Chtěli změnit svět jednou vidličkou. Pád české zelené hvězdy odhaluje křehkost udržitelného podnikání

Ještě nedávno byl Refork jedním z nejviditelnějších symbolů české ambice změnit způsob, jakým společnost přemýšlí o odpadech a jednorázových výrobcích. Malá vidlička z alternativního materiálu měla představovat mnohem větší myšlenku. Měla ukázat, že i běžný předmět každodenní spotřeby může vzniknout šetrněji k přírodě a že česká technologická firma může nabídnout řešení problému, který řeší celý svět. Projekt získal pozornost veřejnosti, investorů i médií a stal se příkladem nové generace podnikání, ve kterém se ekologický dopad spojuje s moderní technologií.

Refork vznikl v roce 2019 a první výrobky začal komerčně prodávat v roce 2021. Firma postupně vybudovala výrobní zázemí v Praze a prezentovala ambici stát se evropským výrobcem ekologických alternativ k jednorázovým plastům. Aktuálně však společnost Refork vstoupila do insolvence a za sebou zanechala řadu otázek.

Příběh Reforku začal v době, kdy se svět stále intenzivněji snažil omezovat používání jednorázových plastů. Plastové příbory, kelímky nebo brčka se staly symbolem spotřebního modelu, ve kterém výrobek slouží několik minut, ale jeho zbytky mohou zůstávat v životním prostředí desítky či stovky let. Evropská unie postupně přijímala opatření zaměřená na omezení vybraných jednorázových plastových výrobků a firmy po celém světě hledaly nové materiály, které by dokázaly nabídnout podobnou funkčnost bez dlouhodobé ekologické zátěže.

Do této atmosféry vstoupil Refork s ambicí vytvořit alternativu, která by dokázala nahradit běžné plastové příbory. Startup deklaroval, že jeho výrobky jsou založeny na kompozitním materiálu využívajícím přírodní složky, zejména dřevní moučku, v kombinaci s biodegradovatelnými polymery. Právě spojení jednoduchého každodenního předmětu s velkým ekologickým příběhem pomohlo projektu získat pozornost nejen v České republice, ale i v zahraničí.

Na první pohled měl Refork mnoho předpokladů pro úspěch. Společenská poptávka po ekologičtějších výrobcích rostla, firmy hledaly způsoby, jak snížit svou environmentální stopu, a zákazníci byli stále více ochotni přemýšlet o původu věcí, které používají. Jenže mezi dobrým nápadem a úspěšnou průmyslovou firmou existuje dlouhá cesta. Ekologický výrobek musí nejen fungovat a být šetrnější k přírodě, ale musí být také vyrobitelný ve velkém množství, za konkurenceschopnou cenu a s dostatečně silným obchodním modelem.

Právě zde se často ukazuje největší výzva udržitelných inovací. Tradiční plasty mají za sebou desítky let vývoje, obrovské výrobní kapacity a velmi nízké náklady. Globální výroba plastů dnes přesahuje 400 milionů tun ročně a plastový průmysl patří mezi největší průmyslové sektory světa. Výhodou klasických plastů je nejen cena, ale také dokonale zvládnutá infrastruktura výroby, distribuce a recyklace. Nové materiály proto musí překonat nejen technologické překážky, ale také ekonomickou realitu trhu. Spotřebitel může podporovat ekologii, ale zároveň stále porovnává cenu, dostupnost a praktičnost výrobku. Firma tak musí současně přesvědčit zákazníky, obchodní partnery i investory, že její řešení má budoucnost.

Refork se během svého růstu snažil získat kapitál různými způsoby. Vedle klasických investic využil také model spojený s digitálními tokeny EFK, prostřednictvím kterých se do projektu zapojili další podporovatelé. Tento způsob financování umožnil získat prostředky od širší skupiny lidí, kteří v projektu neviděli pouze investici, ale také podporu ekologické myšlenky. Podle dostupných informací se do projektu zapojily přibližně dva a půl tisíce investorů prostřednictvím tokenového modelu. Zároveň však přinesl vysoká očekávání a vytvořil složitější vztah mezi firmou a lidmi, kteří do její budoucnosti vložili vlastní prostředky.

Podle dostupných informací se počet investorů pohyboval v řádu tisíců a pozdější vývoj hodnoty tokenů vyvolal mezi některými z nich velkou nejistotu. Právě tento moment ukazuje jeden z nejcitlivějších bodů současného financování zelených projektů. Pokud lidé podporují ekologickou firmu, často nevnímají pouze finanční návratnost, ale také příběh a hodnoty, které projekt představuje. Když se však podnik dostane do ekonomických problémů, zůstává především realita závazků, pohledávek a schopnosti splnit finanční očekávání.

