Cirkulární ekonomika stojí na důvěře. Nová globální studie ukazuje, kde se láme bod zlomu

Cirkulární ekonomika už dávno není vizí několika idealistů, ale nutností, která se dotýká všech sektorů – od průmyslu po každodenní spotřebu. Přesto se její rozvoj zpomaluje, a to nikoli kvůli nedostatku technologií, ale kvůli nedostatku důvěry. Nová globální studie The Tipping Point: Building Trust in the Circular Economy (2025), kterou společně připravily British Standards Institution (BSI) a Cambridge Institute for Sustainability Leadership (CISL), ukazuje, že svět je připraven, ale lidé stále váhají. Více než 8 000 respondentů z osmi zemí popsalo, co je brzdí a co by je přesvědčilo, že oběhové hospodářství může být novým standardem.

Podle autorů se svět ocitl na prahu zásadní změny. Až 86 % lidí věří, že přechod k cirkulární ekonomice by měl být prioritou vlád i podniků. Zní to optimisticky, jenže skutečnost je složitější: důvěra, základní stavební kámen jakékoli změny, stále chybí. Lidé rozumějí smyslu, ale ne vždy věří, že cirkulární výrobky mohou být stejně kvalitní, spolehlivé a bezpečné jako nové. Právě tato psychologická bariéra často rozhoduje o tom, zda zůstane cirkularita jen v rovině vize, nebo se stane každodenní praxí.

Studie potvrzuje, že povědomí o pojmu circular economy roste – více než polovina světové populace už o něm slyšela. Největší znalost vykazují mladší generace a obyvatelé rychle se rozvíjejících ekonomik, jako jsou Indie či Čína, kde má znovupoužití a opravy kulturní tradici. Naproti tomu v Japonsku či západní Evropě je pojem často vnímán jako příliš abstraktní. Ukazuje se, že míra důvěry a porozumění jde ruku v ruce: čím lépe lidé chápou principy oběhovosti, tím spíše ji podporují i prakticky.

Klíčovým motivátorem zůstává pragmatismus. Pro 68 % respondentů je hlavním důvodem pro nákup cirkulárního výrobku úspora nákladů, hned poté následuje pozitivní dopad na životní prostředí (67 %). Změna chování tedy není jen otázkou hodnot či ideálů, ale především ekonomických a praktických výhod. Pokud se podaří spojit ekologii s ekonomikou, důvěra přichází snáze. A právě v tomto bodě studie zdůrazňuje, že cirkulární model se může prosadit pouze tehdy, pokud je ekonomicky konkurenceschopný a finančně výhodný – tedy pokud dokáže nabídnout jasnou hodnotu jak pro spotřebitele, tak pro podniky. Firmy potřebují vidět návratnost svých investic do nových procesů, technologií a dodavatelských řetězců, zatímco zákazníci musí vnímat, že volba cirkulárního výrobku není kompromisem, ale racionální volbou, která se vyplatí. Bez ekonomické logiky nebude důvěra dlouhodobě udržitelná.

Přesto právě kvalita zůstává největší překážkou. Až 56 % lidí se obává, že cirkulární výrobky nebudou mít srovnatelnou kvalitu s novými, 51 % pochybuje o jejich bezpečnosti a 49 % o spolehlivosti. Tyto pocity brání mnoha spotřebitelům vstoupit do oběhových modelů, i když jinak cirkularitu podporují. Zvláště silné jsou pochybnosti u osobních věcí, jako je oblečení nebo elektronika, kde hraje roli i otázka hygieny.

Ekonomické a logistické překážky k tomu přidávají další vrstvu. Vyšší pořizovací cena, složitější proces vracení nebo nedostatečná infrastruktura pro opravy a recyklaci patří mezi nejčastější důvody, proč lidé dávají přednost lineárnímu modelu. Infrastruktura totiž často nedokáže nabídnout stejné pohodlí a jednoduchost, na jaké jsou spotřebitelé zvyklí. Přechod k oběhovému hospodářství navíc vyžaduje nové obchodní modely, které musí obstát v konkurenčním prostředí – například modely „product-as-a-service“ či systém opětovného využití materiálů musejí být schopné generovat zisk a dlouhodobou hodnotu, jinak zůstanou jen okrajovým experimentem.

