EKO-KOM pod lupou. Spor o český systém obalů se dostal až k evropskému soudu

Kdo má řídit systém, do kterého výrobci odvádějí peníze na sběr a využití obalových odpadů? Má být jeho základem jeden silný subjekt, nebo má mít větší prostor konkurence? A jak zajistit, aby na systém měli skutečný vliv ti, kteří jej financují? Kolem poslanecké novely zákona o obalech se v posledních měsících nahromadila řada rozdílných pohledů. Do příběhu navíc vstoupil rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci slovinského systému EPR. Ten však neříká, jak má vypadat český EKO-KOM.

Český systém rozšířené odpovědnosti výrobců za obaly stojí na jednom klíčovém subjektu. Autorizovanou obalovou společností je EKO-KOM, který pro výrobce zajišťuje plnění povinností spojených se zpětným odběrem a využitím obalových odpadů. Systém propojuje výrobce, obce, svozové společnosti, třídicí linky a zpracovatele. Právě koncentrace těchto funkcí a vlastnické uspořádání EKO-KOMu jsou nyní jedním z hlavních předmětů sporu.

Dlouhodobé udržování jediného autorizovaného subjektu pro sběr obalů totiž narazilo na unijní pravidla hospodářské soutěže. Evropská komise v polovině roku 2024 oficiálně zaslala České republice vytýkací dopis (Letter of Formal Notice). V něm výslovně varovala, že současné nastavení trhu může porušovat evropské právo, přičemž poukázala na fakt, že žádný jiný konkurenční systém (o jehož založení se v minulosti pokoušela například společnost REMA AOS) v České republice fakticky nedostal příležitost uspět.

Právě na tento fakt reaguje poslanecký návrh novely zákona o obalech, který předložila Berenika Peštová 13. května 2026. Sněmovní tisk 193 prošel prvním čtením 2. července a vláda k němu už v červnu vydala souhlasné stanovisko. Důležitým rozměrem projednávané novely je vyjasnění právního postavení autorizované obalové společnosti ve vztahu k právu Evropské unie. Důvodová zpráva k návrhu upozorňuje, že stávající tuzemská legislativa dostatečně určitě nevymezuje činnost těchto společností jako službu obecného hospodářského zájmu (SOHZ).

Předkladatelé proto navrhují provázat novou úpravu s článkem 106 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU). Podle tohoto ustanovení unijního práva je možné aplikovat specifická pravidla pro hospodářskou činnost, na níž je dán veřejný zájem a kterou by za běžných tržních podmínek nebylo možné poskytovat ve stejné kvalitě, množství a rozsahu.

Nová pravidla pro akcionářskou strukturu

Návrh mimo jiné mění pravidla pro vlastnickou strukturu autorizované obalové společnosti, zpřísňuje požadavky na její nezávislost na odpadových podnikatelích. Návrh stanoví jako základní pravidlo, že podíl jednotlivého akcionáře nebo akcionářů jednajících ve shodě má být menší než tři procenta. Současně připouští variantu vyššího podílu, nejvýše však 33 %, pokud bude zachována rovnost hlasovacích práv a autorizovaná společnost bude mít nejméně 34 samostatně hlasujících akcionářů. Předkladatelka tím reaguje na současný stav, kdy EKO-KOM vlastní omezený počet akcionářů.

Právě tady se začíná lámat pohled jednotlivých aktérů. Předkladatelka Berenika Peštová argumentuje tím, že vlastnická struktura EKO-KOMu se od jeho vzniku v roce 1997 výrazně proměnila a že dnešní systém podle ní neposkytuje dostatečně široké zastoupení výrobců. Ve Sněmovně upozorňovala také na to, že významnou část akcionářské struktury tvoří nápojářské firmy. Navrhované rozšíření počtu akcionářů proto chápe jako otevření systému širšímu okruhu výrobců.

Oponenti ale upozorňují, že samotné zvýšení počtu akcionářů ještě nemusí znamenat odpovídající zastoupení výrobců podle jejich podílu na trhu. Poslanec a bývalý ministr životního prostředí Petr Hladík ve Sněmovně poukazoval právě na tento rozdíl. Podle něj může vzniknout situace, kdy autorizovaná společnost bude mít 34 akcionářů, ale tito akcionáři přesto nebudou představovat podstatnou část trhu. Zpochybňoval proto, zda navržené řešení skutečně řeší problém, který má podle předkladatelky napravovat.

Důraz na nezávislost a finanční transparentnost

Další významnou část návrhu představuje oddělení autorizované obalové společnosti od odpadových podnikatelů. Návrh nově pracuje také s pojmem vertikálně integrované skupiny a zpřesňuje pravidla pro vlastnické a personální vazby. Cílem je zabránit tomu, aby subjekt, který organizuje systém financovaný výrobci, současně prostřednictvím vlastnických nebo personálních vazeb ovlivňoval podnikání v navazujících částech odpadového hospodářství. Právě tento princip nezávislosti patří mezi body, u nichž návrh přináší poměrně zásadní změny.

Obavy průmyslu ze zvýšení finanční zátěže

Právě náklady jsou ale jedním z dalších sporných bodů. Zástupci firem a podnikatelských organizací upozorňují, že změny vlastnické struktury, pravidel nezávislosti a fungování autorizované společnosti mohou přinést dodatečné náklady a zvýšit finanční zátěž výrobců. Otevřený dopis ministrovi životního prostředí Igoru Červenému podepsaly v září téměř tři desítky firem a asociací, mezi nimi například Škoda Auto, Kofola nebo Mattoni. Signatáři varovali před omezením konkurence a před tím, že novela může na dlouhou dobu nastavit systém soustředěný kolem jediného subjektu.

Tato skupina přitom nezpochybňuje samotnou potřebu modernizace systému. Zástupci platformy Změna k lepšímu například uvádějí, že větší transparentnost a změny fungování EPR systému mohou být potřebné. Jejich námitka směřuje především k tomu, jakým způsobem má být změna provedena a zda výsledkem nebude ještě pevnější postavení EKO-KOMu. Radim Trojan ze Změny k lepšímu současně zdůraznil, že výrobci, kteří systém financují, by měli mít reálný vliv na jeho fungování a že výsledkem má být také vyšší míra skutečné recyklace.

Požadavky na prevenci odpadu a reálnou recyklaci

Podobný problém z jiného úhlu otevírá Reuse federace. Ta upozorňuje, že financování systému EPR by podle ní nemělo zůstat soustředěné jen na samotný konec životního cyklu výrobku. Prosazuje, aby se v budoucím systému více zohlednilo opětovné použití výrobků a prevence vzniku odpadu. Současně poukazuje na připravovaný evropský Akt o oběhovém hospodářství a argumentuje, že další zásadní změny českého systému by měly být sladěny s budoucím evropským rámcem.

Ještě dál jde kritika, která zazněla v posledních dnech od Arniky. Ta tvrdí, že pozornost soustředěná na vlastnictví a řízení systému odvádí pozornost od toho, co se s obaly skutečně děje. Upozorňuje na otázku předcházení vzniku odpadu, opětovného použití, zálohování a především na rozdíl mezi obalem vykázaným jako předaný k recyklaci a materiálem, který skutečně skončí jako surovina pro nový výrobek. Arnika proto požaduje mimo jiné veřejně dostupná a nezávisle ověřovaná data o skutečném využití obalových odpadů, větší zastoupení obcí a veřejnosti v kontrolních orgánech a jasnější ekonomické zvýhodnění obalů, které lze skutečně recyklovat.

Do příběhu tak vstupuje i otázka, co má být vlastně hlavním měřítkem úspěšného EPR systému. Jedna část argumentace se soustředí na vlastnickou strukturu, řízení a ochranu hospodářské soutěže. Jiná na transparentnost finančních toků. Další na skutečnou recyklaci, prevenci nebo opětovné použití. A další aktéři zdůrazňují praktickou stránku systému, tedy stabilitu financování a předvídatelné podmínky pro obce, které jsou na fungování systému přímo závislé.

Pohled municipalit a hledání stability

Právě obce představují důležitou část celé skládačky. Poslanec Martin Šmída ve Sněmovně upozorňoval, že obce potřebují stabilní pravidla, předvídatelné finanční a materiálové toky a funkční provozní rámec. EKO-KOM označil za dlouhodobého partnera obcí při zajišťování tříděného sběru a plnění recyklačních cílů. Současně ale připustil potřebu větší transparentnosti a záruk, pokud by se systém měl dále centralizovat.

Do této už tak složité rovnice se přidává evropské právo. Často citovaným argumentem je rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-254/23 z 10. července 2025 INTERZERO. Případ se týkal Slovinska, nikoli České republiky ani EKO-KOMu. Soud posuzoval model, v němž stát vytvořil jedinou organizaci oprávněnou kolektivně plnit povinnosti rozšířené odpovědnosti výrobce. Právě slovinský model proto začal být v českém prostředí používán jako srovnávací příklad.

