Níže uvádíme vyjádření společnosti Rekultivace-Recyklace s.r.o. ke článku "Za nelegální předávání a ukládání odpadů ze stavby uložili inspektoři dvě pokuty v celkové výši půl milionu korun" ze dne 20. března.

Vyjádření společnosti Rekultivace-Recyklace s.r.o.

Není pravdou, že společnost Rekultivace-Recyklace s.r.o. přijala na jaře 2016 odpad od společnosti Lesostavby Frýdek-Místek a. s., aniž by k tomu byla oprávněna. Společnost Rekultivace-Recyklace s.r.o. objednala u společnosti Lesostavby Frýdek-Místek a. s. zeminu jako vedlejší produkt (nikoli jako odpad) za účelem jejího dalšího využití. S uložením pokuty společnost Rekultivace-Recyklace s.r.o. nesouhlasí, má za to, že nedošlo k porušení právních předpisů z její strany a domáhá se zrušení uložené pokuty rozkladem podaným ministrovi životního prostředí. Záležitost dosud není ukončena, proto se společnost Rekultivace-Recyklace s.r.o. nebude k této věci dále vyjadřovat.

V polovině dubna by mělo plénum Evropského parlamentu odhlasovat dohodu trialogu o odpadovém hospodářství a recyklovaných výrobcích. Jak se na ambiciózní dohodu dívá ředitel České asociace odpadového hospodářství Petr Havelka? Více ZDE

Zdroj: Ekonomický deník

Připomínáme článek z roku 2009, který Ing. Bohumil Černík věnoval vzpomínce Dr. Emila Šourka, pamětníka poválečného vývoje odpadového hospodářství v ČSR, ČSSR, ČSFR, ČR. Článek vyšel v odborném časopise Odpadové fórum 1/2009. Článek je k dispozici ZDE

Inspektoři České inspekce životního prostředí (ČIŽP) z Hradce Králové uložili pokutu 110 tisíc korun podnikateli Václavu Rumlovi. Ten ve své provozovně v Sezemicích na Pardubicku nakládal s autovraky mimo plochy vymezené platným provozním řádem. 

„Mimo plochy určené provozním řádem jsme zjistili stovky kusů autovraků v různém stupni demontáže, včetně odpadních zbytkových karosérií, které byly z části vršeny na sebe. Zároveň bylo mimo místa vymezená provozním řádem nakládáno i s demontovanými díly z autovraků, z nichž některé byly znečištěné provozními náplněmi. Autovraky v různém stupni demontáže i demontované díly byly skladovány v areálu zařízení i na místech, která nebyla vodohospodářsky zabezpečená,“ popsal Lukáš Trávníček, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Hradci Králové stav v provozovně.

Podnikatel se proti pokutě uložené inspektory ČIŽP neodvolal a sankce tak nabyla právní moci.

Pochybení Václava Rumla není ojedinělé. Už v roce 2016 mu inspektoři uložili pokutu 70 tisíc korun za stejné porušení provozního řádu – tedy nakládání s autovraky na pozemku, který k tomu nebyl určen. Obě pokuty už podnikatel zaplatil.

Za šest let začne v Česku platit zákaz skládkování jako reakce na novou legislativu EU. V Olomouckém kraji má pak zpracování komunálního směsného odpadu pomáhat řešit nová akciová společnost. Návrh na její založení byl už ale dvakrát stažen z jednání krajského zastupitelstva. Podle opozice plán znevýhodňuje malé obce a stanovuje podmínky svozu odpadu na nesmyslně dlouhou dobu dopředu. Více ZDE

Zdroj: https://hlidacipes.org

Jak na to mohou teplárny reagovat? I toto téma se bude diskutovat na Dnech teplárenství a energetiky 2018.

Reforma trhu s elektřinou v EU se v únoru posunula do závěrečné fáze, když výbor Evropského parlamentu pro průmysl, výzkum a energetiku odhlasoval svou pozici a mandát pro jednání. V nejbližších týdnech začne vyjednávání mezi Evropským parlamentem a Radou o konečné podobě této legislativy. V prosinci loňského roku také nabylo účinnosti nařízení Komise 2017/2195, které obsahuje detailní požadavky na organizaci trhu s podpůrnými službami a jeho rozhodující části budou aplikovatelné od prosince letošního roku. Otevírá se tak prostor i pro menší teplárny, aby se aktivně účastnily poskytování podpůrných služeb.

