Vyhláška č. 154/2012 Sb. o vyhlášení Národní přírodní rezervace Červené blato a stanovení jejích bližších ochranných podmínek

Vyhláška č. 155/2012 Sb. o vyhlášení Národní přírodní rezervace Mohelenská hadcová step a stanovení jejích bližších ochranných podmínek

Vyhláška č. 156/2012 Sb. o vyhlášení Národní přírodní památky Medník a stanovení jejích bližších ochranných podmínek

Vyhláška č. 157/2012 Sb. o vyhlášení Národní přírodní rezervace Rolavská vrchoviště a stanovení jejích bližších ochranných podmínek

Vyhláška č. 158/2012 Sb. o vyhlášení Národní přírodní památky Jestřebské slatiny a stanovení jejích bližších ochranných podmínek

Místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů představuje jednu z možností, jak zajistit prostředky na finanční úhradu nemalých nákladů souvisejících s odpadovým hospodářstvím obcí a měst. Po mnohaletém úsilí Svazu, který upozorňoval na neodpovídající horní hranici sazby, schválila na začátku května Poslanecká sněmovna definitivně možnost navýšení části poplatku za netříděný odpad. O návrhu hlasovala již podruhé, původní návrh Senát vrátil s pozměňovacími návrhy. Dle názoru senátorů by v zákoně daňového charakteru měla být sazba stanovena nominálně, nikoliv pouze s odkazem na fakturovanou částku skutečných rozpočtených nákladů obce na odpady za uplynulý rok.

Od roku 2013 může částka za netříděný odpad dosáhnout až 750 Kč na obyvatele s trvalým bydlištěm na území obce. U tříděné složky měla být zachována hranice 250 Kč, maximální roční sazba je tedy 1000 Kč. Vždy se však může jednat maximálně o podíl, který vyplývá z fakturované hodnoty. Vzhledem k tomu, že se rozšiřuje také okruh poplatníků, může v některých obcích dojít i k poklesu placené částky. Příslušné vyhlášky obcí lze s účinností k 1. 1. 2013 připravovat od podzimu 2012, jejich obsahem je kromě stanovení výše poplatku za odpad na občana a rok vždy informace, kolik jsou skutečné náklady za zpracování odpadů v obci na jednoho občana a rok. Většina obcí část těchto nákladů totiž v současnosti (a i v budoucnu rovněž) pokrývá ze svých rozpočtů na úkor jiných záležitostí, např. investice a údržba infrastruktury (veřejné osvětlení, kanalizace, vodovod, silnice).

Zastupitelstva obcí by však neměla v souvislosti s navýšením limitu přistupovat k předpokládaným požadavkům svozových firem na navýšení úhrady. Zastupitelé by se právě s ohledem na politickou citlivost zvyšování povinných plateb měli zajímat, kam a za kolik se odpady z obce vyvážejí, zda jde o nejefektivnější způsob jejich likvidace.  Navýšení horní hranice poplatku je pro obec možnost, o jejímž využití rozhoduje zastupitelstvo. Navíc je třeba si uvědomit, že odpady nepředstavují pouze náklady, ale také výnosy za vytříděné odpady. Institut pro udržitelný rozvoj měst a obcí (IURMO), odborná obecně prospěšná společnost zřízená Svazem, připravuje srovnávací analýzu nákladů v odpadovém hospodářství ČR, která by měla obcím sloužit jako podklad při vyjednávání se svozovými společnostmi.

Zdroj: SMO ČR, hrad.cz

Zařazování vozidel do emisních kategorií

Principem zavedení institutu nízkoemisních zón je zákaz vjezdu do vymezených oblastí vozidlům s nejvyšší produkcí emisí znečisťujících látek.

V technickém provedení návrhu přichází předkladatel s řešením zavedení 4 emisních kategorií č. 1 – 4 podle níže uvedených parametrů. Pojmem emisní kategorie označujeme skupinu vozidel, která mají stejné nebo podobné emisní charakteristiky, tj. dopad na znečišťování ovzduší.

