Lidstvo už vyprodukovalo 8,3 miliardy tun plastů. Většina se ho vyrobila v posledních 65 letech a může trvale zamořit přírodu, protože končí v odpadních jámách a v oceánech. Zjistila to nová studie amerických vědců publikovaná v časopise Science Advances. Veškerý tento odpad by dokázal pokrýt celou Argentinu, což je osmá největší země světa. Hmotnost těchto plastů odpovídá zhruba miliardě slonů nebo 25.000 budovám newyorské Empire State Building.

"Rychle se blížíme stavu, kdy budeme planetou plastu," citoval zpravodajský server BBC vedoucího studie Rolanda Geyera z Kalifornské univerzity.

Studie vůbec poprvé zkoumala, kolik plastu se na celém světě vyrobilo, jak a k čemu se ve svých nejrůznějších podobách používá a kde končí. Zjistila například, že polovina z celkových 8,3 miliardy tun byla vyrobena za posledních 13 let. Kolem 30 procent vyrobeného plastu se dosud používá. Jen asi devět procent vyhozeného plastu se recyklovalo, zhruba 12 procent se spálilo. Nejkratší užitnou dobu mají obaly, je to typicky méně než jeden rok, nejdéle plast slouží ve stavebnictví a strojírenství.

Pokud by pokračoval současný trend, na Zemi se do roku 2050 vyrobí kolem 34 miliard tun plastů, cituje ze studie britský list The Guardian. V Evropě se tohoto odpadu v současné době zrecykluje 30 procent, v Číně asi 25 procent a v USA devět procent.

Přibližně 18 tun plastů se letos našlo na jednom z nejodlehlejších ostrovů, neobydleném korálovém útesu v jižním Pacifiku. Podle jiné studie jsou plastem zamořeny také arktické pláže v řídce obydlených oblastech. Plast se ale už dostal i do lidského potravního řetězce. Podle studie univerzity v Plymouthu se našel v útrobách třetiny ryb ulovených v Británii, včetně tresek a makrel.

Polymery, jimiž je plast tvořen, jsou všude kolem. Jejich kvality kazí fakt, že se v přírodě nerozkládají. Zbavit se jich lze jen takzvanou pyrolýzou, kdy se působením vysoké teploty rozštěpí, anebo spalováním. Tím ale unikají do vzduchu škodlivé emise.

Zdroj: ČTK

Může být selhání výrobků plánované? Ptá se řada spotřebitelů, když stojí nad rozbitým spotřebičem, který přestal fungovat krátce po záruce. Ve Francii došla dokonce s tímto fenoménem trpělivost zákonodárcům a tamní Senát schválil zákon, který hovoří o zakázaném „souhrnu technik, s jejichž pomocí výrobce, a to hlavně při samotné konstrukci výrobku, záměrně zkracuje jeho životnost nebo použitelnost, aby zákazníky přiměl k častější obměně“. V Česku sice zatím žádný takový zákon není, ale spotřebitelské poradny řeší měsíčně desítky podobných případů. Téma čtvrteční 90ČT24 a jejího hlavního hosta Libora Dupala, ředitele Sdružení českých spotřebitelů. Záznam pořadu ZDE.

Mohlo by Vás zajímat:

EU: Prodloužit životnost výrobků a usnadnit jejich opravy (7.7.2017)

 

Cílem nového národního Programu je nalézt a aplikovat řešení problémů brownfieldů na území strukturálně postižených krajů (Moravskoslezský, Ústecký a Karlovarský) a hospodářsky problémových regionů.

Základní myšlenkou Programu je přinést řešení pro tyto mnohdy nebezpečné areály a plochy a prostřednictvím jejich nového podnikatelského využití tyto regiony hospodářsky pozvednout a přispět tak k zahlazování jejich ekonomických disparit.

První pilotní výzva pro rok 2017 je vypsána na částku 100 mil. Kč. Realizace Programu je navržena v letech 2017 – 2023, kdy celková alokace finančních prostředků Programu činí 2 mld. Kč, které budou postupně uvolňovány v souladu s absorpční kapacitou území. Žadateli o dotace v Programu mohou být obce a kraje. Při hodnocení žádostí o zařazení do Programu bude kladen důraz na efektivitu předložených projektů.

