Armáda v éře klimatických změn: Odolnost, bojeschopnost a odpovědnost

Změna klimatu dnes již není vnímána pouze jako environmentální problém, ale stále častěji také jako faktor zásadně ovlivňující bezpečnostní prostředí. Extrémní výkyvy počasí, zhoršující se dostupnost přírodních zdrojů, migrace či destabilizace celých regionů představují výzvy, které mají přímý dopad na fungování ozbrojených sil a obranného sektoru jako celku. 

Ministerstvo obrany České republiky proto zpracovalo strategii, jejímž cílem je nastavit koordinovaný přístup k adaptaci na klimatické podmínky a k mitigaci negativních vlivů činností armády na životní prostředí. Záměr vychází z národních politik i mezinárodních závazků a soustřeďuje se na tři základní směry: připravenost na dopady klimatických změn, udržení bojeschopnosti v novém operačním prostředí a postupné snižování ekologické stopy resortu.

Připravenost na nové klimatické podmínky se stává nezbytnou součástí obranného plánování. Klimatické riziko je dnes chápáno jako tzv. multiplikátor hrozeb – zesiluje existující nestability, zvyšuje napětí v konfliktních oblastech a vytváří zcela nové okruhy rizik, ať už v souvislosti s potravinovou bezpečností, nedostatkem vody nebo narůstajícími migračními tlaky. Česká republika proto musí promítnout klimatická hlediska do strategických dokumentů, do obranné politiky a do systému řízení armády na všech úrovních – od politicko-strategické přes operační až po taktickou. V praxi to znamená, že při plánování budoucích schopností armády se bude vedle klasických vojenských hrozeb systematicky vyhodnocovat i dopad klimatických jevů na bezpečnostní prostředí a že na tyto jevy bude muset být připravena jak výzbroj a infrastruktura, tak i samotní vojáci.

Rostoucí četnost extrémních jevů – povodní, vln veder, sucha, vichřic či rozsáhlých požárů – zasahuje všechny složky armádní činnosti. Výcvikové prostory mohou být dočasně nevyužitelné, infrastruktura ohrožena a technika, především ta s citlivou elektronikou, vystavena rychlejšímu opotřebení. Mobilita jednotek je omezena podmáčeným či erodovaným terénem, letecké operace jsou častěji ohroženy nebezpečnými povětrnostními podmínkami a logistika musí čelit zvýšeným nárokům na spotřebu paliv i na rychlou obnovu přerušených dodávek. Tyto jevy se nepromítají pouze do bezpečnosti samotného státu, ale také do mezinárodních operací, kde může působit česká armáda. Očekává se i nárůst úkolů nevojenského charakteru – tedy zásahů při přírodních katastrofách, humanitárních krizích a záchranných operacích ve spolupráci s integrovaným záchranným systémem.

Jedním z hlavních pilířů strategie je proto adaptace obranného sektoru na nové bezpečnostní prostředí. To zahrnuje nejen včasnou identifikaci a hodnocení rizik, ale i systematické zvyšování odborných kapacit uvnitř resortu. Ministerstvo obrany plánuje začlenit klimatickou problematiku do vzdělávacích programů, specializovaných kurzů i vojenských cvičení, a tím rozšiřovat povědomí a odbornou způsobilost příslušníků armády. Důležitým prvkem bude také spolupráce s akademickou sférou a průmyslovými podniky, které mohou přinášet inovativní technologická řešení – například v oblasti energetiky, vodního hospodářství či konstrukce tzv. chytrých základen. Tyto základny by měly využívat moderní technologie pro energetickou soběstačnost, úspornost a vyšší odolnost.

Strategie se však nesoustředí jen na připravenost, ale také na samotnou bojeschopnost armády v měnícím se operačním prostředí. Vojáci budou častěji nasazováni v podmínkách extrémního horka nebo naopak velmi nízkých teplot, což klade zvýšené požadavky na jejich výcvik, fyzickou odolnost a zdravotní zabezpečení. Zbraňové systémy i veškerá výstroj musí být navrženy tak, aby spolehlivě fungovaly i v takto náročných podmínkách. Operační plánování proto musí počítat s kratší životností techniky, s nutností častějších oprav a s vyššími provozními náklady. Důležitým směrem bude i hledání alternativních zdrojů vody a potravin v prostředí, kde mohou být tyto zdroje omezené.

