Čína jako surovinová velmoc: Evropa na pokraji nedostatků a vysokých nákladů

Čína si v posledních letech postupně vybudovala převahu nad produkcí vzácných zemin, které hrají klíčovou roli v moderních technologiích od smartphonů po elektromobily. Tyto prvky nejsou problémem jen kvůli své vzácnosti, ale zejména kvůli složitému zpracování, jehož velkou část zvládá právě Čína díky nízkým nákladům na práci, příznivějším podmínkám pro průmysl a často i méně přísným environmentálním regulacím. 

Peking v reakci na rostoucí strategický význam těchto surovin zpřísnil pravidla vývozu. Nová opatření se vztahují nejen na samotné nerosty, ale i na produkty, které je obsahují i v malé koncentraci. Vývoz nyní podléhá licence, přičemž zahraniční společnosti musí doložit, že suroviny nebudou použity pro vojenské účely. Tato omezení se nejvíce týkají tzv. těžkých vzácných zemin — dysprosia, terbia, holmia, thulia, ytterbia či lutencia — oblastí, kde Čína ovládá téměř celý řetězec z těžby přes zpracování až po finální výrobu. 

Evropský průmysl už pociťuje konkrétní škody. Podle Evropské obchodní komory v Číně (ECCC) některé firmy zaznamenaly milionové ztráty a řada dalších se obává, že výpadky v dodávkách klíčových surovin budou častější. Požadavek na exportní licence, které jsou často zamítnuty, či jejich udělení je zpožděno, zvyšuje nejistotu výrobců, kteří jsou závislí na stabilním přísunu těchto materiálů. 

Evropská unie snaží posílit vlastní surovinové zdroje – jednou z diskutovaných možností je rozvoj těžby ve vzdálených regionech, jako je Grónsko, avšak tento proces je pomalý, nákladný a komplikovaný jak infrastrukturovými, tak ekologickými výzvami. Evropské firmy se musí připravit na to, že vzhledem k růstu geostrategického významu vzácných surovin bude konkurenční tlak i regulační rizika v tomto sektoru narůstat. 

Celkově se ukazuje, že Číně už nestačí být jen velkým hráčem na trhu — svým ovládáním výrobního řetězce si vybudovala nástroj, který může využívat v geopolitických i ekonomických vyjednáváních velmi efektivně. Pro Evropu to znamená, že její postupná závislost na dovozu strategických surovin není jen obchodní problém, ale výzva, která zasahuje do průmyslové suverenity, inovací a udržitelného růstu. Další podrobnosti ZDE