Analýza uhlíkové stopy univerzity odhaluje, kde má skutečně smysl začít snižovat emise

Kolik emisí vznikne při výuce, výzkumu, provozu kolejí nebo jediné služební cestě na konferenci. Detailní data Univerzity Palackého za rok 2024 ukazují překvapivě konkrétní odpověď a odhalují, proč je měření uhlíkové stopy prvním krokem ke skutečné změně.

Každý den se na univerzitě odehrávají tisíce drobných aktivit, které samy o sobě působí nenápadně. Rozsvícená učebna, zapnutý laboratorní přístroj, cesta akademika na zahraniční konferenci, tisk publikace nebo provoz menzy. Teprve když se všechny tyto činnosti spojí do jednoho celku, vznikne obraz, který je mnohem konkrétnější, než by se mohlo zdát. Univerzita Palackého v Olomouci si tento obraz nechala detailně zpracovat za rok 2024 podle mezinárodně uznávaných standardů GHG Protocol a normy ISO 14064 a výsledkem je uhlíková stopa ve výši 35 963,6 tun CO₂e při zohlednění konkrétních smluvních dodavatelů energie, respektive 33 560,4 tun CO₂e při výpočtu podle průměrného energetického mixu.

Tato čísla sama o sobě mohou působit abstraktně, ale jejich struktura vypráví jasný příběh o tom, odkud emise skutečně pocházejí. Přímé emise ve Scope 1 dosahují 1 646,0 tun CO₂e a tvoří pouze 4,6 procent celkové uhlíkové stopy. Jde o emise, které vznikají přímo v kontrolovaných zdrojích univerzity, například spalováním paliv v budovách nebo provozem vozidel. Nepřímé emise ze spotřeby energie ve Scope 2 jsou výrazně vyšší a dosahují 16 905,8 tun CO₂e, tedy 47,0 procent celku. Největší část uhlíkové stopy však připadá na Scope 3, tedy na nepřímé emise vznikající mimo přímou kontrolu instituce, které činí 17 411,7 tun CO₂e a představují 48,4 procent. Jinými slovy téměř polovina emisí vzniká v dodavatelském řetězci, při nákupech, investicích nebo služebních cestách.

Právě toto rozdělení ukazuje, jak zásadní je komplexní přístup. Zatímco Scope 1 je relativně malý a dobře kontrolovatelný, Scope 2 a Scope 3 dohromady tvoří více než 95 procent emisí. Pokud by se univerzita zaměřila pouze na vlastní provozní zdroje, řešila by jen zlomek problému. Skutečný dopad se odehrává především v energii a v širších ekonomických vazbách. Při detailnějším pohledu na Scope 1 je patrné, že naprostá většina emisí pochází ze stacionárních zdrojů, konkrétně 1 572,2 tun CO₂e. Mobilní zdroje, tedy vozidla, představují 58,2 tun CO₂e a fugitivní emise například z úniků chladiv 15,6 tun CO₂e. Scope 1 tak tvoří relativně malou, ale dobře identifikovatelnou část celkové stopy.

Scope 2 ukazuje mnohem výraznější závislost na energetickém systému. Emise z elektřiny dosahují 12 642,1 tun CO₂e v rámci market based přístupu, zatímco dálkové teplo přispívá 4 263,8 tunami CO₂e. Elektřina je tak jednoznačně dominantním zdrojem emisí v této kategorii. Celkově Scope 2 představuje téměř polovinu uhlíkové stopy, což zdůrazňuje význam energetického mixu a způsobu nákupu energie.

Nejkomplexnější a zároveň nejzajímavější je Scope 3, který odhaluje skryté souvislosti každodenního fungování univerzity. Největší položkou jsou investiční výdaje s 5 680,2 tunami CO₂e, což odpovídá 15,9 procentům celkové stopy. Těsně za nimi následují nakoupené produkty a služby s 5 359,4 tunami CO₂e a podílem 15,0 procent. Významnou roli hrají také emise spojené se ztrátami energie a paliv ve výši 4 490,9 tun CO₂e. Služební cesty a ubytování dosahují 1 526,8 tun CO₂e, zatímco odpady představují 319,3 tun CO₂e. Menší, ale nezanedbatelné jsou i emise spojené s pronajímanými prostory, které dohromady tvoří desítky tun CO₂e.

Zvláštní pozornost si zaslouží investiční výdaje, které se na první pohled jeví jako abstraktní položka, ale ve skutečnosti představují velmi konkrétní činnosti s výrazným dopadem. Emise ve výši 5 680,2 tun CO₂e, tedy 15,9 procenta celkové uhlíkové stopy, jsou spojeny především s pořizováním dlouhodobého majetku, jako jsou budovy, laboratorní infrastruktura, přístroje, IT technika nebo další vybavení. Data ukazují, že například samotné výzkumné centrum investovalo 35 mil. Kč do počítačů, elektronických a optických zařízení a dalších 10 mil. Kč do výstavby budov, zatímco jiné součásti univerzity směřovaly miliony korun do nákupu technologií, stavebních úprav či dopravních prostředků.