Emisní kategorie silničních motorových vozidel jsou v návrhu nařízení vlády rozlišeny i na základě typu spalovacího motoru vozidla (zážehové či vznětové motory).

Jednotlivé emisní kategorie č. 1 – 4 silničních motorových vozidel jsou v návrhu nařízení vlády rozlišeny na základě typu mezních hodnot emisí EURO, které dané vozidlo splňuje.

Podle plnění mezních hodnot emisí ve výfukových plynech v souladu s předpisy Evropské unie, konkrétně se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 94/12/ES ze dne 23. března 1994 o opatřeních proti znečišťování ovzduší emisemi z motorových vozidel a o změně směrnice 70/220/EHS, se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 98/69/ES ze dne 13. října 1998 o opatřeních proti znečišťování ovzduší emisemi z motorových vozidel a o změně směrnice 70/220/EHS a s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2007 ze dne 20. června 2007 o schvalování typu motorových vozidel z hlediska emisí z lehkých osobních vozidel a z užitkových vozidel (EURO 5 a EURO 6) a z hlediska přístupu k informacím o opravách a údržbě vozidla, je vozidlo zařazeno do příslušné emisní kategorie č. 1 – 4. V případě, že tyto údaje nejsou k dispozici, rozhoduje o příslušnosti vozidla ke konkrétní emisní kategorii datum prvního zápisu vozidla do registru silničních vozidel podle zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.

Pokud se jedná o vozidla, která mají nižší dopad na kvalitu ovzduší, tj. elektromobily, vozidla hybridní nebo používající jako palivo CNG, LPG, bioplyn a bioethanol E85, jsou tato vozidla automaticky zařazena do nejvyšší emisní kategorie.

Obce pak na základě zákona ve svém nařízení stanoví, které emisní kategorie vozidel mohou do nízkoemisní zóny vjíždět.

Stupeň plnění mezních hodnot emisí se pro účely stanovení emisní kategorie prokazuje zápisem v osvědčení o registraci vozidla.

Emisní plakety budou mít univerzální platnost na celém území ČR, budou tedy dokladovat příslušnost vozidla ke konkrétní emisní kategorii pro účel posouzení splnění podmínek pro vjezd do jakékoliv obce ČR, která na svém území vyhlásí nízkoemisní zónu.

Do budoucna se počítá se zakotvením kompatibilnosti českého a německého systému nízkoemisních zón a vzájemného uznávání emisních plaket.

Náležitosti emisních plaket

Pro emisní kategorii 1 se plaketa vydávat nebude, emisní kategorie č. 2 – 4 bude mít definovanou technickou specifikaci plaket. Pro odlišení každé emisní kategorie vozidel bude pro jednotlivé kategorie vyhotoveno odlišné barevné provedení emisní plakety (2 – červené, 3 – žluté a 4 – zelené) a plakety budou obsahovat ochranné prvky proti padělání. Platnost plaket bude neomezená.

Pro zajištění nepřenositelnosti emisní plakety bude muset pověřený pracovník distribučního místa zapsat na plaketu údaj o registrační značce vozidla. Při ztrátě či poškození plakety lze zakoupit novou plaketu za plnou cenu. Duplikáty plaket vydávány nebudou.

Výroba a distribuce emisních plaket

Výrobu emisních plaket bude mít na starosti Státní fond životního prostředí (SFŽP).

Distribuce emisních plaket bude majitelům motorových vozidel zajištěna obecními úřady obcí s rozšířenou působností a Ministerstvem životního prostředí (MŽP).

Vydání emisní plakety bude za úplatu, stanovenou na 150 Kč. Tato částka plně pokrývá výdaje na proces výroby a distribuce plakety. Polovina z této úplaty je příjmem SFŽP, který zajišťuje výrobu emisních plaket, a polovina příjmem obcí s rozšířenou působností nebo MŽP, které emisní plakety prodávají koncovým uživatelům.

