Banky dostávají návod, jak financovat cirkulární ekonomiku

Nový průvodce Finanční iniciativy Programu OSN pro životní prostředí ukazuje bankám, že cirkulární ekonomika nemusí být pouze způsobem, jak omezit odpady a spotřebu surovin. Může se stát také nástrojem pro řízení rizik spojených se stavem přírody, rozhodování o úvěrech a hledání nových obchodních příležitostí.

Příroda se může zdát jako oblast vzdálená každodennímu fungování banky. Pokud však podnik nemá přístup k vodě, je závislý na surovině, jejíž dostupnost se zhoršuje, nebo jeho podnikání stojí na intenzivním využívání půdy, nejde už pouze o otázku ochrany biodiverzity. Jde o ekonomické riziko. Právě tuto vazbu se snaží uchopit nový průvodce Circular Solutions to Achieve Nature Targets, který zveřejnila Finanční iniciativa Programu OSN pro životní prostředí, UNEP FI. Materiál je určen především komerčním bankám a zvláštní pozornost věnuje bankám zapojeným do Principles for Responsible Banking, tedy zásad odpovědného bankovnictví.

Podle údajů World Economic Forum je více než polovina světového hrubého domácího produktu, přibližně 44 bilionů dolarů, středně nebo výrazně závislá na přírodě a ekosystémových službách. UNEP FI zároveň upozorňuje, že rizika spojená s přírodou už získávají pozornost finančních regulátorů. Nejméně 29 jurisdikcí, které dohromady představuje přes 77 % globálních bankovních aktiv, se podle UNEP FI zabývá začleněním těchto rizik do obezřetnostních rámců.

Konec éry jednorázového využívání zdrojů

Lineární model založený na těžbě surovin, výrobě, spotřebě a vzniku odpadu podle UNEP FI přispívá nejen k vyčerpávání zdrojů, ale také ke ztrátě biodiverzity, znečištění a degradaci ekosystémů. Cirkulární přístup proto průvodce nevnímá pouze jako lepší nakládání s odpady. Podstatou je omezovat potřebu těžby primárních zdrojů, prodlužovat využívání výrobků a materiálů, snižovat vznik odpadu a znečištění a současně vytvářet podmínky pro obnovu přírodních systémů.

Pro banku to znamená poměrně zásadní posun v uvažování. Pokud se například úvěrové portfolio výrazně opírá o odvětví závislá na vodě, půdě, biologických zdrojích nebo přírodních ekosystémech, není možné posuzovat jejich budoucí odolnost pouze podle tradičních finančních ukazatelů. Právě cirkulární modely mohou část těchto závislostí snižovat. Banka tak může při financování podniku sledovat nejen jeho současnou ekonomickou výkonnost, ale také to, jakým způsobem podnik zachází se zdroji a zda jeho obchodní model směřuje k menší závislosti na primárních surovinách.

UNEP FI proto průvodce staví na třech základních typech ekosystémů. Jde o mořské a oceánské prostředí, sladkovodní ekosystémy a suchozemské a suchozemských ekosystémů. Každá z těchto oblastí vytváří jiné vazby mezi podnikáním, využíváním zdrojů, vznikem dopadů a finančním rizikem. Banky mají podle průvodce tyto vazby promítat do hodnocení svých klientů, sektorových strategií i samotného financování.

Čtyři kroky k udržitelnému bankovnictví

Důležitá je také skutečnost, že UNEP FI nezůstává u obecného doporučení, aby banky více financovaly cirkulární ekonomiku. Průvodce rozděluje praktické uplatnění do čtyř oblastí. První se týká interních politik, procesů a firemní kultury. Cirkularita se tak má dostat do samotného fungování banky a do způsobu, jakým vyhodnocuje přírodní dopady a související rizika.

Druhou oblastí je práce s klienty. Banka podle UNEP FI nemá pouze pasivně posuzovat podnik podle již existujících informací. Může s klientem pracovat na začlenění cirkulárních principů do jeho transformačních plánů, financování nebo strategií zaměřených na přírodu. Právě zde se otevírá prostor pro praktickou spolupráci mezi finanční institucí a podnikem. Banka může například pomáhat identifikovat, kde má podnik nejvýznamnější závislost na přírodních zdrojích a kde může cirkulární model tuto závislost snížit.

Třetí oblastí je samotné složení portfolia a financování. Průvodce identifikuje sektory s významným dopadem na přírodu, které mohou být vhodné pro prověřování a stanovování priorit. Bankám tak poskytuje základ pro otázku, která je z hlediska financování podstatnější než obecné konstatování, že cirkulární ekonomika je žádoucí. Kde přesně se v portfoliu nacházejí největší přírodní dopady a kde zároveň existuje potenciál pro financování cirkulárních řešení.

Čtvrtou oblast představuje spolupráce se stakeholdery a partnerství. Banka totiž nemusí mít sama k dispozici všechny potřebné znalosti, data ani nástroje. Průvodce proto počítá s využitím spolupráce s podniky, odborníky, dalšími finančními institucemi a dalšími partnery. Významnou součástí materiálu jsou také případové studie bank, které ukazují, jak se podobné přístupy začínají uplatňovat v praxi.

Spojení finančních procesů s ochranou biodiverzity

UNEP FI počítá s tím, že využití průvodce se bude lišit podle místních podmínek, dostupnosti dat, regulatorního prostředí i charakteru jednotlivých ekosystémů. To je pro bankovní sektor podstatné. Hodnocení přírodních rizik totiž zatím nemá stejnou datovou základnu jako tradiční finanční rizika a podniky ani banky nemají ve všech sektorech k dispozici stejně kvalitní informace.

Cílem průvodce proto není vytvořit další samostatnou environmentální vrstvu nad již existujícími bankovními procesy. Smyslem je postupně propojit přírodní závislosti a dopady s tím, jak banka řídí rizika, vytváří sektorové strategie, komunikuje s klienty a rozhoduje o financování. UNEP FI tím současně propojuje cirkulární ekonomiku s cíli Kunmingnsko-montrealského globálního rámce pro biodiverzitu. Průvodce má bankám pomoci převést cíle týkající se přírody do konkrétních rozhodnutí o kapitálu.