Data, nebo drtička? Nová norma ukazuje, že servery nemusí končit jako elektronický odpad

Strach z úniku citlivých informací často rozhoduje o osudu jinak plně funkčních serverů a datových úložišť. Namísto dalšího využití tak mnohdy končí likvidací, přestože jsou funkční, obsahují hodnotné materiály, na jejich výroba byla vynaložena energie a mohla tak další dlouhá léta velmi dobře posloužit. Jak z toho ven?

Digitalizace ekonomiky přináší rychlou obměnu infrastruktury datových center. Technická životnost serverů a úložných systémů je však ve skutečnosti často delší, než jak naznačují jejich provozní cykly. Zařízení jsou proto vyřazována nikoli proto, že by přestala fungovat, ale proto, že organizace nedokážou s dostatečnou jistotou garantovat bezpečné odstranění uložených informací. Obava z úniku dat tak vede k předčasné likvidaci techniky, jejíž výroba si vyžádala značné množství surovin i energie. Schopnost bezpečného výmazu se v tomto kontextu stává jedním z praktických předpokladů cirkulárního nakládání s ICT vybavením.

Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví zveřejnil pravidelný měsíční seznam novinek v oblasti technických norem mezi kterými najdeme i novou normu ČSN ETSI EN 303 800-2 V1.1.1 (87 2020) • Environmentální inženýrství (EE) – Posuzování materiálové efektivnosti výrobků síťové infrastruktury ICT (oběhové hospodářství) – Část 2 Funkcionalita bezpečného vymazání dat serverů a datových úložišť. Ta přináší metodiku, která má odstranit jednu z hlavních překážek opětovného využívání ICT techniky, tedy důvěru v to, že data byla skutečně a prokazatelně vymazána.

Norma vznikla v technické komisi ETSI Environmental Engineering jako součást širší série evropských standardů zaměřených na hodnocení materiálové efektivnosti prvků síťové ICT infrastruktury. Jejím cílem je stanovit jednotnou metodiku pro ověřování souladu s požadavky na funkcionalitu bezpečného vymazání dat u serverů a datových úložišť. Zároveň nabízí validní postup, podle něhož lze posoudit, zda byl požadavek na bezpečné odstranění dat skutečně splněn.

Dokument se soustředí na jedinou, avšak zásadní vlastnost zařízení – schopnost odstranit data způsobem, který je opakovatelný, doložitelný a ověřitelný. Specifikuje, jak má být tato funkcionalita popsána v technické dokumentaci, jaké informace mají být dostupné uživateli a jak lze prokázat shodu s požadavky na mazání dat, včetně použitých technik a podporovaných standardů.

Volbu konkrétní metody mazání určuje správce dat. Výrobce naopak musí dodat veškeré potřebné a jasné informace, návody i nástroje, které umožní použít standardní postupy typu clear nebo purge, případně i jiné metody včetně fyzické destrukce nosiče. Pokud se proces výmazu nepodaří, například kvůli technické závadě, zařízení na to musí uživatele zřetelně upozornit.

Norma zároveň počítá s tím, že po dokončení vymazání dat bude možné úložné zařízení znovu uvést do provozuschopného stavu. Právě to je klíčové pro jeho další využití. Z procesu vymazávání dat mohou být vynechána jen data nezbytná pro fungování zařízení nebo pro splnění právních povinností, tedy typicky firmware či identifikační údaje. I tato data však musí být možné znovu obnovit.

Podstatnou část požadavků tvoří také kontrola úspěšnosti výmazu. Zařízení má nabídnout mechanismy, které umožní ověřit, že data byla skutečně odstraněna. Pokud kontrola odhalí problém, musí o tom být uživatel informován. O každém výmazu se navíc pořizuje záznam: kdo operaci provedl, kdy proběhla a zda se během ní objevila varování nebo chyby.

Největší přínos normy se projeví ve chvíli, kdy server nebo datové úložiště mění majitele či účel použití. Prokazatelný výmaz výrazně snižuje bezpečnostní riziko a zároveň otevírá cestu k dalšímu využití zařízení. Norma sama neurčuje environmentální limity, ale vytváří technické podmínky pro prodloužení životnosti ICT techniky. Propojuje tak oblast informační bezpečnosti s principy oběhového hospodářství a ukazuje, že cirkularita v ICT nestojí vždy jen na materiálech, ale i na důvěře s bezpečnou prací s daty. Nová norma tak vytváří technické podmínky pro prodlužování životnosti zařízení a jejich opětovné využití.