Dokumenty ke stažení:

• Výzva I-2017 [pdf, 290 kB]

• Příloha 1 Dokumentace programu Brownfieldy [pdf, 582 kB]

• Příloha 2 Závazná pravidla Brownfieldy [pdf, 336 kB]

• Příloha 3 Formuláře žádostí Brownfieldy [pdf, 390 kB]

• Příloha 4 NACE [pdf, 482 kB]

• Příloha 5 Bodové hodnocení a 6 Problémové regiony [pdf, 612 kB]

Zdá se Vám, že cirkulární ekonomika a spodní prádlo spolu nesouvisí? O opaku svědčí projekt s názvem Créeme, jehož zakladatelky jsou mladé návrhářky Soňa Vidiečanová a Katarína Kobušová. Cílem projektu je sériová výroba organického bavlněného spodního prádla a panských triček, které jsou zároveň bezpečné pro lidskou pokožku a životní prostředí.

Výzkumu tématu dress code se Katarína Kobušová věnovala už na škole a ve spojení s otázkou neekologických textilních barviv tak vznikl samotný koncept značky. Bavlnu totiž většina lidí vnímá jako bílou látku, ta ve skutečnosti vyrůstá v hnědé, béžové a zelené barvě.

V roce 2013 výzkumný ústav textilní chemie Chemitex uskutečnil výzkum, podle něhož největšího nepřítele máme skutečně „u těla“. Nejvíc kancerogenních látek bylo objeveno ve spodním prádle, a nejhůř byly na tom syté barvy, v nichž se vyskytují těžké kovy.

Návrhářky přijaly výzvu a rozhodly se vytvořit spodní prádlo ušité z nebarvené bavlny, jejíž béž ideálně zapadá pod bílou business košili, a co nejméně ekologicky závadné – jednotlivé části podprsenky se dají jednoduše roztřídit a následně recyklovat.

Rozhovor s návrhářkami se dočtete na stránkách zářijového Odpadového fóra. Mezitím jejich start-up můžete podpořit libovolným příspěvkem ZDE.

Newsletter jaderné energetiky - zpravodaj stálého výboru pro jadernou energetiku č.1 obsahuje články na téma současného stavu a plánovaného rozvoje jaderné energetiky v České republice, výsledky pátého zasedání Stálého výboru pro jadernou energetiku a samotné představení stálého výbor a vládního zmocněnce pro jadernou energetiku. Newsletter stahujte ZDE.

Rada hl. m. Prahy schválila včera Strategii adaptace hl. m. Prahy na klimatickou změnu. Jde o první krok v přípravě města na probíhající změnu klimatu, kdy se její negativní důsledky v městském prostředí projevují ještě více než v otevřené krajině.

Strategie se zaměřuje na snižování negativních dopadů klimatické změny pomocí přírodě blízkých opatření (budování tzv. zelené a modré infrastruktury) s využitím přirozených vlastností vegetace, která pomocí výparu a poskytováním stínu ochlazuje své okolí a umožňuje zadržovat srážkovou vodu v půdní vrstvě a podzemních vodách. Adaptační strategie je zaměřena hlavně na zachování vodních, půdních a biologických složek městské krajiny a zachování ekosystémů, přispívajících k prevenci negativních jevů.

Specifické cíle adaptační strategie jsou následující:

1) Snížení negativního vlivu extrémních teplot a městského tepelného ostrova – opatření zvyšující podíl přírodě blízkých ploch ve městech, vytváření a udržení systémů ekologické stability.

Do této kategorie patří i budování zelených střech a zelených fasád, které fungují jako přírodní chlazení budov a zvyšují energetickou efektivnost staveb.

2) Snížení dopadů přívalových dešťů, povodní a dlouhodobého sucha – opatření vodního hospodářství, zvyšování retenční schopnosti krajiny, obnova původních koryt vodních toků, využívání dešťové a odpadní vody.

3) Snížení energetické náročnosti Prahy a podpora adaptace budov – využití technických prvků, zde je možné uvést například využití solárních a fotovoltaických panelů, zateplování budov, nebo opatření větších rozměrů (protipovodňové hráze).

4) Zlepšení připravenosti Prahy v oblasti mimořádných událostí a krizového řízení.

5) Vytvoření opatření edukativního rázu mířících přímo na obyvatele, která se snaží upozornit, jak být k přírodě šetrnější a omezit zbytečné plýtvání energií a finančních prostředků.  