Větší flexibilitu výrobců elektřiny si vynutí rozvoj výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie. V koaliční smlouvě německé vládní koalice se předpokládá navýšení podílu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů ze 38 % v loňském roce na 65 % v roce 2030. Tento růst by měl být tažen především větrnými a fotovoltaickými elektrárnami, jejichž instalovaný výkon se má v tomto období přibližně zdvojnásobit. Na druhou stranu se očekává, že ve střední Evropě bude do roku 2022 z různých důvodů odstaven výkon jaderných a uhelných elektráren, který by mohl přesáhnout 30 GW. Úplný odklon od využívání uhlí pro výrobu elektřiny připravuje do roku 2030 Rakousko a Maďarsko a zvažuje ho také Slovensko.

„Je třeba počítat s tím, že cena elektřiny bude kolísat mnohem více než dnes. A to nejen v rámci roku, nebo mezi všedními dny a víkendy, ale i v řádu hodin. Když budou příznivé podmínky pro výrobu elektřiny z větru nebo slunečního záření, budou tržní ceny elektřiny velmi nízké. Naopak při vysoké poptávce v zimních všedních dnech budou při špatných podmínkách pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů dosahovat velkoobchodní ceny elektřiny astronomické výše. Pro teplárny to může být velká příležitost, musí ale zvýšit flexibilitu výroby elektřiny a naučit se její přebytky i spotřebovávat,“ řekl výkonný ředitel Teplárenského sdružení Martin Hájek.

Akumulace energie do horké vody

Mnohé teplárny se už cestou zvyšování flexibility a akumulace energie vydaly. Instalují akumulátory tepla, které jim umožňují přizpůsobit kogenerační výrobu elektřiny aktuální poptávce po elektřině, přičemž přebytečné teplo je uloženo do zásobníku a využito později v době, kdy je poptávka po elektřině nízká. Donedávna šlo spíše o menší akumulátory, ale postupně začíná být tento způsob zvýšení flexibility perspektivní i pro větší soustavy zásobování teplem.

Největší systém akumulace tepla do horké vody mají v tuzemsku nyní k dispozici Teplárny Brno na svém provoze Červený mlýn. Ojedinělé technické dílo vzniklo doplněním původní akumulační nádrže o další, která vznikla přestavbou nevyužívaného zásobníku na lehký topný olej. V obou akumulátorech o celkovém objemu 9 900 m³ lze ukládat až 345 MWh tepelné energie. Toto množství dokáže pokrýt denní tepelnou potřebu přibližně 17 tisíc domácností.

Teplárny si také postupně pořizují elektrokotle, které umožňují přeměnit elektřinu na teplo a pomáhají elektrizační soustavě reagovat na krátkodobé přebytky elektřiny způsobené obvykle neřiditelnou výrobou elektřiny z obnovitelných zdrojů. Samostatnou kategorií, která si získává stále větší pozornost, je pak akumulace elektřiny v bateriových systémech. Pro jejich využití mají opět teplárny vynikající podmínky, protože mohou baterii dobít vlastním generátorem. Společnost ČEPS také nedávno změnila svá „Pravidla provozování přenosové soustavy v elektroenergetice“, která nově umožňují využití baterií v kombinaci s točivými stroji při poskytování podpůrných služeb.

Přebytky elektrické energie do tepla

Teplárny se mohou časem proměnit v komplexní energetická centra, která budou umět velmi pružně a v širokých mezích měnit výrobu elektřiny, spotřebovávat její krátkodobé přebytky a současně plynule dodávat svým zákazníkům teplo vyrobené s vysokou účinností spolu s elektřinou. O technických i ekonomických otázkách akumulace energie budou na Dnech teplárenství a energetiky v Hradci Králové diskutovat zástupci Energetického regulačního úřadu, tepláren, distribučních soustav i výrobci technologií.

