Co víme o mikroplastech v lidském těle a čemu můžeme opravdu věřit?

V posledních letech se objevují zprávy, že mikroskopické kousky plastu mohou pronikat do lidských orgánů, včetně mozku. Zatímco tato zjištění vzbuzují přirozenou zvědavost i obavy, odborníci upozorňují, že současné analytické metody jsou složité a jejich výsledky je třeba hodnotit s opatrností. Zásadní otázkou není jen samotná přítomnost těchto částic v lidském těle, ale především to, zda jsou detekované částice skutečně plastové, nebo zda jde o výsledky zkreslené přirozenými složkami mozku, a jaké důsledky by jejich případná přítomnost mohla mít pro lidské zdraví.

První zmínky o mikroplastech v lidských tkáních se objevily kolem roku 2018, kdy vědci začali zkoumat přítomnost plastových částic v lidské stolici a následně i v dalších biologických vzorcích. Tyto studie ukázaly, že lidé mikroplasty pravidelně přijímají, například z pitné vody, mořských ryb nebo mořských plodů. Postupně se objevovaly práce, které naznačovaly jejich přítomnost také v některých orgánech, jako jsou játra nebo ledviny, což přirozeně přitáhlo pozornost vědecké komunity i médií. První studie naznačující možnost výskytu mikroplastů v mozku byly publikovány přibližně v letech 2022 až 2023 a okamžitě vyvolaly intenzivní diskusi.

Nová kritická analýza publikovaná v časopise Nature Medicine však poukazuje na to, že současné metody detekce jsou stále zatíženy významnými nejistotami a že výsledky, které se objevují v médiích, je třeba interpretovat s velkou opatrností. Autoři zdůrazňují, že výzkum mikroplastů v lidském těle je teprve na začátku a vyžaduje důkladné ověřování, aby bylo možné oddělit skutečný výskyt mikroplastů od nechtěné kontaminace či chybných interpretací.

Hlavním problémem je použitá analytická metoda, pyrolytický plynový chromatograf spojený s hmotnostní spektrometrií (Py-GC-MS), která slouží k identifikaci plastů v biologických tkáních. Mozková tkáň je mimořádně složitá a obsahuje velké množství lipidů (tukových látek) a dalších biologických molekul, které mohou způsobit, že přístroj mylně zaznamená plast tam, kde ve skutečnosti není. Lipidy hrají v tomto kontextu zásadní roli, protože mozek je orgán s nejvyšším obsahem tuků v lidském těle. Tyto tuky jsou nezbytné pro správnou funkci neuronů a tvorbu myelinu, vrstvy, která obaluje nervová vlákna a umožňuje rychlý přenos nervových signálů.

Právě při analytických postupech, které vyžadují zahřívání nebo chemické zpracování tkáně, se však tyto tuky mohou rozkládat a vytvářet látky, které přístroje snadno zamění za plastové částice. To znamená, že i při pečlivé laboratorní práci existuje riziko, že částice označené jako mikroplasty jsou ve skutečnosti produkty přirozeného složení mozku. Kontrola kontaminace během odběru vzorků a správná kalibrace přístrojů je podle autorů stále nedostatečná, což zvyšuje riziko, že částice identifikované v laboratorních podmínkách nemusí být skutečně součástí mozkové tkáně.

Autoři analýzy dále upozorňují, že podobné metodické nejistoty mohou ovlivnit i výsledky detekce mikroplastů v jiných orgánech, například v játrech nebo ledvinách. I když nezávislé studie potvrzují, že mikroplasty lze v lidských tkáních nalézt, stále není možné s jistotou stanovit, kolik mikroplastů se do těla dostává, jak dlouho v něm přetrvávají a zda mají reálný dopad na lidské zdraví.

Diskuse o mikroplastech v lidském mozku tak odhaluje širší problém vědeckého zkoumání nových environmentálních rizik. Každý nový nález vyvolává otázky o přesnosti metod, interpretaci dat a možných zdravotních dopadech, přičemž výsledky jsou často prezentovány v médiích bez dostatečného upozornění na metodická omezení. Přítomnost mikroplastů v lidském těle je proto zatím spíše předmětem intenzivního výzkumu než jednoznačně uzavřeným faktem, a věda se stále snaží vyvinout spolehlivé postupy, které umožní přesně měřit jejich výskyt, koncentraci i biologické účinky.

Vědecká komunita se shoduje, že zatímco plastové částice jsou v prostředí všudypřítomné a lidé je pravidelně přijímají v potravě nebo vzduchu, není dosud jasné, zda se kumulují v kritických orgánech a jaký dopad by to mohlo mít na lidské zdraví. Publikované závěry v Nature Medicine tedy nejen kriticky hodnotí předchozí studie, ale zároveň zdůrazňují potřebu pečlivé metodiky, transparentního reportování a zdrženlivého hodnocení závěrů, aby budoucí výzkum přinášel spolehlivé a opakovatelné výsledky, které skutečně posunou porozumění této problematice.

Studii a její kritickou analýzu připravili odborníci na toxikologii a environmentální medicínu sdružení v mezinárodním výzkumném týmu, vedeném Dr. Elisou Monikhovou, která se dlouhodobě zabývá výzkumem mikroplastů a jejich chováním v biologických systémech v rámci evropských výzkumných institucí.