Více času na podstatné
Budovy spotřebovávají třetinu světové energie. Jejich modernizace může snížit účty, emise i riziko energetické chudoby
Energetická náročnost budov patří k největším výzvám současné energetiky. Domy, byty a další budovy spotřebovávají přibližně třetinu veškeré energie využívané ve světě a podílejí se zhruba polovinou na globální spotřebě elektřiny. Jejich provoz zároveň představuje významný zdroj emisí oxidu uhličitého. Mezinárodní agentura pro energii (IEA) nyní představuje cestu, jak do roku 2035 snížit energetickou náročnost budov nejméně o čtvrtinu. Ukazuje přitom, že potřebné technologie již existují. Česko mezitím přichází s podrobnějším pohledem na energetickou chudobu.
Globální rozměr problému je přitom ještě širší než samotné vytápění. S rostoucími příjmy obyvatel, urbanizací a především potřebou chlazení se zvyšuje spotřeba energie v budovách. V mnoha regionech světa přibývají klimatizační zařízení rychleji, než se zlepšuje jejich účinnost. Rostoucí poptávka tak zatěžuje elektrizační soustavy, zvyšuje nároky na výrobu elektřiny a současně komplikuje snižování emisí. Kvalita budov a účinnost technického vybavení proto stále více ovlivňují nejen náklady na bydlení, ale také energetickou bezpečnost jednotlivých zemí.
Právě na tuto výzvu reaguje také nová zvláštní zpráva IEA Special Report on Buildings Efficiency, která vznikla na žádost Turecka a Austrálie v rámci strategického partnerství mezi předsednictvím COP 31 a Mezinárodní agenturou pro energii. Jejím cílem je představit cestu, jak do roku 2035 zlepšit globální energetickou náročnost budov nejméně o 25 %. Hodnotí přitom potřebné politiky, technologie a investice, od kvalitnějších obálek budov přes elektrifikaci vytápění a vaření až po účinnější spotřebiče a dostupnost čistého vaření.
Svět potřebuje více než zdvojnásobit tempo energetických úspor
Do roku 2035 by se měla globální energetická náročnost budov snížit o zmiňovaných nejméně o 25 % oproti roku 2025. Ukazatel přitom vyjadřuje konečnou spotřebu energie v budovách ve vztahu k jejich celkové podlahové ploše. Dosavadní vývoj však takovému cíli neodpovídá. Energetická náročnost budov se v první polovině tohoto desetiletí zlepšovala přibližně o 1 procento ročně. Pro dosažení stanoveného cíle bude nutné toto tempo více než zdvojnásobit.
Pokud budou země pokračovat pouze podle současného nastavení energetických politik, předpokládá IEA do roku 2035 zlepšení energetické náročnosti jen o 7 % oproti roku 2025. Rozdíl mezi současným vývojem a potřebným tempem tak zůstává značný. Agentura přitom nestaví svůj scénář na technologických vynálezech, které teprve čekají na komerční využití. Vychází z řešení, která jsou již dostupná, a ukazuje, jak jejich širší uplatnění může přinést potřebné úspory.
Zásadní roli přisuzuje čtyřem oblastem. Vyšší účinnosti spotřebičů a technických zařízení, kvalitnějším obálkám budov, elektrifikaci vytápění a vaření a rozšíření přístupu k čistému vaření v zemích, kde lidé stále používají tradiční a energeticky neúčinné způsoby přípravy pokrmů. Největší potenciál přitom podle propočtů představuje modernizace samotných zařízení. Jejich vyšší účinnost může zajistit přibližně 40 % celkového zlepšení energetické náročnosti budov.
Zpráva IEA upozorňuje, že i přes existenci energetických standardů v přibližně 140 zemích zůstávají mezi jednotlivými trhy značné rozdíly. Příkladem jsou klimatizace. Nejefektivnější dostupné modely mohou mít více než dvojnásobnou účinnost oproti průměrnému prodávanému zařízení. Rozšíření kvalitnějších spotřebičů, přísnější minimální standardy a pravidelná aktualizace energetických štítků proto mohou přinést značné úspory bez nutnosti měnit způsob využívání budov.
Dalších přibližně 20 % potenciálního zlepšení připadá na kvalitnější stavební obálky. Zateplení, vhodná okna, omezení tepelných ztrát a účinnější ochrana proti přehřívání snižují potřebu energie na vytápění i chlazení. Význam mají jak renovace stávajících budov, tak kvalitnější výstavba nových. Právě v rychle rostoucích městech a regionech s vysokou poptávkou po klimatizaci může vhodné stavební řešení zabránit tomu, aby se rostoucí zastavěná plocha automaticky promítala do stejně rychlého růstu spotřeby elektřiny.