Dokumenty ke stažení

Důvodová zpráva

Materiál

Pozadí

Komise návrh předložila v červnu 2011 s tím, že dosavadní 9% výsledek EU v otázce zvyšování energetické účinnosti je nedostatečný. Výsledná norma by měla být podle Komise snáze vymahatelná než její „předchůdkyně", směrnice č. 2004/8 a č. 2006/32, a současně by měla být v souladu jak s obecnou strategií EU Evropa 2020, tak i s akčním plánem pro energetickou účinnost. Spotřeba energie v EU by se měla oproti referenčnímu roku 1990 snížit o 368 Mtoe (do roku 2020, čímž by měl být naplněn dlouhodobý záměr EU snížit spotřebu energie v Unii jako celku o 20 %).

Výbor ENVI Komisi v jejím záměru bezvýhradně podporuje, resp. v mnoha ohledech požaduje ještě přísnější normu, než Komise původně navrhla. Obdobnou pozici vyjádřil v únoru 2012 také odpovědný výbor ITRE skrze zprávu Clauda Turmese, k níž bylo předloženo 1 810 pozměňovacích návrhů.

Klíčové a sporné body

Pokud jde o způsob, jakým dosahovat energetické účinnosti (čl. 3 návrhu), shodl se Coreper z popudu např. Francie, Švédska či Finska na tom, že by se nemělo vycházet z primárního energetického potenciálu použitých zdrojů (což podporovala Komise), ale z finální spotřeby energií (dle směrnice č. 2006/32). Tím by z rámce směrnice měla být vyloučena např. spotřeba při výrobě a distribuci energie.

Nadto by veřejné autority neměly být povinny zohledňovat parametr „vysoké energetické účinnosti" při zadávání všech veřejných zakázek.

Předmětem sporů byl také čl. 6 návrhu. Energetické společnosti by sice i nadále měly dosahovat „kumulativních ročních úspor v konečné energetické spotřebě" (svých zákazníků - pozn. aut.), ovšem údajně z popudu ČR a Rumunska pomaleji (do roku 2015 o 1 %, do roku 2017 o 1,25 % a do roku 2020 o 1,5 %) a bez zahrnutí cca 40 % subjektů, na které se již vztahuje systém obchodování s emisními povolenkami.

Na druhou stranu Rada podpořila požadavek, aby veřejné orgány byly povinny renovovat každý rok alespoň 3 % plochy budov (čl. 4 návrhu), a tím snižovaly spotřebu energie. Musí ale jít o prostory ve vlastnictví a užívání centrálních vlád. Tím pádem by z rámce směrnice měly vypadnout např. nemocnice, školy ap., což požadovaly zejm. nové členské státy.

Belgie a Rakousko naopak získaly výjimku, aby mohly do rámce směrnice zahrnout své regionální autority, resp. budovy v jejich vlastnictví.

Nové členské státy svou definitivní podporu směrnici podmiňují tím, že budou mít na požadované akce dostatek prostředků.

Proto požadují adekvátní reinterpretaci, popř. úpravu rozhodnutí č. 406/2009 „o úsilí členských států snížit emise skleníkových plynů, aby byly splněny závazky Společenství v oblasti snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020", nebo dokonce vznik Evropského fondu pro energetickou účinnost.

Pozice ČR

Za ČR se k návrhu již před časem vyjádřil Svaz průmyslu a dopravy, který je k němu spíše skeptický. Obává se snížení konkurenceschopnosti podniků, zvýšení transakčních nákladů a zbytečné byrokracie.

Předpokládaný další vývoj

Plénum EP by mělo o návrhu hlasovat v červnu 2012 (původně se hovořilo již o dubnu 2012), pokud mezitím bude s Radou neformálně dojednán kompromis. Poprvé se zástupci Rady a EP sešli 11. 4. 2012.

Pokud bude nová směrnice Radou a EP přijata, měla by se uplatnit od roku 2014.

