Čeští hokejisté míří do Curychu, ve Fribourgu ještě za nimi zůstává energie. Jak je to možné?

Když český tým během mistrovství světa 2026 nastupoval ve Fribourgu k zápasům základní skupiny, většina fanoušků řešila góly, přesilovky a atmosféru pod švýcarskými Alpami. Jen málokdo ale tušil, že se hraje v jedné z technologicky nejpokrokovějších hokejových arén současné Evropy. Stadion, který na první pohled připomíná moderní pevnost švýcarského hokeje, totiž ve skutečnosti funguje jako mimořádně sofistikované energetické centrum, přičemž paradox je téměř dokonalý. Čím více se v hale bruslí, chladí led a proudí tisíce fanoušků, tím více energie systém dokáže dále využívat.

V okamžiku, kdy česká reprezentace opouštěla Fribourg a přesouvala se do curyšské části šampionátu, zůstávalo v útrobách haly obrovské množství nevyužité energie. Právě s tím totiž projektanti při přestavbě počítali. Moderní BCF Arena dnes nefunguje jako tradiční zimní stadion, který energii pouze spotřebovává. Funguje jako uzavřený organismus schopný energii recyklovat, vyrábět a znovu distribuovat do dalších částí sportovního komplexu i města.

Původní hala Saint Léonard vznikla už v roce 1982. Tehdy šlo o klasický zimní stadion s kapacitou 7 720 diváků, který odpovídal době masivních betonových sportovišť s obrovskou energetickou náročností. Když se ale vedení klubu HC Fribourg Gottéron rozhodlo pro kompletní modernizaci, vznikl projekt, který dnes odborníci označují za jeden z nejzajímavějších příkladů energeticky efektivní sportovní infrastruktury v Evropě. Rekonstrukce probíhala od roku 2018 a modernizovaná aréna byla otevřena před sezonou 2020 až 2021. Kapacita vzrostla na přibližně 9 000 míst, přibylo šest restaurací, dvanáct gastronomických zón, 336 VIP sedadel a kompletně nová střešní konstrukce bez jediného sloupu omezujícího výhled.

Jenže skutečná revoluce se odehrála hluboko pod ledovou plochou. Výroba ledu je totiž extrémně energeticky náročný proces. Led musí mít stabilní teplotu, a to i v okamžiku, kdy uvnitř stadionu sedí tisíce lidí, svítí stovky reflektorů a televizní technika generuje další teplo. Každý profesionální stadion proto využívá komplexní chladicí okruh, v němž cirkuluje speciální chladivo. Právě zde se rozhoduje o tom, zda hala bude ekologickou katastrofou, nebo technologickou špičkou. V případě Fribourgu je právě práce s odpadním teplem jedním z klíčových prvků celé koncepce. Každé ochlazování ledové plochy totiž současně produkuje velké množství tepelné energie. Ve starších halách tato energie mizela bez užitku do okolního vzduchu. Ve Fribourgu ji však technologický systém zachytává, akumuluje a znovu využívá pro vytápění interiérů, ohřev vody a další provoz stadionu.

Starší zimní stadiony v Evropě dlouhodobě používaly syntetická chladiva typu HFC, zejména R134a, R404A a R507, která měla extrémně vysoký potenciál globálního oteplování často v řádu stovek až téměř čtyř tisíc násobku CO₂, což znamenalo, že i relativně malý únik chladiva představoval výraznou klimatickou zátěž. Navíc šlo o systémy energeticky méně efektivní a citlivé na netěsnosti, zatímco moderní stadiony v kontextu legislativy EU (nařízení Evropské unie o fluorovaných skleníkových plynech) postupně přecházejí na přírodní chladiva jako čpavek R717 a oxid uhličitý R744.

Ty mají minimální nebo nulový dopad na klima, přičemž čpavek je vysoce účinný, ale toxický a vyžaduje přísná bezpečnostní opatření a CO₂ pracuje při vysokých tlacích, ale je nehořlavý a netoxický, přičemž obě řešení zároveň umožňují výrazně efektivnější zpětné využití odpadního tepla z výroby ledu pro vytápění stadionů a jejich provozních částí, což zásadně mění energetickou bilanci moderních hokejových arén.

Právě tato schopnost využít energii vznikající při samotném chlazení dělá z BCF Areny unikát. Zjednodušeně řečeno, stadion vyrábí teplo tím, že vytváří chlad. Z fyzikálního hlediska jde o fascinující proces. Chladicí systém odebírá teplo z ledové plochy a přes výměníky jej přesouvá do dalších částí budovy. Výsledkem je situace, kdy energie nevzniká spalováním dalších zdrojů, ale inteligentním přerozdělováním už existujícího výkonu.

Celý systém navíc doplňuje rozsáhlá fotovoltaická elektrárna. Na střeše stadionu bylo instalováno 3 770 metrů čtverečních solárních panelů tvořených přibližně 2 300 moduly. Ty ročně vyrobí okolo 700 megawatthodin elektřiny. To je množství energie, které by podle běžné evropské spotřeby vystačilo stovkám domácností. A právě díky této výrobě získala hala prestižní švýcarskou certifikaci Minergie A, která je udělována pouze budovám schopným vyprodukovat více energie, než samy spotřebují během běžného provozu.

Velkou roli přitom hraje i samotná konstrukce budovy. Nová střecha byla navržena tak, aby minimalizovala tepelné ztráty a současně unesla rozsáhlý systém solárních panelů. Projektanti pracovali s vysoce účinnou tepelnou izolací, řízeným prouděním vzduchu a precizně navrženou obálkou budovy. Každý unikající watt energie totiž znamená vyšší provozní náklady. Švýcaři proto optimalizovali doslova každý detail od rozvodů až po způsob cirkulace vzduchu mezi tribunami.

Z technického hlediska je fascinující i samotné řízení provozu. Moderní senzory průběžně vyhodnocují teplotu ledu, vlhkost vzduchu, intenzitu provozu i aktuální energetickou bilanci. Systém dokáže dynamicky upravovat výkon chlazení podle aktuálních podmínek. Pokud se hala zaplní během večerního zápasu, technologie okamžitě reaguje na zvýšenou tepelnou zátěž. Pokud naopak během dne probíhá pouze trénink, systém automaticky snižuje spotřebu. Každá ušetřená kilowatthodina zde hraje roli.

Mimořádně zajímavá je také takzvaná energetická komunita, která kolem stadionu vznikla. Město Fribourg a společnost L’Antre SA vytvořily systém, jehož cílem je sdílet a dále využívat přebytečné teplo produkované stadionem. To znamená, že energie vytvořená při výrobě ledu nekončí pouze uvnitř arény, ale může být využívána i v širším okolí sportovního areálu. Zimní stadion se tak proměňuje z energetického konzumenta v aktivní součást městské energetické infrastruktury.

Právě proto dnes BCF Arena patří mezi nejcitovanější evropské projekty udržitelné sportovní infrastruktury. Ve Švýcarsku se o ní mluví jako o modelu budoucnosti pro zimní stadiony. A není divu. Ve chvíli, kdy se profesionální sport stále více zabývá uhlíkovou stopou velkých akcí, dopravou fanoušků i energetickou náročností televizních přenosů, představuje Fribourg inspiraci, že i lední hokej může fungovat v úplně jiném pojetí než před dvaceti lety. Je v tom navíc určitá symbolika. Hokej je sport založený na rychlosti, síle a neustálém pohybu energie. A právě energie se stala hlavním tématem i mimo led.