DNY TEPLÁRENSTVÍ A ENERGETIKY
Kdy: út 24.4. – st 25.4. 2018
Pořadatel: Teplárenské sdružení ČR
Kde: Kongresové, výstavní a společenské centrum ALDIS, Hradec Králové

Více na: https://www.dny-teplarenstvi-a-energetiky.cz/

Analýzami k výstavbě nových jaderných bloků v Dukovanech a Temelíně a ke způsobu jejich financování se v pondělí na Ministerstvu průmyslu a obchodu zabýval Stálý výbor pro jadernou energetiku. Jednání předsedal ministr průmyslu a obchodu Tomáš Hüner. Členové výboru se shodli, že materiály je třeba dopracovat. Jasno ohledně doporučení k výstavbě by tak mohlo být letos v květnu.

Osmé zasedání členů Stálého výboru pro jadernou energetiku (SVJE) se zaměřilo zejména na Analýzu vybraných investorských modelů výstavby nových jaderných zdrojů a způsobu jejich financování a rovněž se diskutovalo o Postupu přípravy a realizace nových jaderných zdrojů v lokalitách Dukovany a Temelín.

„Určitě potřebujeme jádro. Základní idea je, že nový blok má aspoň částečně nahradit bloky z Dukovan okolo roku 2035,“ opětovně zdůraznil ministr Tomáš Hüner. „Studie, kterými jsme se na výboru zabývali, popisují detailně tři možné investorské modely a také to, jak lze takový projekt, jako je jaderná elektrárna, financovat. Zatímco u investorských modelů experti navrhli pořadí dle jejich vhodnosti, u způsobů financování optimální model navržen nebyl,“ dodal ministr Tomáš Hüner.

Výbor se proto shodl, že je třeba během dubna oba podklady detailně vyhodnotit. Následně bude třeba dokumenty dopracovat tak, aby je výbor mohl projednat na příštím, tedy květnovém, zasedání.

SVJE se zabýval i nezávislou oponenturou analýzy, kterou je třeba udělat. Zpracovat by ji měla renomovaná firma, která vzejde z výběrového řízení. Na základě dopracovaných dokumentů a výsledků oponentury by jaderný výbor mohl dospět k závěrům a doporučením ohledně vhodného investorského modelu. Poté by se vše mělo předložit vládě, a to v 1. pololetí letošního roku.

Společnost ČEZ Solární ze skupiny ČEZ ESCO vybudovala u horní nádrže vodní přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně nejvýše položenou fotovoltaickou elektrárnu v České republice. Horní nádrž se nachází v nadmořské výšce 1350 metrů. Fotovoltaická elektrárna se skládá z 30 panelů, z nichž každý má výkon 290 wattů, umístěných na téměř padesáti čtverečních metrech střechy takzvaného objektu uzávěrů.

elkový výkon elektrárny je 8,7 kWp a její roční produkce by za ideálních podmínek mohla přesáhnout 8 000 kilowatthodin (kWh). Fotovoltaická elektrárna je napojena na vlastní spotřebu objektu a částečně pokrývá spotřebu technologií elektrárny umístěné v podzemí. Nachází se na objektu uzávěrů, které slouží k oddělení vody mezi horní nádrží a přivaděči elektrárny při odstávkách.

Přínosem fotovoltaické elektrárny na turisticky velmi frekventovaném místě, které navštíví kolem 90 tisíc lidí ročně, je také osvěta a propagace výroby čisté elektřiny.

„Největší výkon dosáhne elektrárna od května do srpna, to vyrobí denně v průměru 32 kWh elektřiny, ale i v podzimních a zimních měsících je výroba slušná, od listopadu máme denní průměr 9 kWh. Výrobu zásadně ovlivňují změny počasí, které jsou na horní nádrži extrémní, za sněhové vánice či mlhy je výroba elektřiny samozřejmě mnohem menší, ale i při těchto podmínkách elektrárna vyrábí,“ uvedl šéf vodní přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně Vítězslav Chmelař. 

Energetici museli při instalaci elektrárny zvládnout některá nestandardní kritéria. S ochranáři přírody například řešili, aby plocha, kterou panely pokrývají, nebyla příliš rušivá z hlediska krajinného rázu. Z důvodů extrémního počasí na horní nádrži bylo nutné zvolit dostatečně odolnou technologii, která tyto podmínky zvládne.

