Bezpečné silnice chrání nejen řidiče. Stejnou pozornost si zaslouží i příroda

Moderní silniční síť patří mezi základní pilíře fungování společnosti. Každý nový kilometr komunikace však současně představuje zásah do krajiny, který ovlivňuje pohyb rostlin i živočichů na desítky let dopředu. Zatímco střety automobilů s velkými savci jsou dlouhodobě sledovaným bezpečnostním problémem, úhyn ptáků zůstával až donedávna spíše na okraji odborného zájmu. Nová výzkumná zpráva novozélandské dopravní agentury NZ Transport Agency Waka Kotahi ukazuje, že právě ptáci představují skupinu, která si zaslouží mnohem větší pozornost. Na vzniku této významné publikace se přitom podíleli také odborníci z českého Centra dopravního výzkumu, jejichž práce dnes pomáhá utvářet podobu moderní dopravní infrastruktury daleko za hranicemi Evropy.

Silnice bývají vnímány především jako symbol mobility, hospodářského rozvoje a propojení jednotlivých regionů. Každá komunikace však současně vytváří novou překážku v krajině, která mění přirozené fungování ekosystémů. Zvířata při hledání potravy, vody nebo vhodných míst k rozmnožování překračují vozovky často zcela pravidelně, aniž by byla schopna vyhodnotit rychlost přijíždějících vozidel. Výsledkem jsou miliony střetů, které každoročně způsobují nejen značné ekonomické škody a ohrožení bezpečnosti řidičů, ale také významné ztráty biologické rozmanitosti. Ochrana přírody a bezpečnost dopravy proto dnes představují dvě vzájemně propojené oblasti, které nelze řešit odděleně.

V posledních desetiletích se většina pozornosti soustředila na kolize vozidel s velkými savci. Důvod je zřejmý. Takové nehody často končí poškozenými automobily, zraněními posádky nebo tragickými následky. Ve stínu tohoto problému však dlouhou dobu zůstávaly střety s ptáky. Přitom právě jejich skutečný rozsah je pravděpodobně mnohem větší, než naznačují dostupné statistiky. Mnoho menších druhů po střetu zmizí během krátké doby, protože jejich těla odstraní predátoři nebo další projíždějící vozidla. Řada úhynů navíc vůbec není zaznamenána, což významně zkresluje celkový obraz problému. Novozélandští odborníci proto upozorňují, že nedostatek kvalitních dat představuje jednu z největších překážek při plánování účinných ochranných opatření.

Právě snaha shromáždit dosavadní vědecké poznatky vedla ke vzniku nové výzkumné zprávy připravené pro NZ Transport Agency Waka Kotahi. Publikace představuje dosud nejkomplexnější souhrn informací o střetech vozidel s ptáky na Novém Zélandu. Nejde přitom pouze o přehled dosavadních výzkumů. Dokument propojuje výsledky systematických terénních sledování, dlouhodobých pozorování i zkušeností odborníků zabývajících se ochranou přírody a navrhuje jednotný přístup k monitorování, vyhodnocování rizik a plánování dopravních staveb. Cílem není pouze lépe pochopit příčiny střetů, ale především vytvořit podklady pro jejich dlouhodobé snižování.

Významnou stopu v této mezinárodní publikaci zanechali také odborníci z Centra dopravního výzkumu. Profesor Michal Bíl působil jako mezinárodní odborný recenzent celé zprávy a její autoři opakovaně využívají výsledky vědeckých prací vznikajících v České republice. Výzkum CDV se dlouhodobě zaměřuje na prostorovou analýzu střetů vozidel se živočichy, identifikaci rizikových lokalit a využívání geografických informačních systémů při plánování bezpečnější dopravní infrastruktury. České zkušenosti tak dnes nacházejí uplatnění i při přípravě dopravních strategií na opačné straně zeměkoule, což potvrzuje, že kvalitní vědecká data mají univerzální hodnotu bez ohledu na geografickou polohu.

Jedním z nejzajímavějších zjištění studie je skutečnost, že riziko střetů není rozloženo rovnoměrně. Ptáci neumírají náhodně na všech komunikacích, ale především v místech, kde se silnice dostávají do těsného kontaktu s jejich přirozeným prostředím. Vysoce rizikové jsou okraje lesních porostů, mokřady, pobřežní oblasti nebo místa pravidelného přeletu mezi hnízdišti a potravními lokalitami. Významnou roli hraje také roční období. Nejvyšší počet střetů připadá na dobu hnízdění a období, kdy mladí ptáci poprvé opouštějí hnízda a získávají první zkušenosti s létáním. U některých mořských druhů se navíc projevuje vliv umělého osvětlení, které mladé jedince dezorientuje a přivádí je na vozovky v blízkosti pobřežních měst.

Studie zároveň ukazuje, že mezi jednotlivými druhy existují výrazné rozdíly. Zvýšenému riziku čelí zejména nelétaví nebo převážně pozemní ptáci, druhy obývající mokřady a pobřežní ekosystémy, ale také dravci a mrchožrouti, které lákají uhynulá zvířata ležící na komunikacích. Ohroženy jsou však i běžné druhy žijící v zemědělské krajině nebo v okolí lidských sídel. Podle výsledků monitoringu tvoří ptáci na některých sledovaných komunikacích více než polovinu všech nalezených uhynulých obratlovců. V závislosti na použité metodice představují šest až dvacet šest procent všech evidovaných střetů, přičemž na jedné sledované silniční síti dosahoval jejich podíl dokonce šedesáti dvou procent.

