Afrika otočila: Ze zelených plic planety se stala „emisní hrozba“

Nová publikovaná studie přináší překvapivé a alarmující zjištění. Přestože lesy a dřevnaté savany v Africe dlouho patřily mezi klíčové pohlcovače oxidu uhličitého, během uplynulé dekády kontinent prošel dramatickou změnou. Analýza satelitních dat s vysokým rozlišením ukazuje, že mezi lety 2010 a 2017 se Afrika proměnila z celkového uhlíkového pohlcovače v uhlíkový zdroj, což má zásadní důsledky pro globální klimatické cíle.

Studie vedená Pedro Rodríguez Veigou přináší nejdetailnější a nejkonzistentnější mapování nadzemské biomasy (aboveground woody biomass, tedy množství dřevní hmoty nad povrchem půdy) po celém africkém kontinentu za období 2007–2017. Využívá kombinaci dat z vesmírného LiDARu (technologie měření vzdáleností a výšky pomocí laserového světla, například satelity GEDI a GLAS), radarových snímků (například ALOS PALSAR) a optických satelitních dat, doplněných strojovým učením (metoda, kdy počítač analyzuje data a učí se z nich vzorce). Všechny tyto nástroje byly validovány polními měřeními a inventarizacemi, což zajišťuje vysokou přesnost výsledků.

V období 2007–2010 africké dřevnaté pokrytí vykazovalo průměrný roční nárůst biomasy 439 000 000 ± 66 000 000 tun, což znamená jasnou uhlíkovou absorpci (schopnost zachycovat uhlík z atmosféry). Pro představu, jde o množství biomasy odpovídající hmotnosti přibližně 87 milionů dospělých afrických slonů. Následně však nastal dramatický obrat. Mezi lety 2010–2015 kontinent ztrácel 132 000 000 ± 20 000 000 tun ročně a v letech 2015–2017 pokles pokračoval tempem 41 000 000 ± 6 000 000 tun ročně, což by odpovídalo hmotnosti zhruba 26 milionů slonů. Tím se jasně změnil stav kontinentu z oblasti, která uhlík pohlcuje, na oblast, která ho naopak uvolňuje do atmosféry.

Hlavní příčinou je rozsáhlá a urychlující se likvidace vlhkých tropických lesů, zejména ve střední a západní Africe, například v povodí Konga, v Demokratické republice Kongo, na Madagaskaru a v částech západní Afriky. Prostý nárůst keřů a křovin v savanách, patrně stimulovaný rostoucí koncentrací CO₂ v atmosféře, sice uhlík pohlcuje, ale jeho částečný růst nestačí vyrovnat ztrátu biomasy vlhkých tropických lesů, která je mnohem větší.

Ztráta biomasy v afrických lesích nemá za následek pouze vyšší emise CO₂. Znamená zásah do biodiverzity (rozmanitosti živočichů a rostlin), stability půdy, hydrologických cyklů, ochrany vodních režimů a v konečném důsledku ovlivňuje životní podmínky milionů lidí. Pro regiony s vysokým podílem dřeva na palivo a pro komunity závislé na ekosystémových službách lesů mají tyto změny dalekosáhlé dopady včetně zvýšeného rizika sucha či záplav.

Z globálního pohledu je klíčová implementace opatření, která mohou tento trend zastavit. Patří sem přísnější ochrana primárních lesů, lepší lesní správa, opatření proti nelegálním těžbám a degradaci, mezinárodní finanční podpora zachování lesů, například rozšíření iniciativ typu REDD+ (program zaměřený na snižování emisí z odlesňování a degradace lesů), rozvoj mechanismů, které kompenzují hodnotu ekosystémových služeb, a investice do obnovy degradovaných nebo vykácených ploch. Studie zdůrazňuje, že obnovení biomasy v savanách nestačí a je nutné chránit a obnovovat vlhké tropické lesy.

Toto zjištění není pouze vědeckou zajímavostí. Má hluboké praktické důsledky pro globální klima, podobu mezinárodních závazků a směřování klimatické politiky. Pokud rozsáhlé přírodní plicní systémy planety přestaly plnit svoji funkci a začaly emise CO₂ spíše přispívat, znamená to, že redukce antropogenních emisí (emisí způsobených lidskou činností) musí být výrazně ambicióznější než dosud plánováno. Autoři výslovně varují, že revidované cíle podle Pařížské dohody (Paris Agreement) a národně definované příspěvky (NDC, Nationally Determined Contributions) budou muset být posíleny, aby vykompenzovaly ztrátu tohoto dříve spolehlivého přírodního pohlcovače.

Z nedávno skončeného COP30 vyšla řada deklarací a slibů, včetně zvýšené podpory financování adaptace pro nejvíce ohrožené země a obecné dohody o urychlení přechodu k čisté energii. Formálně jde o signál, že globální společenství klimatickou krizi nepřehlíží, přesto konkrétní závazky týkající se ochrany tropických lesů či omezení fosilních paliv zůstávají vágní a bez jasného harmonogramu. 

Kontrast mezi těmito politickými deklaracemi a jasnými daty o afrických lesích, které se z uhlíkových pohlcovačů stávají emisními zdroji, zůstává dramatický. Každý čtenář si tak může sám udělat obrázek, zda současné mezinárodní úsilí dokáže držet krok s realitou, nebo zda je stále příliš pomalé na to, aby zabránilo hlubokým ekologickým a klimatickým dopadům.