Celníci zastavili další desítky tun nelegálního odpadu, pomoci mají nová evropská pravidla

Nelegální přeshraniční přeprava odpadů zůstává jednou z nejzávažnějších forem environmentální kriminality v Evropě. Přestože se může na první pohled jednat pouze o administrativní pochybení při přepravě materiálů určených k recyklaci, skutečnost bývá často mnohem složitější. Každá nelegálně přepravená zásilka představuje riziko pro životní prostředí, narušuje férové podnikatelské prostředí a současně přináší značné finanční zisky organizovaným skupinám, které využívají rozdílných podmínek mezi jednotlivými státy.

Podle Evropské komise putuje každoročně přes hranice členských států přibližně 35 milionů tun odpadů určených k využití nebo odstranění. Další desítky milionů tun směřují mimo Evropskou unii. Přeshraniční přeprava tak představuje důležitou součást evropského oběhového hospodářství, současně však vytváří prostor pro zneužívání pravidel a nelegální obchod.

Během několika červnových dnů zadrželi příslušníci Celního úřadu pro Plzeňský kraj ve spolupráci s Českou inspekcí životního prostředí tři kamiony převážející ze zahraničí celkem více než 72 tun odpadu. Ve všech případech existovalo důvodné podezření, že přeprava neodpovídá požadavkům české ani evropské legislativy. Kontrola ukázala, že problém nespočíval pouze v samotném druhu převáženého materiálu, ale především v místě jeho určení a v nedostatečném doložení způsobu jeho dalšího využití.

Celní správa současně upozornila, že za první pololetí roku 2026 odhalili plzeňští celníci již více než 123 tun nelegálně přepravovaných odpadů. Jde o historicky nejvyšší množství zadržené tímto útvarem během prvních šesti měsíců roku, což potvrzuje rostoucí intenzitu kontrol i přetrvávající zájem nelegálních obchodníků využívat Českou republiku jako cílovou nebo tranzitní zemi.

První zásilka obsahovala téměř 26 tun asfaltové směsi dovezené z Německa. Náklad měl být vyložen v mobilním zařízení určeném pouze ke třídění odpadů. Český zákon o odpadech však jednoznačně stanovuje, že mobilní zařízení nesmí přijímat odpady pocházející z přeshraniční přepravy. Další dvě kontroly se týkaly plastového odpadu dováženého z Itálie. V jednom případě směřovalo téměř 23 tun drcených plastů do zařízení provozovaného jako sběrna odpadů, aniž bylo prokázáno jejich skutečné materiálové využití. Poslední kamion převážel dalších téměř 24 tun plastového odpadu, který měl být opět předán do mobilního zařízení, jež k takové činnosti není oprávněno. Ve všech případech následovalo zadržení nákladu i vozidel a zahájení správních řízení příslušnými orgány.

Tyto případy dobře ukazují, že nelegální přeprava odpadu dnes jen výjimečně znamená tajné převážení nebezpečných látek přes hranice. Mnohem častěji jde o sofistikované obcházení pravidel prostřednictvím nesprávně vedené dokumentace, nejasného určení příjemce nebo nedoloženého způsobu dalšího využití odpadu. Právě schopnost prokázat, že dovezený odpad skutečně projde recyklací nebo jiným zákonem uznaným způsobem využití, představuje jednu z nejdůležitějších podmínek legální přeshraniční přepravy odpadů. Pokud tento důkaz chybí nebo příjemce nesplňuje zákonné požadavky, považuje se přeprava za nelegální bez ohledu na to, zda samotný materiál není nebezpečný.

Podobné případy nejsou výhradně českou záležitostí. Podle odhadů Evropské komise představuje nelegální obchod s odpady jeden z nejvýnosnějších segmentů environmentální kriminality v Evropě. Organizované skupiny využívají složité obchodní vztahy, řetězce zprostředkovatelů i rozdílné kontrolní mechanismy jednotlivých států. Odpady jsou často deklarovány jako druhotné suroviny nebo materiály určené k recyklaci, přestože ve skutečnosti končí v zařízeních, která nejsou schopna zajistit jejich zákonné zpracování. Výsledkem jsou nejen ekonomické škody, ale také narušení fungování legálního trhu se druhotnými surovinami.

Evropská agentura Europol dlouhodobě řadí nelegální nakládání s odpady mezi nejvýnosnější formy environmentální kriminality. Zisky organizovaných skupin se podle evropských odhadů pohybují v řádu několika miliard eur ročně. Nelegální přeprava přitom často souvisí také s daňovými úniky, praním špinavých peněz nebo paděláním obchodní dokumentace.

Právě z těchto důvodů vstoupilo v Evropské unii v platnost nové nařízení Evropského parlamentu a Rady 2024/1157 o přepravě odpadů, které představuje největší změnu pravidel za téměř dvacet let. Jeho hlavním cílem je omezit nelegální obchod s odpady, zvýšit dohled nad přeshraniční přepravou a zajistit, aby cenné druhotné suroviny zůstávaly co nejvíce využívány na území Evropské unie. Většina klíčových ustanovení začala platit od 21. května 2026, kdy byl současně spuštěn celoevropský digitální systém DIWASS neboli Digital Waste Shipment System.

