Čína vstupuje do emisní ligy

Čína, největší světový producent emisí oxidu uhličitého, rozšiřuje svůj ambiciózní systém obchodování s emisemi a tím zřetelně ukazuje, že éra „uhlíkového laissez-faire“ se i v této zemi chýlí ke konci. Na první pohled se může zdát že jde pouze o technický mechanismus, kde se emise mění v čísla a čísla ve zboží. Ve skutečnosti ale sledujeme příběh, který může v následujících dekádách rozhodnout o tom, zda globální boj s klimatickou změnou získá globální nástroj.

Čínský emisní trh byl spuštěn v roce 2021 a zpočátku se soustředil především na energetiku. Firmy dostávaly povolenky zdarma na základě toho, jak efektivně vyráběly, což znamenalo, že kdo měl modernější elektrárnu, měl menší potřebu získat povoleneky navíc. Tento model, známý jako „benchmarking“, byl kompromisem: umožnil systém rozjet bez dramatického odporu, ale zároveň měl i své limity. Pokud totiž hospodářství rostlo, rostly i absolutní emise. Proto se teď chystá zásadní posun. Od roku 2027 bude trh fungovat na bázi absolutních emisních stropů. A to už je úplně jiná hra: každý podnik dostane jasně stanovený „emisní rozpočet“ a kdo jej překročí, bude si muset nakoupit povolenky na trhu.

Rozšíření systému o ocelářství, cementářství a výrobu hliníku znamená, že bude pokrývat kolem 60 % čínských emisí. Pro ilustraci: jde o množství, které samo o sobě převyšuje celkové roční emise Evropské unie. To, že Peking otevírá tento systém dalším sektorům, nelze chápat jen jak administrativní krok, ale signál, že čínská uhlíková politika se stává skutečným nástrojem hospodářského řízení a i pákou pro dekarbonizace celé ekonomiky.

Samotná cena povolenek začíná být zajímavá. V roce 2023 se držela kolem 11 dolarů za tunu CO₂, v roce 2024 překročila symbolickou hranici 100 yuanů (asi 14 dolarů), a letos v březnu 2025 dokonce vystoupala na rekordních 83,33 yuanů, tedy zhruba 11,7 dolaru. Na první pohled jde stále o hodnoty výrazně nižší než známe z Evropy, kde se cena povolenek v systému EU ETS pohybuje už několik let mezi 60 až 80 eury, a v roce 2023 dokonce atakovala hranici 100 eur. Jenže čínský trh je teprve na začátku a nicméně už nyní ukazuje, že dokáže generovat určitý ekonomický impulz se kterým musí čínský průmysl počítat. 

Pro srovnání. Evropský systém EU ETS, spuštěný v roce 2005, pokrývá přibližně 45 % emisí Unie a zahrnuje energetiku a těžký průmysl. Klíčovou vlastností tohoto systému je postupné snižování celkového množství dostupných povolenek, což vytváří trvalý tlak na firmy, aby modernizovaly technologie a snižovaly emise. Trh kombinuje bezplatné přidělování a aukce povolenek, a ekonomický impulz se odráží přímo v rozhodování firem. 

Evropa nyní připravuje rozšíření systému, známé jako EU ETS2, jehož implementace je plánována od roku 2027. ETS2 pokryje dosud regulací nezasahované sektory, zejména domácnosti (topení a chlazení) a dopravu (benzín a nafta). Mechanismus bude zahrnovat aukci povolenek a výnosy budou částečně směřovat do Sociálního klimatického fondu, který má zmírnit dopady na zranitelné domácnosti. Tento krok představuje zásadní rozšíření působnosti systému a zároveň zvyšuje komplexnost tržní regulace, protože zahrnuje milióny individuálních spotřebitelů, nikoli jen průmyslové subjekty. 

Na druhou stranu stále zůstává nejasné, jakým konkrétním způsobem budou domácnostem ohroženým energetickou chudobou vypláceny prostředky ze Sociálního klimatického fondu, což představuje potenciální slabinu systému. Z administrativního hlediska by nejjednodušší a nejtransparentnější cestou mohla být forma „klimatické“ slevy na dani z příjmů, která by minimalizovala složitost a riziko chyb při cílení podpory, na rozdíl od komplikovaného systému individuálních „klimatických“ dávek.

Z globální perspektivy se Čína stává největším národním ETS systémem podle objemu pokrytých emisí. Určitě stojí za zmíňku, že v Jižní Koreji funguje národní systém ETS už od roku 2015, Kalifornie a Québec provozují společný trh, Kanada a Japonsko zavádějí regionální systémy a také v Latinské Americe se připravují podobné projekty. Je to jako nově vznikající uhlíková pavučina, která se postupně zaplétá kolem světové ekonomiky.