Chytrá elektronika, chytřejší pravidla: Ekodesign vstupuje do hry

Dneškem, tedy 20. června 2025, začínají v Evropské unii platit nová pravidla, která mohou zásadně změnit způsob, jakým vyrábíme, používáme a vyhazujeme elektroniku. Po letech diskusí a úsilí environmentálních organizací i spotřebitelských svazů vstupuje v platnost sada opatření zaměřená na ekodesign a energetické štítkování chytrých zařízení, jako jsou mobilní telefony, tablety a bezdrátová sluchátka.

O co konkrétně jde? Nejdůležitější novinkou je zavedení povinných energetických štítků pro vybrané druhy spotřební elektroniky. Spotřebitelé na nich kromě známé škály úspornosti (A–G) najdou nově i údaje o opravitelnosti zařízení, odolnosti vůči prachu, pádu či vodě a informace o životnosti baterie.

Poprvé v historii tak zákazníci dostanou jasné, srozumitelné a srovnatelné informace nejen o spotřebě energie, ale i o tom, zda zařízení přežije pád na zem, kolik oprav zvládne a jak dlouho jim vydrží baterie. Tento posun má hluboký význam nejen ekologický, ale i ekonomický – a právě proto bývá označován za první vážný krok proti plánovanému zastarávání.

Co musí výrobci nově zajistit? Výrobci zařízení budou muset splnit nové technické i informační povinnosti: baterie musí zvládnout alespoň 800 nabíjecích cyklů, přičemž si ponechají minimálně 80 % původní kapacity, zařízení musí být odolnější vůči pádům, prachu i vodě – odolnost bude specifikována přímo na štítku. Výrobci musí zajistit náhradní díly a servisní dokumentaci po dobu alespoň 7 let, což umožní nezávislým opravářům fungovat bez omezení a zlepší dostupnost oprav i pro běžné uživatele. Minimálně 5 let aktualizací operačního systému, čímž se zamezí umělému zastarávání „softwarovou cestou“. V neposlední řadě Na štítcích se objeví i tzv. index opravitelnosti – tedy údaj, jak snadno lze zařízení rozebrat, vyměnit díly a znovu sestavit.

Co z toho mají spotřebitelé? Podle propočtů Evropské komise mohou nová pravidla přinést úsporu až 20 miliard eur do roku 2030 díky delší životnosti produktů a snazším opravám. Kromě finanční stránky je tu i rozměr ekologický: úspora až 200 000 tun CO₂ ročně není zanedbatelná, pokud uvážíme emise spojené s těžbou surovin, výrobou i likvidací elektroniky.

Dnešní změna je možná jen první vlaštovkou, ale je zásadní: ukazuje, že ekodesign není jen technický pojem pro regulace v pozadí výroby, ale konkrétní nástroj pro změnu tržního chování. Pokud začne být opravitelnost běžným požadavkem, budou výrobci nuceni přizpůsobit konstrukci produktů a přestat spoléhat na to, že si zákazník vždy raději koupí nové zařízení, než aby to stávající opravil. Evropská unie tím vysílá jasný signál: éře jednorázové elektroniky zvoní hrana. Do popředí se dostává udržitelnost, transparentnost a reálné prodloužení životnosti výrobků.