Refork nakonec vstoupil do insolvenčního řízení. Z veřejně dostupných informací vyplývá, že společnost měla více věřitelů a závazky po splatnosti, které nebyla schopna plnit. Podle zveřejněných údajů firma za dobu své existence vykázala kumulovanou ztrátu přibližně 176 milionů korun. Média zároveň upozorňovala na dlouhodobé ztrátové hospodaření firmy. Samotný pád společnosti však nelze vysvětlit jedním jednoduchým důvodem. Veřejně známé informace spíše ukazují na souběh několika okolností spojených s financováním, provozem firmy, investičními očekáváními a náročností budování nové výrobní technologie.

Významnou část příběhu tvoří také vztahy mezi firmou a některými investory. Kolem Reforku se v minulosti objevily spory týkající se financování a pohledávek, což ukazuje, že za úspěchem i problémy moderních startupů často nestojí pouze samotný výrobek, ale také složitá finanční a vlastnická struktura. Ekologická myšlenka může být silná, ale firma musí zároveň fungovat podle stejných ekonomických pravidel jako jakýkoliv jiný podnik. 

Případ Reforku proto není důkazem toho, že ekologické inovace nemají smysl. Naopak ukazuje, proč jsou tak důležité. Přechod k udržitelnější ekonomice nebude založen pouze na velkých politických rozhodnutích nebo změně chování spotřebitelů. Bude záviset také na tisících firem, které musí vyvinout nové materiály, technologie a výrobní postupy. Každá z nich však bude čelit otázce, jak spojit pozitivní dopad na životní prostředí s ekonomickou stabilitou.

Historie technologií opakovaně ukazuje, že mnoho průlomových myšlenek procházelo obdobím hledání, chyb a neúspěšných pokusů. První automobily nebyly dokonalejší než kočáry, první počítače nebyly dostupné běžným lidem a první energetické technologie často nedokázaly konkurovat zavedeným systémům. Vývoj nové generace udržitelných řešení může být podobný. Úspěch nebude záviset pouze na tom, zda je myšlenka správná, ale také na schopnosti vytvořit stabilní ekonomické prostředí, ve kterém může dlouhodobě růst.

Příběh Reforku tak zůstává silným symbolem současné doby. Ukazuje nadšení lidí, kteří chtějí řešit ekologické problémy, ale zároveň připomíná, že cesta od nápadu k fungující firmě je mnohem složitější než vytvoření dobrého produktu. Jedna malá vidlička měla ambici změnit svět. Nakonec možná změnila především způsob, jakým se budeme dívat na budoucnost zeleného podnikání.

Nejde totiž pouze o otázku, zda dokážeme vymyslet ekologičtější výrobky. Skutečná výzva spočívá v tom, zda dokážeme vytvořit podmínky, ve kterých tyto výrobky přežijí, vyrostou a stanou se běžnou součástí každodenního života. Protože planeta nepotřebuje pouze dobré nápady. Potřebuje také firmy, které dokážou tyto nápady proměnit ve skutečnost.

Právě zde stojí před Evropou jeden z nejtěžších úkolů současnosti. Pokud chce být lídrem v oblasti udržitelných technologií, nestačí pouze vytvářet nové požadavky a ambiciózní ekologické cíle. Potřebuje také prostředí, ve kterém budou moci inovativní firmy dlouhodobě růst a konkurovat ve světě, kde o technologickou převahu soupeří ekonomiky s výrazně odlišnými podmínkami.

Dostupné energie, podpora výzkumu a vývoje, schopnost převádět nové nápady do průmyslové výroby, a především stabilní a předvídatelná legislativa, budou rozhodovat o tom, zda evropské ekologické inovace zůstanou pouze zajímavými projekty, nebo se stanou skutečnou součástí globálního trhu.

Evropská komise v roce 2022 přijala rámec pro biobased, biodegradabilní a kompostovatelné plasty, který upozorňuje, že tyto materiály nemají být automatickou náhradou běžných plastů. Jejich využití dává smysl pouze v případech, kdy mají prokazatelný environmentální přínos a kdy existují odpovídající podmínky pro jejich konec životnosti. Samotné označení „biodegradabilní“ nebo „kompostovatelný“ proto neznamená, že výrobek automaticky zmizí z prostředí nebo že zapadne do současného systému nakládání s odpady. 

Příběh Reforku je tak také připomínkou, že udržitelná transformace nebude založena jen na hledání nových materiálů, ale bude vyžadovat také schopnost vytvářet komlexní funkční systémy – od výroby přes používání až po konec životního cyklu výrobku.