Více času na podstatné
Dnes Evropská unie a Kanada podepíší obchodní smlouvu
30.10.2016 07:05
TEXT DOHODY - ŽP Evropská unie a Kanada dnes podepíší rozsáhlou hospodářskou a obchodní dohodu známou jako CETA. Kanadský premiér Justin Trudeau přijíždí do Bruselu s několikadenním zpožděním, z evropské strany totiž podpis až do pátku brzdil nesouhlas frankofonní části Belgie.
Dohoda CETA, o které se vyjednávalo od roku 2009, odstraňuje naprostou většinu cel a průmyslových poplatků, které omezují obchodování mezi osmadvacítkou a Kanadou. Unie odhaduje, že aplikace smlouvy by měla znamenat nárůst vzájemné obchodní výměny až o 12 miliard eur (přes 324 miliard Kč) ročně, podpořit hospodářský růst a pomoci vytvářet nová pracovní místa.
Evropskou unii budou na dnešním summitu zastupovat předseda Evropské rady Donald Tusk a předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker. Přítomen bude i slovenský premiér Robert Fico, jehož země v tomto pololetí Evropské unii předsedá.
Dohoda CETA je komplexní obchodní a investiční dohoda, která obsahuje ustanovení o národním zacházení a přístupu na trh v těchto oblastech: zboží, nápravná opatření v oblasti obchodu, technické překážky obchodu, sanitární a fytosanitární opatření, cla a usnadnění obchodu, subvence, investice, přeshraniční obchod se službami, dočasný vstup a pobyt fyzických osob za účelem podnikání, vzájemné uznávání odborných kvalifikací, domácí regulace, finanční služby, služby mezinárodní námořní dopravy, telekomunikace, elektronický obchod, politika hospodářské soutěže, státní podniky, monopoly a podniky, kterým byla přiznána zvláštní práva a výsady, veřejné zakázky, práva duševního vlastnictví, spolupráce v oblasti regulace, obchod a udržitelný rozvoj (kapitola 22), obchod a práce, obchod a životní prostředí (kapitola 24 - viz níže), dvoustranné dialogy a spolupráce, administrativní a institucionální ustanovení, transparentnost a řešení sporů.
Užitečné odkazy:
ČLÁNEK 24.1 KAPITOLA DVACET ČTYŘI - OBCHOD A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ
Definice
Pro účely této kapitoly se rozumí:
environmentálním právem právo, včetně právního předpisu, regulačního ustanovení nebo jiného právně závazného opatření strany, jehož účelem je ochrana životního prostředí, včetně předcházení ohrožení lidského života nebo zdraví v důsledku škodlivých dopadů na životní prostředí, mimo jiné předpisu, ustanovení či opatření, jejichž cílem je:
a) prevence, zmírňování nebo kontrola uvolňování, vypouštění nebo emisí znečišťujících látek nebo látek znečišťujících životní prostředí;
b) nakládání s chemickými látkami a odpady nebo šíření souvisejících informací, nebo
c) zachování a ochrana planě rostoucích rostlin nebo volně žijících živočichů, včetně ohrožených druhů a jejich přírodních stanovišť, jakož i chráněných oblastí,
s výjimkou opatření strany týkajícího se výhradně zdraví a bezpečnosti pracovníků, které je předmětem kapitoly dvacet tři (Obchod a práce) nebo opatření strany, jehož cílem je řídit obživu nebo sklízení přírodních zdrojů původními obyvateli.
ČLÁNEK 24.2
Souvislosti a cíle
Strany uznávají, že životní prostředí je jedním ze základních pilířů udržitelného rozvoje, a to, čím obchod může přispět k udržitelnému rozvoji. Strany zdůrazňují, že posílená spolupráce v zájmu ochrany a zachování životního prostředí přináší výhody, které:
a) podpoří udržitelný rozvoj;
b) posílí správu životního prostředí stran;
c) se opírají o mezinárodní dohody v oblasti životního prostředí, jichž jsou strany stranami, a
d) doplňují cíle této dohody.
ČLÁNEK 24.3
Právo regulovat a úroveň ochrany
Strany uznávají právo každé strany stanovovat priority v oblasti životního prostředí, určovat svou úroveň ochrany životního prostředí a přijímat či odpovídajícím způsobem měnit své právní předpisy a politiky v souladu s mnohostrannými dohodami o životním prostředí, jichž je stranou, a s touto dohodou. Každá strana se snaží zajistit, aby uvedené právní předpisy a politiky stanovily a podporovaly vysokou úroveň ochrany životního prostředí, a usilují o průběžné zdokonalování těchto právních předpisů a politik a s nimi související úrovně ochrany.
ČLÁNEK 24.4
Mnohostranné dohody o životním prostředí
1. Strany uznávají hodnotu mezinárodní správy a dohod v oblasti životního prostředí jakožto reakce mezinárodního společenství na globální nebo regionální problémy životního prostředí a zdůrazňují potřebu dále zlepšovat vzájemnou podporu mezi politikami, pravidly a opatřeními v oblasti obchodu a v oblasti životního prostředí.
2. Každá strana potvrzuje svůj závazek účinně provádět ve svém právu a praxi na celém svém území mnohostranné dohody o životním prostředí, jichž je stranou.
3. Strany se zavazují k případným konzultacím a spolupráci ohledně environmentálních otázek společného zájmu týkajících se mnohostranných dohod o životním prostředí, zejména otázek souvisejících s obchodem. Tento závazek zahrnuje výměnu informací o:
a) provádění mnohostranných dohod o životním prostředí, jichž je strana stranou;
b) probíhajících jednáních o nových mnohostranných dohodách o životním prostředí a
c) názorech jednotlivých stran na přistoupení k dalším mnohostranným dohodám v oblasti životního prostředí.
4. Strany uznávají právo použít článek 28.3 (Obecné výjimky) ve vztahu k environmentálním opatřením, a to i opatřením přijatým na základě vícestranných environmentálních dohod, jichž jsou stranami.
ČLÁNEK 24.5
Zachování úrovní ochrany
1. Strany uznávají, že není vhodné podporovat obchod nebo investice oslabením nebo snížením úrovní ochrany, které stanovuje jejich environmentální právo.
