Více času na podstatné

Návrh Zastupitelstva Moravskoslezského kraje na změnu zákona o ovzduší

06.01.2010 10:55

Zastupitelstvo Moravskoslezského kraje předložilo poslanecké sněmovně návrh změny zákona o ovzduší dne 22. 12. 2009. Cílem navrhované novely je umožnit orgánům ochrany ovzduší - obecním úřadům přístup do objektů a to zejména do rodinných domů fyzických osob za účelem ověření kategorizace zdroje, zjištění množství vypouštěných látek a kontroly jeho technického stavu. V souladu s rozšířením této kompetence, tj. o vstup do objektů rodinných domů fyzických osob, je umožněno obecnímu úřadu kontrolovat typ spalovaného paliva, tj. zda není spalované palivo v rozporu s palivy určenými výrobci spalovacích zařízení (§ 3 odst. 4 zákona o ochraně ovzduší). Zákon nově stanoví povinnost fyzickým osobám, které provozují zdroje spalující tuhá paliva od jmenovitého tepelného výkonu 15 kW nebo spalující plynná nebo kapalná paliva od jmenovitého tepelného výkonu 11 kW, spočívající v provedení měření účinnosti spalování, měření množství vypouštěných látek a kontroly stavu spalinových cest prostřednictvím oprávněné osoby, a to do dvou let ode dne účinnosti tohoto zákona a následně nejméně jednou za dva roky. Výše předpokládaného výdaje na jedno měření činí cca 1.000 Kč.

 

Konkrétní změny zákona o ochraně ovzduší:

1. V § 12 se odstavec 2 zrušuje.

Dosavadní odstavce 3 až 5 se označují jako odstavce 2 až 4.

2. V § 12 odst. 3 se slova „v odstavci 1 písm. e) a g)“ nahrazují slovy „v odstavci 1 písm. b), d), e), f) a g)“.

3. V § 46 odst. 2 se na konci textu písmene h) doplňují slova „s výjimkou dodržování povinností podle § 3 odst. 4 u malých stacionárních zdrojů,“.

4. V § 50 odst. 2 písm. d) se za slovo „podle“ vkládají slova „§ 3 odst. 4 u malých stacionárních zdrojů a podle“.

 

Čl. II Přechodné ustanovení

Fyzické osoby provozující malé stacionární zdroje znečišťování splní povinnosti podle § 12 odst. 1 písm. f) a g) zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů, nejpozději do 2 let ode dne účinnosti tohoto zákona.

 

 

Čl. III Účinnost

Tento zákon nabývá účinnosti patnáctým dnem po jeho vyhlášení.

 

 

Komentář navrhovatele k článku I

 

Tímto ustanovením se umožňuje orgánům ochrany ovzduší - obecním úřadům přístup do objektů (zejména rodinných domů fyzických osob) za účelem ověření kategorizace zdroje, zjištění množství vypouštěných látek a kontroly jeho technického stavu. V souladu s rozšířením této kompetence, tj. o vstup do objektů rodinných domů fyzických osob, je umožněno obecnímu úřadu kontrolovat typ spalovaného paliva, tj. zda není spalované palivo v rozporu s palivy určenými výrobci spalovacích zařízení (§ 3 odst. 4 zákona o ochraně ovzduší).

Přístup do objektu bude prováděn na základě ohlášení o zahájení kontroly a musí mít procesně všechny náležitosti stanovené zákonem č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů. Výsledkem kontroly bude protokol o kontrole. Posuzování kategorizace zdroje u fyzických osob bude především formální, neboť se zpravidla bude jednat o malé spalovací zdroje umístěné zejména v rodinných domech. Zjištění množství vypouštěných látek a kontroly jeho technického stavu u „lokálních topenišť“ fyzických osob bude založeno na pravidelném měření. První měření bude provedeno do dvou let od účinnosti navrhovaného zákona a následující nejméně jednou za 2 roky. Bude se měřit účinnost spalování a množství vypouštěných látek a kontrolovat stav spalinových cest, a to oprávněnými osobami v oboru kominictví. Tuto povinnost budou mít všichni provozovatelé zdrojů spalujících tuhá paliva od jmenovitého tepelného výkonu 15 kW nebo spalujících plynná nebo kapalná paliva od jmenovitého tepelného výkonu 11 kW bez ohledu na to, zda se jedná o právnické nebo fyzické osoby. Na základě revizní zprávy oprávněné osoby v oboru kominictví, ve které bude uvedeno, zda jsou kouřové cesty v pořádku či nikoli, bude moci orgán ochrany ovzduší zahájit kontrolu u dané fyzické osoby a stanovit nápravná opatření v souladu s touto revizní zprávou.

