidaci podstatné části teplárenského sektoru v současné podobě.
Jestliže v případě ZP a ČU není problém s jeho fyzickou dostupností a fyzickými dodávkami (byť lokálně existuje problém s dopravou na konkrétní místo zejména v případě ZP) – vše je jen otázkou ceny, pak v případě DŠ není palivo fyzicky k dispozici. Již stávající a realizované zdroje vyčerpávají možný produkční potenciál ČR (1,5 – 1,7 mil. tun DŠ/rok). I při využití celého potenciálu produkce DŠ je však biomasa pouze doplňkovým zdrojem, nikoliv komoditou, na které by bylo možné postavit dlouhodobé fungování českého teplárenství. Navíc platí, že velká část biomasy je a bude využita na produkci elektřiny a nikoliv tepla, neboť ji k tomu předurčuje ekonomická logika zvrácená regulačními zásahy – tj. existencí vysokých výkupních cen pro elektřinu produkovanou spalováním nebo spoluspalováním různých druhů biomasy. Stejně tak je pouze doplňkovým zdrojem i komunální odpad, který i při plném využití jeho potenciálu (cca 2 – 2,5 mld. t v letech 2020 až 2025) bude mít pouze lokální význam a nemůže ovlivnit celkovou energetickou bilanci teplárenství.
Jedinou prakticky realizovatelnou alternativou vůči systémům CZT na bázi HU je rozpad soustav a využití ZP v blokových a domovních kotelnách. Tato alternativa ale oproti stávajícímu stavu přináší pro sektor domácností (jedná se o cca 0,5 milionu obyvatel v roce 2013 a téměř 1 milion v roce 2016) a velkou část sektoru terciárního vyšší náklady. Stejně tak tato varianta bude mít dopad na společnosti, které využívají technologickou páru. Jednalo by se o výpadek v dodávkách více jak 20 PJ technologického tepla ročně do průmyslových podniků. Prakticky jedinou možností, jak tento výpadek nahradit je výstavba parních vyvíječů na ZP. Likvidace části teplárenského sektoru by také znamenala zastavení výroby elektřiny o objemu 4,5 TWh v roce 2013 a dalších cca 2,5 TWh v roce 2016. Tento výpadek ve výrobě elektřiny nelze nahradit z jiných zdrojů než z dovozu nebo případnou výstavbou elektráren na ZP. Tzv. obnovitelné zdroje nejsou alternativou – ani z hlediska objemu, ani z hlediska požadované kvality elektřiny. V časovém horizontu do roku 2025 jiné zdroje nepřipadají v úvahu.
Rozhodnutí o prolomení ÚEL a posunu těžby do II. etapy na lomech ČSA a Bílina (podle stále platné SEK z roku 2004) již nelze odkládat a musí být provedeno nejpozději během roku 2011. Bez rozhodnutí v tomto časovém intervalu nelze plynule přejít do dalšího odkrývání skrývky a následný těžební proces se enormně prodraží. Pokud by rozhodnutí o prolomení ÚEL v roce 2011 provedeno nebylo a celý proces skrývkování se po roce 2015 zastavil, je cca 770 mil. tun vysoce kvalitního HU na lomu ČSA a cca 100 mil. tun na lomu Bílina ohroženo. Současné HU spalované teplárnami se pohybuje ve výhřevnosti zpravidla v rozmezí 12-18 MJ/kg. Většina tepláren nízkovýhřevné HU s hodnotami výhřevnosti pod 11 MJ/kg buď spalovat nemůže vůbec, nebo je to pro ně značně problematické a vyžadovalo by značné investice. V mnoha případech je tato změna navíc podmíněna také změnou integrovaného povolení, přestavbou kotlů a strojoven, instalací odsíření, nebo zvětšením kapacity skládek pro uložení HU i odpadu. V neposlední řadě by došlo k nárůstu objemu dopravy méně výhřevného paliva. Realisticky je navíc jediným možným zdrojem tohoto paliva dovoz ze zahraničí, neboť v ČR ani nízkovýhřevné palivo nebude v dostatečném množství k dispozici. Využití HU s vyšší výhřevností za současnými ÚEL (zejména z lomu ČSA) je variantou, která by nepřestavovala nijak zásadní investice v sektoru teplárenství. Ty se u většiny subjektů spalujících nyní HU z SD či CCG pohybují v úrovni maximálně do desítek milionů Kč. Problém zůstává i v případě prolomení ÚEL u těch teplárenských subjektů spalujících v převážné míře nízkosirnaté uhlí ze SUAS. Směrnice o průmyslových emisích 2010/75/EU nabývá účinnosti od roku 2016. Termínem pro definitivní a nevratná rozhodnutí vlastníků zdrojů o investicích na snížení emisí ve vztahu ke Směrnici (tzn. přijetí přechodného národního plánu), anebo případné rozhodnutí o zařazení do skupiny zdrojů s omezenou životností do roku 2023, je nejpozději podzim 2013. Bez rozhodnutí o prolomení ÚEL v průběhu roku 2011 nelze získat potřebný čas na přípravu investic a zejména uzavření dlouhodobých smluv na dodávky HU s těžebními společnostmi. Bez uzavření dlouhodobého kontraktu na HU v požadované kvalitě, objemu a ceně není možné rozhodnout o provedení nutných investic. Doprovodným problémem bude při neprolomení ÚEL také velmi významný dopad na vytížení železnice při nákladní přepravě, kde v současné době tvoří přeprava uhlí více než 50 % výkonů vnitrostátní přepravy.
Z hlediska dopadu na zaměstnanost bude znamenat neprolomení ÚEL postupnou likvidaci pracovním míst ve strukturálně postiženém regionu Ústeckého kraje pro skupiny těch nejohroženějších zaměstnanců – tj. lidí se základním vzděláním nebo lidí vyučených. Celkem se jedná o 2 až 4 tisíce zaměstnanců v Ústeckém kraji v horizontu následujících pěti let a dalších 4 až 7 zaměstnanců tepláren a navazujících provozů z jiných regionů ČR v důsledku postupných rozpadů systémů CZT. Ve svém důsledku tyto výpadky v zaměstnanosti vyvolají dodatečné náklady pro státní rozpočet ve výši 1,25 až 2,5 mld. Kč/rok.

Dokumetny ke stažení:

Studie stavu teplárenství (VŠB - TU Ostrava) [pdf, 2983 kB]

Studie stavu teplárenství (VŠE Praha) [pdf, 9551 kB]

zdroj: MPO