Více času na podstatné

Zákon o odpadech - obecný úvod, co a jak upravuje zákon o odpadech

17.02.2009 11:03

Obsah příspěvku:

- předmět zákona o odpadech

- struktura zákona o odpadech

- hierarchie nakládání s odpady

- obecné zásady

- používané pojmy

 

 

Zákon o odpadech stanoví v souladu s právem Evropských společenství

a) pravidla pro  předcházení vzniku odpadů a  pro nakládání s nimi při  dodržování  ochrany  životního  prostředí, ochrany zdraví člověka a trvale udržitelného rozvoje,1a) 

b) práva a povinnosti osob v odpadovém hospodářství, a

c) působnost orgánů veřejné správy.

 

Vlastní zákon o odpadech je rozdělen do dvanácti částí (následující části třináctá až šestnáctá jsou  ustanoveními o změnách některých dalších zákonů, část sedmnáctá zrušovacím ustanovením a část osmnáctá stanoví účinnost zákona)

Pravidla pro předcházení vzniku odpadů a pro nakládání s nimi jsou zákonem o odpadech stanovena obecně spolu s obecnými povinnostmi osob, které s nimi pochopitelně neoddělitelně souvisejí, v části první až třetí, včetně definic pojmů zákonem dále používaných.. Tato obecná pravidla vycházejí z obecných principů environmentální politiky EU, zakotvených v předpisech Evropského společenství (ES), které byly do zákona o odpadech transponovány a jsou uvedeny formou poznámky pod čarou v § 1 zákona o odpadech. EU vytýčila hierarchii způsobů nakládání s odpady následovně:


a) maximálně vzniku odpadů předcházet, omezovat jejich množství a nebezpečné vlastnosti
b) pokud vzniku odpadů nelze zabránit, potom s nimi nakládat tak, aby nebylo ohrožováno zdraví lidí a životní prostředí
c) při volbě způsobu využití nebo odstranění odpadů dodržovat stanovenou hierarchii nakládání s odpady, podle které je nutné (pokud to není z technických či ekonomických důvodů zcela vyloučeno) odpady především využívat, přičemž přednost má využití materiálové před jiným způsobem využití, pokud odpad nelze využít – potom jej zneškodnit ekologicky nejšetrnějším způsobem (za nejméně vhodný způsob naložení s odpadem je považováno jeho uložení na skládku)

Z výše uvedené hierarchie nakládání s odpady a předcházení vzniku odpadů vycházejí především ustanovení části třetí zákona o odpadech, která ukládají v souladu s tímto principem povinnosti subjektům, které mohou ovlivnit množství a vlastnosti vznikajících odpadů (výrobci) a dále subjektům, kterým odpady při jejich činnosti vznikají nebo s nimi dále nakládají jako oprávněné osoby podle zákona o odpadech.

Povinnosti stanovené zákonem o odpadech se dělí na:
a) všeobecné (část třetí, hlava I)
b) pro jednotlivé fáze nakládání s odpady (část třetí, hlava II)
c) zvláštní (část čtvrtá, pátá a devátá zákona)

Mezi všeobecné povinnosti vycházející z hierarchie nakládání s odpady náležejí povinnosti ukládané všem (viz „každý“), tj. povinnost předcházení vzniku odpadů (§ 10 odst. 1), povinnost přednostně zajistit využití odpadů (§ 11 odst. 1) a nakládat s odpady pouze způsoby stanovenými zákonem o odpadech (§ 12 odst. 1).

V této úvodní lekci, týkající se úvodních, obecných a základních ustanovení pro výklad zákona o odpadech je nutné uvést a vysvětlit základní pojmy, které jsou v jeho textu dále užívány (kromě pojmu odpad, který bude podrobně vysvětlen v lekci 2.)
Dále je uveden pouze stručný až heslovitý vysvětlující komentář k definicím pojmů, uvedeným v § 4 zákona o odpadech:. Všechny uvedené pojmy jsou definovány pro účely tohoto zákona, tedy nikoliv obecně . Stejné pojmy mohou být různými předpisy definovány různě a to tak, aby nejlépe vyhověly účelu, t.j nejlépe vyjádřily význam pojmu pro definovanou oblast.