Kontrolu typu spalovaného paliva (§ 3 odst. 4 zákona o ochraně ovzduší) bude možné provést zejména vizuálně, tzn. bude nutné posoudit zásoby paliva ve vztahu k palivům schváleným výrobcem daného spalovacího zařízení. Všechny ostatní materiály nazývané provozovatelem „paliva“ by neměly být skladovány vedle paliv stanovených výrobcem daného spalovacího zařízení. Následně bude vizuálně posouzen popel z daného spalovacího zařízení. Prvním důkazem, že nebylo spalováno palivo schválené výrobcem spalovacího zařízení, bude přítomnost hřebíků, šroubů, zbytků plastů, lepenek, apod. Jako důkazní materiál bude pořízena fotodokumentace.

V případech, kdy je znám výrobce spalovacího zařízení, bude nezbytné požádat výrobce o fotodokumentaci popela v případě spalování předepsaného paliva v daném typu spalovacího zdroje. Při porovnání obou fotodokumentací musí být vizuálně patrný rozdíl, který bude důkazním materiálem pro zahájení řízení o uložení sankce. V případech, kdy není znám výrobce spalovacího zařízení, nelze daný způsob využít.

Tímto ustanovením je také nově umožněn České inspekci životního prostředí přístup do objektů (zejména rodinných domů fyzických osob) za účelem ověření kategorizace zdroje. V pochybnostech, zda jde o stacionární zdroj a o jeho zařazení do příslušné kategorie stacionárních zdrojů, rozhoduje Česká inspekce životního prostředí v souladu s § 4 odst. 10 zákona o ochraně ovzduší.

 

Komentář navrhovatele k bodu 2:

Ustanovení bylo oproti dosavadnímu znění rozšířeno o písmena b), d) a f) v § 12 odst. 1, a to s ohledem na zrušení § 12 odst. 2. Tímto se nedodržení povinností fyzických osob stanovených v § 12 odst. 1 písm. b), d) a f) stává přestupkem podle zvláštního právního předpisu, tj. § 46 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů.

 

Komentář navrhovatele k bodu 3 a 4:

Česká inspekce životního prostředí své kompetence kontrolovat dodržování povinností stanovených v ustanovení § 3 odst. 4 zákona o ochraně ovzduší u malých stacionárních zdrojů nevyužívá, a to i s ohledem na kompetence České inspekce životního prostředí týkající se výhradně kontrol u zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů podle ustanovení § 46 odst. 2 písm. a) zákona o ochraně ovzduší. Tato pravomoc se přenáší na obecní úřady, které budou schopny kontrolu provádět účinněji, protože jsou těmto malým stacionárním zdrojům nejblíže a nejvíce vnímají zatěžování životního prostředí těmito zdroji. Procesní postup dané kontroly je dán obecným právním předpisem, a to zákonem č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů. 

 

Komentář navrhovatele článku II:

S ohledem na novou povinnost podle § 12 odst. 1 písm. f) a g) zákona o ochraně ovzduší pro fyzické osoby a nový výdaj všech těchto fyzických osob, které provozují zdroje spalující tuhá paliva od jmenovitého tepelného výkonu 15 kW nebo spalující plynná nebo kapalná paliva od jmenovitého tepelného výkonu 11 kW, je stanoveno dvouleté přechodné období k provedení této povinnosti.

 

Komentář navrhovatele článku III:

Nabytí účinnosti zákona se navrhuje patnáctým dnem po jeho vyhlášení.

 

Zhodnocení platného právního stavu:

Současný zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně ovzduší“), definuje ve svém § 12 povinnosti provozovatelů malých stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší. Podle stanovených povinností lze tyto provozovatele rozdělit do dvou skupin. První kategorie nepřipouští žádné výjimky a týká se právnických osob a fyzických osob podnikajících. Další kategorie se týká fyzických osob a je specifická v tom, že stanovuje tuto výjimku: provozovatelé malých stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší umístěných v rodinných domech, bytech a stavbách pro individuální rekreaci nejsou povinni podle tohoto zákona:

a) umožnit osobám pověřeným obcí a České inspekci životního prostředí přístup ke stacionárnímu zdroji za účelem ověření kategorizace zdroje, zjištění množství vypouštěných látek a kontroly jeho technického stavu a předkládat jim k tomu potřebné podklady,

b) zajišťovat prostřednictvím oprávněné osoby měření účinnosti spalování, měření množství vypouštěných látek a kontrolu stavu spalinových cest u spalovacích zdrojů definovaných v § 12 odst. 1 písm. f) zákona o ochraně ovzduší,

c) oznámit obecnímu úřadu provedení povinného měření a kontroly podle § 12 odst. 1 písm. g) zákona o ochraně ovzduší.

