Afrika otevírá Evropě novou energetickou tepnu. Gigantický plynovod může přepsat vztahy mezi kontinenty

Evropa hledá po otřesech posledních let nové zdroje energie, které by posílily bezpečnost dodávek a snížily závislost na omezeném počtu dodavatelů. Právě v této době se znovu dostává do centra pozornosti projekt, který byl ještě před několika lety považován za vzdálenou vizi. Transsaharský plynovod spojující Nigérii, Niger a Alžírsko by mohl vytvořit jeden z nejvýznamnějších energetických koridorů současnosti. Nejde přitom pouze o plyn. Ve hře jsou miliardové investice, rozvoj africké infrastruktury, evropská energetická bezpečnost i budoucí podoba vztahů mezi Evropskou unií a africkým kontinentem.

Evropská energetická politika prošla v posledních letech mimořádně rychlou proměnou. Po omezení dodávek ruského plynu se do popředí dostala otázka diverzifikace zdrojů a budování odolnějšího energetického systému. Strategie REPowerEU stanovila ambiciózní cíl omezit závislost na jediném dominantním dodavateli a současně urychlit rozvoj obnovitelných zdrojů, vodíkového hospodářství a moderní infrastruktury. Přesto zůstává zemní plyn v mnoha evropských státech důležitou součástí energetického mixu a bude hrát významnou roli ještě řadu let, zejména při výrobě elektřiny, vytápění a v průmyslu. Evropská unie proto současně hledá nové a spolehlivé zdroje dodávek.

Právě zde vstupuje do hry projekt Trans Saharan Gas Pipeline, známý pod zkratkou TSGP. Tento plánovaný plynovod má propojit nigerijská naleziště zemního plynu s alžírským energetickým uzlem Hassi R'Mel, odkud již vedou zavedené exportní trasy do Evropy. Celková délka projektu přesahuje čtyři tisíce kilometrů a jeho přepravní kapacita se pohybuje kolem 30 miliard metrů krychlových zemního plynu ročně. To odpovídá objemu, který by mohl pokrýt významnou část evropské spotřeby a zařadit projekt mezi největší energetické stavby současnosti.

Význam projektu podtrhuje skutečnost, že Nigérie disponuje jedněmi z největších zásob zemního plynu na světě a největšími na africkém kontinentu. Zatímco dosud byla značná část tohoto potenciálu využívána především prostřednictvím exportu zkapalněného zemního plynu, nový koridor by umožnil přímé napojení na evropskou infrastrukturu. Pro Nigérii by to znamenalo vyšší exportní příjmy, pro Niger nové tranzitní výnosy a pro Alžírsko posílení role klíčového energetického partnera Evropy.

Roky 2025 a 2026 přinesly projektu nejvýznamnější posun za poslední dvě desetiletí. Ministři energetiky Alžírska, Nigérie a Nigeru podepsali sérii dohod zaměřených na urychlení realizace projektu, aktualizaci technických studií a koordinaci investičních kroků. Ještě důležitější zpráva přišla v červnu 2026, kdy byly v alžírské provincii Adrar oficiálně zahájeny stavební práce na alžírské části transsaharského plynovodu. Projekt, který byl po mnoho let spojován především s politickými prohlášeními a technickými analýzami, se tak poprvé viditelně posunul do fáze fyzické výstavby. Podle aktuálních plánů má nová energetická tepna s kapacitou až 30 miliard metrů krychlových plynu ročně propojit nigerijská naleziště s alžírskou exportní sítí a následně s evropským trhem.

Pro Evropu je důležité, že transsaharský plynovod navazuje na již existující energetickou infrastrukturu. Alžírsko již dnes disponuje rozsáhlou sítí plynovodů vedoucích do Španělska a Itálie. Soustava TransMed propojuje Alžírsko s Itálií přes Tunisko, zatímco Medgaz vede přímo do Španělska pod Středozemním mořem. Alžírská přepravní infrastruktura patří k nejrozsáhlejším v Africe a představuje přirozenou bránu pro dodávky afrického plynu na evropský trh. Země každoročně exportuje značné objemy zemního plynu do evropských států a disponuje také rozsáhlými kapacitami pro výrobu a vývoz LNG.

Z pohledu evropské legislativy zapadá projekt do širšího konceptu energetické bezpečnosti, který Evropská unie systematicky rozvíjí již od vytvoření Energetické unie. Cílem není pouze snižovat emise skleníkových plynů, ale také budovat odolnou infrastrukturu, rozšiřovat počet dodavatelů a posilovat propojení mezi jednotlivými členskými státy. Evropská komise opakovaně zdůrazňuje, že energetická transformace a bezpečnost dodávek nejsou protiklady, ale dvě strany stejné mince. Nové zdroje plynu proto mohou v přechodném období sehrát významnou úlohu při stabilizaci trhu a podpoře ekonomiky.

Současně však vzniká zajímavá otázka, jak dlouho bude mít takto rozsáhlá plynová infrastruktura strategický význam. Evropská unie totiž směřuje ke klimatické neutralitě do roku 2050 a postupně vytváří podmínky pro rozvoj obnovitelných zdrojů, akumulace energie a vodíkového hospodářství. Právě proto se stále častěji objevují úvahy o tom, že budoucí energetické koridory by nemusely sloužit pouze zemnímu plynu, ale po technických úpravách také nízkoemisnímu vodíku. Některé evropské studie dokonce předpokládají, že značná část současné plynárenské infrastruktury by mohla být v budoucnu využita právě pro přepravu vodíku.

Přesto nelze přehlédnout ani rizika. Trasa plynovodu vede přes rozsáhlé oblasti Sahelu a Sahary, kde realizace podobného projektu představuje mimořádnou technickou, logistickou i bezpečnostní výzvu. Investiční náklady byly v minulosti odhadovány přibližně na 13 miliard dolarů, novější odhady však vzhledem k inflaci, růstu cen materiálů a bezpečnostním požadavkům hovoří o částkách přesahujících 18 miliard dolarů. Přesto zůstává projekt z evropského pohledu atraktivní, protože nabízí přístup k novému zdroji suroviny mimo tradiční exportní směry.

Pokud bude transsaharský plynovod skutečně dokončen, nepůjde pouze o další technickou stavbu na mapě světa. Může se stát symbolem nového propojení Evropy a Afriky v době, kdy obě strany hledají stabilnější a dlouhodobě výhodnější formy spolupráce. Evropská unie získá další zdroj energie, africké státy nové příjmy a investice a celý region impuls k rozvoji infrastruktury. Z původně odloženého projektu se tak postupně stává jedna z nejzajímavějších energetických iniciativ současného desetiletí, která může významně ovlivnit podobu evropské energetiky ještě dlouho před tím, než se kontinent definitivně vydá cestou klimatické neutrality.