IEA zdůrazňuje také propojení energetických úspor s klimatickou adaptací. Kvalitnější obálka budovy totiž v létě omezuje pronikání tepla do interiéru, a snižuje tak potřebu klimatizace. To je stále důležitější v oblastech, kde rostou teploty a klimatizace se z nadstandardního vybavení stává nezbytnou součástí bydlení. Energeticky kvalitní budovy tak mohou současně omezovat emise, snižovat účty a zmírňovat dopady vln veder na obyvatele.
Elektrifikace vytápění a vaření může podle scénáře IEA přispět až 15 % k celkovému zlepšení energetické náročnosti. Významnou roli zde mají především tepelná čerpadla, která využívají elektřinu k přenosu tepla z okolního prostředí. Díky tomu mohou dodat několikanásobně více tepelné energie, než kolik samy spotřebují v podobě elektřiny. Podobný princip účinnějšího využívání energie se uplatňuje také u indukčních vařičů a dalších moderních technologií. Přínos elektrifikace však souvisí i s tím, jakým způsobem se elektřina vyrábí a jakou kapacitu má elektrizační soustava pro pokrytí rostoucí poptávky.
Čtvrtou oblastí je dostupnost čistého vaření. Ta se může evropskému čtenáři zdát vzdálená od tématu zateplování domů, v globálním měřítku však představuje významnou součást energetické transformace. V řadě rozvojových zemí lidé stále využívají tradiční paliva a neúčinná zařízení, která mají vysokou spotřebu a zároveň zhoršují kvalitu ovzduší v domácnostech. Přístup k moderním způsobům vaření proto přináší nejen energetické úspory, ale také zdravotní a sociální přínosy.
Investice musí vyrůst na téměř 1,2 bilionu dolarů ročně
Zlepšování energetické účinnosti budov má také výrazný ekonomický rozměr. Podle IEA přesáhly globální investice do energetické účinnosti budov, elektrifikace a dalších opatření zaměřených na konečnou spotřebu v roce 2025 částku 370 miliard dolarů. Oproti situaci před deseti lety jde o více než dvojnásobek. Ani takový růst však podle agentury nestačí. Aby bylo možné dosáhnout cíle pro rok 2035, měly by roční investice vzrůst téměř na 1,2 bilionu dolarů.
Samotný objem peněz ovšem nezaručuje odpovídající výsledek. IEA upozorňuje, že část investic směřuje do jednotlivých dílčích zásahů, které nemusí přinášet takové dlouhodobé úspory jako komplexní modernizace budov. Rozhodující význam proto má také způsob, jakým jsou finanční prostředky využívány. Renovace by měly spojovat stavební úpravy s modernizací vytápění, chlazení a dalších technických zařízení.
Velkou překážkou zůstává dostupnost počátečního kapitálu. Domácnosti jsou totiž nejvýznamnější skupinou investorů do budov, jejich renovací, spotřebičů a vytápěcích systémů. I když se investice do energetických úspor v dlouhodobém horizontu vyplatí, vysoké počáteční náklady mohou být pro část vlastníků nepřekonatelné. Problém se týká především domácností s nižšími příjmy, které často žijí v energeticky neúsporných budovách a současně mají nejmenší finanční prostor pro jejich modernizaci.
IEA proto zdůrazňuje význam kombinace dotací, zvýhodněných úvěrů, daňových pobídek a dalších finančních nástrojů. Veřejné prostředky mohou pomoci přilákat soukromý kapitál a vytvořit podmínky pro rozsáhlejší renovace. Zvláštní pozornost by měla směřovat k domácnostem, které by bez podpory nedokázaly potřebné investice uskutečnit. Jinak hrozí, že výhody energetické modernizace budou dostupné především lidem, kteří mají dostatek prostředků na vlastní financování, zatímco energeticky nejméně úsporné bydlení zůstane mimo dosah potřebných investic.
Energetická chudoba má v Česku výraznou regionální podobu
Globální závěry IEA mají přímou souvislost také s českými podmínkami. Energetická účinnost budov totiž ovlivňuje nejen celkovou spotřebu energie, ale také schopnost domácností hradit náklady na vytápění. Ministerstvo financí ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu aktuálně připravilo a publikovalo nový mikroregionální ukazatel energetické chudoby, který přináší podrobnější pohled na rozdíly mezi jednotlivými částmi České republiky.
