Data za rok 2025 přesně ukazují rozsah probíhající klimatické změny v Evropě

Rok 2025 nepřinesl jen další extrémní epizody počasí, ale především ucelený a kvantifikovatelný obraz změny klimatického systému v Evropě. Kontinent, který se otepluje nejrychleji na světě, vykazuje synchronizované změny v atmosféře, oceánech i ledových oblastech. Nejnovější zpráva potvrzuje strukturální posun s měřitelnými důsledky pro hydrologii, energetiku i stabilitu krajiny.

Zprávu European State of the Climate 2025 vydala Světová meteorologická organizace ve spolupráci s Copernicus Climate Change Service při Evropském centru pro střednědobé předpovědi počasí. Tento dokument představuje komplexní syntézu observačních dat, satelitních měření a klimatických modelů a zaměřuje se na klíčové indikátory změny klimatu v evropském prostoru včetně jejich fyzikálních souvislostí.

Z hlediska teplotního vývoje představuje rok 2025 další výrazný posun v dlouhodobém trendu oteplování. Přibližně devadesát pět procent území Evropy zaznamenalo nadprůměrné teploty, což znamená téměř plošné odchýlení od historického normálu. Tento fakt nelze interpretovat jako regionální anomálii, ale jako důsledek systematické změny energetické bilance atmosféry. Současně došlo k výraznému poklesu výskytu chladných extrémů, přičemž zhruba devadesát procent území evidovalo méně dnů s velmi nízkými teplotami, než odpovídá dlouhodobému průměru. Tento trend má přímé důsledky například pro zimní hydrologii, stabilitu ekosystémů nebo energetickou poptávku.

Významným rysem roku 2025 byla změna prostorového rozložení extrémních teplot. Vlny veder se neomezovaly pouze na tradičně teplé oblasti Středomoří, ale zasahovaly i severní a subarktické regiony. Ve Fennoskandii (oblast severní Evropy zahrnující především Norsko, Švédsko a Finsko) byla zaznamenána historicky nejdelší vlna veder trvající přibližně tři týdny, během níž teploty za polárním kruhem překračovaly třicet stupňů Celsia a maxima dosahovala téměř třiceti pěti stupňů. Tento jev naznačuje narušení teplotních gradientů mezi nízkými a vysokými zeměpisnými šířkami, které hrají zásadní roli v dynamice atmosférické cirkulace.

Klíčovým prvkem klimatického systému je oceán, který funguje jako hlavní zásobník tepelné energie. V roce 2025 byla průměrná teplota mořské hladiny v evropských oblastech nejvyšší od začátku měření. Přibližně osmdesát šest procent mořských ploch bylo zasaženo takzvanými mořskými vlnami veder, tedy dlouhodobými epizodami výrazně zvýšené teploty vody. Tyto události mají zásadní dopad na mořské ekosystémy, ale také na atmosférické procesy, protože teplejší oceán zvyšuje výpar a tím i množství vodní páry v atmosféře. To následně ovlivňuje intenzitu srážek i energetickou dynamiku bouřkových systémů.

Jedním z nejvýraznějších indikátorů probíhající změny je stav kryosféry, tedy všech oblastí Země, kde se voda vyskytuje v pevném skupenství, například ve formě ledovců, sněhové pokrývky nebo mořského ledu. Kryosféra v Evropě i jejím širším okolí vykazuje systematický úbytek. Ledovce v Alpách, na Islandu i v arktických oblastech zaznamenaly čistou ztrátu hmoty, přičemž Island evidoval jednu z nejvyšších ztrát od počátku měření. Sněhová pokrývka byla přibližně o třicet jedna procent nižší než dlouhodobý průměr, což má zásadní dopady na sezónní akumulaci vody. Sníh totiž funguje jako přirozený rezervoár, který postupně uvolňuje vodu během jarního tání. Jeho nedostatek proto vede k nižším průtokům řek v letních měsících.

Zvláštní pozornost si zaslouží vývoj v Grónsku, kde se nachází jeden z největších ledových štítů na planetě. V roce 2025 zde došlo ke ztrátě přibližně sto třiceti devíti miliard tun ledu během jediného roku. Tento proces přispívá ke zvyšování hladiny světového oceánu a zároveň ovlivňuje oceánskou cirkulaci, protože přítok sladké vody mění hustotu mořské vody a tím i její pohyb.