Celkem ČEZ Solární v loňském roce instalovala 307 střešních fotovoltaických elektráren o celkové kapacitě 1 236 kWp, a potvrdila tak svou pozici jedničky na tomto trhu v České republice.

V Šitbořicích na jižní Moravě, které tento systém zavedly jako jedny z prvních, teď každý člověk ročně vyprodukuje o 151 kg směsného odpadu méně. Dostali se tak na necelou polovinu původního stavu.

Statistiky z roku 2016 uvádějí, že na skládkách končí přibližně polovina komunálního odpadu. Dohromady jsme vyprodukovali 3,6 milionů tun různého smetí. Z toho 14 % jsme rozdělili do sběrných kontejnerů na tříděný odpad. Přepočteno na osobu, obyvatelé ČR vytřídili přibližně 15 kg papíru, 12 kg skla, 12 kg plastů, 3 kg kovů a 7 kg ostatních odpadů. Nevýhodou třídění odpadu do kontejnerů je jejich vzdálenost od jednotlivých domácností a anonymita, kvůli které lidé netřídí důsledně.

Radek Staňka proto v rámci svého projektu Moje Odpadky vymyslel inteligentní způsob nakládání s odpady. Systém proslul především díky obci Šitbořice, která za něj získala ocenění v soutěži E.ON Energy Globe. Lidé tam pohodlně třídí papír, plasty a plechovky do průhledných pytlů opatřených čárovým kódem, které v den svozu postaví před své domovy. „Lidé si na třídění zvykli a považují ho za samozřejmost. Do projektu se zapojilo 94 % domácností. Na skládku tak ročně vyvážíme o téměř 300 tun méně než předtím,“ říká starosta města Šitbořice, Antonín Lengál. Každá domácnost si pak na svém „odpadovém účtu“ snadno zjistí, kolik surovin vytřídila a jak snížila svůj roční poplatek.

Systém třídění funguje nejenom v Šitbořicích na základě motivace šetření vlastní peněženky. Odměnou je totiž pro obyvatele obce snížení ročního poplatku za odvoz komunálního odpadu. V obcích, které systém zavedly, mohou lidé v závislosti na tom, kolik vytřídí, ušetřit až 70 % na poplatku za popelnice. „Dříve jsme třídili jen plasty. Měl jsem na to doma velký pytel, který jsem jednou za čas zajel při cestě do obchodu vysypat do nedalekých kontejnerů. Tohle je pro nás mnohem pohodlnější, a tak teď třídíme všechny plasty i papír,“ pochvaluje si Josef Polášek ze Šlapanic u Brna, které zavedly pytlový svoz odpadu loni v říjnu.

Během posledního čtvrtletí v roce 2017 se množství směsného odpadu ve Šlapanicích oproti stejnému období v roce 2016 snížilo o 15 tun. Vytříděný odpad se naproti tomu zdvojnásobil. Občané Šlapanic přitom za třídění odpadu žádnou slevu nedostanou. Šlapanice jsou jednou z prvních obcí, která svým občanům poplatek za odpad odpustila už v roce 2013.

Zvyšovat množství tříděného odpadu je pro obce ekonomicky výhodné. Zatímco za směsný odpad musejí platit, za ten tříděný peníze dostávají. V obcích Uherčice a Těšany na jižní Moravě kleslo množství směsného odpadu natolik, že ho stačí vyvážet jen jednou za měsíc. A tím obec také výrazně ušetří.

Množství domácností, které se do systému v každé obci zapojí, se většinou pohybuje vysoko nad 60 %. Největším podílem aktivně třídících domácností se může pochlubit obec Milíkov na severní Moravě, kde pytlový svoz využívá 99,4 % místních. Ještě před tím, než začaly systém používat, vycházelo na každého obyvatele průměrně 148 kg směsného odpadu. To je necelá polovina celostátního průměru z roku 2016, ze kdy jsou dostupné statistiky za celou ČR. Díky pytlovému svozu tříděného odpadu dokázali občané Milíkova toto množství snížit o dalších 23 kg na osobu.

