Chléb, který chutná po věčné chemii. BIO produkty nejsou výjimkou

Nejnovější evropská studie odhalila, že trifluoroctová kyselina, extrémně perzistentní „věčná chemikálie“ vznikající rozpadem PFAS pesticidů a F-plynů, je masivně přítomná i v běžných obilných potravinách. Její množství v chlebu, těstovinách či cereáliích často překračuje hodnoty považované za bezpečné, přičemž nejvyšší expozice dopadá na děti. Zjištění ukazují, že se kontaminace dostala hluboko do evropského potravního řetězce a vyvolávají otázky, zda současná regulace dokáže chránit zdraví lidí i životní prostředí.

Evropská síť PAN Europe provedla první rozsáhlé hodnocení výskytu trifluoroctové kyseliny (TFA) v obilných potravinách vyráběných v šestnácti evropských zemích a zjistila, že tato látka je přítomná v drtivé většině vzorků. TFA, označovaná za „věčnou chemikálii“, vzniká především rozpadem fluorovaných pesticidů a F-plynů, které se používají například v chlazení. Její extrémní perzistence (schopnost nerozkládat se v prostředí) způsobuje, že se hromadí v půdě, vodě a následně v plodinách. Až dosud se v potravinách systematicky neměřila, a proto představují nová data zásadní průlom v chápání rozsahu jejího šíření.

Výzkum ukazuje, že 81,8 % analyzovaných potravin obsahovalo TFA nad detekčním limitem a všechny pozitivní vzorky překročily výchozí limit 0,01 mg/kg, který se v EU používá pro látky toxické pro reprodukci kategorie 1B (látky poškozující reprodukci). Průměrná naměřená koncentrace byla 78,9 µg/kg a nejvyšší hodnoty dosahovaly až 360 µg/kg. Zajímavé je, že nejvyšší kontaminaci nesla pšenice, ty měly v průměru zhruba 7,6krát více TFA než výrobky z jiných obilovin, jako je žito, oves či rýže. Studie nabízí dvě vysvětlení: buď se PFAS pesticidy používají častěji na pšenici, nebo pšenice dokáže TFA aktivněji přijímat díky fyziologickým vlastnostem rostliny. Dosavadní laboratorní výsledky naznačují právě druhý scénář, protože pšenice byla v testech mimořádně efektivní v absorpci ultrakrátkých PFAS látek, mezi které TFA patří.

Nizozemský perník (pepernoten), který se tradičně konzumuje během svátku Sinterklaase, tedy obdobě českého Mikuláše, obsahoval 0,13 mg/kg TFA. Španělský toastový chléb a mouka z Lucemburska dosáhly shodně hodnot 0,12 mg/kg. V rakouské strouhance bylo zjištěno 0,074 mg/kg, v polském špaldovém toastovém chlebu 0,062 mg/kg a v bulharských sušenkách a rumunské kukuřičné mouce 0,049 mg/kg. Relativně nižší, ale stále měřitelné hodnoty vykazovaly maďarské vločky (0,031 mg/kg), italské špagety (0,026 mg/kg) a řecké trvanlivé pečivo s olivovým olejem (0,017 mg/kg).

Data dále odhalují, že obilné potraviny jsou pravděpodobně hlavním zdrojem lidské expozice TFA. Koncentrace v jídle byla více než tisícinásobně vyšší než průměrná koncentrace TFA v evropské vodě z kohoutku. To je velmi podstatné, protože při výpočtu denního příjmu se ukazuje, že děti mohou jen prostřednictvím obilovin překročit bezpečnostní hranici až téměř dvojnásobně. Děti váží méně a jedí více obilovin v přepočtu na kilogram hmotnosti, takže jejich průměrná denní expozice dosahuje 36,9 % navržené bezpečné dávky a při započtení běžných porcí až 184 %. U dospělých činí expozice v průměru 14,6 % navržené hodnoty, ale u některých produktů může vystoupat na více než dvě třetiny její maximální hranice. A to jde pouze o obiloviny, nikoliv o ovoce, zeleninu, nápoje či vodu, kde se TFA rovněž prokazatelně vyskytuje.

Součástí problému je i skutečnost, že TFA dosud nemá oficiální evropský limit maximálního rezidua v potravinách (MRL - Maximum Residue Limit). V takových případech se použije výchozí hodnota 0,01 mg/kg, která má chránit zejména těhotné osoby a děti před látkami toxickými pro reprodukci, mezi něž TFA patří. Z probíhajícího přehodnocení Evropským úřadem pro bezpečnost potravin (EFSA) však vyplývá, že současné posuzování rizik je zastaralé a v minulosti se výrazně opíralo o podhodnocené studie dodané samotným průmyslem. Nové toxikologické studie ukazují, že TFA může narušovat vývoj plodu, ovlivňovat činnost štítné žlázy, jater, imunitního systému a snižovat kvalitu spermií. Některé studie naznačují i možné působení na hormonální systém (endokrinní disruptor – látka narušující hormonální regulaci organismu).

Vzhledem k tomu, že TFA je velmi mobilní (schopná rychle se šířit vodním prostředím) a nedá se odstranit běžnou úpravou pitné vody, proniká do celého ekosystému. To vysvětluje, proč je detekována v dešti, půdě, zelenině, ovoci i v lidské krvi. Současně přetrvává problém, že v EU je stále povoleno 31 PFAS pesticidů, které TFA v prostředí vytvářejí. Tato regulační mezera umožňuje, aby se hlavní zdroj TFA, především zemědělství, dále podílel na šíření látky do potravního řetězce.

Nová studie tak předkládá zásadní závěr: TFA je hluboce zakořeněná v evropské stravě a je načase přejít k regulacím odpovídajícím míře rizika. PAN Europe proto doporučuje okamžitý zákaz PFAS pesticidů, výrazně přísnější hodnoty přípustné denní dávky a systematické monitorování TFA ve vodě, půdě i potravinách. Nejde jen o ochranu zdraví dnešní populace, ale také o to, zda se Evropě podaří zabránit dalšímu hromadění této nezničitelné chemikálie, která když se do prostředí jednou dostane, již z něj nezmizí.

10 zajímavostí z výzkumu, které v textu nezazněly:

• Nejvyšší hodnoty TFA byly nalezeny ve snídaňových cereáliích určených pro děti.

• Produkty z celozrnné mouky neobsahovaly méně TFA než bílé mouky, rozdíly byly minimální.

• Rýžové produkty měly nejnižší hodnoty ze všech analyzovaných obilnin.

• V některých zemích přesahovaly koncentrace TFA v jedné porci více než 50 % doporučeného denního příjmu pro děti.

• Ekologické produkty (BIO) neprokázaly výrazně nižší obsah TFA, což naznačuje širší environmentální kontaminaci.

• TFA byla detekována i v mouce samotné, tedy ještě před zpracováním do finálních potravin.

• Některé země vykazovaly až čtyřnásobné rozdíly v průměrných hodnotách, pravděpodobně kvůli typickým pěstebním postupům.

• TFA byla nalezena i ve výrobcích označených jako „bez pesticidů“, protože pocházela z kontaminované půdy a vody.

• U některých vzorků byla detekována kombinace TFA a dalších PFAS metabolitů, což naznačuje složitější chemické zatížení.

• Výzkum doporučuje zavést měření TFA jako povinný parametr v rámci potravinové bezpečnosti, což doposud v EU neexistuje.