Česko v klimatickém žebříčku ztrácí pozice. Obnovitelné zdroje a klimatická politika nás táhnou dolů

Česká republika si v mezinárodním hodnocení klimatické výkonnosti opět pohoršila. V aktuálním žebříčku Climate Change Performance Index (CCPI) pro rok 2027 obsadila 45. místo, což představuje propad o tři příčky oproti předchozímu ročníku. Přestože se v některých oblastech daří snižovat emise a zlepšovat energetickou účinnost, celkové hodnocení ukazuje na dlouhodobé problémy české klimatické politiky. Slabý rozvoj obnovitelných zdrojů a velmi nízké hodnocení klimatických opatření staví Česko mezi země, jejichž dosavadní přístup k ochraně klimatu zaostává za potřebným tempem.

Samotný žebříček přitom nabízí zajímavý pohled na to, jak jednotlivé státy převádějí klimatické cíle do konkrétní energetické, hospodářské a legislativní praxe. Hodnocení CCPI 2027 zveřejnily 11. listopadu 2026 organizace Germanwatch a NewClimate Institute během klimatické konference COP31 v turecké Antalyi. Zahrnuje 64 zemí a Evropskou unii, které společně odpovídají za více než 90 % celosvětových emisí skleníkových plynů.

Obnovitelné zdroje brzdí odpor veřejnosti i dezinformace

Český výsledek je o to zajímavější, že v jednotlivých sledovaných oblastech dosahujeme poměrně rozdílných výsledků. V emisích skleníkových plynů a využívání energie získáváme střední hodnocení. V oblasti obnovitelných zdrojů jsme na tom hůře a dostáváme nízkou známku. Nejslabší výsledek představuje klimatická politika, kde Česko získalo dokonce velmi nízké hodnocení.

Hodnocení obnovitelných zdrojů je přitom důležitým signálem pro českou energetiku. Rozvoj větrných a solárních elektráren zůstává pomalý a větší projekty se potýkají s odporem části veřejnosti. Autoři českého hodnocení upozorňují také na vliv dezinformačních kampaní, které podle jejich zjištění přispěly k odmítání větrných projektů v místních referendech.

Úspory fungují, chybí ale termín konce uhlí

Pozitivněji vyznívá vývoj v oblasti energetických úspor. Česká republika má podle autorů hodnocení poměrně dobře rozvinuté programy na podporu energetické účinnosti. Příkladem je Nová zelená úsporám, která pomáhá domácnostem s renovacemi budov a instalací čistých zdrojů energie. Do modernizace energetického hospodářství investují také obce a podniky, mimo jiné prostřednictvím tepelných čerpadel a elektromobility. Slabinou však zůstává širší podpora udržitelné dopravy, promyšleného územního plánování a snižování celkové energetické náročnosti společnosti.

Zajímavý kontext přináší také vývoj českého uhelného hospodářství. V lednu 2026 skončila těžba černého uhlí uzavřením posledního černouhelného dolu v zemi. Těžba hnědého uhlí však pokračuje a podle hodnocení CCPI stále chybí právně závazný termín úplného ukončení využívání fosilních paliv. Očekávání spojená s postupným útlumem uhlí se tak opírají především o ekonomický vývoj, evropský systém emisního obchodování a podporu alternativních zdrojů.

Výhrady autorů se týkají rovněž samotného nastavení české klimatické politiky. Kritizují nedostatečnou politickou kontinuitu a chybějící jasně stanovené cíle pro jednotlivá hospodářská odvětví. Zvláštní pozornost věnují také postoji současné vládní koalice ke klimatické problematice. Podle expertů zapojených do hodnocení je součástí vlády politická strana zpochybňující vliv člověka na klimatickou změnu, která současně vystupuje proti rozvoji obnovitelných zdrojů.

Jak se žebříček sestavuje a jak si vede Evropa

Pro pochopení výsledků je důležité vědět, jak vlastně CCPI vzniká. Celkové pořadí vychází ze čtyř hlavních kategorií a čtrnácti ukazatelů. Největší váhu mají emise skleníkových plynů, které představují 40 % výsledného hodnocení. Obnovitelné zdroje energie, energetická spotřeba a klimatická politika mají každá dvacetiprocentní podíl. Poslední z uvedených oblastí posuzuje také skutečné provádění klimatických opatření a jejich soulad s cíli Pařížské dohody. Na hodnocení klimatické politiky se podílí přibližně 500 odborníků z celého světa.

