Více času na podstatné

Vlastník odpadu

01.06.2009 13:20

Otázka:
Koupil jsem si od správce konkurzní podstaty v dražbě pozemky s budovami (opuštěnou továrnu). V budovách i na nádvoří byly různé suroviny, polotovary - hromady zbytků všeho druhu. Inspekce usoudila, že jde o odpad a uložila mi pokutu za čtyři různá porušení zákona. Necítím se vinen. Nepořádek, se kterým jsem nemovitosti koupil, navíc nebyl uveden jako předmět dražby a převodu majetku.

    Podrobnějším dotazem jsem zjistil, že pokuta byla uložena za údajné porušení některých ustanovení § 16, konkrétně odst. 1 písmeno e) (netřídění odpadu), písmeno f) (nezabezpečení proti zcizení, znehodnocení a úniku), písmeno g) (nevedení evidence) a odst. 3 (nakládání s nebezpečnými odpady bez souhlasu). Skutkové podstaty, zejména s ohledem na známý způsob "nabytí", tedy více než sporné.
    Z podkladů - textu rozhodnutí o pokutě navíc vyplynulo, že vlastnický (majetkový) vztah pokutovaného k přítomným hromadám nepořádku byl i úřadu zřejmě poněkud nejasný, protože ve 4 odstavcích k jednotlivým deliktům byl pokutovaný dvakrát uveden jako účastník řízení (bez upřesnění, proč je podle mínění úřadu účastníkem), jednou jako účastník řízení - vlastník odpadu a jednou jako účastník řízení - původce odpadu.
    V terminologii není zákon o odpadech nijak silný. Nicméně se zdá, že vztah k odpadu může mít osoba buď jako původce odpadu [§ 4, písmeno p)], nebo jako oprávněná osoba [§ 4, písmeno r)]. Tato dvojice pojmů se následně při stanovení povinností v zákoně mnohokráte vyskytuje vedle sebe. Při troše zjednodušení lze prohlásit, že statut oprávněné osoby v našem případě z logiky věci nepřipadá v úvahu, protože v současné praxi se tento výraz používá pro toho, kdo odpady od jejich původce přebírá, aby s nimi kvalifikovaně nakládal (shromažďoval, převážel, využíval, přepracovával apod.) a odpady jsou obvykle jeho předmět podnikání. Takže zbývá původce odpadů, který je ovšem definován jako osoba - myšleno podnikatel, při jejíž podnikatelské činnosti vznikají odpady. Důležité je slovo "vznikají", kterým je podle mne jednoznačně dáno, že tyto odpady, abych byl jejich původcem ve smyslu zákona, musím "vyrobit", musí mně vzniknout při výrobní činnosti. A to se v našem případě bezesporu nestalo.
    Nelze však nezmínit slovo vlastník, které sice není v zákoně nijak definováno, je však použito v ustanovení § 3, odst. 3 zákona a to pro případ, kdy není jisté, zda v nějakém případě jde o odpad či nikoli. Pokud se nemýlím, tak kromě ustanovení § 78, odst. 1 písmeno h), který na § 3 přímo navazuje, není vlastník uveden nikde jinde. Toto slovo bylo však použito pokutujícím úřadem v případě údajného porušení zákona v případě nezabezpečení nepořádku proti znehodnocení, zcizení či úniku, takže nejde o výraz nevýznamný.
    Vlastník je ten, komu svědčí právo s věcí nakládat a to zjevně bez ohledu na to, jakým způsobem toto právo získal (darem, vypěstováním na poli, koupí apod.). V zákoně je však tento vztah užit jen v jediné souvislosti a to speciálně - viz výše. A protože zákonodárci nelze podsouvat "že to tak vlastně nemyslel" a zákon je třeba číst přesně a správně, potom nelze než dovodit, že v jiných případech, které se hodnotí podle zákona, není vlastnictví věci movité relevantním rysem povinností pro vlastníka plynoucích.
    Pro úplnost je třeba uvést, jak v úvodu rovněž uvedeno, že věci movité, tedy hromady nepořádku, nebyly předmětem dražby a tím ani součástí koupě. Měly by tedy být logicky stále ještě v majetku správce konkurzní podstaty či původního majitele - úpadce. Pokud však v soupisu majetku nefigurovaly a nefigurují, a to lze s vysokou pravděpodobností předpokládat, potom nastává složitá situace, neboť to budou zřejmě "věci ničí". Na druhé straně nelze právem očekávat, že by se majitel nemovitostí, který si takový problém s nemovitostmi převzal, dlouhodobě úspěšně bránil povinnosti s těmito věcmi nějak zákonně naložit. Buď dobrovolně jako rozumný podnikatel, nebo i pod tlakem státní moci. V tom ale problém naší otázky netkví.
    Odmítneme-li tedy prosté vlastnictví věci jako důvod pro možnost na podnikatele aplikovat zákon a původcem odpadu (viz definice) náš podnikatel prokazatelně není, potom takové ustanovení podle mne v zákonu není a správní řízení bylo s tazatelem zahájeno bez právního titulu.
    Navíc je z podkladů, které jsem si zajistil, více než pochybné, zda hodnocené movité věci bylo možno bez poctivého zhodnocení jejich vzniku, technického stavu a následné využitelnosti zařadit mezi odpady. Zejména v případě, kdy úřad věděl, jakým způsobem k nim pokutovaný získal "nabývací titul".
    Člena fan-klubu odpadového zákona, a takoví se jistě mezi čtenáři také najdou, musí nutně napadnout, jaké je tedy řešení. Myslím, že celkem snadné. Nepořádek, kterého nového nabyvatele nikdo nezbaví (pokud se o to nepokusí soudní cestou vůči správci konkurzní podstaty), je třeba především pojmenovat, tedy technicky popsat. A diskusí mezi úřadem a podnikatelem zvážit, co je skutečně "na vyhození", tedy odpad podle definice (toho se chce vážně podnikatel zbavit) a co ještě nikoli. A v případě prvního i druhého dohodnout, nejlépe sepsáním kvalifikovaného protokolu, jak se bude dále postupovat, včetně časového plánu podle možností podnikatele. A k tomu přiřadit i nezbytnou evidenci či další formální povinnosti ze zákona.
    Takový postup ovšem vyžaduje kompetentní přístup, schopnost kvalifikovaného posouzení reality v terénu, přiměřený cit pro výklad právních ustanovení a především omezení touhy po pokutách, ať je už motivována čímkoli.
    Poznámka na závěr
    V žádném z podkladů, které jsem měl k dispozici, nebyla ani řádka o tom, že by zjištěný stav, podle fotografií skutečně neutěšený, jakkoli konkrétně ohrožoval životní prostředí (čistotu vod, ovzduší, přírodní hodnoty). A protože nepředpokládám, že by to úředník uvést zapomněl, potom mám za to, že životní prostředí skutečně ohroženo nebylo. Ostatně žádné další správní řízení, například za ohrožení jakosti podzemních vod nebezpečnými závadnými látkami podle zákona o vodách, nebylo zahájeno. Takže se musím zeptat, zda se v naší dozorové praxi (v odpadech zejména), nestává prostředek nápravy cílem úřednického snažení a cíl se jaksi neztrácí za dalekým obzorem zelené filosofie.

    Odpověď:
    Z důvodů, uvedených v této stati, jsem přesvědčen, že pokutující orgán postupoval nesprávně a jeho rozhodnutí o pokutě němá oporu v zákoně.

Ing. Michael Barchánek
Soudní znalec v oboru odpadů
E-mail: barchosi@volny.cz

Array