 

Tyto disproporce a nerovnost pro jednotlivé provozovatele jsou významným problémem, který přispívá ke zhoršující se kvalitě ovzduší v obcích. V době neustálého zdražování ušlechtilých paliv (především nízkoemisní zemní plyn) a finanční náročnosti bezemisních obnovitelných zdrojů energie (jako je např. fototermika, fotovoltaika, tepelná čerpadla), využívají obyvatelé své staré kotle na tuhá paliva a v rámci úspor spalují spalitelné odpady vzniklé v domácnostech. Tento stav je neudržitelný, a proto je třeba přijmout zásadní rozhodnutí týkající se umožnění orgánu ochrany ovzduší přístupu k takovému zdroji, možnosti jeho následné kontroly a stanovení nápravných opatření či sankcí. Je třeba vzít v potaz skutečnost, že velké průmyslové podniky investují do ekologizace svých zdrojů znečišťování ovzduší významné finanční prostředky, a přesto se kvalita ovzduší výrazně nelepší.

 

Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy a vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku

Důvodem navrhované změny zákona o ochraně ovzduší je především skutečnost, že kvalita ovzduší se v posledních letech nelepší, a to zejména z pohledu jemných prachových částic (tzv. suspendované částice velikostní frakce 10 mikrometrů a menší, PM10 , nebo suspendované částice velikostní frakce 2,5 mikrometrů a menší, PM2.5) a s nimi souvisejícího zvýšeného výskytu persistentních organických látek (jakožto v mnoha případech prokázaných karcinogenů a mutagenů). Persistentní organické látky se vážou na nejjemnější částečky „polétavého prachu“, které jsou následně vdechovány do organismu, dochází k jejich akumulaci v organismu a tím i ke zvyšování nebezpečnosti pro lidské zdraví. Měření kvality ovzduší z pohledu jemných prachových částic PM10 a PM2.5 se provádí v České republice od roku 2000 a podrobné informace o výskytu této znečišťující látky lze získat na internetových stránkách Českého hydrometeorologického ústavu (http://www.chmi.cz/uoco/oco_main.html).

Problém prachového znečištění se již zdaleka netýká pouze průmyslových oblastí a velkých měst, ale i malých obcí (podrobnější informace jsou dostupné na internetové stránce Ministerstva životního prostředí, http://www.mzp.cz/vytapeni). Právě v rodinných domech, bytech a stavbách pro individuální rekreaci se dosud spalují kromě paliv určených výrobci daného kotle i spalitelné odpady z domácností. Nebezpečnost takového počínání lze spatřovat především v tom, že v těchto „lokálních topeništích“ není možné zabezpečit takové spalovací podmínky jako ve velkých energetických spalovacích zdrojích nebo spalovnách odpadů, nehledě na neexistenci zařízení na omezování emisí. Různorodost především persistentních organických látek (POP´s), které jsou komíny rodinných domů, bytů a staveb pro individuální rekreaci vypouštěny, způsobuje vysokou nebezpečnost pro okolí.

S ohledem na nové poznatky týkající se kvality ovzduší jsou současně přijímány nové závěry týkající se dopadů takto znečištěného ovzduší na lidské zdraví. Ve světě jsou publikovány tisíce odborných pojednání, která dokumentují vliv znečištěného ovzduší na zdravotní stav obyvatelstva, především na zvýšení nemocnosti a úmrtnosti. Předmětem zájmu jsou v první řadě onemocnění dýchacích cest, které jsou vstupní branou inhalační expozice, a tím i místem hlavních projevů účinku znečišťujících látek z ovzduší na lidský organismus. Další pozornost je soustředěna na imunitní stav organismu, poruchy reprodukce, výskyt nádorů, apod. Na základě řady epidemiologických prací bylo prokázáno, že znečištění ovzduší má odraz ve zdravotním stavu obyvatel, a to nejen akutní, tedy přímou odezvou na zvýšené koncentrace konkrétních znečišťujících látek, ale i chronický, v důsledku dlouholeté expozice znečištěnému ovzduší. Efekt se projevuje podle konkrétní situace škálou projevů od zvýšeného výskytu subjektivních obtíží (kašel, pálení očí, ztížené dýchání) přes změny náležitých parametrů dýchacích funkcí, zhoršení obtíží u chronicky nemocných, zvýšení nemocnosti na dýchací choroby, chronické změny mízních uzlin a ovlivnění růstových ukazatelů u dětí, až po zvýšení úmrtnosti osob oslabených chronickým onemocněním respiračního a kardiovaskulárního ústrojí.

