Bez kritických surovin nebude energetická transformace. IEA varuje před rostoucím rizikem dodávek

Měď, lithium, kobalt, grafit nebo prvky vzácných zemin se staly jedním z nejcennějších strategických aktiv současnosti. Bez nich nevzniknou elektromobily, bateriová úložiště, větrné elektrárny, přenosové soustavy ani moderní polovodiče. Nová zpráva Mezinárodní energetické agentury však upozorňuje, že svět vstupuje do období, kdy dostupnost těchto surovin přestává být samozřejmostí. Rostoucí koncentrace těžby a zpracování, exportní omezení i pokles investic vytvářejí prostředí, které může výrazně zpomalit energetickou transformaci i rozvoj strategických průmyslových odvětví.

Kritické nerostné suroviny se během několika let přesunuly z odborných analýz do centra hospodářské a bezpečnostní politiky. Jejich význam už dávno nespočívá pouze v podpoře přechodu na nízkoemisní energetiku. Stejně důležité jsou pro výrobu polovodičů, datových center, umělé inteligence, robotiky, obranných technologií, leteckého průmyslu i moderních komunikačních systémů. Právě proto Mezinárodní energetická agentura ve své aktuální zprávě Global Critical Minerals Outlook 2026 upozorňuje, že otázka dostupnosti kritických surovin se stává jedním z určujících faktorů budoucí ekonomické konkurenceschopnosti států.

Ještě před několika lety se většina pozornosti soustředila především na to, zda bude svět schopen vytěžit dostatek surovin pro rychle rostoucí poptávku po elektromobilech, bateriích nebo obnovitelných zdrojích energie. Dnes se však ukazuje, že samotný objem těžby představuje pouze část problému. Stále větší význam získává geografická koncentrace těžby, zpracování a výroby finálních materiálů. Pokud rozhodující část dodavatelského řetězce ovládá jen několik zemí, stává se celý systém mimořádně citlivým na politická rozhodnutí, obchodní omezení nebo regionální konflikty.

Právě rok 2025 podle IEA ukázal, že rizika spojená s vysokou koncentrací dodavatelských řetězců už nejsou pouze hypotetickou možností. Začala se naplno projevovat v praxi. Čína významně rozšířila exportní omezení pro řadu kritických minerálů a technologií jejich zpracování. Demokratická republika Kongo zavedla vývozní kvóty na kobalt. Další omezení přijaly Zimbabwe v případě lithia nebo Mosambik u grafitu. Počet celních položek podléhajících čínským exportním kontrolám se od roku 2023 ztrojnásobil. Trh se tak během krátké doby změnil z prostředí založeného převážně na ekonomických pravidlech na prostor, kde stále větší roli hraje geopolitika.

Důsledky se velmi rychle promítly do cen. Po několika letech poklesu začaly ceny kritických minerálů znovu výrazně růst. Mezi lednem 2025 a dubnem 2026 zdražila měď, hliník i cín přibližně o třetinu. Cena lithia se více než zdvojnásobila a kobalt zdražil přibližně o sto třicet procent. Ještě dramatičtější vývoj zaznamenaly některé strategické minoritní kovy. Cena wolframu vzrostla během sledovaného období přibližně šestinásobně. Významně zdražily také tantal, indium, galium nebo prvky vzácných zemin.

Současně se začaly rozevírat cenové rozdíly mezi čínským a evropským trhem. Galium nebo těžké prvky vzácných zemin jsou dnes v Evropě přibližně pětkrát dražší než na domácím čínském trhu. Germanium dosahuje mimo Čínu přibližně trojnásobné ceny. Tyto rozdíly jasně ukazují, jak obtížné je zajistit stabilní dodávky mimo dominantního světového dodavatele.

Největší slabinou současného systému přitom není samotná těžba, ale navazující zpracování surovin. V případě většiny klíčových minerálů připadalo mezi lety 2023 a 2025 více než tři čtvrtiny růstu světových rafinačních kapacit na jedinou zemi. U niklu dominuje Indonésie, zatímco u lithia, grafitu, manganu, kobaltu i většiny prvků vzácných zemin zůstává rozhodujícím hráčem Čína. Průměrný podíl největší rafinační země dosáhl v roce 2025 již sedmdesáti dvou procent a dále roste.

To představuje zásadní problém zejména proto, že právě rafinace určuje, zda vytěžená surovina může být skutečně využita při výrobě baterií, elektromotorů nebo polovodičů. Samotná existence ložiska ještě neznamená zajištěné dodávky. Bez technologicky vyspělého zpracování zůstává surovina pouze horninou.

Zpráva upozorňuje, že současně narůstá také riziko nedostatku některých klíčových materiálů. Přestože se díky novým projektům očekávaný deficit mědi do roku 2035 mírně snížil, stále může chybět přibližně čtvrtina potřebných dodávek. Nově se objevuje také riziko nedostatku kobaltu v důsledku vývozních omezení Demokratické republiky Kongo. Každé nové politické rozhodnutí dominantního producenta tak může během několika měsíců zásadně změnit situaci na světových trzích.

