Bitva o skutečně zelenou energii začíná. EU navrhuje změny výpočtů emisí z biopaliv

Jak skutečně „zelená“ je energie, kterou Evropa označuje za obnovitelnou? A podle jakých pravidel se to má počítat? Evropská komise nyní dává odborné veřejnosti do rukou možnost ovlivnit budoucí dopad na energetiku, zemědělství, průmysl i plnění klimatických cílů Evropské unie.

Evropská komise zveřejnila k připomínkování návrh směrnice, která mění technické základy hodnocení biopaliv, biokapalin a paliv z biomasy. Jde o revizi hodnot jednotlivých výrobních cest a současně o úpravu metodiky, podle níž se počítají emise skleníkových plynů a jejich úspory ve srovnání s fosilními palivy. Byť se může zdát, že jde o vysoce odbornou a technickou záležitost, ve skutečnosti se jedná o jeden z nejcitlivějších momentů současné klimatické politiky EU.

Právní základ tohoto kroku je pevně ukotven ve směrnici o obnovitelných zdrojích energie. Podle jejího článku 31 odst. 5 má Komise povinnost pravidelně přezkoumávat přílohy V a VI, které obsahují typické a výchozí hodnoty emisních úspor pro různé způsoby výroby energie z biomasy a biopaliv. Pokud to vědecký a technický vývoj odůvodňuje, může tyto hodnoty aktualizovat a zároveň upravit metodiku výpočtu. Právě nyní tento okamžik nastal.

Navrhovaná změna reaguje tedy na nové vědecké poznatky, detailnější data o výrobních procesech i zkušenosti s praktickým uplatňováním stávajících pravidel v členských státech. Hodnoty uvedené v přílohách směrnice v praxi rozhodují o tom, zda konkrétní palivo splní minimální požadované úspory emisí, zda se započítá do národních cílů pro obnovitelné zdroje a zda bude mít nárok na podporu. Jediná změna metodiky tak může znamenat zásadní rozdíl mezi „udržitelným“ a „neudržitelným“ řešením.

Komise proto navrhuje zpřesnění výpočtů emisí v celém životním cyklu paliv, od pěstování nebo získání suroviny přes zpracování, dopravu až po konečné využití. Zvláštní pozornost je věnována emisím metanu, změnám uhlíkových zásob v půdě, využívání zbytků a odpadů nebo započítávání technologií zachytávání a ukládání oxidu uhličitého. Současně dochází k aktualizaci referenčních hodnot pro fosilní paliva, vůči nimž se úspory počítají, aby srovnání odpovídalo aktuální realitě energetických trhů.

Z politického hlediska je návrh mimořádně citlivý. Biomasa a biopaliva hrají v mnoha členských státech klíčovou roli při snižování emisí v dopravě, teplárenství i výrobě elektřiny. Změna výpočtových pravidel může posílit některé technologie a jiné naopak odsunout na okraj zájmu, což se promítne do investičních rozhodnutí, regionálního rozvoje i cen energie. Právě proto Komise volí cestu otevřené konzultace a vyzývá všechny dotčené subjekty, aby se k návrhu vyjádřily.