Energetická přetahovaná v Evropě: Německé slevy, miliardové aliance a české pochybnosti

Tři aktuální zprávy z české i evropské energetiky vypovídají o jednom – energetika se stává stále klíčovějším bojištěm ekonomické soutěže, strategických investic a politických rozporů. Čeští průmyslníci varují před konkurenční nevýhodou vůči Německu kvůli dotacím na elektřinu, miliardář Daniel Křetínský buduje novou energetickou alianci s francouzským TotalEnergies a vláda čelí pochybnostem, jestli vůbec zvládne naplnit ambiciózní závazky o pětinásobném nárůstu výkonu větrných parků. Společným jmenovatelem je napětí mezi trhem a strategií, které může rozhodnout o budoucí pozici Česka v evropské energetické hře.

Německé dotace rozkládají evropskou konkurenceschopnost

Od začátku příštího roku plánuje Německo výrazně snížit cenu elektřiny pro energeticky náročný průmysl – zavedením takzvaného průmyslového tarifu má být část nákladů na přenosové sítě přenesena na stát. To znamená, že německé firmy by mohly platit až o polovinu méně než dosud. České podniky to považují za zásadní hrozbu a „likvidaci tuzemské konkurence“. 
Velké energeticky náročné firmy – například sklárny – varují, že bez adekvátní reakce české vlády hrozí masové ztráty konkurenceschopnosti. Kritici upozorňují, že jde o výrazné „pokřivení hřiště“, které vyvolává obavy i na úrovni evropského jednotného trhu. 

Podle některých průmyslových lídrů by navrhované kroky české vlády (např. eliminace poplatku za obnovitelné zdroje) mohly pomoci, ale nestačí. Ekonomové odhadují, že práh zlevnění v Německu (okolo 55 €/MWh) je výrazně nižší než ten, kterého by mohlo Česko dosáhnout (odhady kolem 80 €/MWh), což by pro české firmy představovalo zásadní nevýhodu. 
Tato situace vyvolává potřebu koordinované evropské reakce. Někteří odborníci volají po diplomatickém tlaku nebo úpravě mechanismů trhu, které by lépe chránily firmy v zemích bez podobných dotací.

Křetínský a TotalEnergies: Nová aliance se silou stovek miliard

Miliardář Daniel Křetínský prostřednictvím svého Energetického a průmyslového holdingu (EPH) uzavírá strategické partnerství s francouzskou společností TotalEnergies. Dohoda je postavena na vytvoření nového společného podniku v hodnotě 10,6 miliardy eur (přibližně 256 miliard korun). 

Do tohoto podniku EPH vloží své flexibilní energetické zdroje — plyn, biomasu a baterie — a na oplátku získá 4,1% podíl v TotalEnergies. Výkon vložených kapacit je impozantní: podle dostupných informací společný podnik propočítal instalovaný výkon kolem 11 GW, včetně zdrojů v rozvoji či výstavbě. 

Z hlediska strategie jde o výrazný krok směrem k flexibilní výrobě elektřiny — tedy výrobě, která dokáže reagovat na proměnlivou poptávku či nabídku obnovitelných zdrojů. TotalEnergies naopak svou roli posiluje jako „integrovaný evrop¬ský hráč“ v elektroenergetice, kombinující plyn-to-power a skladování energie. 

Z dlouhodobého hlediska může tato aliance přispět k vyšší energetické bezpečnosti v klíčových zemích (Itálie, Nizozemsko, UK, Irsko), zároveň ale zvedá otázku, zda „velcí hráči“ nemohou z trhu vytlačit menší domácí producenty, včetně těch českých.

Vládní ambice versus realita: cíl z větru je v ohrožení

Vznikající česká vláda si podle vládní strategie klade za cíl zvýšit výkon větrných elektráren na 1,5 GW do konce dekády – tedy pětinásobek současného stavu. Tento ambiciózní plán vyvolává skeptické reakce i z řad odborníků.

Zástupci oboru připouštějí, že existuje řada projektů ve fázi přípravy a dosažení části cíle je stále možné, ale podle vlády je pětinásobný růst „nerealistický“. Na podporu jejich argumentu uvádějí oprávněné obavy z administrativních bariér, nedostatečného financování provozních podpor i komplikací s povolováním nových instalací.

Navíc potenciál není zdaleka bez hranic. Analýzy, například z energetického plánu, ukazují, že přestože technický potenciál existuje, transformace vyžaduje rychlé a efektivní povolovací procesy. Pokud se tyto procesy nezrychlí, ambice vlády mohou zůstat spíše v rovině vize než reálného plánu.

Neúspěch v realizaci by měl významné důsledky – slabší rozvoj větrné energie by mohl zpomalit dekarbonizaci, snížit energetickou soběstačnost a zvýšit závislost na fosilních zdrojích nebo flexibilních zdrojích (např. plyn), což se může projevit i v nákladech pro spotřebitele a průmysl.

Směr a rizika české energetické politiky

Tyto tři události spolu nesou silný společný motiv: evropská energetika se dynamicky přeskupuje, a to v souvislosti s mocí, financemi a konkurencí. Zatímco Německo dává značnou výhodu svému průmyslu, české firmy čelí hrozbě ztráty konkurenceschopnosti. Současně velcí hráči, jako je Křetínský s TotalEnergies, vytvářejí nové energetické aliance, které mohou přenastavit rovnováhu sil v regionu. A uvnitř Česka se ambiciózní vládní plány (např. pětinásobný nárůst větrné kapacity) potýkají s realitou byrokracie, technických omezení a investičních výzev.

Pokud má Česko udržet krok v této proměně, bude muset strategicky reagovat – a to nejen prostřednictvím podpory obnovitelných zdrojů, ale i prostřednictvím diplomatických a tržních mechanismů, které zajistí férové podmínky pro domácí průmysl a energetické investice. U řady českých průmyslových podniků přitom tvoří náklady na energie běžně 30 % celkových provozních nákladů, což není málo a jen podtrhuje význam stabilního a konkurenceschopného energetického prostředí.