2. Strana neupustí ani se jinak neodchýlí, nebo nenabídne upuštění či jiný způsob odchýlení se od svého environmentálního práva s cílem podpořit obchod nebo usazení, nabytí, rozšíření nebo zadržení investice na svém území.
3. Žádná strana nebude pobízet obchod či investice svou setrvalou nebo opakující se činností či nečinností na úkor účinného vymáhání svého environmentálního práva.
ČLÁNEK 24.6
Přístup k nápravným opatřením a procesní záruky
1. V souladu s povinnostmi uvedenými v článku 24.5:
a) každá strana v souladu se svými právními předpisy zajistí, aby její orgány příslušné k vymáhání environmentálního práva náležitě zvážily údajná porušování environmentálního práva, na něž byly upozorněny zúčastněnou osobou pobývající nebo usazenou na jejím území, a
b) každá strana zajistí, aby správní nebo soudní řízení bylo dostupné osobám, které mají právně uznaný zájem v určité věci nebo které tvrdí, že toto právo bylo ve smyslu její právní úpravy porušeno, a tím umožní podání účinné žaloby proti porušování jejího environmentálního práva, včetně odpovídající nápravy za jeho porušení.
2. Každá strana v souladu se svou vnitrostátní právní úpravou zajistí, aby řízení uvedená v odst. 1 písm. b) nebyla nadměrně složitá nebo příliš nákladná, neobsahovala nepřiměřené lhůty ani bezdůvodná zdržení, poskytovala případně možnost zdržovací žaloby a aby byla spravedlivá, nestranná a transparentní, včetně:
a) toho, že žalovaný je vhodně informován o zahájení řízení, včetně popisu povahy řízení a podstaty žalobního nároku;
b) toho, že účastníci řízení dostanou přiměřenou možnost podpořit nebo obhajovat svá stanoviska, mimo jiné předložením informací nebo důkazů před přijetím konečného rozhodnutí;
c) toho, že konečné rozhodnutí je vyhotoveno v písemné podobě s uvedením důvodů, které se týkají dané věci a které vycházejí z informací nebo důkazů, které měli účastníci řízení možnost pronést a provést, a
d) toho, že účastníkům správního řízení poskytnou možnost přezkumu a v odůvodněných případech i možnost nápravy konečného správního rozhodnutí v přiměřené lhůtě před soudem ustaveným podle zákona a s odpovídajícími zárukami nezávislosti a nestrannosti.
ČLÁNEK 24.7
Informování veřejnosti a osvěta
1. Kromě článku 27.1 (Zveřejnění) podnítí každá strana veřejnou diskusi s nestátními subjekty a mezi nimi o vypracování a definování politik, které mohou vést k přijetí environmentálních právních předpisů ze strany veřejných orgánů.
2. Každá strana podpoří informovanost veřejnosti o svém environmentálním právu, jakož i vymáhání a dodržování postupů, zajištěním dostupnosti informací pro zúčastněné strany.
3. Každá strana musí vstřícně přijímat připomínky veřejnosti a náležitě k nim přihlížet, pokud jde o věci související s touto kapitolou, včetně sdělení o obavách z jejího provádění. Každá strana informuje své příslušné organizace občanské společnosti o těchto sděleních prostřednictvím konzultačních mechanismů uvedených v čl. 24.13 odst. 5.
ČLÁNEK 24.8
Vědecké a technické informace
1. Při přípravě a provádění opatření zaměřených na ochranu životního prostředí, která mohou mít vliv na obchod nebo investice mezi stranami, vezme každá strana v úvahu příslušné vědecké a technické informace a příslušné mezinárodní normy, pokyny nebo doporučení.
2. Strany uznávají, že pokud existuje hrozba vážné nezvratné škody, nesmí nedostatek úplné vědecké jistoty posloužit jako důvod pro odklad hospodárných opatření, jež mají zabránit zhoršování životního prostředí.
ČLÁNEK 24.9
Obchod podporující ochranu životního prostředí
1. Strany jsou odhodlány usilovat o usnadnění a podporu obchodu s ekologickým zbožím a službami a investic do nich, mimo jiné prostřednictvím řešení souvisejících necelních překážek týkajících se tohoto zboží a služeb.
2. Strany v souladu se svými mezinárodními závazky věnují zvláštní pozornost usnadnění odstraňování překážek obchodu se zbožím či službami nebo investicím do zboží či služeb, které mají zvláštní význam pro zmírňování změny klimatu, a zejména obchodu se zbožím a službami využívajícím energii z obnovitelných zdrojů nebo investicím do nich.
ČLÁNEK 24.10
Obchod s lesními produkty
1. Strany uznávají význam ochrany lesů a jejich udržitelného obhospodařování pro zajištění ekologických funkcí a hospodářských a sociálních příležitostí pro současné i budoucí generace, jakož i význam přístupu na trh pro lesní produkty vytěžené v souladu s právními předpisy země původu těžby a z udržitelně obhospodařovaných lesů.
2. Za tímto účelem a v souladu se svými mezinárodními závazky se strany zavazují:
a) podporovat obchod s lesními produkty, které pocházejí z udržitelně obhospodařovaných lesů a byly vytěženy v souladu s právními předpisy země původu těžby;
b) k výměně informací a případně ke spolupráci v rámci iniciativ na podporu udržitelného obhospodařování lesů, včetně iniciativ určených k boji proti nezákonné těžbě dřeva a s ní souvisejícímu obchodu;
c) prosazovat účinné používání Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin podepsané dne 3. března 1973 ve Washingtonu, co se týče druhů dřeva, které jsou považovány za ohrožené, a
d) v případě potřeby spolupracovat na mezinárodních fórech, která se zabývají zachováním a udržitelným obhospodařováním lesů.
3. Strany projednají témata uvedená v odstavci 2 v rámci Výboru pro obchod a udržitelný rozvoj nebo v rámci dvoustranného dialogu o lesních produktech uvedeného v kapitole dvacet pět (Dvoustranné dialogy a spolupráce) podle jejich příslušných pravomocí.
ČLÁNEK 24.11
Obchod s produkty rybolovu a akvakultury
1. Strany uznávají význam zachování a trvale udržitelného a zodpovědného řízení rybolovu a akvakultury a jejich přínos pro zajištění environmentálních, ekonomických a sociálních příležitostí pro současné i budoucí generace.