Právě tato čísla potvrzují, že ochrana ptáků nemůže být založena pouze na nahodilém sběru údajů. Autoři studie upozorňují, že současný monitoring bývá často krátkodobý, metodicky rozdílný a prostorově omezený. Jednotlivé projekty proto mezi sebou nelze jednoduše porovnávat a získané informace neposkytují dostatečně přesný obraz o skutečném rozsahu problému. Významnou nejistotu představuje také skutečnost, že některé druhy ptáků jsou při terénních průzkumech mnohem obtížněji zjistitelné než jiné. Malí nebo noční ptáci bývají zaznamenáváni výrazně méně často, než kolik jich ve skutečnosti na silnicích hyne.

Právě zde se naplno uplatňují moderní metody prostorových analýz, které představují jednu z hlavních specializací Centra dopravního výzkumu. Geografické informační systémy umožňují propojit údaje o dopravní síti, krajině, vegetaci, vodních tocích, migračních trasách živočichů i historických střetech do jediného analytického prostředí. Výsledkem nejsou pouze mapy minulých událostí, ale především modely, které dokážou s vysokou pravděpodobností odhadnout, kde budou vznikat rizikové situace i v budoucnu. Takový přístup představuje zásadní posun od pouhého zaznamenávání následků směrem k jejich aktivní prevenci.

Moderní technologie navíc otevírají zcela nové možnosti monitorování. Vedle aplikací využívajících satelitní navigaci nebo palubní kamery doporučuje zpráva testovat také automatizované systémy založené na umělé inteligenci. Ty mohou rozpoznávat uhynulé živočichy přímo z obrazových záznamů, vyhodnocovat jejich polohu a průběžně vytvářet databázi rizikových lokalit. V kombinaci s údaji od správců komunikací, ekologů i občanské veřejnosti vzniká stále přesnější obraz o tom, kde dochází ke střetům nejčastěji a jaká opatření mohou přinést největší efekt.

Neméně důležité jsou samotné návrhy preventivních opatření. Studie ukazuje, že účinná ochrana nemusí být založena pouze na rozsáhlých stavebních úpravách. V řadě případů mohou významně pomoci vhodně umístěné dopravní značky, úpravy vegetace v okolí komunikací, lokální omezení rychlosti nebo přizpůsobení silniční infrastruktury v místech pravidelného pohybu ptáků. Stejně důležité je začlenit riziko střetů již do přípravy nových dopravních staveb a ekologických hodnocení, aby byla preventivní opatření součástí projektu od jeho samotného počátku, nikoliv až dodatečnou reakcí na vzniklé problémy.

Význam této filozofie dalece přesahuje hranice Nového Zélandu. Také evropské státy stále intenzivněji propojují rozvoj dopravní infrastruktury s ochranou biologické rozmanitosti a obnovou ekologické prostupnosti krajiny. Vedle známých ekoduktů pro velké savce se do popředí dostávají i méně nápadná opatření zaměřená na drobnější živočichy, jejichž význam pro fungování ekosystémů je často stejně zásadní. Ptáci přitom představují mimořádně citlivé indikátory kvality prostředí. Jejich chování velmi rychle reaguje na změny krajiny, a proto mohou poskytovat cenné informace o tom, zda je navržená infrastruktura skutečně šetrná vůči okolní přírodě.

Novozélandská studie současně připomíná, že kvalitní dopravní infrastruktura není definována pouze technickými parametry, nosností mostů nebo kapacitou komunikací. Stále větší význam získává schopnost navrhovat silnice jako přirozenou součást krajiny, která respektuje potřeby lidí i volně žijících živočichů. Takový přístup vyžaduje dlouhodobý monitoring, sdílení dat, využívání moderních analytických nástrojů i úzkou spolupráci dopravních inženýrů, ekologů, geografů a odborníků na ochranu přírody.

Právě propojení těchto oborů představuje největší přínos práce Centra dopravního výzkumu i celé novozélandské studie. Ukazuje totiž, že bezpečnost dopravy již nelze posuzovat pouze z pohledu člověka. Skutečně moderní dopravní infrastruktura musí být navrhována tak, aby co nejlépe fungovala také pro krajinu, kterou protíná. Každý přesně lokalizovaný střet, každá kvalitně zpracovaná prostorová analýza a každé správně navržené preventivní opatření představují další krok k tomu, aby silnice plnily svůj účel, aniž by se současně stávaly tichou hrozbou pro druhovou rozmanitost. Takový přístup dnes představuje jednu z nejperspektivnějších cest, jak spojit bezpečnou dopravu s odpovědnou ochranou přírody a vytvořit infrastrukturu, která bude dlouhodobě udržitelná pro všechny její uživatele.

Dokument ke stažení:

Considering bird-vehicle collision risks, effects, evidence, and mitigation in New Zealand