Autovraky (Odpadové fórum 6/2006)

 Zdá se, že aplikátoři (to jsou ti, kteří aplikují, v našem případě právní předpisy) jsou schopni vytvořit problémy i tam , kde se skoro zdá, že to není možné. Je pravdou, že Díl 7 části čtvrté zákona, pojednávající o autovracích, je složitý a komplikovaný a příliš se nepovedl, ale jsem toho názoru, že definice autovraku, uvedená v ustanovení § 36 zákona pod písmenem a), je celkem jasná, alespoň pro potřeby tohoto pojednání. Musím ji však číst, jako ostatně všechna ustanovení právních předpisů, v kontextu ostatních relevantních ustanovení, v našem případě v kontextu s definicí odpadu.

V praxi nastal totiž problém, ventilovaný již i v televizi, v případech, kdy si majitel motorového vozidla, které dosloužilo, hodlá z něj odmontovat provozuschopné díly, které hodlá zpeněžit nebo použít pro svoji potřebu (má například dvě identická vozidla). Vznikl totiž právní názor, spíše pološílený aplikační nápad, že to nelze v souladu se zákonem učinit, neboť v době demontáže majitel již nakládá s autovrakem, což ze zákona jako prostý občan a jeho majitel nesmím.

Naštěstí to je obráceně a jediné rozumné schéma je toto:
Jsem majitelem motorového vozidla, jehož udržování v provozuschopném stavu mne stojí více prostředků a starostí než je užitná hodnota jeho služeb. Dojdu tedy k názoru, že vozidlo řádným způsobem, tedy podle zákona, odstraním. A to tak, abych já, jeho svrchovaný majitel, neutrpěl zbytečnou újmu a současně aby žádnou újmu neutrpělo životní prostředí. Zavezu si proto takové vozidlo do blízkého autoservisu a nechám si z něj, jako z vozidla, v prostředí k tomu určeném odmontovat vše, co se mi líbí. Jsem-li šikovný a mám-li k tomu vhodné prostředí, třeba garáž, udělám si totéž svépomocí. S odmontovanými částmi naložím podle vlastního uvážení a motorového vozidla, zbaveného všeho potřebného (a znovu použitelného) se rozhodnu zbavit. Teprve tímto okamžikem, tímto mým rozhodnutím, se stává tento zbytek vozidla odpadem, tím se stává i autovrakem a na mne jako na jeho majitele padají všechny povinnosti ze zákona.

Každá jiná konstrukce odporuje smyslu zákona a důvodům, proč byla pasáž o autovracích do zákona v nemalé šíři šesti paragrafů vtělena. Těmito důvody byly jednoznačně snaha ochránit životní prostředí před účinky nebezpečných látek z odstavených vozidel.

Závěrem zdůrazňuji, že "míra záchrany součástek", tedy míra neúplnosti autovraku je pro právní posouzení zcela nerelevantní. S trochou nadsázky jsem přesvědčen, že neúplným autovrakem přesně podle zákona je i malá část karoserie, pokud její součástí je vyražené identifikační číslo shodné s technickým průkazem tohoto bývalého vozidla.

(mb)