2. Za tímto účelem a v souladu se svými mezinárodními závazky se strany zavazují:
a) přijmout nebo ponechat v platnosti účinná opatření ke sledování, kontrole a dozoru, jako jsou pozorovatelské systémy, systémy sledování plavidel, kontrola překládky, inspekce na moři, státní přístavní inspekce a související sankce, jejichž cílem je zachování populací ryb a zabránění nadměrnému rybolovu;
b) přijmout nebo zachovat opatření a spolupracovat v boji proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu, případně včetně výměny informací ohledně nezákonných, nehlášených a neregulovaných rybolovných činností ve svých vodách a při provádění politik a opatření na vyloučení produktů nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu z obchodních toků a z chovu na rybích farmách;
c) spolupracovat s regionálními organizacemi pro řízení rybolovu, jichž jsou strany členy, pozorovateli nebo spolupracujícími nesmluvními stranami, případně v nich přímo pracovat s cílem dosáhnout řádné správy, mimo jiné prosazováním vědecky podložených rozhodnutí a dodržování těchto rozhodnutí v těchto organizacích, a
d) podporovat rozvoj environmentálně zodpovědného a ekonomicky konkurenceschopného odvětví akvakultury.
ČLÁNEK 24.12
Spolupráce v oblasti životního prostředí
1. Strany uznávají, že posílená spolupráce je důležitým prvkem pro prosazování cílů této kapitoly, a zavazují se spolupracovat v environmentálních otázkách společného zájmu souvisejících s obchodem, zejména v těchto oblastech:
a) možný dopad této dohody na životní prostředí a způsoby jak pozitivní dopady posílit a negativním předejít nebo je zmírnit, přičemž zohlední posouzení dopadů provedená stranami;
b) činnosti na mezinárodních fórech zabývajících se otázkami, které jsou relevantní jak pro obchodní politiku, tak pro politiku v oblasti životního prostředí, mimo jiné v rámci WTO, OECD, Programu OSN pro životní prostředí a mnohostranných dohod v oblasti životního prostředí;
c) environmentální rozměr sociální odpovědnosti podniků, včetně provádění a sledování mezinárodně uznávaných pokynů;
d) obchodní dopad environmentálních předpisů a norem, jakož i environmentální dopad obchodních a investičních pravidel mimo jiné na vypracování environmentálních předpisů a environmentální politiky;
e) s obchodem související aspekty současného a budoucího mezinárodního režimu klimatické změny jakož i národní politiky a programy v oblasti změny klimatu týkající se zmírňování a přizpůsobení, včetně otázek týkajících se trhů s uhlíkem, způsobů, jak řešit negativní účinky obchodu na klima a také prostředků na podporu energetické účinnosti a na vývoj a zavádění nízkouhlíkových a dalších technologií šetrných ke klimatu;
f) obchod s ekologickým zbožím a službami a investice do nich, včetně environmentálních a ekologických technologií a postupů, obnovitelná energie, energetická účinnost a využívání, ochrana a čištění vody;
g) spolupráce v obchodních aspektech ochrany a udržitelného využívání biologické rozmanitosti;
h) podpora řízení životního cyklu zboží, včetně uhlíkového účetnictví a nakládání po skončení životnosti, rozšířené odpovědnosti výrobců, recyklace a snižování odpadů, a jiných osvědčených postupů;
i) lepší pochopení účinků hospodářské činnosti a tržních sil na životní prostředí a
j) výměna názorů na vztah mezi vícestrannými dohodami v oblasti životního prostředí a pravidly mezinárodního obchodu.
2. Spolupráce podle odstavce 1 probíhá formou akcí a nástrojů, které mohou zahrnovat technické výměny, výměny informací a osvědčených postupů, výzkumné projekty, studie, zprávy, konference a workshopy.
3. Strany zváží názory nebo vstupy veřejnosti a zúčastněných stran pro definování a provádění svých činností vykonávaných ve spolupráci, případně mohou tyto zúčastněné strany zapojit do těchto činností i více.
ČLÁNEK 24.13
Institucionální mechanismy
1. Každá strana určí úřad, který bude sloužit jako kontaktní místo pro druhou stranu za účelem provádění této kapitoly mimo jiné, pokud jde o:
a) programy spolupráce a činností v souladu s článkem 24.12;
b) příjem podání a sdělení podle čl. 24.7 odst. 3 a
c) informace poskytované druhé straně, panelu odborníků a veřejnosti.
2. Každá strana písemně oznámí druhé straně kontaktní místo uvedené v odstavci 1.
3. Výbor pro obchod a udržitelný rozvoj zřízený podle čl. 26.2 odst. 1 písm. g) (Specializované výbory) na svých pravidelných nebo zvláštních zasedáních za účasti osob odpovědných za projednávané věci, na které se vztahuje tato kapitola:
a) dohlíží na provádění této kapitoly a posuzuje dosažený pokrok;
b) projednává otázky společného zájmu a
c) projednává další záležitosti spadající do působnosti této kapitoly podle společného rozhodnutí stran.
4. Strany vezmou v úvahu činnost příslušných vícestranných environmentálních organizací nebo subjektů v zájmu podpory širší spolupráce a spojitosti mezi prací stran a těchto organizací nebo subjektů.
5. Každá strana využívá stávající konzultační mechanismy, jako jsou domácí poradní skupiny, nebo zřídí nové, aby získala názory a rady v otázkách týkajících se této kapitoly. Tyto konzultační mechanismy se skládají z nezávislých organizací zastupujících občanskou společnost, přičemž jsou v nich vyváženě zastoupeni ekologické skupiny, organizace podnikatelů, případně další zúčastněné strany. Prostřednictvím konzultačních mechanismů mohou zúčastněné strany z vlastního podnětu předkládat stanoviska a vydávat doporučení v jakékoli záležitosti související s touto kapitolou.
ČLÁNEK 24.14
Konzultace
1. Strana může požádat druhou stranu o konzultace v záležitosti vyplývající z této kapitoly doručením písemné žádosti kontaktnímu místu druhé strany. Strana ve své žádosti tuto záležitost jasně popíše, zformuluje otázky a poskytne stručný přehled případných stížností podle této kapitoly. Konzultace musí být zahájeny okamžitě poté, co o ně strana požádá.