Tyto emise přitom nevznikají při samotném používání těchto zařízení, ale už v procesu jejich výroby, který zahrnuje těžbu surovin, energeticky náročnou produkci materiálů, globální dopravu i samotnou výstavbu. Právě proto mohou investice koncentrovat velké množství emisí do jednoho roku a mít srovnatelný dopad jako dlouhodobý provoz. Tento typ emisí zároveň ukazuje, že uhlíková stopa univerzity nevzniká jen v jejích budovách, ale i v rozhodnutích co a jakým způsobem pořizuje, a že podobně jako finanční výdaje lze i investice nahlížet optikou jejich uhlíkového dopadu, tedy uvažovat o jakémsi například ročním „CO₂ rozpočtu“, který by pomáhal řídit celkovou emisní náročnost univerzity.

Celková struktura emisí podle funkčních jednotek potvrzuje dominanci energie. Elektřina včetně souvisejících emisí představuje 15 675,1 tun CO₂e a 43,8 procent celkové stopy. Investiční vybavení tvoří 5 680,2 tun CO₂e a 15,9 procent, nakoupené zboží a služby 5 359,4 tun CO₂e a 15,0 procent. Dálkové teplo a chlad dosahují 5 121,7 tun CO₂e a 14,3 procent. Zemní plyn přispívá 1 857,5 tunami CO₂e a služební cesty 1 669,2 tunami CO₂e. Tato čísla jasně ukazují, že uhlíková stopa univerzity není jen otázkou vytápění nebo dopravy, ale komplexního systému spotřeby.

Z hlediska složení skleníkových plynů je situace jednoznačná. Oxid uhličitý tvoří 35 900,0 tun CO₂e a 99,8 procent všech emisí. Metan se podílí 15,2 tunami CO₂e a oxid dusný 32,8 tunami CO₂e. Ostatní plyny mají zanedbatelný význam. Tento poměr ukazuje, že hlavním zdrojem emisí je spalování fosilních paliv a výroba energie.

Energetická bilance univerzity tuto skutečnost potvrzuje. Fosilní zdroje tvoří 53,8 procent spotřeby a odpovídají 23 551,6 MWh. Jaderná energie představuje 21,2 procent a 9 268,3 MWh, zemní plyn 17,9 procent a 7 821,6 MWh a obnovitelné zdroje pouze 6,6 procent a 2 873,7 MWh. Podíl ropných produktů je minimální a činí 0,5 procenta. Struktura energetického mixu tak přímo ovlivňuje výslednou uhlíkovou stopu.

Přepočet na srozumitelnější ukazatele ukazuje rozsah dopadu ještě zřetelněji. Celková uhlíková stopa odpovídá ročnímu provozu 13 327 automobilů, 16 352 zpátečním letům mezi Londýnem a New Yorkem nebo spotřebě energie ve 13 224 průměrných domácnostech v Evropské unii. Na jednoho zaměstnance připadá 12,00 tun CO₂e, přičemž samotné Scope 1 a 2 představují 6,19 tun CO₂e na plný pracovní úvazek.

Rozdíly mezi jednotlivými součástmi univerzity ukazují, jak různorodý je její provoz. Lékařská fakulta dosahuje 9 909,8 tun CO₂e a patří k největším zdrojům emisí, což souvisí s energeticky náročným provozem. Přírodovědecká fakulta vykazuje 6 668,1 tun CO₂e a rektorát 5 945,9 tun CO₂e. Správa kolejí a menz přispívá 4 431,5 tunami CO₂e. Na opačném konci spektra stojí menší součásti jako Fakulta zdravotnických věd se 148 tunami CO₂e.

Celý příběh uhlíkové stopy ukazuje jednu zásadní věc. Emise nevznikají jen tam, kde je přímo vidíme. Vznikají v elektřině, kterou odebíráme, v produktech, které nakupujeme, i v službách, které využíváme. Právě proto má jejich měření zásadní význam. Umožňuje pochopit, kde je skutečný problém, a zároveň ukazuje, kde má smysl hledat řešení. Bez dat zůstává uhlíková stopa neviditelná. S daty se stává konkrétní výzvou, kterou lze začít systematicky řešit.

Dokument ke stažení:

ANALÝZA A STANOVENÍ UHLÍKOVÉ STOPY UNIVERZITY PALACKÉHO V OLOMOUCI