Ve většině obcí, kde funguje svoz tříděného odpadu rovnou z domácností, nezanevřeli ani na sběrná místa s barevnými kontejnery. Výjimkou je například obec Náklo na Hané, kde se zavedením pytlového svozu tyto kontejnery dokonce zrušily. Produkce směsného odpadu i tady klesla o 65,7 kg na osobu. A to využívají svozu tříděného odpadu teprve rok.

Nový praktický průvodce: „Jak mají registranti postupovat při hodnocení chemické látky“ vysvětluje, co znamená proces hodnocení látky (SEv), jak jsou chemické látky k hodnocení vybírány a jak jsou následně hodnoceny. Tento praktický průvodce také vyjasňuje jaké možnosti a povinnosti registranti mají při poskytování požadovaných informací v procesu hodnocení látky a popisuje:

1. jaký druh různých administrativních výstupů může registrant v rámci procesu hodnocení látky očekávat a
2. jak a kdy může reagovat na sdělení, která obdržel od příslušného orgánu hodnotícího členského státu (eMSCA) nebo od ECHA.

Praktický průvodce také řeší problematiku sdílení údajů a komunikaci mezi registranty stejné látky.

Další informace

praktický průvodce: „Jak mají registranti postupovat při hodnocení chemické látky“ [EN]

ECHA - Evropská agentura pro chemické látky/The European Chemicals Agency

SEv - hodnocení látky/substance evaluation

eMSCA - příslušný orgán hodnotícího členského státu/Evaluating Member State competent authority

Zdroj: MPO (ECHA webové stránky)

V době smogových situacích se pozornost lidí zaměřuje na průmyslové znečišťovatele a dopravu. Tým výzkumníků pod vedením Jana Hovorky ale upozornil na problematická domácí topeniště, která produkují více rakovinotvorných látek než některé průmyslové zdroje. Podrobnosti Hovorka popsal v rozhovoru pro iDNES.cz. Více ZDE

Energetický regulační úřad (ERÚ) se do budoucna nebrání většímu rozvoji akumulace energie v Česku. Je ale třeba přijmout potřebnou legislativu a vyčíslit náklady uskladňování a výdajů, které by nová technologie mohla znamenat pro distribuční společnosti. ČTK to řekl předseda rady ERÚ Vladimír Outrata. Loni byly v ČR postaveny první dva velké bateriové systémy pro ukládání energie s kapacitou přes jednu megawatthodinu (MWh). Zbývá dořešit, jakou roli mají tyto zdroje v energetické soustavě hrát. Aktuálně jsou ve zkušebním provozu.

Globálním fenoménem v našem světě se stává sucho a tomu se musí přizpůsobit i průmysl,“ říká Ondřej Beneš, obchodní ředitel společnosti Veolia Česká republika, který má na starosti oblast vody.

Sucho už se v České republice bere velmi vážně, budeme mít dost vody?
Významnou roli v popularizaci tématu sucha sehrálo v posledních letech Ministerstvo životního prostředí („MŽP“), jmenovitě pan ministr Brabec, ale i kolegové z Českého hydrometeorologického ústavu („ČHMÚ“), jako je pan Daňhelka či Mark Rieder, který pracoval ve VÚV TGM. Pracujeme přitom s dlouhými datovými řadami, které potvrzují, že Česká republika kopíruje celosvětový trend změny frekvence a intenzity srážek. Zatímco roční úhrn zůstává podobný, srážky jsou méně časté a intenzivnější a tento fakt se promítá i do oborových norem, které slouží pro návrh stokových sít či odlehčovacích komor, na kterých pracujeme.

Ovšem návrh rychlých a efektivních opatření, jak se se suchem vyrovnat, je spíše snem, než realitou. Aktivně se účastníme prostřednictvím asociace SOVAK Meziresortní komise Sucho, vláda ČR přijala usnesení č. 528/2017 v této oblasti a kontroluje jeho naplňování, ale bohužel většina realizovaných opatření jsou spíše opatření měkká. Navíc žijeme v převráceném systému, kdy stát dotuje využívání zemědělské půdy pro energetické plodiny, které je bezesporu tou nejhorší variantou z pohledu zadržení vody v půdě i z pohledu návazného zhoršování kvality povrchových a podzemních vod z důvodu vnosu splachů.