2. Během konzultací poskytne každá strana druhé straně dostatek informací, které má k dispozici a které umožní všestranné prozkoumání nastolených otázek, v souladu se svou právní úpravou ochrany důvěrných osobních nebo chráněných informací.
3. Jestliže obě strany souhlasí a je-li to relevantní, strany si vyžádají informace nebo stanoviska kterékoli osoby, organizace nebo subjektu, včetně relevantní mezinárodní organizace či subjektu, které mohou přispět k posouzení předmětné záležitosti.
4. Pokud se některá strana domnívá, že je v dané záležitosti nutná další diskuse, může doručením písemné žádosti kontaktnímu místu druhé strany požádat o svolání Výboru pro obchod a udržitelný rozvoj, který danou záležitost zváží. Výbor pro obchod a udržitelný rozvoj neprodleně zasedne a pokusí se danou záležitost vyřešit. Pokud je to vhodné, vyžádá si rady od organizací občanské společnosti stran prostřednictvím konzultačních mechanismů uvedených v čl. 24.13 odst. 5.
5. Každá strana zpřístupní veřejnosti řešení nebo rozhodnutí v jakékoli záležitosti projednávané podle tohoto článku.
ČLÁNEK 24.15
Panel odborníků
1. V případě záležitosti, která není uspokojivě vyřešena konzultacemi podle článku 24.14, může strana 90 dní po obdržení žádosti o konzultace podle čl. 24.14 odst. 1 předložením písemné žádosti kontaktnímu místu druhé strany požádat, aby byl svolán panel odborníků a danou záležitost přezkoumal.
2. S výhradou ustanovení této kapitoly použijí strany jednací řád a kodex chování uvedené v přílohách 29-A a 29-B, pokud strany nerozhodnou jinak.
3. Panel odborníků se skládá ze tří členů.
4. Strany zahájí konzultace s cílem dosáhnout dohody o složení panelu odborníků do 10 pracovních dní ode dne, kdy žalovaná strana obdrží žádost o ustavení panelu odborníků. Náležitou pozornost je třeba věnovat tomu, aby navržení členové panelu splňovali požadavky stanovené v odstavci 6 a měli odborné znalosti odpovídající dané věci.
5. Pokud strany nejsou schopny dohodnout se na složení panelu odborníků ve lhůtě uvedené v odstavci 4, použije se v souvislosti se seznamem uvedeným v odstavci 6 výběrové řízení uvedené v čl. 29.7 odst. 3 až 7 (Složení rozhodčího tribunálu).
6. Výbor pro obchod a udržitelný rozvoj na svém prvním zasedání po vstupu této dohody v platnost sestaví seznam nejméně devíti osob vybraných pro svou objektivnost, spolehlivost a zdravý úsudek, které jsou ochotny a schopny zastávat funkci člena panelu. Každá strana jmenuje na seznam členů panelu nejméně tři osoby. Strany také jmenují nejméně tři osoby, které nejsou státními příslušníky ani jedné z nich a které jsou ochotny a schopny zastávat funkci předsedy panelu odborníků. Výbor pro obchod a udržitelný rozvoj vždy zajistí vedení seznamu na této úrovni.
7. Odborníci navržení za členy panelu musí mít speciální znalosti nebo zkušenosti v oblasti environmentálního práva, v otázkách, na něž se vztahuje tato kapitola nebo v řešení sporů vzniklých v souvislosti s mezinárodními dohodami. Musí být nezávislí, zastávat tuto funkci jako individuální osobnosti a nesmějí přijímat pokyny od žádné organizace nebo vlády ohledně projednávané záležitosti. Nesmějí být spojeni s vládou žádné ze stran a musí jednat ve shodě s kodexem chování uvedeným v odstavci 2.
8. Pokud se obě strany nedohodnou jinak, do pěti pracovních dní ode dne výběru členů panelu bude dohodnut mandát panelu odborníků takto:
„S ohledem na příslušná ustanovení kapitoly dvacet čtyři (Obchod a životní prostředí) přezkoumat záležitost, která mu byla předložena v žádosti o ustavení panelu odborníků, a předložit zprávu v souladu s článkem 24.15 (Panel odborníků) kapitoly dvacet čtyři (Obchod a životní prostředí) s doporučeními pro řešení dané věci.“
9. Pokud jde o záležitosti týkající se mnohostranných dohod o životním prostředí uvedených v článku 24.4, panel odborníků by si měl vyžádat informace od relevantních subjektů zřízených podle těchto dohod, včetně dostupných výkladových pokynů, zjištění nebo rozhodnutí takových subjektů 32 .
10. Panel odborníků předloží stranám předběžnou zprávu a závěrečnou zprávu obsahující zjištěné skutečnosti, své závěry v dané záležitosti včetně toho, zda žalovaná strana splnila své povinnosti podle této kapitoly a včetně důvodů, které vedly k jeho zjištěním, závěrům a doporučením. Panel odborníků předloží stranám předběžnou zprávu do 120 dní po vybrání posledního člena panelu, nebo jinak podle rozhodnutí stran. Strany mohou předložit své připomínky k předběžné zprávě panelu odborníků do 45 dní od jejího doručení. Po zvážení těchto připomínek může panel odborníků svou zprávu přezkoumat nebo provést jakékoli další šetření, jež považuje za vhodné. Panel odborníků předloží stranám závěrečnou zprávu do 60 dní od předložení předběžné zprávy. Každá strana zpřístupní závěrečnou zprávu do 30 dní od jejího doručení.
11. Pokud panel odborníků v závěrečné zprávě rozhodne, že některá strana se nezhostila svých povinností podle této kapitoly, strany zahájí diskusi a vynasnaží se najít do tří měsíců po doručení závěrečné zprávy vhodné opatření nebo případně rozhodnout o oboustranně uspokojivém akčním plánu. Při těchto jednáních strany berou v potaz závěrečnou zprávu. Žalovaná strana informuje včas své organizace občanské společnosti prostřednictvím konzultačních mechanismů uvedených v čl. 24.13 odst. 5 a žalující stranu o svém rozhodnutí ohledně kroků či opatření, které mají být provedeny. Výbor pro obchod a udržitelný rozvoj sleduje činnosti v návaznosti na závěrečnou zprávu a doporučení panelu odborníků. Organizace občanské společnosti prostřednictvím konzultačních mechanismů uvedených v čl. 24.13 odst. 5 a Fórum občanské společnosti mohou v tomto ohledu předkládat své připomínky Výboru pro obchod a udržitelný rozvoj.