Slovinský rozsudek a jeho odlišné interpretace

Rozsudek ale nelze číst jako jednoduchý návod pro český systém. Petr Hladík ve Sněmovně výslovně upozorňoval, že Soudní dvůr EU neurčil jeden povinný organizační model EPR. Podle jeho výkladu může stát vytvořit více konkurenčních kolektivních systémů, jeden kolektivní systém, umožnit individuální plnění nebo jednotlivé modely kombinovat. Berenika Peštová naopak při výkladu rozsudku zdůrazňovala požadavek neziskového fungování a účast výrobců představujících alespoň 51 procent množství výrobků dané kategorie uváděných na trh ve slovinském systému.

Právě zde je důležité oddělit samotný rozsudek od jeho interpretace pro české podmínky. Slovinský případ řešil konkrétní právní a institucionální uspořádání. Neznamená automaticky, že český systém musí mít stejnou vlastnickou strukturu, stejný počet akcionářů nebo stejnou podobu kolektivního plnění. Pro českou novelu je významný především jako evropský právní rámec pro posuzování toho, za jakých podmínek může stát omezit hospodářskou soutěž a současně zajistit plnění povinností výrobců v oblasti odpadů.

Zajímavé přitom je, že samotní zastánci i odpůrci změn používají rozsudek jako argument pro odlišné závěry. Jedni v něm vidí potvrzení potřeby výraznějšího zapojení výrobců a nezávislosti systému na odpadových firmách. Druzí upozorňují, že z rozsudku nelze dovodit konkrétní české řešení ani automatickou podporu monopolního uspořádání. Právě tato rozdílná interpretace ukazuje, proč je při posuzování návrhu nutné sledovat nejen jednotlivé věty rozsudku, ale celý právní a ekonomický kontext systému EPR.

Budoucnost organizace odpadového hospodářství

Vedle vlastnictví a evropského práva se proto vrací ještě jedna základní otázka. Co má změna českého systému přinést výrobcům, obcím a nakonec samotnému nakládání s obalovými odpady? Zastánci návrhu zdůrazňují širší zastoupení výrobců, větší nezávislost autorizované společnosti na odpadových podnikatelích a transparentnost. Kritici upozorňují na možné náklady, riziko další koncentrace trhu, otázku skutečného zastoupení výrobců a na to, že návrh podle nich nedostatečně řeší prevenci vzniku odpadu, opětovné použití, zálohování nebo veřejnou kontrolu.

To je také důvod, proč se kolem tisku 193 v posledních měsících objevila řada iniciativ. Vedle politických vystoupení se uskutečnil 16. září pracovní kulatý stůl k novele přímo v Poslanecké sněmovně, jehož záznam je zveřejněn na stránkách Výboru pro životní prostředí.

Na tyto otázky zatím neexistuje jediná odpověď. A právě proto je projednávání tisku 193 důležitější, než by napovídal jeho legislativní název. Návrh novely zákona o obalech totiž otevírá podstatně širší otázku budoucího uspořádání systému rozšířené odpovědnosti výrobce a postavení autorizované obalové společnosti. O tom, jak bude výsledná podoba návrhu vypadat, přitom ještě není rozhodnuto. Garanční Výbor pro životní prostředí návrh dosud neprojednal. Jeho možné projednávání je uvedeno na pozvánce na jednání Výboru pro životní prostředí  dne 30. září 2026  (viz pozvánka. Jednání bude možné sledovat ZDE).

Miliardové toky a formování odpadového trhu

Celkový obraz fungování EKO-KOM doplňuje i jeho ekonomický a strategický význam. Ačkoliv jde o legislativně formální neziskovou akciovou společnost, fakticky spravuje rozpočet zhruba 4 miliard korun, které do systému povinně odvádějí tisíce výrobců a dovozců baleného zboží.

Tyto prostředky jsou následně distribuovány obcím na provoz sběrné sítě, svozovým firmám a přímo na finanční podporu dotřídění a recyklace jednotlivých materiálů. Právě nastavení struktury poplatků (ceníku pro firmy) a finančních stimulů pro zpracovatele dává autorizované společnosti zásadní ekonomický nástroj.

Výše finanční podpory pro konkrétní druhy materiálů a formy dotřídění totiž přímo určuje, které technologie se zpracovatelům odpadu vyplatí rozvíjet a které komodity budou na trhu ekonomicky životaschopné. Spor o řízení a nezávislost EKO-KOMu tak není pouze tématem o vnitřních předpisech jedné neziskové organizace, ale přímým střetem o to, kdo a jakým způsobem bude určovat technologické a ekonomické trendy v celém českém odpadovém sektoru.