Ten nahrazuje velkou část dosavadní papírové administrativy a vytváří jednotnou elektronickou platformu pro oznamování přeprav, schvalování zásilek, vedení průvodní dokumentace i komunikaci mezi příslušnými úřady jednotlivých členských států. Každá zásilka podléhající oznamovacímu režimu je nyní evidována elektronicky, což významně omezuje možnost zneužívání falešných dokumentů nebo dodatečných změn v průběhu přepravy. V přechodném období do konce roku 2026 zůstává u části přeprav podle přílohy VII zachována možnost využívat papírovou dokumentaci, samotné zapojení do systému DIWASS je však již povinné.

Nové nařízení současně výrazně zpřísňuje podmínky vývozu odpadů mimo Evropskou unii. Od května 2026 podléhá veškerý vývoz plastových odpadů režimu předchozího písemného souhlasu příslušných úřadů a od listopadu 2026 bude jejich vývoz do států mimo OECD zcela zakázán. Od roku 2027 navíc budou muset evropští vývozci předem prokazovat, že zahraniční zařízení skutečně splňuje požadavky na environmentálně šetrné zpracování odpadů. Evropská komise tím reaguje na dlouhodobé případy, kdy odpady deklarované jako recyklovatelné končily na nelegálních skládkách nebo byly spalovány v zemích s nedostatečnou kontrolou ochrany životního prostředí.

Nové nařízení rovněž zavádí přísnější požadavky na pravidelné audity zařízení mimo Evropskou unii, která přijímají evropské odpady. Pokud nebude prokázáno, že provoz splňuje odpovídající environmentální standardy, nebude možné do něj odpady z členských států vyvážet. Evropská komise bude současně zveřejňovat seznam schválených zařízení, čímž se výrazně zvýší transparentnost celého systému.

Historie totiž ukazuje, že nelegální obchod s odpady může mít katastrofální následky. Mezi nejznámější případy patří aféra lodi Probo Koala z roku 2006, kdy byly toxické odpady vyvezené z Evropy nelegálně uloženy v okolí města Abidžan na Pobřeží slonoviny. Následkem byly desetitisíce zdravotních komplikací obyvatel a jedna z největších ekologických kauz posledních desetiletí. Významným impulzem pro zpřísnění evropských pravidel se staly také opakované nelegální exporty plastových odpadů do jihovýchodní Asie po roce 2018, kdy po uzavření čínského trhu začaly velké objemy evropských odpadů směřovat například do Malajsie, Indonésie nebo Vietnamu. Řada těchto zásilek byla následně vrácena zpět do zemí původu, protože obsahovala směsné nebo znečištěné odpady, které nebylo možné legálně recyklovat.

Evropské bezpečnostní složky v posledních letech opakovaně odhalily rozsáhlé přeshraniční sítě obchodující s odpady. Jedním z nejvýznamnějších případů byla operace Green Tuscany koordinovaná italskými orgány za podpory Europolu a Eurojustu. Vyšetřování odhalilo stovky nelegálních přeprav mezi několika evropskými státy, při nichž byly odpady deklarovány jako recyklovatelné materiály, přestože dokumentace neodpovídala skutečnosti. Vyšetřovatelé současně odkryli propojení některých firem s organizovaným zločinem a rozsáhlé falšování přepravních dokladů.

Podobné koordinované akce se v Evropě uskutečňují pravidelně v rámci mezinárodních kontrolních operací DEMETER nebo 30 Days at Sea, do nichž se zapojují celní správy, policejní složky, Europol, Interpol i Světová celní organizace. Každoročně při nich bývají zkontrolovány tisíce kontejnerů, kamionů a železničních zásilek, přičemž stovky z nich končí odhalením porušení předpisů.

Významnou roli sehrál také Evropský úřad pro boj proti podvodům OLAF, který v posledních letech pomohl italským orgánům odhalit několik stovek tun nelegálně vyvážených plastových odpadů přes přístavy Janov a Neapol. Odpady měly být vyvezeny jako recyklovatelný materiál, následné kontroly však prokázaly, že nesplňují požadavky evropských předpisů. V letošním roce pak OLAF podpořil rozsáhlou mezinárodní operaci Carbone delle Alpi zaměřenou na organizovanou síť působící v několika evropských státech.

Evropské orgány současně upozorňují, že mezi nejčastěji nelegálně přepravované komodity dnes patří plastové odpady, elektroodpady, vyřazené automobily, stavební odpady, kovový šrot nebo použité baterie. Právě u těchto komodit bývá nejčastěji zpochybňováno, zda jsou skutečně určeny k materiálovému využití, nebo představují pouze odpad určený k levnému odstranění mimo místo svého vzniku.

Tyto případy potvrzují, že nelegální přeprava odpadů představuje přeshraniční problém, který již nelze účinně řešit pouze na úrovni jednotlivých států. Tyto zkušenosti významně ovlivnily podobu nových přepravních legislativních pravidel. První skutečně ucelený mezinárodní rámec pro kontrolu přeshraniční přepravy odpadů vznikl přijetím Basilejské úmluvy v roce 1989. Evropská unie její principy postupně převzala do vlastní legislativy a v roce 2006 přijala nařízení 1013/2006, které po téměř dvě desetiletí určovalo pravidla přeshraniční přepravy odpadů mezi členskými státy i ve vztahu ke třetím zemím.