12. Pokud strany dosáhnou vzájemně dohodnutého řešení dané věci po zřízení panelu odborníků, seznámí s tímto řešením Výbor pro obchod a udržitelný rozvoj a panel odborníků. Uvedeným oznámením řízení před panelem končí.
ČLÁNEK 24.16
Řešení sporů
1. V případě sporu, který vznikne z této kapitoly, mohou strany využít pouze pravidla a postupy stanovené v této kapitole.
2. Strany vynaloží veškeré úsilí, aby spor vyřešily ke vzájemné spokojenosti. V zájmu vyřešení sporu mohou strany kdykoliv využít zprostředkovatelských služeb, smírčího či mediačního řízení.
Definice
Pro účely této kapitoly se rozumí:
environmentálním právem právo, včetně právního předpisu, regulačního ustanovení nebo jiného právně závazného opatření strany, jehož účelem je ochrana životního prostředí, včetně předcházení ohrožení lidského života nebo zdraví v důsledku škodlivých dopadů na životní prostředí, mimo jiné předpisu, ustanovení či opatření, jejichž cílem je:
a) prevence, zmírňování nebo kontrola uvolňování, vypouštění nebo emisí znečišťujících látek nebo látek znečišťujících životní prostředí;
b) nakládání s chemickými látkami a odpady nebo šíření souvisejících informací, nebo
c) zachování a ochrana planě rostoucích rostlin nebo volně žijících živočichů, včetně ohrožených druhů a jejich přírodních stanovišť, jakož i chráněných oblastí,
s výjimkou opatření strany týkajícího se výhradně zdraví a bezpečnosti pracovníků, které je předmětem kapitoly dvacet tři (Obchod a práce) nebo opatření strany, jehož cílem je řídit obživu nebo sklízení přírodních zdrojů původními obyvateli.
ČLÁNEK 24.2
Souvislosti a cíle
Strany uznávají, že životní prostředí je jedním ze základních pilířů udržitelného rozvoje, a to, čím obchod může přispět k udržitelnému rozvoji. Strany zdůrazňují, že posílená spolupráce v zájmu ochrany a zachování životního prostředí přináší výhody, které:
a) podpoří udržitelný rozvoj;
b) posílí správu životního prostředí stran;
c) se opírají o mezinárodní dohody v oblasti životního prostředí, jichž jsou strany stranami, a
d) doplňují cíle této dohody.
ČLÁNEK 24.3
Právo regulovat a úroveň ochrany
Strany uznávají právo každé strany stanovovat priority v oblasti životního prostředí, určovat svou úroveň ochrany životního prostředí a přijímat či odpovídajícím způsobem měnit své právní předpisy a politiky v souladu s mnohostrannými dohodami o životním prostředí, jichž je stranou, a s touto dohodou. Každá strana se snaží zajistit, aby uvedené právní předpisy a politiky stanovily a podporovaly vysokou úroveň ochrany životního prostředí, a usilují o průběžné zdokonalování těchto právních předpisů a politik a s nimi související úrovně ochrany.
ČLÁNEK 24.4
Mnohostranné dohody o životním prostředí
1. Strany uznávají hodnotu mezinárodní správy a dohod v oblasti životního prostředí jakožto reakce mezinárodního společenství na globální nebo regionální problémy životního prostředí a zdůrazňují potřebu dále zlepšovat vzájemnou podporu mezi politikami, pravidly a opatřeními v oblasti obchodu a v oblasti životního prostředí.
2. Každá strana potvrzuje svůj závazek účinně provádět ve svém právu a praxi na celém svém území mnohostranné dohody o životním prostředí, jichž je stranou.
3. Strany se zavazují k případným konzultacím a spolupráci ohledně environmentálních otázek společného zájmu týkajících se mnohostranných dohod o životním prostředí, zejména otázek souvisejících s obchodem. Tento závazek zahrnuje výměnu informací o:
a) provádění mnohostranných dohod o životním prostředí, jichž je strana stranou;
b) probíhajících jednáních o nových mnohostranných dohodách o životním prostředí a
c) názorech jednotlivých stran na přistoupení k dalším mnohostranným dohodám v oblasti životního prostředí.
4. Strany uznávají právo použít článek 28.3 (Obecné výjimky) ve vztahu k environmentálním opatřením, a to i opatřením přijatým na základě vícestranných environmentálních dohod, jichž jsou stranami.
ČLÁNEK 24.5
Zachování úrovní ochrany
1. Strany uznávají, že není vhodné podporovat obchod nebo investice oslabením nebo snížením úrovní ochrany, které stanovuje jejich environmentální právo.
2. Strana neupustí ani se jinak neodchýlí, nebo nenabídne upuštění či jiný způsob odchýlení se od svého environmentálního práva s cílem podpořit obchod nebo usazení, nabytí, rozšíření nebo zadržení investice na svém území.
3. Žádná strana nebude pobízet obchod či investice svou setrvalou nebo opakující se činností či nečinností na úkor účinného vymáhání svého environmentálního práva.
ČLÁNEK 24.6
Přístup k nápravným opatřením a procesní záruky
1. V souladu s povinnostmi uvedenými v článku 24.5:
a) každá strana v souladu se svými právními předpisy zajistí, aby její orgány příslušné k vymáhání environmentálního práva náležitě zvážily údajná porušování environmentálního práva, na něž byly upozorněny zúčastněnou osobou pobývající nebo usazenou na jejím území, a
b) každá strana zajistí, aby správní nebo soudní řízení bylo dostupné osobám, které mají právně uznaný zájem v určité věci nebo které tvrdí, že toto právo bylo ve smyslu její právní úpravy porušeno, a tím umožní podání účinné žaloby proti porušování jejího environmentálního práva, včetně odpovídající nápravy za jeho porušení.
