Více času na podstatné

Zpětný odběr pneumatik

12.10.2009 07:50

Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů (dále jen „zákon“), ve znění pozdějších předpisů, zavedl nový princip – princip zpětného odběru výrobků s ukončenou životností. Ve vztahu k pneumatikám se toto dotklo i odpovědnosti výrobců a dovozců pneumatik (dále jen „povinné osoby“) za tyto výrobky po ukončení jejich životnosti. Ten, kdo uvede pneumatiku na trh, je povinen použité pneumatiky odebrat zpět.

Uplatňování tohoto principu v odpadovém hospodářství naráží v praxi jak na problémy obecné, společné pro všechny výrobky v režimu zpětného odběru, tak specifické pro jednotlivé výrobky. Mezi hlavní problémy zpětného odběru pneumatik patří dostupnost míst zpětného odběru a skutečnost, že nejsou veřejně známé všechny povinné osoby. Krom těchto otázek existuje i celá řada dalších podnětů k řešení. Například:
- Proč nejsou sběrné dvory místy zpětného odběru pneumatik?
- Proč nemají povinné osoby motivaci zvýšit množství zpětně odebraných pneumatik a tím umožnit obcím zapojit se do zpětného odběru?
- Jaký systém je vhodný pro plnění povinnosti zpětného odběr pneumatik?
- Zlepší se zveřejněním povinných osob funkčnost zpětného odběru?
Právní rámec zpětného odběru pneumatik v ČR se řídí následujícími právními předpisy (všechny ve znění pozdějších předpisů):
• zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů – § 38 zpětný odběr některých výrobků (dále jen „ZOV“)
• vyhláška č. 237/2002 Sb., o podrobnostech způsobu provedení zpětného odběru některých výrobků,
• vyhláška č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady,
• vyhláška č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu – příloha č. 5 Seznam odpadů, které je zakázáno ukládat na skládky všech skupin nebo využívat na povrchu terénu a odpady, které lze na skládky ukládat jen za určitých podmínek.
Okamžikem, kdy se použitá pneumatika stane odpadem, na rozdíl od ostatních výrobků ZOV, není zařazena mezi vybrané ani nebezpečné odpady. Stane se odpadem kategorie ostatní katalogového čísla 16 01 03. Nakládání s použitými pneumatikami v ČR je upraveno § 38 zákona a vyhláškou č. 294/2005 Sb. Nakládání s použitými pneumatikami v rámci Evropské unie není upraveno samostatným specifickým právním předpisem, přesto se k němu vztahují směrnice EU o spalování odpadů /1/, skládkách odpadů /2/, o vyřazených vozidlech /3/ a další významné strategické dokumenty.

Výsledky zpětného odběru pneumatik
Výsledky zpětného odběru pneumatik jsou uvedeny v tabulce. Bylo porovnáno množství pneumatik uvedených na trh s množstvím zpětně odebraných pneumatik (vypočtena úspěšnost ZOV) a s produkcí odpadních pneumatik (jejich vysokou produkci podle našeho názoru způsobuje zpracování pneumatik ze starých skládek – zátěží) a s počtem povinných osob (PO).
Jako místa zpětného odběru bylo využito obchodů (76,6 %) a průmyslových provozů (23,3 %), stejně jako v letech předchozích. Ve způsobu nakládání převažovalo energetické využití (73 %). Ostatní způsoby nakládání byly mnohem méně využívány: materiálové využití (12 %), jiný způsob nakládání 9,5 % a opakované použití 5 %. Zůstatek na skladu tvořil 0,4 %.
Účelem ZOV nebylo pouze využití nebo odstranění odpadu z těchto výrobků, důležitější bylo vzniku tohoto odpadu předcházet. Jedním ze stupňů v hierarchii nakládání s odpady je opakované použití – protektorování pneumatik. Množství opakovaně použitých, tj. protektorovaných zpětně odebraných pneumatik bylo 5 %.
Dlouhodobě je veden spor o způsob konečného zpracování použitých pneumatik. Některé názory preferují materiální využití, ale při nakládání se zpětně odebranými pneumatikami se jednoznačně prosazuje energetické využití, zejména v cementářských rotačních pecích. Použitá pneumatika je pro cementárnu zdrojem velmi cenné energie.

