Co se bude skutečně započítávat jako recyklovaný plast? Brusel začíná připravovat pravidla

Evropská komise otevírá další důležitou kapitolu evropské politiky obalů v rámci PPWR. Nestačí už jen říci, že plastový obal obsahuje recyklovaný materiál. Bude třeba přesně doložit, odkud recyklovaný plast pochází, jak byl získán, jakou technologií prošel a zda celý proces splňuje evropské požadavky na ochranu životního prostředí a lidského zdraví. Komise nyní shromažďuje podklady, které mají určit podobu tří nových evropských pravidel. 

Evropská komise zveřejnila výzvu k předložení faktických podkladů k iniciativě, která má konkretizovat pravidla pro výpočet a ověřování podílu recyklovaného plastu v obalech, stanovit kritéria udržitelnosti technologií recyklace a současně upravit podmínky pro dovoz recyklovaných plastových materiálů a výrobků s jejich obsahem ze zemí mimo Evropskou unii. Komise tím připravuje technické provedení požadavků, které už byly zakotveny v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2025/40 o obalech a obalových odpadech, známém jako PPWR.

Nynější iniciativa má vytvořit podrobná pravidla, díky nimž bude možné požadavky na minimální obsah recyklovaného plastu prakticky vypočítat, ověřovat a kontrolovat. Komise připravuje dva prováděcí akty a jeden akt v přenesené pravomoci. Předběžně se počítá s jejich přijetím ve čtvrtém čtvrtletí roku 2026.

Ambiciózní recyklační cíle pro roky 2030 a 2040

Celý proces vychází z článku 7 nařízení (EU) 2025/40. Toto ustanovení už stanovilo minimální podíl recyklovaného plastu, který budou muset obsahovat vybrané kategorie plastových obalů. Od roku 2030 jde například o 30 procent u kontaktních obalů, jejichž hlavní složkou je PET, 10 procent u kontaktních obalů z jiných plastů, 30 procent u jednorázových plastových lahví na nápoje a 35 procent u ostatních plastových obalů. Pro rok 2040 jsou cíle ještě vyšší a podle typu obalu dosahují 50, 25 nebo 65 procent.

Pokud má být například v plastovém obalu deklarováno 30 nebo 35 procent recyklovaného materiálu, musí být jasné, co přesně se do tohoto podílu započítává. Musí být znám původ odpadu, způsob jeho sběru, třídění a recyklace, musí existovat odpovídající dokumentace a musí být možné tvrzení výrobce nebo dovozce nezávisle ověřit.

Tři pilíře nové evropské metodiky

Nařízení (EU) 2025/40 proto ukládá Komisi přijmout do 31. prosince 2026 prováděcí akt, který stanoví metodiku výpočtu a ověřování podílu recyklovaného materiálu získaného ze spotřebitelského plastového odpadu a současně určí formát příslušné technické dokumentace. Druhým krokem bude akt v přenesené pravomoci, který doplní nařízení o kritéria udržitelnosti pro technologie recyklace plastů. Třetí akt se zaměří na situace, kdy recyklovaný obsah pochází ze spotřebitelského plastového odpadu sebraného nebo recyklovaného ve třetí zemi. V takovém případě bude nutné stanovit způsob posouzení, ověření a certifikace rovnocennosti pravidel používaných mimo Evropskou unii.

První z připravovaných aktů se bude zabývat samotným výpočtem a ověřováním recyklovaného obsahu. Komise proto ve výzvě požaduje konkrétní informace o datových tocích a sledovatelnosti materiálu v dodavatelském řetězci. Zajímají ji také úrovně agregace údajů, doklady, které by měly hospodářské subjekty uchovávat, a využívání nezávislých auditů třetích stran. Cílem je vytvořit systém, ve kterém nebude údaj o obsahu recyklovaného plastu pouze tvrzením výrobce, ale ověřitelnou informací opřenou o dokumentaci a kontrolní mechanismy.

Hodnocení ekologické a ekonomické stopy technologií

Druhá část připravovaných pravidel se dotýká samotných technologií recyklace. Kritéria mají vycházet z dostupných technologií a zohlednit jejich ekonomickou i environmentální výkonnost, kvalitu výsledného materiálu, dostupnost vstupního odpadu, spotřebu energie, emise skleníkových plynů a další relevantní dopady na životní prostředí.