Aby se zmírnily výše uvedené dopady, měl by zákon o ochraně ovzduší umožnit legitimní přístup orgánu ochrany ovzduší ke každému stacionárnímu zdroji, a to i umístěnému v rodinných domech, bytech a stavbách pro individuální rekreaci, což právní úprava v současné době neumožňuje.

 

Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem České republiky

 

Navrhovaná právní úprava není v rozporu s Ústavou a s ústavním pořádkem České republiky. 

Článek 12 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené ve Sbírce zákonů pod č. 2/1993 Sb. (dále jen „Listina“), stanoví, že obydlí je nedotknutelné, avšak zásahy do nedotknutelnosti obydlí mohou být zákonem dovoleny, je-li to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob, pro ochranu práv a svobod druhých anebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku. Vstup do obydlí za účelem ochrany ovzduší je považován za nezbytný jak z důvodu ochrany zdraví osob, tak z důvodu ochrany práv druhých, neboť každý má dle čl. 35 Listiny právo na příznivé životní prostředí, což je také cílem navrhované úpravy. Jedná se o vztah dvou ústavně chráněných zájmů, přičemž zkušenosti ukazují, že je nezbytné chránit příznivé životní prostředí, v daném případě tedy přísněji chránit ovzduší, a mít k tomu účinné kontrolní mechanismy. Dostupné studie dokládají dopady dlouhodobé i krátkodobé expozice jemných prachových částic, přičemž navýšení roční koncentrace o 10 mikrometrů na metr krychlový zvyšuje celkovou úmrtnost exponované populace o 1 - 3 %, z tohoto na vytápění domácností připadá třetinový podíl.

 

Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, její slučitelnosti s akty práva Evropské unie

 

Navrhovaná právní úprava není v rozporu s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, ani s právem Evropské unie.

 

Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy

Návrh zákona bude mít dosah na podnikatelské prostředí České republiky, který se projeví zvýšenou poptávkou po provedení měření účinnosti spalování, měření množství vypouštěných látek a kontroly stavu spalinových cest oprávněnými osobami v oboru kominictví, a to na základě zákonem stanovené povinnosti.

Zákon nově stanoví povinnost fyzickým osobám, které provozují zdroje spalující tuhá paliva od jmenovitého tepelného výkonu 15 kW nebo spalující plynná nebo kapalná paliva od jmenovitého tepelného výkonu 11 kW, spočívající v provedení měření účinnosti spalování, měření množství vypouštěných látek a kontroly stavu spalinových cest prostřednictvím oprávněné osoby, a to do dvou let ode dne účinnosti tohoto zákona a následně nejméně jednou za dva roky. Výše předpokládaného výdaje na jedno měření činí cca 1.000 Kč.

Návrh zákona nepředpokládá sociální dopady. 

Návrh zákona bude mít pozitivní dopad na životní prostředí. Lze předpokládat výrazné zlepšení kvality ovzduší především v obcích, v nichž se v současné době spalují tuhá paliva nebo komunální odpady. Předpokládá se postupné zlepšování zdravotního stavu občanů, což je společně se zlepšováním kvality ovzduší prvotní cíl navrhovaného zákona, který ve svém důsledku bude znamenat snížení výdajů na lékařskou péči.

Malé spalovací zdroje v domácnostech způsobují značné znečištění ovzduší v přízemních vrstvách atmosféry toxickými sloučeninami jako je oxid uhelnatý, oxidy dusíku, oxidy síry, prachové částice, sloučeniny chlóru, uhlovodíky, těžkými kovy apod. K rozptylu škodlivin dochází v nejbližším okolí, a to především z důvodů nízkých komínů. Podíl znečištění ovzduší vlivem provozu zdrojů malých výkonů spalujících tuhá paliva dosahuje v průměru 40 - 70 % z celkového lokálního znečištění. Toto tvrzení podporují následující grafy (zdoj MŽP):

 

Průměrný podíl významných sektorů na národních primárních emisích prachových částic PM10:

 

Průměrný podíl významných sektorů na národních emisích polyaromatických uhlovodíků:

 

 

Dokumenty ke stažení:

Sněmovní tisk 1009/0 Novela z. o ochraně ovzduší