2. Každá strana v souladu se svou vnitrostátní právní úpravou zajistí, aby řízení uvedená v odst. 1 písm. b) nebyla nadměrně složitá nebo příliš nákladná, neobsahovala nepřiměřené lhůty ani bezdůvodná zdržení, poskytovala případně možnost zdržovací žaloby a aby byla spravedlivá, nestranná a transparentní, včetně:
a) toho, že žalovaný je vhodně informován o zahájení řízení, včetně popisu povahy řízení a podstaty žalobního nároku;
b) toho, že účastníci řízení dostanou přiměřenou možnost podpořit nebo obhajovat svá stanoviska, mimo jiné předložením informací nebo důkazů před přijetím konečného rozhodnutí;
c) toho, že konečné rozhodnutí je vyhotoveno v písemné podobě s uvedením důvodů, které se týkají dané věci a které vycházejí z informací nebo důkazů, které měli účastníci řízení možnost pronést a provést, a
d) toho, že účastníkům správního řízení poskytnou možnost přezkumu a v odůvodněných případech i možnost nápravy konečného správního rozhodnutí v přiměřené lhůtě před soudem ustaveným podle zákona a s odpovídajícími zárukami nezávislosti a nestrannosti.
ČLÁNEK 24.7
Informování veřejnosti a osvěta
1. Kromě článku 27.1 (Zveřejnění) podnítí každá strana veřejnou diskusi s nestátními subjekty a mezi nimi o vypracování a definování politik, které mohou vést k přijetí environmentálních právních předpisů ze strany veřejných orgánů.
2. Každá strana podpoří informovanost veřejnosti o svém environmentálním právu, jakož i vymáhání a dodržování postupů, zajištěním dostupnosti informací pro zúčastněné strany.
3. Každá strana musí vstřícně přijímat připomínky veřejnosti a náležitě k nim přihlížet, pokud jde o věci související s touto kapitolou, včetně sdělení o obavách z jejího provádění. Každá strana informuje své příslušné organizace občanské společnosti o těchto sděleních prostřednictvím konzultačních mechanismů uvedených v čl. 24.13 odst. 5.
ČLÁNEK 24.8
Vědecké a technické informace
1. Při přípravě a provádění opatření zaměřených na ochranu životního prostředí, která mohou mít vliv na obchod nebo investice mezi stranami, vezme každá strana v úvahu příslušné vědecké a technické informace a příslušné mezinárodní normy, pokyny nebo doporučení.
2. Strany uznávají, že pokud existuje hrozba vážné nezvratné škody, nesmí nedostatek úplné vědecké jistoty posloužit jako důvod pro odklad hospodárných opatření, jež mají zabránit zhoršování životního prostředí.
ČLÁNEK 24.9
Obchod podporující ochranu životního prostředí
1. Strany jsou odhodlány usilovat o usnadnění a podporu obchodu s ekologickým zbožím a službami a investic do nich, mimo jiné prostřednictvím řešení souvisejících necelních překážek týkajících se tohoto zboží a služeb.
2. Strany v souladu se svými mezinárodními závazky věnují zvláštní pozornost usnadnění odstraňování překážek obchodu se zbožím či službami nebo investicím do zboží či služeb, které mají zvláštní význam pro zmírňování změny klimatu, a zejména obchodu se zbožím a službami využívajícím energii z obnovitelných zdrojů nebo investicím do nich.
ČLÁNEK 24.10
Obchod s lesními produkty
1. Strany uznávají význam ochrany lesů a jejich udržitelného obhospodařování pro zajištění ekologických funkcí a hospodářských a sociálních příležitostí pro současné i budoucí generace, jakož i význam přístupu na trh pro lesní produkty vytěžené v souladu s právními předpisy země původu těžby a z udržitelně obhospodařovaných lesů.
2. Za tímto účelem a v souladu se svými mezinárodními závazky se strany zavazují:
a) podporovat obchod s lesními produkty, které pocházejí z udržitelně obhospodařovaných lesů a byly vytěženy v souladu s právními předpisy země původu těžby;
b) k výměně informací a případně ke spolupráci v rámci iniciativ na podporu udržitelného obhospodařování lesů, včetně iniciativ určených k boji proti nezákonné těžbě dřeva a s ní souvisejícímu obchodu;
c) prosazovat účinné používání Úmluvy o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin podepsané dne 3. března 1973 ve Washingtonu, co se týče druhů dřeva, které jsou považovány za ohrožené, a
d) v případě potřeby spolupracovat na mezinárodních fórech, která se zabývají zachováním a udržitelným obhospodařováním lesů.
3. Strany projednají témata uvedená v odstavci 2 v rámci Výboru pro obchod a udržitelný rozvoj nebo v rámci dvoustranného dialogu o lesních produktech uvedeného v kapitole dvacet pět (Dvoustranné dialogy a spolupráce) podle jejich příslušných pravomocí.
ČLÁNEK 24.11
Obchod s produkty rybolovu a akvakultury
1. Strany uznávají význam zachování a trvale udržitelného a zodpovědného řízení rybolovu a akvakultury a jejich přínos pro zajištění environmentálních, ekonomických a sociálních příležitostí pro současné i budoucí generace.
2. Za tímto účelem a v souladu se svými mezinárodními závazky se strany zavazují:
a) přijmout nebo ponechat v platnosti účinná opatření ke sledování, kontrole a dozoru, jako jsou pozorovatelské systémy, systémy sledování plavidel, kontrola překládky, inspekce na moři, státní přístavní inspekce a související sankce, jejichž cílem je zachování populací ryb a zabránění nadměrnému rybolovu;
b) přijmout nebo zachovat opatření a spolupracovat v boji proti nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu, případně včetně výměny informací ohledně nezákonných, nehlášených a neregulovaných rybolovných činností ve svých vodách a při provádění politik a opatření na vyloučení produktů nezákonného, nehlášeného a neregulovaného rybolovu z obchodních toků a z chovu na rybích farmách;
c) spolupracovat s regionálními organizacemi pro řízení rybolovu, jichž jsou strany členy, pozorovateli nebo spolupracujícími nesmluvními stranami, případně v nich přímo pracovat s cílem dosáhnout řádné správy, mimo jiné prosazováním vědecky podložených rozhodnutí a dodržování těchto rozhodnutí v těchto organizacích, a
d) podporovat rozvoj environmentálně zodpovědného a ekonomicky konkurenceschopného odvětví akvakultury.
