Více času na podstatné

Veřejná ochránkyně práv a znečištění ovzduší

11.05.2017 08:25

V prvním čtvrtletí roku 2017 bylo Veřejnému ochránci práv celkem 2170 podnětů. Početně byla zastoupena i oblast stavebního řízení a územního plánování. Předmětem šetření je i námitka stěžovatele, že provozovna pokračuje ve výrobě, přestože již od 20. 10. 2014 nedisponuje povolením k provozu zdroje znečištění ovzduší. Níže uvádíme text z aktuálně vydané zprávy „Činnost veřejné ochránkyně práv v 1. čtvrtletí 2017“.

Předmětem šetření byla námitka chybného postupu správních úřadů ve věci prověření činnosti provozovny, která je užívána, aniž by disponovala povolením k provozu dle zákona o ochraně ovzduší. Podstatou podnětu byla stížnost na to, že provozovna pokračuje ve výrobě, aniž by disponovala platným povolením k provozu zdroje znečištění ovzduší, protože pravomocné povolení vydané krajským úřadem bylo v přezkumném řízení zrušeno a nové povolení, byť o ně provozovatel usiloval, zatím nezískal. V této souvislosti stěžovatel poukazoval na to, že provozovat takový zdroj znečištění ovzduší je možno podle zákona o ochraně ovzduší pouze na základě a v souladu s povolením provozu podle tohoto zákona. Zákon o ochraně ovzduší stanoví, že v případě, že provozovatel provozuje zákonem uvedený zdroj znečištění ovzduší bez povolení provozu, rozhodne Česká inspekce životního prostředí (dále jen „inspekce“) o zastavení provozu tohoto zdroje.

Inspekce k zastavování provozu zdroje znečišťování ovzduší dosud přistupovala spíše pragmaticky a s ohledem na okolnosti konkrétního případu, přičemž zohledňovala snahu provozovatele povolení získat a faktické dopady provozu na okolí. Inspekce a Ministerstvo životního prostředí se tedy snažily překlenout nedostatky právní úpravy zastavování provozu zdroje znečištění ovzduší postupem, který by zohlednil specifika každého jednotlivého případu.

Veřejný ochránce práv vnímá institut zastavení provozu dle § 22 odst. 2 zákona o ochraně ovzduší v jeho aktuálně zakotvené podobě (mj. nemožnost dle aktuální právní úpravy uložit „pouhé“ omezení provozu zdroje jako dříve, dále též zákonem vyloučený odkladný účinek odvolání) jako významný a silný prevenční právní instrument aplikovatelný na případy zjevně excesivních překročení právní úpravy ochrany ovzduší provozovatelem zdroje. V tomto kontextu tedy využití uvedeného institutu má být vyhrazeno zjištěným skutkově závažným stavům, jež takovou aplikaci v plné míře opodstatní a ospravedlní. Věcí orgánu ochrany ovzduší je v řízení o zastavení provozu takový skutkový stav spolehlivě dovodit (a zdůvodnit).

Ještě v průběhu šetření získal můj zástupce informaci, že inspekce uložila provozovateli pokutu za porušení zákona o ochraně ovzduší a současně vydala rozhodnutí o zastavení provozu. Účel šetření byl naplněn, neboť podnětu stěžovatele na vydání rozhodnutí o zastavení provozu, jakož i podnětu k projednání nezákonného jednání v rámci sankčního řízení, inspekce vyhověla.

Pokud jde o nedostatky stávající právní úpravy zastavení provozu zdroje znečišťování ovzduší, v tomto směru můj zástupce uvítal, že ministr životního prostředí závěry šetření v dané věci zohlednil a uložil odboru ochrany ovzduší a odboru legislativy zpracovat návrh varianty legislativní změny, která by zjištěné nedostatky odstranila.

Zpráva o šetření ZDE.

 

Dokument ke stažení:

Zpráva pro Poslaneckou sněmovnu najdete zde.