AI vyřešila Nerudovské dilema. Už ví, kam s tím

Evropský hackathon GreenHack 2025 se stal místem, kde se technologie a udržitelnost propojily v jedinečném průlomu. Tým Superchats zvítězil s chatbotem, který přes Telegram dokáže z fotografie odpadu identifikovat jeho typ, poradit s tříděním a najít nejbližší sběrné místo díky otevřeným městským datům. Experiment, který může změnit chování obyvatel i podporu cirkulární ekonomiky napříč městy, zatímco poskytuje inspiraci pro další udržitelné inovace.

Vítězové získali 2 500 €, další týmy jako Team 404 a GreenHulk se soustředily na mesh síť pro krizovou komunikaci bez internetu a AI asistenta pro optimalizaci energetických sítí s ESG hodnocením, což ukazuje rozmanitost přístupu GreenHacku.

Na první pohled se může zdát, že chatbot řeší detail. Ale právě kvalita třídění odpadu je zásadním faktorem pro další efektivní využívání druhotných surovin, bez kvalitního primárnáho třídění není kvalitní recyklace. A v tom spočívá jeho hlubší přínos: každá recyklovaná tuna skla, papíru, plastu nebo kovu znamená úsporu primárních surovin, snížení těžby, dopravy a energeticky náročného zpracování. Například výroba hliníku z recyklátu spotřebuje až o 95 % méně energie než z primární suroviny. U papíru, plastů nebo oceli se úspory běžně pohybují mezi 30 až 70 %. Tímto způsobem může dobře navržený AI nástroj vytvářet dominový efekt, který sahá daleko za běžný dojem „jen další chatbot“.

Zároveň ale nelze ignorovat druhou stranu rovnice. Umělá inteligence je stále náročnější na výpočetní výkon, chlazení a provoz serverů. Podle Mezinárodního měnového fondu by mezi lety 2025–2030 mohly systémy využívající AI vyprodukovat až 1,7 gigatun CO₂. To odpovídá několika ročním emisím středně velkého evropského státu. Datová centra dnes spotřebují přes 200 TWh elektřiny ročně a s rozvojem generativní AI čísla strmě rostou.

Tato situace vytváří paradox: AI může pomoci snižovat environmentální zátěž, ale jen za předpokladu, že přinese vyšší systémovou efektivitu, než kolik sama spotřebuje. Chatbot, který zlepší třídění a tím i výtěžnost třídění a následné recyklace, může tento předpoklad určitě naplnit. Pod podmínkou, že jeho provoz bude energeticky efektivní a ideálně fungující na obnovitelné zdroje energie.

GreenHack ukázal, že technologie a ekologie nejsou v rozporu. Ale připomněl i to, že „zelená“ budoucnost není o zázračných řešeních, nýbrž o minimálně vyvážené rovnici mezi přínosem a nákladem – včetně toho energetického. Právě tady může dobře navržená umělá inteligence sehrát klíčovou roli: pokud zlepší kvalitu třídění a zvýší výtěžnost recyklace, pomůže tím snižovat poptávku po primárních surovinách. Každý kilogram správně roztříděného odpadu znamená méně vytěžené rudy, méně kácených lesů nebo vytěžené ropy – a méně průmyslové energie potřebné na jejich zpracování. Jinými slovy: čím lépe třídíme, tím méně těžíme, investice není jen finanční ale také energetická. A čím přesněji nám s tím pomáhá technologie, tím více se naše dopadová stopa propisuje v investici do udržitelnější budoucnosti.