Dosavadní celostátní statistiky nedokázaly dostatečně zachytit územní rozdíly. Domácnosti se stejnými příjmy mohou čelit zcela odlišným nákladům podle toho, v jakém typu budovy bydlí, jaký způsob vytápění používají a jaké jsou místní klimatické podmínky. Nová analýza proto propojuje energetickou náročnost obytných budov, skladbu využívaných paliv, regionální ceny energie a disponibilní příjmy obyvatel. Výsledkem je ukazatel vyjadřující podíl předpokládaných výdajů na vytápění na disponibilních příjmech domácností.
Zjištěné rozdíly jsou značné. Mediánový podíl předpokládaných výdajů na vytápění dosahuje v jednotlivých správních obvodech obcí s rozšířenou působností 13,5 % disponibilních příjmů. Nejvyšší hodnotu vykazuje Broumov, kde jde o 19,6 %. Následují Konice, Hořice a Votice. Na opačném konci stojí Praha s pouhými 5,2 % Rozdíl mezi Broumovem a Prahou je tedy téměř čtyřnásobný. Ukazuje se tak, jak výrazně se mohou lišit finanční nároky na zajištění tepelného komfortu v závislosti na místě bydliště.
Zajímavé je, že vysoké riziko energetické chudoby nelze vysvětlit pouze nízkými příjmy obyvatel nebo vysokými cenami energií. Analýza ukazuje, že mnohem výraznější souvislost má struktura místního bytového fondu. Ve skupině nejvíce ohrožených mikroregionů přesahuje podíl rodinných domů 50 % v 96 % případů. Medián jejich zastoupení dosahuje 71 %, zatímco v ostatních mikroregionech činí 61 %.
Ještě výraznější je situace z hlediska energetické kvality budov. V 98 % nejvíce ohrožených mikroregionů přesahuje podíl obydlí v energetických třídách E až G polovinu. Mediánový podíl takových budov dosahuje 59 %, oproti 52 % v ostatních správních obvodech. Právě kombinace vyššího zastoupení rodinných domů a energeticky náročnějšího bydlení vytváří prostředí, ve kterém mohou náklady na vytápění představovat významnou část příjmů domácností.
Zjištění současně ukazuje, proč samotná výše příjmů neposkytuje dostatečný obraz energetické zranitelnosti. Přibližně 37 % velmi ohrožených mikroregionů má dokonce nadprůměrné disponibilní příjmy. Příkladem jsou Votice, které patří mezi pětici nejvíce ohrožených oblastí, přestože jejich příjmová úroveň dosahuje 105 % celostátního průměru. Vysoké náklady na vytápění zde souvisejí především s charakterem místního bydlení.
Významnou roli hraje také způsob vytápění a místní cenová struktura. Studie například uvádí, že vytápění tuhými palivy je v průměru přibližně o 60 % levnější než využívání ostatních paliv. To však automaticky neznamená nižší celkové výdaje domácností. Rozhodující je rovněž energetická náročnost domu, jeho velikost a klimatické podmínky v daném regionu.
Nová analýza tak představuje důležitý podklad pro nastavení energetické a sociální politiky. Umožňuje přesněji určit, kde má veřejná podpora renovací největší potenciál a kde se vyplatí zaměřit na modernizaci konkrétních typů budov. Současně ukazuje, že stejná dotační podpora nemusí mít ve všech regionech stejný účinek. V některých oblastech může být hlavní překážkou nízký příjem obyvatel, jinde především vysoký podíl energeticky náročných rodinných domů a náklady spojené s jejich modernizací.
Obě zprávy tak docházejí k podobnému závěru z odlišných perspektiv. Globální analýza IEA ukazuje rozsah potřebných investic a možnosti technologického zlepšení, česká studie zase odhaluje, kde se energetická náročnost budov nejvýrazněji promítá do finanční situace obyvatel. Energetická modernizace budov má proto vedle klimatického a energetického významu také zásadní sociální rozměr. Kvalitnější bydlení může domácnostem přinést nižší účty, stabilnější náklady a větší tepelný komfort. Podmínkou je, aby se k potřebným investicím dostali především lidé a regiony, které jejich přínosy potřebují nejvíce.
Dokument ke stažení: