Česko šlape na recyklační plyn. Teď tabák a solární panely, co nás čeká zítra?

Tuna použitých tabákových náplní může poskytnout vláknitou přísadu pro přibližně 200 metrů silnice. V Příbrami zase nová automatizovaná linka dokáže ročně zpracovat až 7 000 tun vysloužilých fotovoltaických panelů. Oba projekty mají společný cíl, jejich ekonomika je však odlišná. Zatímco tabákový odpad nachází uplatnění v asfaltových směsích, u solárních panelů rozhoduje především výtěžnost jednotlivých materiálů, jejich čistota a možnost prodat je dalším zpracovatelům.

Od použité náplně k asfaltové příměsi

V průmyslovém areálu společnosti ProfiOdpady v Hoříně u Mělníka zahájila provoz nová recyklační linka společnosti Reneso ČR, která zpracovává použité tabákové a nikotinové náplně na produkt Reneso Fibers. Podle výrobce jde o druhé zařízení tohoto typu na světě. První obdobná technologie funguje na Slovensku, kde se materiál využívá při výrobě asfaltových směsí. Nová česká provozovna má zkrátit přepravní vzdálenosti a umožnit zpracování odpadu přímo v zemi jeho vzniku.

Pro přesnost je třeba dodat, že v tomto případě jde především o použité náplně do zařízení na zahřívaný tabák, nikoli o směs klasických cigaretových nedopalků, nedopalků s filtrem a odpadu z elektronických cigaret. Rozdíl je důležitý i z technologického hlediska, protože složení vstupního materiálu určuje možnosti jeho dalšího zpracování.

Za projektem stojí spolupráce společností Reneso a Philip Morris ČR. Program sběru použitých náplní v Česku a na Slovensku funguje od roku 2022. Sběr probíhá prostřednictvím sítě prodejen a partnerských provozoven IQOS. Podle údajů zveřejněných při spuštění české linky se v tuzemsku daří shromažďovat přibližně 1,4 tuny použitých náplní měsíčně, což odpovídá zhruba dvěma milionům kusů. Celkové množství vybraných náplní v obou zemích již přesáhlo 100 tun.

Samotný proces zpracování stojí na drcení, odstranění kovových částic a následné granulaci. Výstupem je materiál Reneso Fibers, který má ve stavebních aplikacích nahrazovat běžně používaná celulózová vlákna v asfaltových směsích. Podle společnosti může jedna tuna tohoto produktu vystačit přibližně na 200 metrů silnice. Jeho funkcí je mimo jiné přispívat k omezení tvorby vyjetých kolejí, tedy trvalých deformací asfaltového povrchu při opakovaném zatížení dopravou. Takové využití už bylo ověřeno na několika projektech na Slovensku. První silniční úsek s touto příměsí v Česku se plánuje na první polovinu roku 2027.

Provozní uspořádání je přizpůsobeno relativně malému toku materiálu. Dvanáctimetrový lodní kontejner s technologií stojí v areálu ProfiOdpady, kde se vstupní odpad připravuje k dalšímu zpracování. Specializovaní pracovníci mají na vlastní zpracování vyhrazený přibližně týden v měsíci. Uváděná kapacita dosahuje až 5 tun náplní měsíčně, což je více než trojnásobek současného průměrného měsíčního sběru. Dostatečné vytížení linky proto bude záviset především na dalším rozvoji sběrné sítě a množství předaného materiálu.

Sedm tisíc tun solárních panelů ročně

Roční kapacita linky činí 7 000 tun, což podle společnosti odpovídá přibližně 500 až 700 tisícům panelů v závislosti na jejich velikosti. Takové množství by pokrylo potřebu zhruba 50 tisíc běžných domácích fotovoltaik, pokud počítáme s instalací kolem 10 panelů na rodinný dům. Pro srovnání, v Česku má průměrná nově instalovaná fotovoltaická elektrárna přibližně 22 kWp, což při běžném výkonu panelů odpovídá zhruba 50 panelům.

Zařízení využívá automatizovanou mechanickou demontáž a následnou separaci materiálů. Panel nejprve projde identifikací rozměrů a polohy připojovací krabice, která se automaticky oddělí. Následuje odstranění hliníkového rámu a oddělení skla. Zbývající část prochází soustavou drtičů a třídicích zařízení, která rozdělují materiál podle jeho fyzikálních vlastností. Výsledkem jsou jednotlivé frakce obsahující mimo jiné měď, křemík a stříbro. Provoz je natolik automatizovaný, že jednu směnu obsluhuje šest pracovníků.

RecPan deklaruje celkovou míru recyklace přesahující 97 % hmotnosti zpracovaného panelu. U běžných křemíkových fotovoltaických panelů tvoří sklo přibližně 67–72 % hmotnosti, hliníkový rám 12–16 %, polymerní plasty zhruba 8–11 %, křemík 3–4 % a měď přibližně 1–3 %. Stříbro představuje jen asi 0,03 % hmotnosti panelu. Konkrétní poměry se liší podle konstrukce a stáří panelu. Samotné dosažení této míry recyklace však ještě nevypovídá o tom, kolik získaných materiálů se skutečně podaří využít při další výrobě.

Sklo, hliník, měď, křemík a stříbro mají odlišnou tržní hodnotu i požadavky na čistotu. Zatímco hliníkové rámy představují dobře obchodovatelnou surovinu, u skla je situace složitější. Přestože tvoří největší hmotnostní podíl panelu, jeho nízká cena ztěžuje ekonomické zajištění dalšího využití. Společnost současně uvedla, že část plastových složek zatím odváží na skládku a u křemíku připravuje další využití, které vyžaduje dořešení navazujících podmínek.

Podnik nabízí zákazníkům převzetí a recyklaci panelů bez poplatku a podle svého vyjádření hradí také dopravu. Tuto bezplatnou službu umožňuje tuzemský systém povinných recyklačních poplatků podle zákona o výrobcích s ukončenou životností, ze kterých je budoucí likvidace fotovoltaiky předplacena. Jeho obchodní model stojí na výnosech z prodeje získaných materiálů. To znamená, že hospodářský výsledek závisí na kombinaci nákladů na svoz a zpracování, skutečné materiálové výtěžnosti a cen druhotných surovin. V době zahájení provozu se v areálu nacházelo přibližně 800 tun panelů čekajících na zpracování. Firma počítá s dalším rozvojem a připravuje projekty v Polsku, Itálii a Španělsku.

Příbramský závod přitom není první českou kapacitou pro recyklaci fotovoltaiky. Ve Středočeském kraji už fungují zařízení společností Dekonta v Kralupech nad Vltavou a Technoworld v Letech u Prahy. Nový provoz tak rozšiřuje existující zpracovatelskou infrastrukturu v době, kdy se na trhu objevují panely poškozené krupobitím, vodou či jinými vlivy, moduly z reklamačních a garančních případů i zařízení nahrazovaná účinnějšími technologiemi.