Více času na podstatné

Ředění odpadů a odpadních vod

01.06.2009 13:24

Otázka:
    "Neutralizační stanice, kterou máme jako její provozovatel v nájmu, zpracovává jak odpadní vody, tak i tekuté odpady. Výsledná kapalina je jako odpadní voda se stanovenými emisními limity vypouštěna do recipientu. Vyskytly se názory, že pokud musíme pro technologii zpracování tyto vody či odpady před vstupem do reaktoru ředit, potom ve smyslu Nařízení vlády č. 61/2003 Sb., konkrétně ustanovení § 7 odstavec 9 neplníme emisní limity. Považujeme to za nesmysl. A protože i podle zákona o odpadech je ředění zakázáno, prosíme o názor a vysvětlení."
    Otázka se týká problému, který je na pomezí vodního hospodářství a nakládání s odpady.
    Uvedené nařízení vlády je z oblasti vodního hospodářství a celý jeho název zní "Nařízení vlády o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění povrchových a odpadních vod, náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod povrchových a do kanalizací a o citlivých oblastech". V dotazu uvedená myšlenka § 7 z odstavce 9 zní: "Emisní limity se nepovažují za dodržené v případě, že jich bylo dosaženo prokázaným zřeďováním odpadních vod".
    V zákoně o odpadech se tomuto problému věnuje ustanovení § 12 ve svém odstavci 5. Zde je mimo jiné uvedeno, že "Ředění nebo mísení odpadů za účelem splnění kritérií pro jejich přijetí na skládku … je zakázáno." Ve výjimečných případech lze povolit, "… je-li účelem mísení nebezpečných odpadů splnění požadavků technologie využití nebo odstranění odpadů …". Proč není v této druhé části odstavce 5 zopakováno "ředění nebo mísení" jako na jeho počátku mně není známo, ale předpokládám, že jde jen o nedůslednost textu, která nemá vliv na věcný obsah, tedy úmysl zákonodárce.
    Problém neutralizačních stanic či podobných fyzikálně - chemických čistíren, které zpracovávají jak odpadní vody, tak i tekuté odpady podobného složení a tedy i podobných vlastností, není ojedinělý a hovořil jsem o něm v této rubrice z poněkud jiného pohledu již v první polovině roku 2006. Uvedený starší článek řešil stručně především právní statut takových zařízení, potřebu dvou provozních řádů apod. Má-li čtenář možnost, je účelné si před další četbou tam uvedený názor zopakovat.
    Důvodem pro zákaz ředění či míchání odpadů je logická obava, aby se původci odpadů či oprávněné osoby nezbavovali odpadů způsobem, o který stát nemá zájem, tedy způsobem, který nepřiměřeně a zbytečně zatěžuje životní prostředí (skládkování). Na druhé straně je v uvedeném ustanovení zákona o odpadech umožněno, pokud to vyžaduje technologie dalšího zpracování odpadů, aby tato zásada byla se souhlasem kompetentního úřadu porušena. A protože je nepochybné, že čistírenský způsob je jedním ze způsobů odstranění (o využití půjde asi jen výjimečně) odpadů, potom nelze než dovodit, že pro následné zpracování tekutých odpadů v čistírně odpadních vod je jejich ředění možné. Zda je i pro tento technologický postup nutný souhlas místně příslušného krajského úřadu, nebo zda budou tyto operace již považovány za "výrobní" proces uvnitř technologického (vodohospodářského) zařízení čistírny, například v míchacích nádržích či přímo v chemickém reaktoru, tedy již mimo gesci odpadových předpisů, lze kvalifikovaně rozhodnout jen podle konkrétních okolností. Pro naši úvahu to není navíc důležité.
    Důvodem pro existenci omezení podle výše uvedeného vodohospodářského nařízení vlády je snaha zamezit případům, kdy by místo zvýšení kvality práce čistícího zařízení, která se projeví ve snížení zbytkových koncentrací sledovaných látek, řešil producent odpadních vod problém dodržení emisních limitů naředěním vypouštěné vyčištěné vody "čistou" vodou. Takový jev je pochopitelně nežádoucí, neboť ve svém důsledku umožňuje vnášet do vodního prostředí větší množství nežádoucích látek při formálním dodržování emisních limitů stanovených vodoprávním povolením.
    Podíváme-li se do uvedeného nařízení vlády na místo, kde je odstavec 9 uveden, potom z logiky věci jasně vyplývá, že jde o pasáž, která se zabývá vypouštěním vod, tedy odpadními vodami po jejich vyčištění. A netýká se veškerých odpadních vod, tedy například vod před jejich vstupem do čistícího procesu, který může být v některých případech dosti složitý, vícestupňový a technologie ředění, nutná pro řádný provoz, může být jedním z nich. A právě v případě společného čištění odpadních vod a tekutých odpadů, které mohou být dosti koncentrované, je ředění (nejen "čistou", ale třeba i vyčištěnou či jinou odpadní vodou) logickým technologickým postupem.

Závěr
    Ředění odpadních vod či odpadů (podle příslušných zákonů) je zakázáno v případě, že se tímto ředěním má dosáhnout snížení koncentrace sledovaného ukazatele, který je mírou znečištění, pod stanovenou emisní hranici a tím následně dosáhnout neoprávněné výhody. V případě odpadů výhody nakládat s takto "upraveným" odpadem jinak než stanoví zákon, v případě odpadních vod výhody vypouštění vyčištěných vod, které de facto překračují stanovené koncentrační emisní limity.
    Naopak v případech, kdy před zpracováním (v případě odpadů před jejich využitím či odstraněním, v případě odpadních vod před jejich vyčištěním) je jejich míchání či ředění technologicky výhodné nebo dokonce nezbytné, potom je tato činnost povolena.

Odpověď vyplývá z textu:
    Názor je vadný a zcela opomíjí logiku zákona, protože zákaz ředění vod z jejich čištění se týká pouze ředění vod při jejich vypouštění, nikoli při technologických operacích, vedoucích k jejich řádnému vyčištění.

Ing. Michael Barchánek
Soudní znalec v oboru odpadů
E-mail: barchosi@volny.cz

Array