Hydrologický cyklus, tedy koloběh vody mezi atmosférou, povrchem a podzemními zásobami, vykazuje v Evropě rostoucí nestabilitu. Po většinu roku 2025 byly průtoky řek podprůměrné a přibližně sedmdesát procent toků zaznamenalo snížený roční objem vody. Tento stav odráží kombinaci nižších zimních zásob sněhu, vyššího výparu způsobeného vyššími teplotami a změn v rozložení srážek. Současně dochází k nárůstu extrémních hydrologických jevů, kdy se období sucha střídají s epizodami intenzivních srážek, které mohou vést k lokálním povodním. Tento typ variability představuje významnou výzvu pro vodní hospodářství i infrastrukturu.

Extrémní meteorologické podmínky se promítly také do požární aktivity. V roce 2025 bylo požáry zasaženo více než jeden milion hektarů území, což představuje nejvyšší hodnotu v historii měření. Kombinace vysokých teplot, dlouhodobého sucha a nízké vlhkosti vegetace vytváří podmínky, které výrazně zvyšují pravděpodobnost vzniku a rychlého šíření požárů. Tento trend má nejen ekologické, ale i ekonomické a zdravotní dopady.

Energetický sektor současně prochází transformací, která je částečně reakcí na klimatické změny. Podíl obnovitelných zdrojů energie na výrobě elektřiny v Evropě dosáhl čtyřiceti šesti celých čtyř desetin procenta. Významný růst zaznamenala zejména solární energetika, která se podílela dvanácti a půl procenty na celkové produkci. Tento vývoj ukazuje na postupující dekarbonizaci, tedy snižování emisí oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů, které jsou hlavní příčinou oteplování atmosféry. Přesto však zůstává otázkou, zda je tempo této transformace dostatečné vzhledem k rychlosti změn v klimatickém systému.

Souhrn dat za rok 2025 ukazuje Evropu jako region, kde jsou jednotlivé složky klimatického systému silně propojené a kde dochází k jejich současné změně. Atmosféra, oceán, kryosféra i hydrologický cyklus reagují na zvýšenou koncentraci skleníkových plynů způsobem, který vede k novému stavu rovnováhy. Tento stav se vyznačuje vyššími teplotami, větší variabilitou srážek, ústupem ledových ploch a častějšími extrémními jevy.

Hlavní zjištění zprávy:

• Nejméně 95 % území Evropy zaznamenalo v roce 2025 nadprůměrné roční teploty.

• Rekordní tří­týdenní vlna veder zasáhla subarktickou Fennoskandii, přičemž teploty v blízkosti i za polárním kruhem překračovaly 30 °C.

• Ledovce ve všech evropských regionech vykázaly čistý úbytek hmoty, přičemž Island zaznamenal druhou nejvyšší ztrátu ledovců v historii měření; sněhová pokrývka byla o 31 % nižší než průměr a grónský ledový štít ztratil 139 gigatun (139 miliard tun) ledu.

• Průměrná roční teplota mořské hladiny v evropském regionu byla nejvyšší v historii měření a 86 % oblasti zažilo alespoň silné mořské vlny veder.

• Požáry spálily přibližně 1 034 550 hektarů, což představuje největší zasaženou plochu v historii měření.

• Průtoky řek byly po dobu 11 měsíců v roce podprůměrné napříč Evropou, přičemž 70 % řek zaznamenalo podprůměrný roční průtok.

• Bouře a povodně zasáhly tisíce lidí v celé Evropě, i když extrémní srážky a záplavy byly méně rozšířené než v předchozích letech.

• Obnovitelné zdroje energie pokryly téměř polovinu, konkrétně 46,4 %, výroby elektřiny v Evropě v roce 2025, přičemž solární energie dosáhla nového rekordního podílu 12,5 %.

• Biodiverzita je klíčová pro udržitelnou budoucnost, avšak klimatická změna je jedním z hlavních faktorů její degradace; klimatická změna a ochrana biodiverzity jsou v evropských politikách a strategiích úzce propojeny.