Česko spí na strategických surovinách, zatímco svět je už dávno vzhůru

Zatímco svět zrychluje v těžbě a zpracování kritických surovin, které jsou nezbytné pro energetický přechod, výrobu baterií či moderní průmysl, Česko stále těží jen zlomek svého geologického potenciálu – v současnosti se omezuje na dvě suroviny, živce a koksovatelné uhlí, zatímco ložiska strategických kovů jako lithium, uran, zlato, mangan či wolfram zůstávají nevyužitá a projekty často uvázly v průzkumné fázi. 

Geologické průzkumy ukazují, že některá ložiska, například na Cínovci či v okolí Zlatých Hor, obsahují stovky tun kovů, které by mohly významně snížit závislost Evropy na dovozu a posílit surovinovou bezpečnost, avšak pomalé povolovací procesy, dlouhé EIA a odpor veřejnosti brzdí rychlejší rozvoj. Současně tradiční těžba uhlí čelí ekonomické neefektivnosti a legislativním omezením – černé uhlí má být vytěženo jen do roku 2026 a hnědé uhlí se potýká s rostoucími náklady a cenami emisních povolenek. Stabilní jsou jen některé průmyslové horniny, například kaolin, jíl či živec, jejichž strategický význam pro evropskou soběstačnost je však omezený. 

Globální konkurence, zejména státy jako USA, Čína či Austrálie, považuje těžbu kritických surovin za otázku národní bezpečnosti a masivně investuje do průzkumu, těžby i zpracování, zatímco Česko váhá a podmínky pro efektivní domácí těžbu zůstávají složité. Pokud se však podaří zrychlit povolovací procesy, využít moderní technologie a aktivně zapojit místní samosprávy, má země potenciál stát se klíčovým hráčem na evropském a globálním trhu kritických surovin, čímž by nejen posílila průmyslovou konkurenceschopnost, ale i strategickou surovinovou bezpečnost regionu. Více ZDE