Další nepříznivou zprávou je vývoj investic. Celkové investice do kritických minerálů se v roce 2025 meziročně snížily o devět procent. Největší propad zaznamenal sektor bateriových materiálů, kde kapitálové výdaje klesly o více než pětinu. Samotné společnosti zaměřené na těžbu lithia omezily investice přibližně o čtyřicet procent. Současně poklesly také prostředky určené na geologický průzkum. Výjimku představuje měď, u níž investice naopak vzrostly díky očekávání dlouhodobě silné poptávky.

IEA upozorňuje na paradox, který může v dalších letech představovat významnou překážku rozvoje nových projektů. Přestože vlády vyspělých ekonomik oznámily veřejnou podporu ve výši přibližně 65 miliard dolarů, skutečně uvolněná část těchto prostředků zůstává zatím výrazně nižší. Rozhodující proto nebude výše politických slibů, ale rychlost jejich skutečné realizace.

Významným varováním je také stav hutního průmyslu. Poplatky za zpracování měděných koncentrátů se propadly na historické minimum a v některých případech dosahují dokonce záporných hodnot. Mnoho hutí mimo Čínu se dostává pod stále větší ekonomický tlak. Pokud by část těchto provozů ukončila činnost, koncentrace zpracování by se dále zvýšila a závislost světa na několika málo regionech by byla ještě výraznější.

IEA připomíná, že největší ekonomickou hodnotu často vytvářejí právě suroviny, které se obchodují v relativně malých objemech. Galium, germanium, yttrium, wolfram nebo prvky vzácných zemin tvoří jen nepatrnou část světového obchodu, přesto jsou nezastupitelné při výrobě polovodičů, elektromotorů, radarových systémů, satelitů nebo obranných technologií. Jejich případný nedostatek může ochromit výrobu produktů s mnohonásobně vyšší přidanou hodnotou.

Právě exportní omezení Číny z roku 2025 ukázala rozsah tohoto rizika. Pokud by byla plně uplatněna, mohly by ohrozit výrobu mimo Čínu v hodnotě přibližně 6,5 bilionu dolarů ročně napříč automobilovým průmyslem, energetikou, elektronikou i obranným sektorem. V případě přerušení dodávek bateriového grafitu by bylo ohroženo dalších více než 300 miliard dolarů průmyslové výroby.

Řešení podle IEA nespočívá pouze v otevírání nových dolů. Stejně důležité je budování rafinačních kapacit, výroby magnetů, bateriových materiálů a dalších článků hodnotového řetězce mimo současné dominantní producenty. Současně bude nezbytné vytvářet strategické zásoby kritických minerálů, podporovat recyklaci a urychlit povolovací procesy nových projektů. Významnou roli mohou sehrát také veřejné investice, státní garance nebo dlouhodobé odběratelské smlouvy, které sníží investiční riziko.

IEA současně upozorňuje, že vyšší náklady spojené s diverzifikací dodavatelských řetězců nemusí znamenat výrazný dopad na ceny konečných výrobků. Kritické minerály totiž ve většině případů představují pouze omezenou část celkové hodnoty výsledného produktu, a dodatečné náklady na bezpečnější a stabilnější dodávky lze proto často absorbovat s minimálním dopadem na spotřebitele. U bateriových článků tvoří kritické minerály přibližně čtvrtinu výrobních nákladů, avšak v ceně průměrného elektromobilu představují pouze kolem tří procent. Podobně prvky vzácných zemin tvoří přibližně čtyřicet procent ceny permanentních magnetů, jejich podíl na celkové hodnotě vozidla je však nižší než jedno procento. 

Stále větší význam bude mít také recyklace. Podle odhadů IEA by podíl druhotných surovin mohl do roku 2040 vzrůst z dnešních přibližně deseti na téměř dvacet procent. Ani tento vývoj však nebude automatický. Vyžádá si rozsáhlé investice do sběrných systémů, recyklačních technologií i nových zpracovatelských kapacit.

Nová zpráva IEA tak nepřináší pouze další analýzu trhu s nerostnými surovinami. Především ukazuje, že energetická transformace nebude záviset jen na rychlosti výstavby větrných elektráren, fotovoltaických parků nebo výroby elektromobilů. Její úspěch bude stále více určovat schopnost zajistit stabilní, diverzifikované a geopoliticky odolné dodávky kritických minerálů. Právě ony se stávají jedním z nejdůležitějších strategických zdrojů jednadvacátého století.

Pro Evropskou unii proto bude mimořádně důležité, jakou podobu získá připravovaný Cirkulární akt, který chce Evropská komise představit letos na podzim. Pokud má Evropa snížit svou závislost na dovozu kritických surovin, nebude stačit pouze otevírat nové zdroje nebo diverzifikovat dodavatelské řetězce. Stejně důležité bude vytvořit podmínky pro výrazně vyšší využívání druhotných surovin, rozvoj moderních recyklačních technologií a budování evropských kapacit pro zpracování strategických materiálů. 

Právě recyklace může podle IEA představovat jeden z nejúčinnějších nástrojů ke zvýšení surovinové bezpečnosti, přičemž do roku 2040 by mohla pokrýt téměř pětinu světové poptávky po vybraných kritických minerálech. Připravovaný Cirkulární akt tak bude příležitostí promítnout tato doporučení do evropské legislativy a posílit odolnost evropského průmyslu v době, kdy se kritické suroviny stávají jedním z nejcennějších strategických aktiv světové ekonomiky.

Dokument ke stažení:

Global Critical Minerals Outlook 2026