Na Strategii adaptace hl. m. Prahy na klimatickou změnu navazuje příprava Implementačního plánu hl. m. Prahy, ve kterém budou podrobněji rozpracovány kroky vedoucí k implementaci jednotlivých dílčích opatření ve spolupráci se zainteresovanými subjekty, včetně rozdělení kompetencí a stanovení zodpovědnosti za jednotlivé aktivity a jejich časové rámce.

Jihomoravská obec Šitbořice rozvinula velmi efektivní systém třídění odpadu. Mezi občany zafungoval specifický typ motivace a odpady tam nyní třídí 94 % domácností. Pokud chcete ušetřit také za energie v rámci provozu městských budov, můžete tak učinit po vzoru města Hronov, které se do takového projektu pustilo, aniž by do něj muselo investovat vlastní finance. Hronov totiž snižuje energetickou náročnost města pomocí unikátního systému financování z budoucích úspor na energiích. Oba projekty byly za svůj přínos pro ochranu přírody a úsporu energií nominovány v 9. ročníku ekologické soutěže E.ON Energy Globe.

V jihomoravské obci Šitbořice se do recyklace odpadů aktivně zapojuje většina místních obyvatel. Elegantní systém třídění funguje především díky správné motivaci. Tou je snížení ročního poplatku za odvoz komunálního odpadu v případě, že se v domácnosti pravidelně separuje recyklovatelný odpad. Nejlepší třídiči přitom za odpad platí díky systému odměn pouhých 130 Kč ročně.

„Autorem projektu je Radek Staňka, který se na vysoké škole zabýval odpadovým hospodářstvím. Mnohé obce a města svým obyvatelům říkají: Třiďte, nebo budete muset platit víc. My jsme na to šli z jiné strany a řekli jsme lidem: Třiďte a dostanete finanční odměnu,“ prozrazuje starosta města Šitbořice, Antonín Lengál. „Pětiletá praxe ukázala, že tato strategie byla správná – produkce komunálního odpadu nám klesla o více než polovinu na 124 kg na osobu za rok. Na skládku tak ročně vyvážíme o téměř 300 tun méně než předtím,“ dodává Lengál.

V Šitbořicích třídí odpad 94 % domácností

Systém třídění funguje v Šitbořicích již od roku 2012 a o jeho chod se stará obec spolu s několika dobrovolníky. Obyvatelé třídí odpad do různých pytlů označených čárovým kódem. Dobrovolníci a brigádníci pak na základě těchto kódů vkládají informace o svezených pytlích na web. Každá domácnost si tak na svém „odpadovém účtu“ snadno zjistí, kolik surovin vytřídila a jak snížila svůj roční poplatek. „Lidé si na třídění zvykli a považují ho za samozřejmost. Do projektu se zapojilo 94 % domácností. Jsem přesvědčen o tom, že by náš systém mohl inspirovat další obce a města. Ve výsledku by to pak znamenalo o několik tisíc tun komunálního odpadu ročně méně,“ myslí si Lengál.

Zateplení hronovských budov šetří 1,5 milionu korun ročně

V Hronově se zase díky metodě EPC (Energy Performance Contracting) podařilo zavést řadu energeticky úsporných opatření. „Metoda EPC funguje na principu splácení z budoucích smluvně zaručených úspor provozních výdajů,“ vysvětluje Lenka Vítová, vedoucí odboru majetek Městského Úřadu Hronov. „Garantem vzniklých úspor je firma poskytující energetické služby. Díky úsporným opatřením jsme na provozních nákladech do roku 2016 ušetřili až 5,7 milionu korun,“ dodává Vítová.

Díky unikátnímu způsobu financování se v Hronově od roku 2011 realizovalo hned několik úsporných opatření. „Zateplili jsme 7 mateřských a základních škol, následně jsme navázali modernizací technologických zařízení, kupříkladu otopných soustav a kotelen,“ říká Vítová. Díky těmto změnám město ušetří na energiích 1,5 milionu korun ročně a do ovzduší vypustí o 187 tun méně emisí CO2. Samotní obyvatelé města Hronov si kroky radnice pochvalují. „Opatření, která jsou vidět – zateplování a opravy fasád objektů – obyvatelé vítají. O projekty EPC se zajímají méně, ale vědí, že pomáhají obnově městského majetku,“ tvrdí Vítová. Během druhé etapy úsporných projektů chce letos město Hronov modernizovat také veřejné osvětlení. Stávající pouliční lampy by měla nahradit moderní LED světla. „V kombinaci s regulací světelného toku nám technologie LED sníží spotřebu elektřiny o 78 %,“ odhaduje Vítová.

Vítěznou obec vybírá veřejnost

Oba projekty nominované v soutěži E.ON Energy Globe v kategorii Obec teď soutěží o sympatie diváků. „O vítězném projektu rozhodnou lidé v online hlasování. Odměnou za podpoření projektu je přitom šance na výhru ročního používání vozu NOVÁ ŠKODA Citigo G-TEC,“ říká Vladimíra Glaserová z organizačního týmu soutěže. Hlasovat pro jeden ze dvou unikátních obecních projektů mohou lidé na stránkách www.energyglobe.cz až do 30. září.
 

Čína v rámci kampaně proti zahraničnímu odpadu a znečišťování prostředí zakáže do konce tohoto roku dovoz 24 druhů pevného odpadu. Peking v úterý o tomto rozhodnutí uvědomil Světovou obchodní organizaci (WTO). Zákaz se má týkat plastů, netříděného papíru, odpadu z výroby oceli a řady druhů textilního odpadu. "Zjistili jsme, že v pevném odpadu, který se dá využít jako surovina, jsou namíchány znečištěné, a dokonce i nebezpečné odpadky. To výrazně znečišťuje životní prostředí v Číně," vysvětlila Čína svůj krok. Země je přitom významným dovozcem odpadu. Loni se tam vyvezlo 7,3 milionu tun plastového odpadu za 3,7 miliardy dolarů, což představuje 56 procent světového obchodu s touto položkou. Hlavním zdrojem dovozu odpadu do Číny je Hongkong, Japonsko a Spojené státy.

Zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích v § 19 odstavec 5 stanovuje: „Pokud není množství vypouštěných odpadních vod měřeno, předpokládá se, že odběratel, který odebírá vodu z vodovodu, vypouští do kanalizace takové množství vody, které odpovídá zjištění na vodoměru nebo směrným číslům roční potřeby vody, pokud nejsou instalovány vodoměry. V případě, kdy je měřen odběr z vodovodu, ale je také možnost odběru z jiných zdrojů, použijí se ke zjištění spotřeby vody směrná čísla roční potřeby nebo se k naměřenému odběru z vodovodu připočte množství vody získané z jiných, provozovatelem vodovodu měřených zdrojů.“

Prováděcí předpis zákona o vodovodech a kanalizacích, konkrétně vyhláška č. 428/2012 Sb. pak ve své příloze č. 12 podrobně stanovuje směrná čísla roční potřeby vody pro jednotlivé druhy nemovitostí a zařízení. Pro bytový fond směrná čísla stanovují v případě bytů na jednu osobu s tekoucí teplou vodou (teplá voda na kohoutku) spotřebu 35 m3 za rok, čímž se rozumí spotřeba studené a teplé vody. Pro rodinné domy se k této hodnotě připočítává 1 m3 za rok na spotřebu spojenou s očistou okolí rodinného domu i s očistou osob při aktivitách v zahradě apod., a to za každou osobu žijící v rodinném domě.

Jednotlivé země přistupují k zpoplatnění odběrů pitných vod, které nebyly změřeny, odlišně. Například ve Velké Británii se pro jednotlivé nemovitosti v závislosti na jejich velikosti a hodnotě stanoví pevný, neměnný poplatek, takzvané „rateable value“. Ze zkušeností a porovnání vyúčtování založených na skutečně změřeném objemu odebrané vody a vyúčtování podle pevného poplatku vyplývá, že rozdíl mezi skutečně naměřenou hodnotou a vyúčtováním dle paušálu se pohybuje od 36 % do více jak 60 %, jak dokládá řada studií, zpracovaných regulátory ve Velké Británii, Skotsku či Irsku (například zde). Důvodem je zejména skutečnost, že neměřená spotřeba nemotivuje žádným způsobem odběratele k úsporám.

Podle údajů Českého statistického úřadu průměrná roční spotřeba vody v domácnostech v roce 2016 činila 32,3 m3 na osobu a rok. Porovnáním hodnoty směrného čísla roční potřeby pro bytový fond a skutečnou roční spotřebou vody v domácnosti dojdeme k závěru, že hodnota směrného čísla je pouze o 7,7 % vyšší, než je skutečná průměrná roční spotřeba vody. Směrná čísla roční potřeby vody tak lze považovat za více než vyhovující stávajícím potřebám účtování odebrané pitné vody, která nebyla změřena vodoměrem.

Autor/zdroj: Ing. Oldřich Vlasák, ředitel SOVAK ČR

Na webových stránkách evropského registru úniků a přenosů znečišťujících látek (E-PRTR) byly zveřejněny údaje za ohlašovací rok 2015, a to včetně údajů za Českou republiku. Údaje jsou k dispozici zde. K dispozici k dalšímu využití jsou rovněž tato data ve formátu CSV a MDB zde.

Zdroj: IRZ

CENIA vydala publikaci s názvem Vývoj krajinného pokryvu dle CORINE Land Cover na území ČR v letech 1990–2012. Kolektiv autorů zde představuje nejvýraznější změny krajinného pokryvu dle CORINE Land Cover, které se v České republice od roku 1990 udály. Jedná se především o procesy urbanizace, transformace zemědělské výroby, zvyšování podílu lesních porostů při současné postupné přeměně jejich skladby. Tyto změny byly ovlivněny zejména společenským, politickým a hospodářským vývojem ČR.

Zdroj: CENIA

Senát dnes přijal k novele zákona o posuzování vlivů na životní prostředí pozměňující návrhy. Novelou se tak budou muset znovu zabývat poslanci na zářijové schůzi. Legislativně technické pozměňovací návrhy (výboru VUZP) ve spolupráci s ministerstvem životního prostředí připravila senátorka Jitka Seitlová (více ZDE). Přijaté návrhy by měly novelu provázat s nedávno přijatým stavebním zákonem.

Senát dal také souhlas k ratifikaci Vídeňské úmluvy na ochranu ozonové vrstvy. Změna Montrealského protokolu spočívá v zařazení částečně fluorovaných uhlovodíků (dále jen „látky HFC“) do seznamu látek regulovaných Protokolem a ve změně příslušných článků Protokolu tak, aby zařazení látek HFC bylo v textu Protokolu odpovídajícím způsobem reflektováno. Změnou Protokolu se stanoví také harmonogram pro postupné snižování výroby a spotřeby látek HFC o 80 až 85 % do druhé poloviny 40. let 21. století. První redukce látek HFC ve většině hospodářsky vyspělých zemí je vyžadována v období 2019 - 2023. Většina rozvojových zemí bude následovat se zmrazením spotřeby a výroby látek HFC v období 2024 - 2028 a některé rozvojové země pak zmrazí spotřebu a výrobu v období 2028 - 2031.

Přehled programu:

• Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů /senátní tisk č. 148/

• Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Vídeňská úmluva na ochranu ozonové vrstvy, sjednaná ve Vídni dne 22. března 1985, Montrealský protokol o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, sjednaný v Montrealu dne 16. září 1987, v platném znění, a změna Montrealského protokolu, přijatá v Kigali dne 15. října 2016 /senátní tisk č. 70/

1) aktualizace Pokynů pro aplikaci CLP kritérií (verze 5.0) z července t. r. odráží hlavně změny osmého přizpůsobení technickému pokroku/ATP nařízení CLP (změny provedeny nařízením Komise EU 2016/918). Další vylepšení Pokynů byla provedena na základě získaných zkušeností.

Aktualizace Pokynů se týkají pouze části 1 (Obecný úvod), specifických oddílů části 2 (fyzikální nebezpečnost) a části 3 (nebezpečnost pro zdraví).

2) aktualizace Pokynů pro označování a balení v souladu s nařízením CLP (ES) č. 1272/2008 (verze 3.0) z července t. r. také odráží jednak změny osmého přizpůsobení technickému pokroku/ATP (změny provedeny nařízením Komise EU 2016/918), ale současně je v souladu s pátou revizí UN (OSN) Globálního harmonizovaného systému (GHS).

Výše uvedené změny vyvolaly potřebu vytvoření nové kapitoly o balení pro přepravu a upřesnění výjimky požadavků pro balení kovů v kompaktní formě.

Revidované dokumenty byly zveřejněny pouze v anglickém jazyce.

Další informace:

• Pokyny pro aplikaci CLP kritérií EN
• Podpora ECHA - sekce Pokyny
• Pokyny pro označování a balení v souladu s nařízením CLP (ES) č. 1272/2008

Zdroj: MPO (ECHA webové stránky)

Základní Pokyny k požadavkům na informace a posuzování chemické bezpečnosti se skládají ze dvou hlavních částí:

• stručných pokynů (část A až F) a
• pomocných referenčních pokynů (kapitoly R. 2 až R. 20).

Pokyny k požadavkům na informace a posuzování chemické bezpečnosti mají za cíl pomoci průmyslovým společnostem při provádění posuzování chemické bezpečnosti a při přípravě zpráv o chemické bezpečnosti, jsou-li vyžadovány. Zpráva o chemické bezpečnosti (CSR) tvoří povinnou součást registrační dokumentace (pro látky, které nejsou meziprodukty, v množství > 10 t/r), součást žádosti o povolení nebo součást povinností pro následného uživatele.

ECHA uveřejněné aktualizované 4 dokumenty se vztahují k identifikaci chemických látek s persistentními, bioakumulativními a toxickými (PBT) vlastnostmi a vlastnostmi vysoce perzistentními a vysoce bioakumulativními (vPvB) a týkají se:

tručných pokynů:

• části C (verze 3.0) – hodnocení PBT/vPvB

Úplná revize zohledňuje provedenou aktualizaci referenčního pokynu R 11 (verze 3.0). Hlavní změny aktualizace tvoří:

• aktualizace tabulky C4. 1 „Screening informací k persistenci, bioakumulaci a toxicitě (PBT)“;
• aktualizace oddílu „Závěry o PBT nebo vPvB vlastnostech“;
• aktualizace vzájemného odkazování a spojení s revidovanými kapitolami referenčního pokynu R.11.

referenčních pokynů:

• R.11 (verze 3.0) – hodnocení PBT/vPvB

Revize tohoto dokumentu byla nezbytná v oddílech, které se vztahují k přístupu vědeckého hodnocení, protože zohledňuje současný vědecký a technický vývoj v této oblasti, včetně přijatých nebo revidovaných OECD metodik (TGs).

Hlavní změny aktualizace tvoří:

• aktualizace oddílu R.11.4.1.1 „Hodnocení perzistence“ a další související pododdíl a graf;
• aktualizace oddílu R.11.4.1.2 „Hodnocení bioakumulace“ a další související pododdíl a graf;
• aktualizace oddílu R.11.4.1.4 „Závěry o PBT nebo vPvB vlastnostech“;
• aktualizace oddílu R.11.4.2.2 „Hodnocení látek obsahujících více složek, nečistot a nebo aditiv“;
• aktualizace přílohy R.11 – 3 „Hodnocení PBT vlastností UVCB ropných látek“;
• aktualizace vzájemného odkazování a spojení s revidovanými kapitolami referenčních pokynů R.7b a R.7c.

• R 7b (verze 4.0) – specifické pokyny ke sledované vlastnosti

Částečná revize referenčního dokumentu zohledňující problematiku spojenou s revizí referenčního dokumentu R 11 (verze 3.0) ve věci PBT/vPvB vlastností;

Hlavní změny aktualizace tvoří:

• aktualizace oddílu R.7.9.3.1 o informačních zdrojích o degradačních/ biodegradačních údajích;
• aktualizace oddílu R.7.9.4.1 o hodnocení degradačních/biodegradačních údajů;
• aktualizace oddílu R.7.9.5.2 o odvození vhodnosti údajů pro hodnocení  degrability/biodegradability;
• aktualizace vzájemného odkazování a spojení s revidovanými kapitolami referenčního pokynu R.11.

• R 7c (verze 3.0) – specifické pokyny ke sledované vlastnosti

Částečná revize referenčního dokumentu zohledňující problematiku spojenou s revizí referenčního dokumentu R 11 (verze 3.0) ve věci PBT/vPvB vlastností;

• aktualizace oddílů R.7.10.1 – R.7.10.8 o bioakumulaci ve vodním prostředí;
• aktualizace oddílu R.7.10.8 – R.7.10.14 o bioakumulaci v půdě;
• aktualizace oddílu R.7.10.15 o toxikokinetických údajích savců při hodnocení bioakumulace;
• aktualizace vzájemného odkazování a spojení s revidovanými kapitolami referenčního pokynu R.11.

Revidované dokumenty byly zveřejněny pouze v anglickém jazyce.

Další informace:

• Část C - Hodnocení PBT
• Hodnocení PBT (oddíl R.11)
• Specifické pokyny ke sledované vlastnosti (oddíl R.7b)
• Specifické pokyny ke sledované vlastnosti (oddíl R.7c)

Zdroj: MPO (ECHA webové stránky)