Odkazy

• Draft report on the proposal for a directive of the European Parliament and of the Council on energy efficiency and repealing Directives 2004/8/EC and 2006/32/EC
• Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 406/2009/ES ze dne 23. dubna 2009
• Proposal for a Directive on energy efficiency and repealing Directives 2004/8/EC and 2006/32/EC (COM(2011)370)
• Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/8/ES ze dne 11. února 2004 o podpoře kombinované výroby tepla a elektřiny založené na poptávce po užitečném teple na vnitřním trhu s energií a o změně směrnice 92/42/EHS
• Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/32/ES ze dne 5. dubna 2006 o energetické účinnosti u konečného uživatele a o energetických službách a o zrušení směrnice Rady 93/76/EHS
• Europe 2020
• Výrazný podnět k úsporám energie a energetické účinnosti
• The Commission's new Energy Efficiency Directive

Zdroj: Euroskop

Cílem nového zákona o ochraně ovzduší je zajištění kvality vnějšího ovzduší na úrovni, která nepředstavuje zdravotní rizika, dále optimalizace některých jeho koncepčních nástrojů, jako jsou Programy kvality ovzduší, nebo Národní program snižování emisí. Zákon zavádí individuální přístup ke zdrojům znečišťování ovzduší. Zde zohledňuje jejich míru působení na kvalitu ovzduší. Norma omezuje administrativní náročnost a převádí do české legislativy požadavky Evropské unie. Zákon nedává úředníkům pravomoc přímo vstupovat do domů a bytů kvůli kontrole způsobu vytápění.

Hlavními důvody vrácení zákona Senátem jsou poplatky za znečišťování ovzduší a návrh transpozice evropské směrnice o průmyslových emisích.

Senátoři se přiklonili k návrhu, který je kompromisem mezi požadavkem na zachování poplatků za znečišťování ovzduší a snahou ekonomicky nezatížit průmysl. Tento pozměňovací návrh zachovává poplatky v podobě, která v zásadě odpovídá vládní verzi postupného navyšování sazeb poplatků, pouze s tím rozdílem, že tento návrh neobsahuje skokové zdvojnásobení sazeb mezi roky 2021 a 2022.

Pozměňovací návrh současně umožňuje snižování poplatků, pokud bude provozovatel snižovat emise nad rámec minimálních legislativních požadavků nebo je již dnes pod touto úrovní. Poplatek by se vůbec nevyměřil při dosažení vysoké úrovně ochrany ovzduší, definované snížením emisí pod hodnotu 50 % horní hranice spojené s nejlepšími dostupnými technikami.

„Pozměňovací návrh jednoznačně zvýhodňuje provozovatele, kteří se chovají odpovědněji a snižují emise více, než je vyžadováno, na rozdíl od provozovatelů, kteří balancují na zákonem vyžadované hranici. Má proto plnou podporu Ministerstva životního prostředí,“ říká ministr životního prostředí Tomáš Chalupa.

S ohledem na snížení administrativní zátěže spojené se systémem poplatků tento pozměňovací návrh zvyšuje hranici, od níž se mají poplatky vyměřovat, a to z původně navrhovaných 5 000 Kč na 50 000 Kč. Tím dojde ke snížení počtu zpoplatněných zdrojů, které představují cca 5 % emisí. Jedná se o menší stacionární zdroje s malými emisemi, jako jsou kotelny ve veřejných budovách, lakovny nebo pekárny, kde by bylo technicky i ekonomicky obtížné dosáhnout na navrhované úlevy. Do roku 2016 by se poplatková povinnost mohla vztahovat na pouze přibližně 200 subjektů.

V neposlední řadě se jedná o významné snížení administrativní zátěže, kdy k výši samotného poplatku je potřeba připočíst další náklady podnikatele na obsluhu tohoto poplatku. Malí a střední podnikatelé tak ušetří nejen finance v podobě samotného poplatku, ale i v dalších nákladech s ním spojených.

Zákon ponechává pouze 4 znečisťující látky místo původních dvaceti. Tyto čtyři látky představují 90 % vlivu na životní prostředí, zbylých šestnáct látek má 10% podíl na vlivu.