České umístění je třeba vnímat také v evropském kontextu. Evropská unie jako celek obsadila 19. místo a získala střední hodnocení. Z velkých evropských ekonomik skončilo Německo na 25. místě a Francie na 20. místě. Česko se 45. příčkou zůstává mezi slabě hodnocenými členskými státy. Hůře je na tom v rámci EU pouze Slovensko, které obsadilo 50. místo. Před Českem se umístilo také Polsko, které dosáhlo na 48. příčku.

Na opačném konci pořadí najdeme státy, které dokázaly spojit rychlejší snižování emisí s rozvojem obnovitelných zdrojů a účinnější klimatickou politikou. První tři pozice však autoři ani letos neobsadili, protože žádná ze sledovaných zemí nedosahuje dostatečně dobrých výsledků ve všech hodnocených oblastech. Nejlépe si vede Dánsko na čtvrtém místě, následované Litvou a Lucemburskem. Dánsko si prvenství mezi hodnocenými státy udrželo již šestým rokem. Za posledních pět let snížilo emise skleníkových plynů o více než čtvrtinu a směřuje ke splnění cíle snížit je do roku 2030 o 70 % oproti roku 1990.

Klimatický žebříček odhaluje propast mezi světovými ekonomikami

Pohled za hranice Evropy ukazuje ještě výraznější rozdíly v přístupu ke klimatické politice. Zatímco některé země dokázaly spojit rychlý rozvoj obnovitelných zdrojů se snižováním emisí, jiné nadále staví své hospodářství na fosilních palivech. Výsledky Climate Change Performance Index 2027 přinášejí zajímavé srovnání Spojených států, Číny, Austrálie i Indonésie. Ukazují také, že velikost ekonomiky ani její technologická vyspělost automaticky nezaručují dobré výsledky v ochraně klimatu.

Spojené státy obsadily 67. místo ze 68 hodnocených zemí a Evropské unie. Hůře dopadl už pouze Írán. Americká klimatická politika získala velmi nízké hodnocení, stejně jako výsledky v oblasti emisí, obnovitelných zdrojů a energetické spotřeby. Autoři indexu upozorňují na návrat federální administrativy k podpoře fosilních paliv, oslabování klimatických opatření a překážky pro rozvoj větrné energetiky. USA tak patří k nejhůře hodnoceným ekonomikám světa, přestože disponují značnými technologickými, finančními i přírodními předpoklady pro rozvoj čisté energetiky.

Čína se umístila na 56. příčce a meziročně ztratila dvě pozice. Její výsledek představuje zajímavý paradox. Jako největší světový producent emisí skleníkových plynů současně patří k nejrychleji rostoucím trhům obnovitelné energetiky. Masivně investuje do solárních a větrných elektráren, bateriových úložišť i elektromobility. Vysoká míra elektrifikace ekonomiky jí vytváří značný prostor pro rychlé snižování emisí. Hlavní překážkou zůstává pokračující závislost na uhlí a vysoké emise z fosilních paliv.

Rozporuplná Austrálie a pomalejší Indonésie

Austrálie obsadila 54. místo a polepšila si o dvě příčky. Přesto zůstává ve skupině zemí s velmi nízkým hodnocením. V její energetice přitom obnovitelné zdroje postupně získávají významnější postavení. Země rozšiřuje solární a větrné elektrárny, investuje do bateriových úložišť a stanovila si cíl dosáhnout do roku 2030 podílu 82 % obnovitelné elektřiny v propojené elektrizační soustavě. Současně však patří k nejvýznamnějším světovým vývozcům uhlí a zemního plynu. Rozpor mezi domácí energetickou transformací a pokračující těžbou a exportem fosilních paliv se výrazně promítá do jejího celkového hodnocení.

Indonésie se propadla o osm míst na 51. příčku. Její slabé hodnocení souvisí především s pokračujícím využíváním uhlí, pomalým rozvojem obnovitelných zdrojů a odlesňováním. Země přitom disponuje značným potenciálem pro solární energetiku a představila plán na vybudování solárních elektráren o výkonu 100 GW do roku 2029. Jeho naplňování však zatím zaostává za ambicemi. Další komplikaci představuje úbytek tropických lesů a rašelinišť, které mají zásadní význam pro ukládání uhlíku a ochranu biologické rozmanitosti.

Rozvíjející se ekonomiky předbíhají velmoci

Zajímavé výsledky přináší také Indie, která se umístila na 28. místě, byť meziročně klesla o pět příček. Přesto dosahuje výrazně lepšího hodnocení než Čína nebo Spojené státy. Brazílie obsadila 21. místo a polepšila si o šest příček, zatímco Filipíny se dostaly na 16. místo. Naopak Rusko skončilo na 66. místě, Saúdská Arábie na 65. a Spojené arabské emiráty na 64. místě.