Více času na podstatné
Dotace, baterie a vodík: Česko ladí taktiku pro čistou mobilitu
Česká republika staví svou strategii transformace dopravy do značné míry na dotačních mechanismech. Dotace se staly hlavním nástrojem, kterým stát usiluje o urychlení přechodu k čisté mobilitě, modernizaci infrastruktury i snížení emisí skleníkových plynů. Zároveň se začínají naplňovat prvky cirkulární ekonomiky – zejména v oblasti baterií, kde vznikají první projekty opětovného využití a recyklace, a také nové legislativní rámce pro jejich sběr, třídění a bezpečné nakládání.
Dotace jako motor změny
Jedním z nejviditelnějších opatření byla výzva „Záruka elektromobility“, která umožnila financování více než 6 400 bezemisních vozidel a zhruba 2 750 neveřejných dobíjecích stanic. Alokace ve výši 1,9 miliardy korun byla vyčerpána rychleji, než kdokoliv očekával, a výzva musela být předčasně ukončena. Ukázalo se, že o elektromobilitu ve firemním sektoru zájem skutečně je – pokud je finančně podpořený.
Významný objem prostředků směřoval také do městské hromadné dopravy. Výzva TRANSGOV nabídla 7,3 miliardy korun na nákup elektrobusů, trolejbusů, tramvají a vodíkových autobusů. Novelizací zákona o ochraně ovzduší se zároveň zavedla možnost zpoplatnit vjezd do nízkoemisních zón podle emisních tříd EURO.
Souběžně probíhaly meziresortní přípravy na cílenou podporu pro zranitelné domácnosti – plánuje se zavedení poptávkové dopravy v místech s nízkou obslužností a obměna nadměrně kapacitních autobusů za bezemisní minibusy. Tato opatření reflektují potřebu, aby transformace mobility nebyla jen technologická, ale i sociálně spravedlivá.
Registrace vozidel: Česko pod evropským průměrem
Z hlediska vývoje trhu potvrdil rok 2024 pokračující růst počtu bateriových elektromobilů (BEV) i plug-in hybridů (PHEV). Zároveň se snížil podíl vozidel na CNG a LPG, a to nejen v nových registracích, ale i ve vozovém parku. Registrace vozidel na alternativní pohon v ČR nicméně stále výrazně zaostávají za průměrem EU – podíl nově registrovaných BEV v ČR se pohyboval kolem 3,5 %, zatímco průměr EU přesahoval 14 %. V některých státech (např. Švédsko, Nizozemsko, Německo) již BEV dominují novým registracím v osobní dopravě.
Vozidla na vodík zůstávají zatím spíše v pilotní fázi – na českém trhu se v roce 2024 registrovalo jen několik kusů, většinou jako demonstrační nebo testovací provoz.
Infrastruktura se rozvíjí, ale nestačí tempu změn
Rozvoj infrastruktury pro čistou mobilitu pokračoval jak ve veřejném, tak neveřejném sektoru. Počet veřejně přístupných dobíjecích stanic rostl, zejména díky výzvám z OPD a Národního plánu obnovy. Výrazným impulsem byla i zmíněná výzva „Záruka elektromobility“, která podpořila více než 2 700 AC stanic ve firmách. Přesto však většina nových stanic nabízí nízký výkon (do 22 kW), zatímco výstavba výkonných DC stanic (nad 150 kW) postupuje pomaleji.
Zahájena byla příprava výstavby infrastruktury na dálničních odpočívkách, v koordinaci s Ředitelstvím silnic a dálnic (ŘSD) a ve spolupráci s ČEZ, PRE a dalšími dodavateli. Veřejný sektor v tomto směru také přispívá – například Ministerstvo vnitra provozuje 100 vlastních dobíjecích stanic u svých objektů.
V oblasti vodíkové infrastruktury byl v roce 2024 dokončen národní plán výstavby stanic v souladu s evropským nařízením AFIR. Cílem je mít do roku 2030 vodíkovou stanici v každém městském uzlu a každých 200 kilometrů podél hlavní sítě TEN-T. První výzvy na podporu výstavby vodíkových čerpacích stanic byly zahájeny, reálné využití zatím zůstává na začátku.
Zahájena byla také digitalizace evidence infrastruktury. Systémy IDRO a NDIC budou sbírat dynamická data o všech dobíjecích a plnicích stanicích, včetně informací o jejich dostupnosti, výkonu a provozních parametrech.