Zvláštní pozornost bude věnována infrastruktuře a logistice. Armáda se musí připravit na prevenci narušení vojenských objektů vlivem extrémního počasí a na zajištění nepřerušovaných dodávek energie. Současně je nezbytné posílit soběstačnost ve výrobě energie a postupně zapojovat obnovitelné zdroje, aby byla zajištěna spolehlivá podpora vojenských operací i závazků vyplývajících z členství v NATO. Logistika budoucnosti má být méně závislá na externích dodavatelích a více orientovaná na úsporná, flexibilní a odolná řešení.

Třetím hlavním směrem strategie je environmentální odpovědnost armády. Ministerstvo obrany se zavazuje k postupnému snižování negativních dopadů své činnosti na životní prostředí a k aktivnímu přispění k dosažení uhlíkové neutrality České republiky do roku 2050. To zahrnuje zavádění nízkoemisních zdrojů energie, přechod na úspornější technologie, využívání principů oběhového hospodářství a také systematické měření a vyhodnocování uhlíkové stopy. Armáda se stává nejen konzumentem technologických inovací, ale i partnerem, který podporuje jejich vývoj a uplatnění v praxi, ať už prostřednictvím spolupráce s průmyslem, nebo zapojením do evropských programů, jako je Evropský obranný fond.

Klimatická adaptace armády není jen otázkou technologií a plánování, ale i změny myšlení. Bezpečnost byla dlouhá desetiletí chápána téměř výhradně ve vojenských kategoriích – jako schopnost odrazit útok, ubránit území či čelit konvenčním hrozbám. Dnes se ale ukazuje, že skutečnou výzvou budoucnosti bude odolnost společnosti a jejích institucí vůči proměněnému světu. Armáda, která se dokáže přizpůsobit suchu stejně dobře jako novým typům konfliktů, a voják, který je připraven čelit nejen ozbrojenému protivníkovi, ale i chaosu způsobenému přírodní katastrofou, představují novou definici bezpečnosti. Je to posun od úzce chápané obrany k širší ochraně života, infrastruktury a základních podmínek lidské existence.

Strategie ministerstva obrany tak ukazuje, že klimatická adaptace není okrajovým tématem, ale nedílnou součástí moderní bezpečnostní politiky. Ozbrojené síly se musí připravit na to, že klimatická změna ovlivní jejich každodenní činnost, operační schopnosti i dlouhodobé plánování. Připravenost, bojeschopnost a odpovědnost – tři základní směry této strategie – představují cestu k tomu, aby armáda dokázala plnit své poslání i v éře klimatických změn. Česká republika tak dává jasně najevo, že bezpečnost a ochrana životního prostředí nejsou protiklady, ale dvě strany téže mince, které musí být řešeny společně.

Zajímavou dimenzí a pohledem je využití klimatické změny je její potenciální v rámci obranného a taktického plánování. Stejně jako extrémní počasí může ohrozit armádní operace, může zároveň nabídnout nové strategické příležitosti – například využití povětrnostních podmínek k omezení mobility protivníka, maskování přesunů jednotek či zabezpečení klíčových tras a objektů. Klimatické jevy se tak stávají nejen hrozbou, ale také proměnlivým faktorem, jehož znalost a predikce mohou významně ovlivnit rozhodování a rozvržení sil. Tato perspektiva zároveň podtrhuje nutnost flexibilního myšlení a inovativního přístupu: armáda, která dokáže klimatické výkyvy integrovat do své strategie, nejen že snižuje vlastní zranitelnost, ale může i aktivně proměnit nové podmínky v konkurenční výhodu, a to jak na národní, tak mezinárodní úrovni.

V neposlední řadě je nutné zmínit energetickou závislost, která se může stát jedním z klíčových faktorů ovlivňující akceschopnost armády. Mezi negativa dohody o nákupu energetických surovin z USA Asociace pro mezinárodní otázky zařadila hrozbu závislosti na jednom dodavateli – a to právě v době, kdy se Evropa teprve zbavuje dlouholeté závislosti na Rusku. Pro obranný sektor to představuje významné riziko: v případě narušení transatlantických dodavatelských řetězců by mohlo dojít k ohrožení provozu vojenských základen, techniky i logistických kapacit. V kontextu klimatických změn, kdy extrémní jevy dokážou paralyzovat přístavy, narušit lodní dopravu či dramaticky zvýšit cenu paliv, se tato jednostranná orientace jeví jako slabina. Pokud má armáda skutečně udržet svou akceschopnost, musí stavět svou energetickou bezpečnost na diverzifikovaných, lokálně dostupných a dlouhodobě udržitelných zdrojích.