Periody sucha postihují nejenom viditelně povrchové toky, ale hlavně zdroje podzemní vody. Před dvěma roky SOVAK ČR zveřejnil dopady sucha na dodavatele pitné vody v roce 2015. Nouze o vodu z malých lokálních studní způsobila (pro některé překvapivě) roční nárůst odběrů povrchových vod oproti vodám podzemní.

Co můžeme proti suchu dělat?
Ač do určité míry nerad, tak musím přiznat, že socialistický režim a centrální plánování bez obstrukcí výstavbě vodních děl a liniových staveb umožnil v druhé polovině minulého století našim špičkovým odborníkům realizovat systémová opatření a vodní díla, která nám zatím zajišťují dostatečnou akumulaci a kapacitu v dobách sucha. Když uvádím dostatečnou, tak je to i proto, že od roku 1989 se výroba pitné vody snížila z 1.25 mil. m³/rok na pouhých 585 mil. m³/rok, tedy pouhých 46,7 %. Jednotková denní spotřeba obyvatel klesla ze 171 l/os.den na pouhých 88 l/os.den a patří k jedné z nejnižších v EU! Podobně je na tom i průmysl; snížená poptávka po vodě tak do určité míry kompenzuje úbytek zdrojů. Přesto by dalším velkým cílem vodního hospodářství mělo být propojování skupinových vodovodů. Již nyní dokážeme vodu ze Želivky dostat až např. do Králova Dvora, což je více jak 100 km a to při zachování potřebné kvality.

Určitým vodítkem pro budoucí potřeby propojování soustav je i mapování oblastí, které jsou závislé na deficitních zdrojích. Ohromnou práci odvádí právě ČHMÚ i organizace, zpřístupňující data na portálech jako je www.suchovkrajine.cz či voda.gov.cz. Např. mapa ČR s nasyceností půdy vodou ukazuje dobrou situaci na Liberecku, v Jeseníkách či Beskydech, ale zároveň potenciální problém na jižní Moravě, kde je navíc intenzivní zemědělská výroba.

Jaký postup je pro sucho předepsaný?
Návrh postupu je v gesci Ministerstva zemědělství a další novely vodního zákona (přezdíváme ji. „suchá hlava“ :). Inspirace je jednoznačně v systému krizového řízení, který máme úspěšně zaveden pro povodně. Vstupní informace jdou z monitoringu právě ČHMÚ a navazují kroky krajů a obcí s rozšířenou působností, které koordinují vlastní opatření s dotčenými subjekty. A jaká opatření? Především omezování dodávek vody. Ty se dotknou z Anglie známého zákazu zalévání, ale i zemědělství a hlavně průmyslu s výjimkou základních služeb. Podniky nyní musí být připraveny na situaci, kdy stávající zdroj vody, ať již podzemní nebo povrchový, pro ně nebude dostupný.

Co bude dále dostupnost vody ovlivňovat?
Strategickým dokumentem pro povrchové vody je aktuální návrh nařízení vlády o minimálních zůstatkových průtocích z dílny MŽP. Pro mne velmi překvapivě preferuje zájmy ochrany vodních ekosystémů a provozovatelů malých vodních elektráren oproti zájmům dostatečné akumulace vody právě pro její využití v období sucha. Udržování navržených trvalých průtoků by dále znamenalo zásadní problém jako pro řadu úpraven pitné vody, které by nemohly odebírat povrchovou vodu několik měsíců v roce (např. na Turnovsku) i obdobně pro velké průmyslové podniky (např. ŠKODA AUTO).

Dříve brali lidé sucho jako boží trest a hledali cesty, jak si božstva usmířit. Nyní už známe přesné důvody sucha, ale cesty k usmíření přírody díky našemu modernímu konzumnímu způsobu života bohužel příliš nehledáme.

Jak se mohou na sucho připravovat ekonomické subjekty?
Cest, jak se zbavit závislosti na vodních zdrojích, je víc. První, kterou většina podniků již dávno realizuje, je optimalizace množství vody, využité ve výrobním cyklu. Zde často stačí drobná opatření, často replikovatelná i mezi různými typy podniků. Například místo průtočného chlazení lze využít uzavřené systémy, stejně tak používat tzv. suché mytí či nahradit vodu jiným typem nosné látky.