ČLÁNEK 24.12
Spolupráce v oblasti životního prostředí
1. Strany uznávají, že posílená spolupráce je důležitým prvkem pro prosazování cílů této kapitoly, a zavazují se spolupracovat v environmentálních otázkách společného zájmu souvisejících s obchodem, zejména v těchto oblastech:
a) možný dopad této dohody na životní prostředí a způsoby jak pozitivní dopady posílit a negativním předejít nebo je zmírnit, přičemž zohlední posouzení dopadů provedená stranami;
b) činnosti na mezinárodních fórech zabývajících se otázkami, které jsou relevantní jak pro obchodní politiku, tak pro politiku v oblasti životního prostředí, mimo jiné v rámci WTO, OECD, Programu OSN pro životní prostředí a mnohostranných dohod v oblasti životního prostředí;
c) environmentální rozměr sociální odpovědnosti podniků, včetně provádění a sledování mezinárodně uznávaných pokynů;
d) obchodní dopad environmentálních předpisů a norem, jakož i environmentální dopad obchodních a investičních pravidel mimo jiné na vypracování environmentálních předpisů a environmentální politiky;
e) s obchodem související aspekty současného a budoucího mezinárodního režimu klimatické změny jakož i národní politiky a programy v oblasti změny klimatu týkající se zmírňování a přizpůsobení, včetně otázek týkajících se trhů s uhlíkem, způsobů, jak řešit negativní účinky obchodu na klima a také prostředků na podporu energetické účinnosti a na vývoj a zavádění nízkouhlíkových a dalších technologií šetrných ke klimatu;
f) obchod s ekologickým zbožím a službami a investice do nich, včetně environmentálních a ekologických technologií a postupů, obnovitelná energie, energetická účinnost a využívání, ochrana a čištění vody;
g) spolupráce v obchodních aspektech ochrany a udržitelného využívání biologické rozmanitosti;
h) podpora řízení životního cyklu zboží, včetně uhlíkového účetnictví a nakládání po skončení životnosti, rozšířené odpovědnosti výrobců, recyklace a snižování odpadů, a jiných osvědčených postupů;
i) lepší pochopení účinků hospodářské činnosti a tržních sil na životní prostředí a
j) výměna názorů na vztah mezi vícestrannými dohodami v oblasti životního prostředí a pravidly mezinárodního obchodu.
2. Spolupráce podle odstavce 1 probíhá formou akcí a nástrojů, které mohou zahrnovat technické výměny, výměny informací a osvědčených postupů, výzkumné projekty, studie, zprávy, konference a workshopy.
3. Strany zváží názory nebo vstupy veřejnosti a zúčastněných stran pro definování a provádění svých činností vykonávaných ve spolupráci, případně mohou tyto zúčastněné strany zapojit do těchto činností i více.
ČLÁNEK 24.13
Institucionální mechanismy
1. Každá strana určí úřad, který bude sloužit jako kontaktní místo pro druhou stranu za účelem provádění této kapitoly mimo jiné, pokud jde o:
a) programy spolupráce a činností v souladu s článkem 24.12;
b) příjem podání a sdělení podle čl. 24.7 odst. 3 a
c) informace poskytované druhé straně, panelu odborníků a veřejnosti.
2. Každá strana písemně oznámí druhé straně kontaktní místo uvedené v odstavci 1.
3. Výbor pro obchod a udržitelný rozvoj zřízený podle čl. 26.2 odst. 1 písm. g) (Specializované výbory) na svých pravidelných nebo zvláštních zasedáních za účasti osob odpovědných za projednávané věci, na které se vztahuje tato kapitola:
a) dohlíží na provádění této kapitoly a posuzuje dosažený pokrok;
b) projednává otázky společného zájmu a
c) projednává další záležitosti spadající do působnosti této kapitoly podle společného rozhodnutí stran.
4. Strany vezmou v úvahu činnost příslušných vícestranných environmentálních organizací nebo subjektů v zájmu podpory širší spolupráce a spojitosti mezi prací stran a těchto organizací nebo subjektů.
5. Každá strana využívá stávající konzultační mechanismy, jako jsou domácí poradní skupiny, nebo zřídí nové, aby získala názory a rady v otázkách týkajících se této kapitoly. Tyto konzultační mechanismy se skládají z nezávislých organizací zastupujících občanskou společnost, přičemž jsou v nich vyváženě zastoupeni ekologické skupiny, organizace podnikatelů, případně další zúčastněné strany. Prostřednictvím konzultačních mechanismů mohou zúčastněné strany z vlastního podnětu předkládat stanoviska a vydávat doporučení v jakékoli záležitosti související s touto kapitolou.
ČLÁNEK 24.14
Konzultace
1. Strana může požádat druhou stranu o konzultace v záležitosti vyplývající z této kapitoly doručením písemné žádosti kontaktnímu místu druhé strany. Strana ve své žádosti tuto záležitost jasně popíše, zformuluje otázky a poskytne stručný přehled případných stížností podle této kapitoly. Konzultace musí být zahájeny okamžitě poté, co o ně strana požádá.
2. Během konzultací poskytne každá strana druhé straně dostatek informací, které má k dispozici a které umožní všestranné prozkoumání nastolených otázek, v souladu se svou právní úpravou ochrany důvěrných osobních nebo chráněných informací.
3. Jestliže obě strany souhlasí a je-li to relevantní, strany si vyžádají informace nebo stanoviska kterékoli osoby, organizace nebo subjektu, včetně relevantní mezinárodní organizace či subjektu, které mohou přispět k posouzení předmětné záležitosti.
4. Pokud se některá strana domnívá, že je v dané záležitosti nutná další diskuse, může doručením písemné žádosti kontaktnímu místu druhé strany požádat o svolání Výboru pro obchod a udržitelný rozvoj, který danou záležitost zváží. Výbor pro obchod a udržitelný rozvoj neprodleně zasedne a pokusí se danou záležitost vyřešit. Pokud je to vhodné, vyžádá si rady od organizací občanské společnosti stran prostřednictvím konzultačních mechanismů uvedených v čl. 24.13 odst. 5.