Dnes je zpoplatňováno cca 4300 subjektů. To představuje cca 9500 provozoven, tedy cca 40 tis. zdrojů. Při hranici 50 tis. Kč bude zpoplatněno asi 200 subjektů, což odpovídá cca 500 provozovnám. Zvýšením hranice pro zpoplatnění se sníží počet zpoplatněných subjektů přibližně o 95 % a příjmy SFŽP klesnou asi o 5-7 %.

Součástí pozměňovacích návrhů je i návrh na transpozici části směrnice o průmyslových emisích. Směrnice se dotýká zákona o integrované prevenci a ochraně ovzduší z hlediska tzv. velkých stacionárních spalovacích zdrojů znečišťování.

Smyslem směrnice i její transpozice je umožnit členským státům využít výjimky z plnění zpřísněných emisních limitů. Důvodem využití výjimek je umožnění realizace nezbytných v celém energetickém sektoru ČR. Česká republika proto, obdobně jako některé jiné státy Evropské unie, využije u vybraných velkých spalovacích zdrojů možnost dosáhnout zpřísněných emisních limitů postupně v delším časovém horizontu. Zákon umožní realizaci přechodového plánu pro české teplárny, a tím i více času na provedení investic v celkovém objemu cca 60 mld. Kč. V následujících letech tak bude menší tlak na zvyšování cen.

Další informace:

Stenografický zápis - 38. schůze

Schválené pozměňovací návrhy Senátu k novele zákona o ochraně ovzduší

Za znečišťování ovzduší možná bude platit jen 400 velkých podniků

Zdroje: PSP ČR, MŽP

Zdroj: Radiožurnál (celý článek ZDE)

Zákon č. 167/2008 Sb. o předcházení ekologické újmě a o její nápravě ukládá provozovatelům (právnickým i fyzickým osobám) přesně definovaných provozních činností nést plnou odpovědnost za škody způsobené na životním prostředí (veřejný statek). Jinými slovy, v případě vzniku ekologické újmy na životním prostředí je provozovatel, jehož provoz újmu způsobil, povinen nést veškeré související náklady. Zmíněný zákon a související legislativa proto provozovatelům ukládá povinnost do konce roku 2012 provést hodnocení rizik ekologické újmy a případně si zajistit dostatečně vysoké finanční krytí při potenciálním vzniku ekologické újmy.

Seminář je zaměřen na praktické otázky související s předmětnou legislativou a plněním zákonných povinností, zejména na praktické zvládnutí základního hodnocení rizik ekologické újmy a zabezpečení finančního zajištění.

Společnost AMEC s.r.o. se díky svým dlouholetým zkušenostem a zázemí mezinárodní společnosti řadí mezi lídry v oblasti ekologického poradenství a environmentálního inženýringu v České republice.

Bližší informace a přihlášky najdete na webových stránkách společnosti AMEC s.r.o. http://www.amec.cz/sluzby/seminar-ekologicka-ujma.htm.

Mediálním partnerem semináře je portál www.tretiruka.cz.

Do konce roku 2012 jsou provozovatelé vymezených činností povinni vyhodnotit rizika možné ekologické újmy. Tato nová legislativní povinnost se vztahuje na značnou část podnikatelských subjektů. 

Seminář je určen pro všechny, kteří se potřebují dovědět o povinnostech vyplývajících ze zákona 167/2008 Sb. o ekologické újmě a především pak pro ty, kteří budou vlastní hodnocení rizik ekologické újmy ve firmách provádět.

Zaměříme se především na praktické provádění základního hodnocení rizik jednotlivých činností včetně seznámení s prací s internetovými mapovými podklady.

Účastníci semináře rovněž získají praktický elektronický formulář pro provedení základního hodnocení rizik.

Vycházíme z dlouholeté zkušenosti při poradenství v oblasti podnikové ekologie v široké škále podnikatelských subjektů.

Podrobné informace včetně přihlášky naleznete na www.eqservis.cz.

Mediálním partnerem akce je portál www.tretiruka.cz. Poskytujeme slevy pro držitele karet Třetí ruky: Byznys a Edukativních.

Na setkání se těší

Ing. Ondřej Lazárek