Důvěra se láme i v komunikaci. Pouze 32 % lidí věří tvrzením výrobců o udržitelnosti či původu produktů, zatímco 59 % by více důvěřovalo výrobkům opatřeným uznávanou značkou nebo certifikátem. Autoři studie proto upozorňují, že standardizace a nezávislé ověřování budou klíčem k tomu, aby se oběhové hospodářství stalo normou. Transparentní data a certifikace, jako například značka BSI Kitemark, mohou mít na chování spotřebitelů větší dopad než drahé reklamní kampaně.

Studie definuje pět pilířů, na nichž lze důvěru vybudovat: zaručenou kvalitu a výkonnost produktů, transparentnost a dohledatelnost materiálů, ověřování a certifikaci procesů, harmonizované standardy a etické nakládání s daty. Právě tyto pilíře dohromady tvoří rámec, který může přetavit cirkulární ekonomiku z experimentu do běžné praxe. Cirkularita je totiž stále více založena na datech – od digitálních pasů výrobků přes blockchainové databáze až po automatizované sledování životního cyklu materiálů. Tyto technologie umožňují ověřit, že cirkulární modely nejsou jen sliby, ale reálné systémy. Výzvou však zůstává jejich propojenost – uzavřené a nekompatibilní systémy by mohly důvěru naopak oslabit.

Autoři dále popisují pět „tipping drivers“ – přírodních, technologických, politických, finančních a občanských – které společně tvoří síly schopné překlopit cirkulární ekonomiku do hlavního proudu. Jen jejich vzájemná souhra může změnit systémové nastavení ekonomiky, které po desetiletí upřednostňovalo model „take–make–waste“. Zásadní přitom je, že i finanční toky se musí přesměrovat: kapitál má směřovat od od činností založených na těžbě a vyčerpávání zdrojů k těm, které udržují materiály v oběhu a vytvářejí dlouhodobou hodnotu.

Příklady z praxe ukazují, že tato změna je možná. Automobilový průmysl prostřednictvím remanufacturingu dokazuje, že až 90 % součástí lze znovu využít při zachování bezpečnosti a výkonu. Volvo Cars už od roku 1945 provozuje síť obnovy dílů, kde repasované komponenty nejen snižují ekologickou zátěž, ale i celkové náklady vlastnictví. Stejný princip se začíná prosazovat i v bateriovém průmyslu – Evropská unie od roku 2027 zavádí tzv. battery passports, které budou sledovat původ materiálů, historii používání i způsob recyklace. Transparentnost zde vytváří základ důvěry: zákazník i výrobce vědí, odkud materiál pochází a kam se vrátí.

Technologický pokrok ale přináší i nové dilema – důvěru v samotná data. Jakmile se cirkulární modely opírají o sledování produktů, senzory a sdílení informací, roste riziko zneužití nebo ztráty soukromí. Studie varuje, že bez etického rámce pro správu dat se cirkulární ekonomika může dostat do stejné pasti jako sociální sítě – technologicky brilantní, ale společensky nedůvěryhodná.

Zpráva proto uzavírá, že skutečný bod zlomu nastane teprve tehdy, až se podaří narušit lineární model a propojit všechny hráče napříč hodnotovým řetězcem. Kvalita musí být nadřazena kvantitě, fakty podložená certifikace musí nahradit marketingová tvrzení a finanční pobídky musejí motivovat k dlouhodobé udržitelnosti. Cirkulární ekonomika nemůže vzniknout izolovaně – je výsledkem spolupráce firem, vlád, investorů i spotřebitelů. A tato spolupráce má společnou měnu a to je důvěra.