Spotřeba paliv: elektřina roste, CNG padá
Statistiky spotřeby paliv ukazují na jasné trendy: roste spotřeba elektřiny v síti veřejných dobíjecích stanic (v GWh i v počtu odebraných kWh na jeden dobíjecí bod), poprvé se objevují i měřitelná data o spotřebě vodíku ve veřejných čerpacích stanicích. Spotřeba vodíku je zatím nízká, ale její sledování začíná být systematické a představuje základ pro budoucí analytiku.
Spotřeba CNG naopak pokračuje v poklesu – oproti maximu z roku 2021 klesla o téměř 30 %. Důvody jsou zřejmé: ztráta daňových výhod, rostoucí ceny plynu a klesající počet nových vozidel s tímto pohonem. Podobný vývoj lze pozorovat i u LPG, byť pokles je mírnější.
Podíl biopaliv a biometanu zůstává v systému omezené podpory. Zatímco technické možnosti jejich využití existují, chybí koordinovaná strategie a větší ekonomická motivace.
Baterie: začátek skutečné cirkulární ekonomiky
Jedním z nejzásadnějších posunů v roce 2024 byl rozvoj systémového přístupu k bateriím. Vzrostl zájem o tzv. 2nd life baterie – tedy jejich opětovné využití mimo automobilový sektor, například v domácích nebo průmyslových úložištích. Významný impuls přinesla výzva na fotovoltaické systémy s akumulací, kde bylo podáno přes 100 000 kWh instalované kapacity.
Český bateriový klastr podepsal memorandum s korejskými partnery a Ministerstvo průmyslu podpořilo vznik prvních pilotních projektů. Paralelně Ministerstvo životního prostředí připravilo novelu zákona o výrobcích s ukončenou životností, která přenáší evropské nařízení o bateriích do české legislativy. Zásadní je rovněž příprava metodiky pro rozhodování o stavu baterie po mimořádné události, jako je dopravní nehoda – tedy zda ji lze ještě použít, recyklovat nebo bezpečně zlikvidovat.
Dále se pracuje na zefektivnění zpětného odběru, propojení mezi výrobci, obcemi a recyklačními zařízeními, a na vytvoření jednotné logistické sítě pro sběr a transport baterií. Cirkulární ekonomika v oblasti baterií tak v roce 2024 poprvé překročila fázi teoretických úvah a začala se proměňovat v konkrétní systémová opatření.
Syntetická paliva: potenciál i neznámé
Mezi další témata, která mohou být v budoucnu významná, patří i vznik pracovní skupiny pro syntetická paliva, kterou iniciovalo Ministerstvo dopravy ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu a dalšími odbornými partnery. Skupina má za úkol připravit rámcovou strategii zavádění e-paliv do segmentů dopravy, kde bude přímá elektrifikace nebo využití vodíku dlouhodobě technicky či ekonomicky problematické – například v těžké nákladní dopravě, letectví, železniční dopravě mimo elektrifikované tratě nebo u lodní přepravy.
Syntetická paliva – označovaná také jako e-fuels nebo pokročilá kapalná paliva – vznikají kombinací „zeleného“ vodíku a zachyceného CO₂, přičemž jejich výsledná uhlíková stopa může být velmi nízká, pokud jsou výchozí vstupy skutečně bezemisní. V současnosti jsou technologicky realizovatelná, ale extrémně nákladná, což limituje jejich širší komerční využití. Evropská legislativa s nimi nicméně počítá jako s doplňkovým nástrojem v tzv. technologicky neutrálním přístupu, zejména v rámci nařízení o CO₂ limitech pro vozidla po roce 2035.
Pracovní skupina v roce 2024 zahájila sběr dat o stávajících kapacitách výzkumu, výroby a možnostech využití syntetických paliv v ČR. Jedním z hlavních úkolů je zhodnotit dostupnost obnovitelných vstupů, tedy elektřiny z OZE a biogenního CO₂, a zároveň identifikovat možné synergie s rozvojem vodíkového hospodářství. Dále se hodnotí legislativní a certifikační překážky, které by mohly bránit jejich reálnému uvedení na trh – ať už z hlediska distribuce, skladování, nebo technických norem pro spalovací motory.
Dokument ke stažení: