Zapomeňte na anglický trávník. České středohoří ukrývá okřídlený poklad

Když se řekne motýl, většina z nás si představí barevného krasavce poletujícího z květu na květ. Jenže v Českém středohoří by taková představa zachytila jen malou část skutečnosti. Na nenápadných stráních u Církvic se podařilo zaznamenat neuvěřitelných 1 350 druhů motýlů. Na Radobýlu jich žije 1 087, na Písečném vrchu 1 085 a na Oblíku 884. A celé České středohoří? Odhadem více než 2 200 druhů. Jestli tedy někde platí, že pod nohama můžeme mít mnohem pestřejší svět, než tušíme, pak právě tady.

Možná ještě překvapivější je, co se vlastně pod těmi čísly skrývá. Nejde o 1350 barevných motýlů, které bychom mohli během letního výletu postupně odškrtávat z atlasu. Většina druhů je mnohem méně nápadná. Patří mezi ně noční motýli a také drobní motýli, jejichž velikost se může pohybovat v řádu milimetrů. Laik je může snadno považovat za mušky a bez bližšího zkoumání by ho ani nenapadlo, že právě kolem něj prolétá motýl. Jejich určování je navíc natolik složité, že se při průzkumu může pokaždé objevit něco nového.

Takže když si představíme český letní kopec plný motýlů, nemusíme si představovat jen babočky, otakárky nebo modrásky. Část zdejšího motýlího světa ožívá až večer a v noci. Některé druhy jsou tak malé a nenápadné, že bychom je při běžné procházce vůbec nezaregistrovali. Právě jejich množství ale pomáhá vysvětlit, proč jsou čísla z Českého středohoří tak mimořádná.

A není to náhoda. České středohoří má totiž pro motýly mimořádně pestrou nabídku. Střídají se tu teplé jižní stráně, stepi, louky, lesy, vlhčí stanoviště i další typy krajiny. Roli hraje také geologická pestrost a členitý reliéf. Na relativně malém prostoru tak vzniká množství různých podmínek a každý druh si může najít svůj vlastní kousek světa.

U motýlů je navíc jeden detail, který člověku trochu změní pohled na obyčejnou louku. Motýl totiž není celý život motýlem. Nejdříve je housenkou a ta může mít na potravu velmi specifické požadavky. AOPK uvádí, že některé housenky jsou vázané dokonce jen na jediný druh rostliny. Když taková rostlina z krajiny zmizí, nezmizí jen jeden zdroj potravy. Pro konkrétní druh motýla může zmizet celý jeho domov.

To je také důvod, proč může být na první pohled obyčejná, trochu suchá a kamenitá stráň biologicky mnohem cennější než dokonale upravený trávník. Pro člověka může vypadat jako místo, kde by se hodilo posekat trávu a udělat pořádek. Pro motýly může jít o dokonale fungující svět s konkrétními rostlinami, teplem a úkryty.

A právě tady se dostáváme k další zajímavosti. Motýlům totiž nevyhovuje ani příliš intenzivně obhospodařovaná krajina, ani krajina, která úplně zaroste. Příliš časté nebo plošné sečení může zničit rostliny, na které jsou jednotlivé druhy vázané. Když se naopak louka nebo step nechá dlouhodobě bez péče, začnou ji postupně obsazovat vyšší rostliny a dřeviny a původní podmínky se ztratí. Motýlí ráj proto nevzniká jednoduše tím, že člověk odejde a nechá přírodu napospas. Někdy potřebuje naopak velmi promyšlenou péči.

To může znít trochu paradoxně. Aby přežily některé druhy, musí se část krajiny pravidelně sekat, někde odstraňovat náletové dřeviny a jinde udržovat otevřené stepní plochy. Důležitý přitom může být i způsob, jakým se louka seká. Mozaiková seč ponechává část plochy nedotčenou a umožňuje bezobratlým přežít období, kdy je zbytek louky posečený. Podobný přístup se osvědčil i při ochraně vzácných motýlů v dalších českých chráněných územích.

Motýli přitom nejsou v krajině jen krásnou ozdobou, která potěší fotografa nebo návštěvníka louky. Jsou důležitou součástí potravních řetězců. Housenky představují významný zdroj potravy pro ptáky, jejich larvy a kukly využívá řada dalších živočichů a dospělí motýli se sami stávají kořistí ptáků, pavouků nebo netopýrů. Při návštěvě květů navíc přenášejí pyl a podílejí se na opylování rostlin. Jejich význam ale spočívá také v něčem méně nápadném. Protože velmi citlivě reagují na změny prostředí, jejich výskyt a početnost mohou být dobrým ukazatelem toho, v jakém stavu krajina skutečně je.

A co vlastně motýli jedí? U dospělých motýlů jsou nejčastější potravou nektar z květů, ale využívají také šťávy z přezrálého ovoce, mízu stromů nebo minerální látky z vlhké půdy. Ještě větší jedlíci jsou ale housenky. Ty potřebují především rostlinnou potravu a některé jsou velmi vybíravé. Zatímco jedna housenka může okusovat celou řadu rostlin, jiná je odkázána na jediný druh nebo několik málo příbuzných rostlin.

České středohoří přitom není jen místem, kde se počítají rekordy. Je také připomínkou toho, jak rychle může druh z krajiny zmizet. AOPK uvádí, že zde například zcela vymizel dříve poměrně běžný modrásek ligrusový. Naopak u okáče skalního se díky záchrannému programu daří stabilizovat populace a postupně ho vracet i na další místa, kde dříve žil.

Celková čísla přesto působí skoro neuvěřitelně. Jednotlivé sledované lokality v Českém středohoří mají v průměru kolem tisícovky druhů motýlů, v labském údolí je to přibližně 1 300 a pro celou oblast se odhaduje více než 2 200 druhů. Pro srovnání, v CHKO Jeseníky žije podle AOPK přibližně 1 000 druhů motýlů a na Pálavě bylo při dlouhodobém průzkumu zaznamenáno dokonce 2 539 druhů. I tam ovšem nejde jen o velké a známé denní motýly. Významnou část druhového bohatství tvoří drobní motýli, kterých si člověk při běžné procházce prakticky nemá šanci všimnout.

A možná právě v tom je celé kouzlo. Když příště v létě uvidíme nad loukou poletovat motýla, vidíme jen jednu malou část příběhu. Někde v trávě může být housenka, která čeká na svou rostlinu. V křoví může odpočívat druh, který se ukáže až za soumraku. A několik metrů od nás může žít další motýl tak malý, že bychom ho bez lupy považovali za obyčejnou mušku. Tak pokud se vám v těchto vedrech nechce šplhat na Oblík, Ranou nebo Radobýl, vlastně o nic nepřijdete. Stačí si na chvíli představit, co se tam děje, když se člověk nedívá.