Recyklovaný plast totiž automaticky neznamená environmentálně stejně hodnotný materiál. Záleží na tom, z jakého odpadu vznikl, jak byl vytříděn, jakou technologií byl zpracován, jakou energii proces spotřeboval a jaká je výsledná kvalita druhotné suroviny. Právě proto chce Komise získat podklady, podle nichž bude možné jednotlivé technologie posoudit nejen podle jejich schopnosti vytvořit nový materiál, ale také podle jejich celkové environmentální a hospodářské výkonnosti.

Přísnější metr na dovoz materiálů ze zemí mimo EU

Třetí oblast představuje otázka recyklovaného plastu pocházejícího ze zemí mimo EU. Část materiálu používaného v obalech uváděných na evropský trh může být sebrána, vytříděna nebo recyklována mimo území Unie. Pokud se má takový materiál započítat do evropských požadavků na recyklovaný obsah, musí být možné ověřit, za jakých podmínek vznikl. PPWR proto požaduje systém, který umožní posoudit rovnocennost pravidel používaných ve třetích zemích. Posuzovat se má ochrana životního prostředí a lidského zdraví, ekologicky šetrná recyklace, kvalita recyklace, efektivní využívání zdrojů a příslušné standardy kvality v recyklačním odvětví. Ověření může zahrnovat také audity prováděné nezávislými třetími stranami.

Výzva proto požaduje konkrétní informace o mezinárodním trhu. Komise se ptá na odhadovaný roční objem recyklovaného obsahu dováženého do EU ze třetích zemí, pokud možno podle typu polymeru, na podíl plastových obalů uváděných na trh EU, které pocházejí ze třetích zemí, a také na země, odkud pochází největší množství dováženého recyklovaného plastu nebo recyklovaného obsahu.

Stejně důležitá je otázka toho, jak se dnes původ, sledovatelnost a skutečný obsah recyklovaného materiálu ověřují. Komise chce získat informace o existujících systémech ověřování, certifikace a sledování dodavatelského řetězce u plastů získaných ze sebraného nebo recyklovaného spotřebitelského plastového odpadu.

Hrozba neúměrných fixních nákladů pro menší firmy

Zvláštní pozornost věnuje Komise malým a středním podnikům. Upozorňuje, že náklady na shromažďování údajů, vedení záznamů, ověřování, certifikaci, audity a úpravy informačních systémů mohou být pro některé podniky významné. U menších firem může být problémem zejména skutečnost, že náklady na certifikaci a audity mohou být z velké části fixní. Obtížnější může být také získávání údajů z celého dodavatelského řetězce, zejména pokud materiál prochází více zeměmi nebo pokud je část procesu realizována mimo EU.

Komise proto potřebuje data o dostupnosti informací, nákladech na audit a certifikaci, přístupu k uznávaným systémům ověřování, kapacitách certifikace mimo EU a možných dopadech na mezinárodní dodavatelské řetězce recyklovaných plastů a obalů. Právě tyto podklady mají pomoci určit, jak bude systém v praxi nastaven.

Vyšší právní jistota bez nového posuzování dopadů

Výsledkem má být evropské prostředí, ve kterém bude možné důvěryhodněji porovnávat tvrzení o recyklovaném obsahu a současně účinněji prosazovat pravidla na jednotném trhu. Komise očekává, že připravované akty posílí právní jistotu, jednotné uplatňování předpisů, důvěryhodnost tvrzení o recyklovaném materiálu a poptávku po kvalitních recyklovaných plastech. Současně mají přispět k tomu, aby materiál započítávaný do evropských cílů skutečně pocházel z recyklace prováděné za podmínek odpovídajících požadavkům na ochranu životního prostředí a lidského zdraví.

Zajímavé je, že Evropská komise u této iniciativy neplánuje samostatné posouzení dopadů. Vysvětluje to tím, že základní cíle, rozsah požadavků i samotné zmocnění Komise už bylo součástí přípravy tohoto nařízení. Nynější tři akty mají především vytvořit technická pravidla, která umožní již přijaté požadavky prakticky uplatňovat. Komise však současně shromažďuje údaje o očekávaných nákladech, přínosech, proveditelnosti, přiměřenosti, vymahatelnosti, dopadech na malé a střední podniky, potřebách dozoru nad trhem a mezinárodních dodavatelských řetězcích.

Dokument ke stažení:

EU 148_26 EK Výzva k předložení informací – Ares(2026)7895997