Zpětný odběr použitých pneumatik
Základní problémy ZOV spočívají v nedostatečné realizaci principu zodpovědnosti některých povinných osob za pneumatiky, které vyrábějí, aby bylo možné dosáhnout zlepšení vlivu na životní prostředí v průběhu celého životního cyklu a zejména při nakládání s produktem na konci životnosti. K uplatňování přímé zodpovědnosti k nakládání s výrobky – odpady nemají povinné osoby zpravidla mnoho možností, ale ani zájmu.
Zpětný odběr pneumatik se nestal součástí integrovaných systémů nakládání s odpady v obcích a sběrné dvory místy zpětného odběru. S tím souvisí to, že praktická realizace zpětného odběru se zpravidla neobejde bez sdruženého plnění povinností nebo kolektivních systémů, které by efektivněji řešily většinu problémů (informovanost, logistika).

Připravované změny ve zpětném odběru pneumatik
Navrhovaná nová právní úprava lépe definuje zpětný odběr pneumatik, který se bude týkat pouze vybraných vozidel (osobní a užitková vozidla M1 a N1).
V nové právní úpravě jsou navrženy vhodné podmínky pro vznik kolektivních systémů (dále jen „KS“). Plnění povinnosti prostřednictvím KS musí být transparentní, kdy KS umožní realizovat odpovědnost za použitou pneumatiku také povinným osobám s minimálním podílem na trhu, které nejsou schopné samostatně plnit povinnosti uložené zákonem o odpadech.
Je navrhováno, aby v každé obci, ve které jsou prodávány pneumatiky uváděné povinnou osobou na trh, povinná osoba zřídila místo zpětného odběru použitých pneumatik a uzavřela s obcí smlouvu o využití systému sběru a třídění komunálního odpadu, pokud o to obec projeví zájem.
Povinné osoby a poslední prodejci se musí ještě více zaměřit na odstraňování nedostatků v informovanosti spotřebitelů. Zejména musí podávat informace vhodnou formou, musí být pravdivé a úplné, aby byly spotřebitelem akceptovány a neodrazovaly jej od předání použitého výrobku a nekladly mu zbytečné překážky (např. předložení dokladů o koupi, vázat ZOV na prodávanou značku či koupi nových pneumatik, finanční úhradu apod.).
Česká inspekce životního prostředí a Česká obchodní inspekce musí důsledně kontrolovat všechny povinné osoby a zejména vyhledávat ty, které neplní své zákonné povinnosti (tzv. free riders).
Významným faktorem úspěšnosti zpětného odběru pneumatik jsou také náklady na sběr, manipulaci, shromažďování, přepravu a zpracování. Zpracovatelských zařízení (sice s dostatečnou kapacitou) je relativně nízký počet, a proto jsou přepravní vzdálenosti poměrně velké. Chybí doplňková technika upravující použité pneumatiky do formy vhodné pro ekonomickou dopravu /4, 5/.
Navrhovaná opatření respektují současné trendy odpadového hospodářství EU. Zároveň se snaží využít praktické zkušenosti a informace zainteresovaných subjektů se záměrem zlepšit situaci v plnění povinností zejména u subjektů, které se těmto povinnostem vyhýbají a v dostupnosti míst zpětného odběru.

 

 

 

Obr. 1 Umístění zařízení pro zpracování pneumatik v ČR:

Zdroj: CENIA

 

Tabulka: vyhodnocení zpětného odběru výrobku pneumatik (2002-2007):

Rok

Množství výrobků, na které se zpětný odběr vztahuje (t)

Množství zpětně odebraných výrobků (t)

Produkce odpadních pneumatik (t)

Úspěšnost zpětného odběru (%)

Počet povinných osob

2002

43 857

10 951

30 520

25,0

21

2003       

46 949

20 082

35 185

42,8

47

2004

66 080

29 792

55 071

45,1

76

2005

71 227

37 070

112 559

52,0

73

2006

72 786

43 520

49 511

59,8

68

2007       

76 375

44 392

77 402

58,1

61

 Zdroj: CENIA

 

LITERATURA
/1/ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/76/ES ze dne 4. prosince 2000 o spalování odpadů
/2/ Směrnice Rady 99/31/ES z 26. dubna 1999 o skládkování odpadů
/3/ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/53/ES z 18. září 2000 o vozidlech s ukončenou životností
/4/ Stanovení procenta recyklace pneumatik ve vazbě na technické a ekonomické možnosti získaných produktů. ECO trend, s. r. o., Praha, listopad 2004 URL: <:http://www.env.cz/AIS/web-pub.nsf/$pid/MZPITF84VMXB/$FILE/OODP-recyklace_pneu_1-20051211.pdf > [online] [cit. 2008-11-10]
/5/ Špaček, J.: Recyklace pneumatik. Odpadové fórum 6/2006, s.28 – 29. ISSN 1212-7779
Ing. Jaroslav Špůr
CENIA
E-mail: spur@cenia.cz
Bc. Filip Drefko
Ministerstvo životního prostředí
E-mail: filip.drefko@mzp.cz