5. Každá strana zpřístupní veřejnosti řešení nebo rozhodnutí v jakékoli záležitosti projednávané podle tohoto článku.
ČLÁNEK 24.15
Panel odborníků
1. V případě záležitosti, která není uspokojivě vyřešena konzultacemi podle článku 24.14, může strana 90 dní po obdržení žádosti o konzultace podle čl. 24.14 odst. 1 předložením písemné žádosti kontaktnímu místu druhé strany požádat, aby byl svolán panel odborníků a danou záležitost přezkoumal.
2. S výhradou ustanovení této kapitoly použijí strany jednací řád a kodex chování uvedené v přílohách 29-A a 29-B, pokud strany nerozhodnou jinak.
3. Panel odborníků se skládá ze tří členů.
4. Strany zahájí konzultace s cílem dosáhnout dohody o složení panelu odborníků do 10 pracovních dní ode dne, kdy žalovaná strana obdrží žádost o ustavení panelu odborníků. Náležitou pozornost je třeba věnovat tomu, aby navržení členové panelu splňovali požadavky stanovené v odstavci 6 a měli odborné znalosti odpovídající dané věci.
5. Pokud strany nejsou schopny dohodnout se na složení panelu odborníků ve lhůtě uvedené v odstavci 4, použije se v souvislosti se seznamem uvedeným v odstavci 6 výběrové řízení uvedené v čl. 29.7 odst. 3 až 7 (Složení rozhodčího tribunálu).
6. Výbor pro obchod a udržitelný rozvoj na svém prvním zasedání po vstupu této dohody v platnost sestaví seznam nejméně devíti osob vybraných pro svou objektivnost, spolehlivost a zdravý úsudek, které jsou ochotny a schopny zastávat funkci člena panelu. Každá strana jmenuje na seznam členů panelu nejméně tři osoby. Strany také jmenují nejméně tři osoby, které nejsou státními příslušníky ani jedné z nich a které jsou ochotny a schopny zastávat funkci předsedy panelu odborníků. Výbor pro obchod a udržitelný rozvoj vždy zajistí vedení seznamu na této úrovni.
7. Odborníci navržení za členy panelu musí mít speciální znalosti nebo zkušenosti v oblasti environmentálního práva, v otázkách, na něž se vztahuje tato kapitola nebo v řešení sporů vzniklých v souvislosti s mezinárodními dohodami. Musí být nezávislí, zastávat tuto funkci jako individuální osobnosti a nesmějí přijímat pokyny od žádné organizace nebo vlády ohledně projednávané záležitosti. Nesmějí být spojeni s vládou žádné ze stran a musí jednat ve shodě s kodexem chování uvedeným v odstavci 2.
8. Pokud se obě strany nedohodnou jinak, do pěti pracovních dní ode dne výběru členů panelu bude dohodnut mandát panelu odborníků takto:
„S ohledem na příslušná ustanovení kapitoly dvacet čtyři (Obchod a životní prostředí) přezkoumat záležitost, která mu byla předložena v žádosti o ustavení panelu odborníků, a předložit zprávu v souladu s článkem 24.15 (Panel odborníků) kapitoly dvacet čtyři (Obchod a životní prostředí) s doporučeními pro řešení dané věci.“
9. Pokud jde o záležitosti týkající se mnohostranných dohod o životním prostředí uvedených v článku 24.4, panel odborníků by si měl vyžádat informace od relevantních subjektů zřízených podle těchto dohod, včetně dostupných výkladových pokynů, zjištění nebo rozhodnutí takových subjektů 32 .
10. Panel odborníků předloží stranám předběžnou zprávu a závěrečnou zprávu obsahující zjištěné skutečnosti, své závěry v dané záležitosti včetně toho, zda žalovaná strana splnila své povinnosti podle této kapitoly a včetně důvodů, které vedly k jeho zjištěním, závěrům a doporučením. Panel odborníků předloží stranám předběžnou zprávu do 120 dní po vybrání posledního člena panelu, nebo jinak podle rozhodnutí stran. Strany mohou předložit své připomínky k předběžné zprávě panelu odborníků do 45 dní od jejího doručení. Po zvážení těchto připomínek může panel odborníků svou zprávu přezkoumat nebo provést jakékoli další šetření, jež považuje za vhodné. Panel odborníků předloží stranám závěrečnou zprávu do 60 dní od předložení předběžné zprávy. Každá strana zpřístupní závěrečnou zprávu do 30 dní od jejího doručení.
11. Pokud panel odborníků v závěrečné zprávě rozhodne, že některá strana se nezhostila svých povinností podle této kapitoly, strany zahájí diskusi a vynasnaží se najít do tří měsíců po doručení závěrečné zprávy vhodné opatření nebo případně rozhodnout o oboustranně uspokojivém akčním plánu. Při těchto jednáních strany berou v potaz závěrečnou zprávu. Žalovaná strana informuje včas své organizace občanské společnosti prostřednictvím konzultačních mechanismů uvedených v čl. 24.13 odst. 5 a žalující stranu o svém rozhodnutí ohledně kroků či opatření, které mají být provedeny. Výbor pro obchod a udržitelný rozvoj sleduje činnosti v návaznosti na závěrečnou zprávu a doporučení panelu odborníků. Organizace občanské společnosti prostřednictvím konzultačních mechanismů uvedených v čl. 24.13 odst. 5 a Fórum občanské společnosti mohou v tomto ohledu předkládat své připomínky Výboru pro obchod a udržitelný rozvoj.
12. Pokud strany dosáhnou vzájemně dohodnutého řešení dané věci po zřízení panelu odborníků, seznámí s tímto řešením Výbor pro obchod a udržitelný rozvoj a panel odborníků. Uvedeným oznámením řízení před panelem končí.
ČLÁNEK 24.16
Řešení sporů
1. V případě sporu, který vznikne z této kapitoly, mohou strany využít pouze pravidla a postupy stanovené v této kapitole.
2. Strany vynaloží veškeré úsilí, aby spor vyřešily ke vzájemné spokojenosti. V zájmu vyřešení sporu mohou strany kdykoliv využít zprostředkovatelských služeb, smírčího či mediačního řízení.