Druhou cestou je vodu využít několikrát – tedy recyklovat. Nebudete tomu věřit, ale již Římané splachovali na veřejných toaletách vodou, vypouštěnou z lázní. U podniků je ve hře řada opatření a my nejčastěji navrhujeme kombinaci předčištění (např. patentovanou technologií koagulace Actiflo či flotace Spidflo) s membránovou technologií (ultrafiltrace a návazně reverzní osmóza, polymerní PVDF či keramické membrány Ceramem). Koncentráty a kaly z jednotlivých stupňů úpravy dále upravujeme a snižujeme tak ztráty vody.

Opravdovou perličkou Zero Liquid Discharge – tedy doplnění o technologii HPD – odparky, která zajistí v případě problematických látek ve vodách vysoké zakoncentrování odpadních vod či úplné vysušení -  potom mohou být soli opět využívány jako produkt. Minulý rok byly mimochodem v oblasti prodeje právě membránové procesy v naší společnosti velmi úspěšné a např. naše standardní anaerobní technologie pro potravinářství (Biothane-Memthane) jsou již ve většině objednávány jako membránové. Veolia je světovou jedničkou v dodávkách a provozu recyklačních jednotek a ukazuje, že je to i ekonomicky návratná investice.

Můžete uvést nějaký konkrétní příklad?
Jeden z našich největších projektů, je v Tarragoně ve Španělsku. Nedostatek vody nás dovedl k dokonce trojité recyklaci vody z komunálních čistíren odpadních vod. V prvním stupni se biologicky vyčištěná odpadní voda dočistí na naší technologii ActifloDisc a membránách, po desinfekci se použije pro průmyslovou výrobu a po dalším dočištění a průchodem reverzní osmózou se využívá na chlazení. Ne vždy jde ale o oddělení čisté vody – membránová separace naopak v řadě podniků umožňuje zachovat či vyrobit produkty právě oddělením vody – příkladem jsou i mlékárny.

Může se princip recyklace vod používat všude?
I recyklace má své hranice. Jednou je osobní – je zatím pouze několik států, kde se recyklovaná odpadní voda používá opět ke konzumaci. Další hranice je technologická -  Veolia ročně instaluje po celém světě tisíce recyklačních zařízení, ale vždy pracujeme s rozumnou mírou recyklace, nejčastěji 30-40 %. U průmyslových podniků totiž při recyklaci dochází k zvyšování zatížení vody jednoduššími odpadními látkami, které mohou návazně působit ve vysokých koncentracích problémy nejen při samotné recyklaci, ale i při návazném vypouštění koncentrátů do životního prostředí.,

Existuje v ČR podpora těchto forem recyklace?
Vzhledem k poplatkům a cenám za přímý odběr vod v ČR jsou technologie pro recyklaci spíše věcí strategického uvažování managementu firem. Na druhou stranu sucho, legislativa a také environmentální odpovědnost ještě do této bilance jistě promluví.  Osobně nejsem zastáncem zvyšování poplatků, ale namísto nich spíše vidím prostor právě pro adresnou podporu podniků, které se touto cestou rozhodnou jít.

Dne 21. 3. 2018 v předvečer Světového dne vody zveřejnila evropská asociace EurEau, ve které je SOVAK ČR řádným členem, souhrn údajů o vodohospodářské praxi v 27 členských státech Evropské unie, Velké Británii a Srbsku. Poskytování přístupu ke kvalitní pitné vodě a zajištění odkanalizování a čištění vod odpadních je službou ve veřejném zájmu, ať už je zajišťována veřejnými či soukromými subjekty.

Porovnání napříč Evropou je významným počinem ve zvýšení transparentnosti služeb a parametrů, které jsou poskytovateli dosahovány.Zpráva poskytuje ucelený pohled na různorodost sektoru, odpovědnosti vodohospodářských společností v konkrétním legislativním rámci i některé praktické příklady dobré praxe. Obecná i odborná veřejnost tak po dlouhé době získává nezávislý a ucelený pohled na sektor, který je životně důležitý pro fungování naší společnosti.

Zpráva je k dispozici ke stažení zde.

Autor/zdroj:

Ing. Ondřej Beneš, Ph.D., MBA, LL.M., Ing. Filip Wanner, Ph.D.,

SOVAK ČR