Definice nebezpečného odpadu je rozvedena v § 6 zákona o odpadech – Zařazování odpadů podle kategorií, kde je výčet všech případů, kdy je odpad nutné přiřadit odpadu kategorii nebezpečný odpad (označený v seznamu nebezpečných odpadů a v Katalogu odpadů hvězdičkou) a nakládat s ním jako s nebezpečným až do případného vyloučení nebezpečných vlastností pověřenou osobou

Komunální odpad je odpad vymezený v rámci Katalogu odpadů skupinou 20. Do této skupiny zařazují odpad podobný komunálnímu odpadu (z nevýrobní činnosti – tj. z kanceláří, apod.) i právnické osoby nebo fyzické osoby oprávněné k podnikání, které jsou původci tohoto odpadu (na rozdíl od fyzických osob, při jejichž činností vzniká komunální odpad, jehož původcem je od okamžiku, kdy je odpad odložen na místě k tomu určeném, obec)


Pojmy odpadové hospodářství a nakládání s odpady jsou definovány taxativním (úplným) výčtem činností, které jsou považovány za nakládání s odpady nebo za činnosti spadající pod odpadové hospodářství . Z definic vyplývá, že odpadové hospodářství je obsáhlejší pojem než pojem nakládání s odpady – odpadové hospodářství zahrnuje nejen nakládání s odpady (činnosti vyjmenované pod pojmem nakládání s odpady), ale navíc i veškeré činnosti zaměřené na předcházení vzniku odpadů, na následnou péči o místo, kde jsou odpady trvale uloženy, a na kontrolu těchto činností.

Definice pojmu zařízení jako nejen technické zařízení, ale i např. jen místo, je důležitá pro využívání upravených kalů na zemědělské půdě nebo využívání odpadů pro terénní úpravy, protože v souladu s § 12 odst. 2 zákona o odpadech lze s odpady nakládat pouze v zařízeních, která jsou k nakládání s odpady podle tohoto zákona určena.

Komentář k definicím pod písm. k) až o):
Pojmy využívání a odstraňování odpadů jsou definovány odkazem na činnosti taxativně vyjmenované v přílohách zákona č. 3 a č. 4 (v souladu s přílohami rámcové směrnice ES č. 75/442/EHS, o odpadech). Podle přílohy č.3 a přílohy č. 4 k zákonu o odpadech je úprava odpadů zařazena jak pod způsoby odstraňování, tak i využívání odpadů. Úprava odpadů je tedy buď odstraňováním odpadu, je-li prováděna před jeho konečným odstraněním (příloha č. 4 zákona o odpadech), nebo využíváním odpadu, je-li prováděna před některým z vyjmenovaných způsobů využívání odpadů (příloha č. 3 zákona). Zařízení, ve kterých je úprava prováděna jako samostatná technologie předřazená některému ze způsobů využití nebo odstranění odpadů, budou v souladu s uvedeným také zařízeními k využívání nebo odstraňování odpadů.

Původcem odpadů podle zákona o odpadech může být vždy jen právnická osoba nebo fyzická osoba podnikající, nemůže jí být fyzická osoba. Za fyzickou nepodnikající osobu se původcem odpadu vznikajícího v domácnosti stává za podmínek stanovených zákonem obec.

Oprávněná osoba - je třeba si uvědomit rozdíl mezi oprávněnou osobou k nakládání s odpady podle § 4 písm. r) a oprávněnou osobou k převzetí odpadů do svého vlastnictví podle § 12 odst. 3 zákona o odpadech
Z § 4 písm. r) (ve znění: oprávněnou osobou - každá osoba, která je oprávněna k nakládání s odpady podle tohoto zákona nebo podle zvláštních právních předpisů, například podle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 138/1973 Sb., ve znění pozdějších předpisů či zákona č. 309/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a z § 12 odst. 3 (ve znění: K převzetí odpadu do svého vlastnictví je oprávněna pouze právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání, která je provozovatelem zařízení k využití nebo k odstranění nebo ke sběru nebo k výkupu určeného druhu odpadu nebo osoba, která je provozovatelem zařízení podle § 14 odst. 2, nebo provozovatelem zařízení podle § 33b odst. 1 písm. b) nebo za podmínek stanovených v § 17 též obec a dále z § 24 odst. 2 zákona (ve znění: Dopravce, který není zároveň osobou oprávněnou k převzetí odpadů do svého vlastnictví podle § 12 odst. 3, nesmí převzít odpady do svého vlastnictví) vyplývá, že oprávněnou osobou k nakládání s odpady bez jejich přebírání do vlastnictví (např. přepravce) může být i osoba oprávněná k nakládání s odpady pouze podle zvláštních předpisů, ale pro převzetí odpadů do vlastnictví je oprávněna pouze osoba provozující některé z uvedených zařízení nebo obec.
 

Array